Jungkook

S Jinem jsem se seznámil ve frontě na oběd, když mě zrovna předběhl. „Co to sakra děláš?" vyjel jsem na něj. „Myslíš si, že můžeš předbíhat jen proto, že jsi starší?"

„Díky, žes mi držel místo," mrkl na mě. „Máš to u mě, kámo. Fakt." Dvakrát si mírně bouchl pravou pěstí do levé části hrudníku a pak mým směrem pomocí palce a ukazováčku naznačil srdíčko.

Já mu na oplátku přímo před ksicht zdvihl prostředníček. I s tácem jsem ho obešel a snažil se vetřít mezi něj a týpka, kterej stál před ním.

„Hej, mladej!" chytil mě za rameno. „To není moc fér, nemyslíš?" Nejspíš se domníval, že mě lehce odstrčí, jenže to mě ještě vůbec neznal.

Otočil jsem se k němu čelem a strčil do něj. „Pokrytče," vyprskl jsem. On zavrávoral tak, že ho musela chytat holka stojící za ním. Hádám, že jeho ego neuneslo ponížení, kterému jsem ho vystavil, a tak jsme se porvali.

Mezitím, co nás vyváděli, jsme řvali nejrůznější nadávky. Vtipný však bylo, že už jsme nenadávali jeden druhýmu, ale borcům, kteří nás vláčeli ven. A tak jsme se skamarádili.

Bylo teda jasný, že jsem si Jinovu proslulou párty nemohl nechat ujít, i když všichni mí kámoši ze školy už odjeli domů, nebo na dovolenou.

„Hej, hyung!" mávl jsem na něj, když jsem ho konečně našel v davu. „Rád bych ti představil tvýho jmenovce," předal jsem mu flašku ginu, kterou jsem svíral v ruce.

Jin se rozesmál. Fakt jsem si ho cenil, protože nikdo jinej by tak primitivní vtípek neocenil. „Víš, co je vtipný?" vzal mě kolem ramen a vedl mě ke stolu s jídlem a pitím.

„Ne. Co?" křenil jsem se. Nebudu lhát, trochu jsem z Jinova jmenovce upil, než jsem dorazil.

„Že my," nahnul se blíž k mýmu uchu, abych ho slyšel i přes hlasitou hudbu, „tady nic jinýho nechlastáme!" Popadal se za břicho, až mu málem smíchy ukápla slza. „Chápeš? Tady se nic jinýho nechlastá," opakoval nadšeně.

„Jasně, to je super." Nalil jsem si tedy jeden z ginů položených na slote do kelímku, abych ho s tím pitím trochu dohnal.

„Tak na konec semestru!" Nemotorně si se mnou přiťukl flaškou, kterou jsem mu daroval, a posléze ji otevřel, aby se z ní sám mohl napít.

„Na konec semestru," opakoval jsem. Po chvíli pohupování se do rytmu jsem mu oznámil: „Jdu omrknou druhý patro."

„Fajn. Dobře se bav!" volal za mnou.

Když jsem ve druhým patře kráčel po chodbě, o níž jsem netušil, kam vede, vynořil se ze dveří koupelny nějakej týpek. Při pohledu na jeho riflovou vestu, pod kterou skrýval jen holou kůži, jsem si vzpomněl na kovboje a na to, jak moc miluju western. Namodro obarvený vlasy mu padaly do rudých očí. Kvůli alkoholu v krvi jsem nedokázal odhadnout, jestli brečel, nebo je jenom zhulenej. Sakra, tak moc mu to slušelo. Zrovna si utahoval šátek na hlavě, když jsem mu zastoupil cestu.

„Ahoj," vydechl jsem.

„Huh?" podíval se mi do očí a já si pomyslel, že se asi rozteču. „My se známe?" nechápal.

„Ne," zavrtěl jsem hlavou. „Ale víš, co se říká..." přejel jsem konečky prstů po jeho dokonalé tváři. Až tehdy jsem si všiml, že se mu na lícních kostech lesknou třpytky. „Co není, může být." Naklonil jsem se k němu, abych zjistil, jestli ucukne.

Jeho reakce jsem se však nedočkal, protože se za mnou ozvalo: „Taehyung-ssi, jsi v pořádku?" Pěkný jméno, hodí se k němu, problesklo mi hlavou. „A kdo je tohle? Obtěžoval tě?"

„Prosím?" obořil jsem se na neznámýho kluka. „Všechno, co tady probíhalo," kroužil jsem rukama ve vzduchu, „bylo vzájemný. Že jo, Tae?" Bloudil jsem v jeho tmavých očích.

„Jenom jsme si povídali," Taehyung přiostřil svůj pohled a založil si ruce na hrudi. „Tak co? To tady na sebe hodláte čučet celou noc?"

A tak jsem se ocitl s ním, jeho otravným kámošem Jiminem a bandou dalších lidí v obýváku, kde jsme si postupně předávali joint marihuany.

„Ty vole," ulevil jsem si, zatímco jsem ležel na podlaze a vydechoval bílý kouř. „Proč nepořádáme takový akcičky častěji?" tupě jsem se usmíval.

„Pořádáme," opravil mě týpek válející se na gauči, „ale žádná z nich není tak populární jako tato."

„Jak to?" nakrčil jsem obočí.

„Protože se tu dějí ty nejhustší věci," poznamenal Jimin. „Minulej rok – když se to chýlilo ke konci – jsme všichni utíkali po lese co nejdál, úplně do prdele," vzpomínal. „Měls vidět, jak jsme se ráno snažili najít zastávku potom, co jsme v tom lese vytuhli," chlámal se.

„Slyšel jsem, že někdo se vrátil domů až o den později," dodal týpek z pohovky.

„Jin je fakt frajer," pozoroval jsem točící se světlo diskokoule. Nebo to byl jenom lustr?

„Jin?" slyšel jsem Taeho hluboký hlas. „Jakej Jin?"

„Ten, co to tu pořádá. Vy ho neznáte?" divil jsem se. Pokojem se ozvalo jen nesouhlasné zamručení.

Po několika dalších potazích jsem zjistil, že na mým břiše má položenou hlavu holka, kterou neznám. Byla tu vůbec od začátku? Ne že by na tom záleželo.

„Pověz nám ještě o Jinovi," pohrávala si s mými vlasy. Tak nějak automaticky jsem vjel rukou do těch jejích.

„No Jin..." V tu chvíli jsem si nebyl jistej, jestli vůbec nějakýho Jina znám. „Teď jsem u něho doma, nebo... Ne?" mlel jsem hovadiny. „Sakra. Děcka!" vyšvihl jsem se do sedu tak rychle, až jsem ze sebe omylem shodil neznámou blondýnku. „Jsem já v baráku, nebo je ten barák ve mně?" vážně jsem se zahleděl na Jimina, který se opíral o skříň přímo naproti mně. Na moment jsme na sebe tupě hleděli, dokud jsme se nesvalili smíchy na zem.

„Kurva," Tae se postavil na nohy a pokoušel se nespadnout zpátky do křesla. „To je tak sexy," popošel po místnosti a lehl si vedle mě.

Já jsem se přetočil na bok, abych ho mohl pozorovat z profilu. „Ty jsi tak sexy," zašeptal jsem, ale pomalu ani já jsem sám sebe neslyšel. Že by to všechno byly jen halucinace?