Jungkook

Pomalu jsem otevřel oči, promnul si je a nadával v duchu tomu, kdo ve vedlejším pokoji vyřvával slova písně, jejíž tóny pronikaly z prvního patra až sem.

Don't want your prayers. Don't want your roses. Ain't no one dyin' today. Poslouchal jsem neznámý hlas, zatímco jsem se stále válel na zemi. Nechci se chlubit, ale zazpíval bych to líp.

Out of my way, I am a legend and I'm here to stay, pokřikoval dál. Rozhlídl jsem se po pokoji, ve kterým jsem zůstal sám. Nehodlal jsem tento pochybný výlev emocí poslouchat do konce, a proto jsem se vyškrábal na nohy, opustil obývák a kráčel po chodbě dál od těch skřeků. Zaplul jsem do prvních dveří, na který jsem narazil, s nadějí, že tam už mě ten utrápenej hlas pronásledovat nebude.

Přišel jsem zrovna ve chvíli, kdy si nějaká holka nechávala propíchnout bradavky. Zůstal jsem překvapeně stát ve dveřích. Vždycky jsem chtěl piercing. Potom jsem přejel pohledem dva týpky bez triček ležících na posteli a slečnu, která se nad nima skláněla s tetovacím strojkem v ruce. Myslím, že s některýma z nich jsem hulil trávu předtím, než jsem si dal neplánovanýho šlofíka.

„Nazdar," mávl na mě jeden z polonaháčů, „přidáš se? Zrovna si dáváme společný tetování."

„Jo. Proč ne?" Pokrčil jsem rameny a zavřel za sebou dveře. „Pro co jste se rozhodli?" Posadil jsem se vedle něj na měkkou matraci.

„Pro cecík," zašklebil se. „Přímo sem." Přejel si prsty po žebrech pod pravou bradavkou. „Nic velkýho. Jen malej, decentní nápis."

„Koho to napadlo?" vyzvídal jsem.

„Tady kolegu," ukázal hrdě na svýho kámoše, kterýmu už mezitím amatérská tatérka vpravovala inkoust pod kůži.

„Roztomilý."

„Co ty?" zajímal se. „Jdeš taky do cecíku, nebo zastáváš názor, že tetování by mělo mít význam?"

„To ani ne," zavrtěl jsem hlavou. „Ale ještě jsem se nerozhodl," přiznal jsem popravdě.

„Nespěchej," poplácal mě po stehnu. „Dobře si to rozmysli." Odmlčel se. „Víš, co si myslím já?"

„Hm?" povytáhl jsem obočí.

„Že to chce pořádný koule nechat si vytetovat něco s hlubokým významem. Jasně, možná se mi přestane cecík časem líbit, ale je to jen nápis. Je to jenom fyzický," přemítal. „Jenže co když se ti přestane líbit něco, co pro tebe mělo kdysi osobní význam? Jak ze sebe smyješ tu myšlenku? Ty pocity a emoce..." Upřímně se mi zahleděl do očí.

„To nevím," připustil jsem. Jenže pak jsem si vzpomněl na Taehyunga a na to, že už jsem dlouho neudělal nic impulzivního, a tak jsem dodal: „Ale třeba na to časem přijdu."

***

„Hotovo," oznámila mi tatérka po několika minutách štiplavé bolesti.

„Super, díky," obdivně jsem si prohlížel svou ruku. Pak jsem sklouzl pohledem k holce, která někomu propichovala obočí.

Jak už jsem říkal, vždycky jsem chtěl piercing, takže...

„Máte tu někde zrcátko?" ptal jsem se potom, co bylo hotovo.

„Ne. Musíš do koupelny."

A tak jsem zamířil ke dveřím naproti obýváku. Z koupelny se ozýval proud tekoucí vody, ale mně bylo jedno, jestli někoho vyruším. Jenže bylo zamčeno, takže mi nezbylo nic jinýho než se na zkoumání svýho novýho já vysrat.

Když jsem scházel po schodech, narazil jsem na Jina. „Hyung, někdo zabral koupelnu," stěžoval jsem si.

Znepokojeně se na mě otočil. „Jak jako zabral?"

„Prostě se tam někdo zamkl."

Jinovy oči zaplály zlostí, ale snažil se to nedat najevo. „Díky, žes mě informoval," pronesl klidně. „Půjdu to omrknout."

„Posluž si," zvedl jsem ruce do vzduchu, jako bych se vzdával. Ještě chvíli jsem vystával na schodech a pozoroval tančící dav. Mezi desítkami obličejů jsem hledal ten Taeho, ale marně. Vydal jsem se proto ven.

