Yoongi

Sedl jsem si Jinovi obkročmo do klína a popadl ho za límec vánočního svetru s potiskem lamy v šále a čepici. Přitáhl jsem si ho do vášnivýho polibku a svíral ten pitomej kus látky tak pevně, jako by se snad Jin chystal odejít. Mezitím, co se trochu nemotorně snažil rozepnout můj poklopec, jsem odhodil na zem svoji mikinu. Pak jsem mu šeptal do ucha úchylný prasárničky, zatímco jsem zápasil s jeho knoflíkem od džínů.

Nejspíš ho to dost rajcovalo, protože nedočkavě vyhrkl: „Ser na to," načež mi vjel jednou rukou pod triko a druhou do kalhot. Zaklonil jsem hlavu a nechal se líbat na krku, když vtom někdo zaklepal na dveře.

„Kurva," zděsil se Jin a – bez kousku nadsázky – mě ODHODIL stranou a rychle se odebral ke dveřím.

Hlavou jsem narazil přímo do topení pod oknem, takže jsem se neubránil hlasitýmu výkřiku kvůli palčivé bolesti. „AU! Do prdele! Za co to kurva bylo?!" křičel jsem za ním, zatímco jsem se chytal za hlavu a snažil se posbírat ze země.

Jin otevřel dveře, za kterými stál Hoseok. Nejspíš si všiml i mě v pozadí, jak zvedám svoje oblečení ze země, a tak se zeptal: „Co tady děláte? Čekáme na vás s výběrem dalšího filmu." Trochu nakrčil obočí, když mu nejspíš začalo docházet, co se tu asi dělo, než nás vyrušil. Celá situace musela vypadalo fakt nápadně.

„Hádáme se," Jin se snažil trochu zklidnit svůj dech, ale vůbec mu to nešlo. „Vlastně jsme se trochu porvali, protože-"

Bože. Jeho výmluvy se nedaly poslouchat. A přesně proto jsem mu dal pořádnej pohlavek, když jsem kolem něj procházel. „Naser si, kreténe!" utrousil jsem dopáleně Jinovým směrem a protáhl se kolem něj a Hoseoka na chodbu. Ani jsem se nezdráhal zapnout si kalhoty. Prostě jsem došel do vlastního pokoje a zabouchl za sebou dveře.

Mikinu jsem vztekle přehodil přes zrcadlo a vylezl na balkón, kde jsem přecházel tam a zpátky, zatímco jsem vyjmenovával asi tak všechny nadávky, na který jsem si v ten moment vzpomněl. Ani jsem nevěděl, komu přesně nadávám. Jinovi? Sobě? Nebo snad Hoseokovi? „Argh!!!" Vší silou jsem kopl do kusu plechu, kterej spojoval zábradlí se spodní kovovou tyčí. Nedošlo mi, že celá tahle budova je v dezolátním stavu, a tak jsem zděšeně vydechl: „Pane bože," když se mi ten kus podařilo vykopnout.

„Co se sakra stalo?!" na balkón nakoukl Hoseok. Jen jsem na něj zíral a nevěděl, jak mu to vysvětlit.

„Já... To..." Ukázal jsem na díru mezi kovovýma tyčema.

„Pojď dovnitř," popadl mě za zápěstí a odvedl zpátky do pokoje. „Co se sakra stalo?" Zopakoval potom, co mě pustil, a založil si ruce na hrudníku.

„Potřebujeme novej balkón," pohodil jsem rukou ke dveřím, který předtím zavřel.

„Ne teď," protočil oči. „Co se stalo předtím? Nějakej problém s Jinem?" Zajímal se, ale ani mi nedal prostor k odpovědi, protože pokračoval: „Slyšel jsem, jak řveš bolestí, a pak jsem tě viděl odcházet s mikinou v ruce a rezepnutýma kalhotama, tak jsem se bál, že..."

„Mě Jin chtěl znásilnit???" doplnil jsem za něj.

„No." Myslel to smrtelně vážně. Bylo to tak absurdní, že jsem se smíchy svalil na postel.

„Jin je sice mimo reálnej svět, ale rozhodně není násilník," ujišťoval jsem ho potom, co jsem znovu nabral dech.

„Tak fajn," flákl sebou vedle. „Ale jestli ti něco udělá, tak je po něm," tvrdil.

„Co mu uděláš? Uklidíš mu v pokoji?" znovu mi zacukalo v koutku. „To je teda děs."

„Spíš jsem mu chtěl zničit balkón," opáčil. „Trochu jsi mě inspiroval."

„No jo," uvědomil jsem si. „Co s tím budeme dělat?"

„Budeme?" zopakoval nevěřícně. „To tys ho zničil, tak to vyřeš!"

„Pšt," položil jsem mu svůj ukazovák na pusu, „moc mluvíš." Pak jsem se zvedl a ohlásil: „Jdu do sprchy."

„Cože? Ne!" protestoval. „Musíme přece něco vymyslet."

„Nestresuj se," poradil jsem mu mezitím, co jsem hledal ve skříni ručník, „není to zdravý."

„Nestresovat se?" ušklíbl se. „To bych musel sdílet pokoj s někým úplně jiným."

Jeho poznámky jsem si nevšímal. „Ten balkón," pohodil jsem hlavou k oknu, když jsem zavřel dveře od skříně, „je problém mého budoucího já," párkrát jsem na Hoseoka s úsměvem zamrkal. On mi ukázal prostředníček, čímž jsem náš rozhovor považoval za ukončený, takže jsem konečně mohl zaplout do koupelny.