Já: „Musíme si promluvit."  Nechci to udělat.

James: „Jo já... taky ti musím něco říct."

Já: „Tak povídej."  Těkáš očima sem a tam. Proč?

James: „Ne, ty první. "

Já: „Jamesi, mluv."  Třeba pak už nebudu mít sílu ti to udělat.

James: „Něco jsem si uvědomil."

Já: „A co to je?"   Ten hlas. Zlobíš se?

James: „Uvědomil jsem si, že jsi jenom děvka, které jde jen o sebe."

Já: „Co?" O čem to mluvíš?

James: „Ale to, že mě miluješ. V tomhle jsi lhát fakt nemusel a já idiot ti věřil! "

Já: ... Co se to děje.

James: „Myslíš si, že nevím, že chodíš za jinýma?"

Já: „To není pravda."

James: „Jasně a to, že mám svědky co tě viděli, jak si to rozdáváš za každým rohem! Prej já ještě nejsem připravený! Jasně!"

Já: „Tak to ti pěkně lžou. "

James: „Copak není pravda, že ses se mnou chtěl rozejít?"

Já: „Je to jinak než si myslíš!"

James: „Je konec. Prostě se zbal a vypadni. "

Já:  Chtěl jsem se s tebou rozejít pro tvé bezpečí, ale že by se mohlo stát tohle? To by mě ani v tom nejhorším snu nenapadlo.