Našel jsem ho vysedávat na stole společně s ubývajícíma flaškama chlastu. Houpal nohama ve vzduchu a bedlivě pozoroval Jimina v bazénu, jak pluje na nafukovacím jednorožci. Působil, jako by ho hlídal pro případ, že se Jimin začne topit.

„Hledal jsem tě," upozornil jsem ho na svou přítomnost a přisedl si k němu.

„Mě?" Ani se na mě neotočil.

„Jo, tebe," přisvědčil jsem. „Chci ti něco ukázat."

„Jestli má tohle být pozvánka do postele, tak se budeš muset víc snažit." Jeho výraz neprozrazoval nic víc než prostý fakt, že je neskutečnej fešák.

„Cože? Ne, tak jsem to nemyslel," vrtěl jsem hlavou. „Nejde o nic úchylnýho. Hele..." Vyhrnul jsem si rukáv a ukázal mu čerstvé tetování nad mým pravým loktem, takže se konečně podíval mým směrem.

„Co to má být?" zamračil se. „Pasáckej klobouk?"

„Kovbojskej klobouk," opravil jsem ho a rukáv zase stáhl. „Reprezentuje tvoje dnešní já," objasnil jsem.

„Vůbec mě neznáš," namítl.

„To nevadí," tvrdil jsem. „Protože pokaždý, když se na to tetování podívám, si na tebe vzpomenu. Jak jsem tě poprvé zahlídl na tý chodbě a chtěl tě políbit."

Chvíli nic neříkal, jen se na mě otočil a zkoumavě si mě prohlížel. „Taky jsem to chtěl udělat," vydechl pak. „Jenže nejspíš z úplně jinýho důvodu než ty."

„To nemůžeš vědět," nedal jsem si pokoj.

On se jen smutně pousmál. „Chtěl jsem to udělat," povzdechl si, „protože jsem se pohádal se svým nejlepším kámošem. Chtěl jsem tě využít, abych si ulevil."

Na moment jsem se ztratil v jeho velkých očích. „A teď?" napadlo mě. „Udělal bys to teď ze stejnýho důvodu jako já?" Položil jsem pravou ruku na stůl tak, že se naše malíčky dotýkaly. Projel mnou proud chtíče a zvědavosti, ale zároveň taky pokory a pochopení. Nikdy předtím mě nenapadlo, že jsem schopnej takových pocitů.

Taehyung neurčitě pokrčil rameny. „Možná..." Sjel pohledem na moje rty a pomalu k nim hledal cestu. Zavřel jsem oči, když vtom...

„Tae?" ozval se Jimin z bazénu.

Leknutím jsme od sebe odskočili. Nervózně jsem se poškrábal na hlavě a podíval se na Jimina plovoucího na hladině. Myslel jsem si, že spí, protože měl zavřený oči a jen tam tak nehybně ležel, jenže to jsem se očividně mýlil.

Tae si odkašlal. „No?"

„Nepůjdeme něco dělat? Mám pocit, že začínám střízlivět."

A tak jsme všichni tři skončili u popíjení ginu a hraní šipek v místnosti vedle té největší, kde se tančilo.

„Říkali jste, že jste tu byli i minulej rok, že?" vzpomněl jsem si, zatímco jsem si přeměřoval terč s šipkou v ruce.

„Vlastně jsme tu dneska po třetí," uvedl Jimin na pravou míru.

„Co nejšílenějšího jste tady zažili?" zajímalo mě. „Sakra." Šipka dopadla těsně nad dolní okraj terče.

Kluci se na sebe zamyšleně podívali. „No..." protáhl Jimin. „Když jsme tu byli poprvé, nějakej týpek tu požádal svoji přítelkyni o ruku."

„To není moc romantický," zamračil jsem se.

„Však ho taky poslala k šípku," vložil se do toho Tae, kterej se s pitím v ruce opíral o zeď. „Vlastně ho odmítla poměrně slušně," vzpomínal.

„To teda," přitakal Jimin. „Já bych ho odpálkoval tak, že na to nadosmrti nezapomene," ušklíbl se a hodil jednu šipku přímo do středu terče. „Ha!" radoval se. „To netrumfnete."

„Chceš se vsadit?" Přešel jsem k terči a vytáhl z něj zabodnutou šipku.

„O co?" Jimin si založil ruce na hrudi.

Nadechoval jsem se k odpovědi, ale najednou jsem na druhém konci místnosti zahlédl Jina, jak shlíží na nás ostatní. Tipoval jsem, že stojí na židli, nebo na stole, ale přes hlouček lidí uprostřed místnosti jsem mu neviděl na celý nohy. „To je Jin!" zařval jsem a ukázal na něj. Všichni se otočili jeho směrem. Někteří dokonce začali tleskat.

