Yoongi

„Co to je?" zeptal jsem se Hoseoka, když následující den přilepil na dveře od našeho pokoje jakýsi papír. Asi to považoval za řečnickou otázku, protože se jen svalil do postele k notebooku, na kterým měl rozkoukanou nějakou potrhlou americkou komedii. Došel jsem proto až ke dveřím a začal bedlivě zkoumat, co se na papíře píše. „Zaprvé žádnej sex?" zarazil jsem se hned u prvního bodu a obrátil se na Hoseoka, protože jsem chtěl vysvětlení.

„Hm," přikývl zcela vážně. „Teda... možná bysme tam mohli dopsat žádnej neohlášenej sex," napadlo ho.

„Vy snad s Jiyeon plánujete, kdy budete šukat?" nakrčil jsem obočí. „Nebudu ti to kurva ohlašovat, je to divný."

„V tom případě si tady už nevrzneš," trval Hoseok na svém. „Nehodlám se totiž zase poflakovat někde venku jenom proto, že jste s Jinem nadržený hovada."

„Mohl jsi tehdy říct, pokud ti něco vadilo," namítl jsem.

„Vždyť jo," vyprskl dopáleně. „Vy jste mě ale vůbec neposlouchali."

„Říkali jsme, že si můžeš stěžovat, ne že tvoje stížnosti budou vyslyšeny," použil jsem na něj Jinovu logiku. Hoseok po mně otráveně mrštil polštářem, o který se opíral. „No jo, fajn," zvedl jsem ruce do vzduchu na svou obranu, „žádnej sex." Ha, to určitě. „Zadruhé žádnej chlast, cigarety nebo tráva," četl jsem zběžně dál. „Zatřetí společnej úklid každej týden v sobotu. Už víš, v jakej den mě tady nikdy neuvidíš," ušklíbl jsem se. Když jsem ale spatřil Hoseokův vražedný pohled, rychle jsem ze sebe vysypal: „Jenom sranda." Pak jsem letmo prošel i zbylé body, které mimo jiné zahrnovaly i „kupuj si vlastní toaleťák" a „neposílej mi porno, který natočíš". Vlastně to od Hoseoka bylo chytrý gesto. Konečně se totiž měl na co obrátit, kdybych něco porušil, a zároveň mi tak pomáhal držet se při zemi. Avšak poslední z jeho pravidel mi vrtalo hlavou. „Netočím porno," namítl jsem proto.

„Tak jak mám nazvat videa, který mi Jin posílal?" Cože?

„Nevěděl jsem, že ti něco posílal," nevěděl jsem, co víc mu k tomu říct. Možná jenom... „Doufám, že ses na to nedíval."

„Jasně, že ne," ubezpečil mě se znechucenou grimasou v obličeji. „Proč bych to sakra dělal?"

„Já nevím," pokrčil jsem rameny. „Neukojený homosexuální choutky?"

„Jdi do hajzlu," chtěl po mně hodit něco dalšího, ale měl po ruce už jen peřinu a notebook.

„Na tom není nic špatnýho," škádlil jsem ho dál.

„Neříkám, že je," podotkl. „Ale to pořád neznamená, že si ty videa pustím."

„To je dobře. Nechci, aby sis je pouštěl," upozornil jsem ho.

„Tak co tady řešíme?" začínal se v tom ztrácet.

Já taky, a proto jsem s laškovným nadzdvižením obočí nadhodil: „Moji hereckou kariéru?"

Hoseok jen protočil oči a dál se věnoval filmu, a tak jsem jej dál nevyrušoval. Jeho nápad s pravidly mi ale vnukl nápad, a tak jsem těsně před odchodem k Jinovi vyndal ze skříně Jinovu mikinu, kterou jsem dovezl z Daegu.

Když jsem pak dorazil k němu domů, první, co jsem mu místo pozdravu řekl, bylo: „Doufám, že tu nemáš rodiče."

Jin se zasmál. „Jsou na dovolené v Japonsku," objasnil. „Vlastně jsi minule měl fakt smůlu, bylo to poprvé a zatím naposledy, co se stavili na návštěvu."

„Typický," prohlásil jsem odměřeně, zatímco jsem si v duchu znovu začal nadávat za to, že jsem k Jinovi tehdy tak neomaleně vtrhl.

„Musíš to brát pozitivně," Jin mě chytil za ruku, čímž mě mírně postrčil dovnitř. „Horší dojem už udělat nemůžeš," zazubil se na mě.

Já mu na oplátku ukázal prostředníček. Pak jsem skopl boty kamsi do rohu a následoval ho do ložnice, která byla stejně jako zbytek bytu menší než jsem si představoval. Pohledem jsem se zastavil u poličky s fotkama. „To jsi tam dával dneska ráno?" ušklíbl jsem se při pohledu na fotky nás dvou.