Když jásot utichl, Jin spustil: „Díky, díky, fakt si moc vážím každýho z vás. Doufám, že se pořádně bavíte, protože kdyby ne, musel bych vás vyhodit," zasmál se. Pak zvážněl a jednou tleskl. „Tak! Myslím, že je čas na to, na co všichni čekáte. Vrchol celé akce. Nejspíš si říkáte, že už jste tu zažili všechno... Drogy, sex, skákání do bazénu z balkónu, bla, bla, bla. O tom už jste určitě všichni slyšeli, ale říká vám něco pojem ‚nahá míle'?" Z davu se ozvalo zmatené šepotání. „Ne? Taky nic?" Jin ukazoval na náhodné lidi v davu. „Hádám, že jste si všimli nedalekého jezera, když jste sem přijeli. A my," přejel ve vzduchu ukazovákem nad celým chumlem lidí, „my dnes uděláme něco, co jsem chtěl udělat už dávno. Poběžíme okolo toho jezera nazí!" oznámil rozhodně a sundal si triko, které následně odhodil. „No tak," pobídl nás, zatímco si rozepínal poklopec, „jen do toho. Nestyďte se."

„Jdeme na to!" zaburácel někdo vepředu, načež se ozval nadšený křik a vzduchem začalo lítat oblečení.

„Přidáme se?" Jimin se otočil na mě a Taeho s ďábelským úsměvem na rtech.

„Že se vůbec ptáš," uchechtl jsem se a začal ze sebe shazovat oblečení.

„Pojďte za mnou!" ozval se Jin. Úplně nahej seskočil na zem a vydal se ven.

„Běžte beze mě," houkl na nás Tae.

„Cože?" Zarazil se Jimin potom, co odkopl svoje tenisky ke stěně. „Přece si to nenecháš ujít!"

Taehyung chtěl pravděpodobně něco říct, ale já ho předběhl, protože jsem najednou v krvi cítil neutuchající adrenalin. „Tak poběž, jinak nám utečou!" upozornil jsem Jimina, popadl ho za zápěstí a vláčel ho ven z místnosti.

Jin se zrovna ptal, jestli někdo nechybí, když jsme doběhli k jezeru. Pak mávl rukou se slovy: „Srát na to," a rozběhl se podél jezera až k nasvícenýmu mostu.

Utíkal jsem vedle Jimina a obdivoval jeho nádherný tělo, když jsme přebíhali přes most. „Co je?" ptal se, když na sobě ucítil můj pohled.

Nic, měl jsem na jazyku, ale místo toho ze mě vypadlo: „Sluší ti to."

„Blbče," zavrtěl se smíchem hlavou a šťouchl mě do ramene. Ani jeden z nás si neuvědomil, že běžím nebezpečně blízko okraje mostu, kterej neměl zábradlí. A tak jsem najednou nešlápl na vlhké dřevěné desky, ale do prázdna.

„A kurva," bylo poslední, co jsem stihl říct předtím, než jsem sletěl do vody.

Když jsem se vynořil, Jimin už klečel u okraje. „Jsi celej? Nestalo se ti nic?" strachoval se.

„Je mi fajn," ubezpečil jsem ho.

„Podej mi ruku, pomůžu ti."

Doplaval jsem až k němu a uchopil ho za ruku.

„Tak polez," naléhal.

„Jimin-ssi," utrousil jsem zlotřile a stáhl ho za sebou.

Vynořil se přímo přede mnou a plivl mi vodu do obličeje. Na oplátku jsem ho pod vodou loupl do žeber. „Au! Blbče," opakoval a pokusil se mě potopit pod vodu. To se mu ale nepovedlo, protože jsem ho uchopil pevně kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Jeho ruce sjely na moje ramena.

Jen tak jsme se pohupovali na malinkých vlnách, synchronizovaně oddechovali a já si uvědomil... „Možná nejsi až tak otravnej."

„Což-" Zbytek slova už nedořekl, protože jsem ho umlčel polibkem. Myslel jsem si, že mě odstrčí, ale on místo toho vjel rukama do mých mokrých vlasů a skousl můj spodní ret.

Zbytek akce si pamatuju jen útržkovitě.

Líbám se s Jiminem v jezeře. Klesám s ním pod vodní hladinu. Znovu ho líbám. Plazíme se smíchy po chodbě ve druhým patře. Pořád úplně nazí. Beru do ruky trávu. Šukám s Jiminem na stole v pracovně. Z prvního patra se ozve Wild Wild West a mě napadne, že toho ráno budu litovat. Myslím na Taehyunga, když si strkám Jiminovy prsty do pusy. Hulím trávu na balkóně. Předčítám z knihy Kam se poděl můj sexuální život. Znovu šukám s Jiminem, kterej najednou vydechne...

„Pěkný tetování."