On ale zavrtěl hlavou. „Byly tam odjakživa," tvrdil.

„Lžeš," obrátil jsem se na něj a šťouchl ho do ramene.

„Mluvím vážně," smál se. „Sice seš pořádnej hajzl, ale to nic nemění na faktu, že mi to na těch fotkách kurevsky sluší. Byla by škoda je vyhodit."

„Seš neskutečnej," obrátil jsem oči v sloup. On mě následně popadl za pas a sám začal couvat dozadu, takže jsme se po chvíli svalili do jeho postele. Jen tak jsme se tam váleli, dokud jsem nezamumlal: „Máš to tady fakt útulný."

„Měl by ses ke mně nastěhovat," prohodil uvolněně.

„Myslíš, že je to dobrej nápad?" váhal jsem.

„Proč by nebyl?" podivil se.

„Protože už odsud nikdy nevylezu," odvětil jsem, „ta postel je až moc pohodlná."

Jin se ode mě odlepil, aby se mi mohl podívat zpříma do očí. „Můžeš mi říct, že se na to ještě necítíš," ujišťoval mě. „Nebudu tě do ničeho tlačit, jenom chci, abys věděl, že já jsem s tím v pohodě."

„Vždyť spolu nejsme ani rok," vypadlo ze mě. „Vlastně bych ještě nějakou dobu radši zůstal na kolejích s Hoseokem. Stejně už to bude jenom pár měsíců."

„Dobře," přikývl. Pak o něco tišeji dodal: „Stejně si myslím, že si to nakonec rozmyslíš."

„Prosím?" šokovaně jsem se posadil a shlídl na něj. „Myslíš si, že bez tebe nevydržím dýl jak jeden den?"

„Ne," zavrtěl hlavou. „To já nevydržím bez tebe."

„Cože?" uchechtl jsem se. „I předtím jsi měl na kolejích pokoj jenom pro sebe, nemůže to být o tolik jiný."

„Je to o dost jiný," opravil mě Jin. „Na kolejích můžeš kdykoliv navštívit někoho jinýho, zatímco tady seš od všech odstřihnutej a pro jednoho je ten byt zbytečně velkej."

„Nenapadlo by mě, že něco takovýho uslyším zrovna od tebe," přiznal jsem.

„Co tím myslíš?" nakrčil obočí.

„Však víš, tvoje rodina vlastní obří chatu a barák..."

„Proč myslíš, že tam zvu všechny ty lidi?" ušklíbl se. „Vlastně... co bys řekl na další párty?"

„Jako někdy teď?" nechápal jsem. „Vždyť ještě ani neskončilo zkouškový období."

„Ne teď," zavrtěl hlavou. „Na Valentýna. Teď, když jsme zase spolu, bysme přece měli oslavit lásku, no ne?"

„Co lidi, kteří jsou nezadaní?" namítl jsem.

„Ah, to je pravda," Jin se zadumaně podrbal na hlavě.

„A navíc," hryznul jsem se do rtu, „nebudu mít čas. Brácha bude mít svatbu."

„Na Valentýna?" Jin vykulil oči. „To je trochu klišé, ne?" zasmál se.

„Právě jsi v ten den chtěl uspořádat párty oslavující lásku." Nebudu lhát, to znělo přeslazeně i na Jina.

„Neříkal jsem, že by to nebylo klišé," pokrčil rameny. Pak stočil téma zpět ke svatbě, o které ten den slyšel poprvé. „Takže," věnoval mi významný pohled, „jsem pozvanej?"

„Budu se muset zeptat," pověděl jsem, jako by to Geumjae sám nenavrhoval.

„Nikdy jsem na svatbě nebyl," prozradil mi Jin natěšeně.

„Já taky ne," pokrčil jsem rameny.

„Takže to bude naše poprvé," liboval si Jin.

„Neříkej tomu tak," napomenul jsem ho. „Je to úchylný."

„Ne, ne, ne," oponoval. „To jenom ty očividně myslíš na prasárny, když ti to přijde úchylný."

„Je to úchylný," nepřestával jsem tvrdit. Pak jsem si vzpomněl na mikinu ve svým batohu, a tak jsem se beze slov zvedl a došel pro ni. „Hele," řekl jsem, když jsem mu ji podával.

„Nový pravidla?" Jin přečetl potisk, kterej jsem trochu poupravil. Dřív bych to pošéfil látkou a vteřiňákem, ale místo toho jsem teď použil papír, propisku a lepící pásku. Zaprvé teda proto, že jsem neměl čas vymýšlet cokoliv složitějšího, ale zadruhé taky proto, že jsem konečně pochopil, že s majetkem ostatních si nemůžu dělat, co chci, i když se jedná o věci mýho přítele. Škoda, že mi to nedocvaklo u toho auta, co?

„Jo," přikývl jsem. „Myslím, že by bylo fajn stanovit si určitý pravidla, najít hranice, za který nechceme, aby ten druhej šel a... a tak."

„Myslel jsem, že miluješ porušování pravidel," připomněl Jin.

„Miluju tebe," opravil jsem ho. „A to není proti pravidlům."

Jina moje slova očividně potěšila, přestože to na sobě nechtěl dát znát. Nedalo se ale nevšimnout, jak se přemáhá, aby se nezačal blaženě usmívat. Nevěděl co na to říct, a tak jen po chvíli vyřkl: „Tak fajn. Nový pravidla jsou vlastně dobrej nápad." Jo, dobrej nápad, kterej nevzešel z mé hlavy. Jak překvapivý, že? To ale Jin vědět nemusel.

***

Jedno z našich pravidel, který jsme postupně vytvářeli a upravovali, znělo: Neposílej naše videa Hoseokovi.

Když jsem to tehdy přidával na pomyslný seznam, Jin se zarazil. „A Fred?" zajímalo ho.

„Fredovi pošli, co chceš, stejně nebudeš rychlejší než já," chlubil jsem se. „Jsem Fredův nejdůvěryhodnější zdroj a posel kvalitního porna."

„Fakt ti chybí, co?" usoudil Jin.

„Hm... Vlastně už jsem mu dlouho nic neposlal," nadhodil jsem jakoby mimochodem. A tak se ten den zapsal do historie jako první, kdy jsme točili porno v Jinově novým bytě. Nenechte se zmást, samozřejmě to bylo jen pro nás dva. A Freda. A dřív očividně i Hoseoka. Pointa je v tom, že to ale ani zdaleka nebylo tak sexy a romantický jako obyčejnej sex. Jin si totiž z nějakýho důvodu myslel, že když je dobrej herec, určitě bude i dobrej režisér a kameraman, a tak vždycky asi půl hodiny hledal správnej úhel, kterej udělá záběr co nejuspokojivějším.

Ten den jsme proto čekali snad hodinu na západ slunce jenom proto, abych pak Jinovi mohl konečně vykouřit péro. Doufám, že není nutný dodávat, že celá akce trvala asi pět minut a za to čekání to opravdu nestálo. Jin si ale myslel něco jinýho, a tak jsem ho výjimečně nechal odeslat to pitomý video Fredovi jako prvního, protože byl na svůj výtvor patřičně hrdej. Ostatně jako vždy.

Když jsem se pak ráno probudil po Jinově boku, první, co jsem od něj slyšel, bylo znepokojené: „Do prdele."

„Co se stalo?" zeptal jsem se rozespale a s největším sebezapřením jsem otevřel oči.

„Víš, to video..." začal Jin nejistě.

Jeho tón hlasu nevěstil nic dobrýho, což mě hned probralo. „Co?" vyhrkl jsem.

„Omylem jsem ho včera večer poslal do rodinnýho chatu," názorně mi ukázal video na displeji.

„COŽE?!" vyjekl jsem. „To jako celá tvoje rodina viděla...?!"

„Ne, ne, počkej," snažil se mě uklidnit. „V té konverzaci jsem jen já a mí rodiče."

„No, to je teda skvělý." Tolik o tom, že horší dojem už na ně udělat nemůžu. „Na co sakra čekáš? Rychle to vymaž!" naléhal jsem.

„Jo, jo, promiň," Jin rychle učinil, oč jsem žádal. „Víš... oni si to ale už zobrazili, takže..."

„Myslíš, že to viděli?" skočil jsem mu do řeči.

„Jakože celý?" dovodil Jin.

„Jakože cokoliv z toho, ty vole!" Z představy, že to sledovaly od začátku až do konce, se mi chtělo umřít.

„Jak to mám vědět?!" oplatil mi můj tón. „Chceš, abych se jich zeptal?" navrhl ironicky.

Fakt jsem se přemáhal, abych mu nezačal vyčítat, že se překlikl. Neměl jsem co víc k tomu dodat, a tak jsem se k němu jen otočil zády, přestože mi bylo jasný, že už neusnu.

„Neudělal jsem to schválně," Jin se mě pokusil pohladit po paži, ale já ho setřásl.

„Já vím," odsekl jsem.

„Fakt mě to mrzí, ale jestli ti to nedochází, já jsem na tom videu taky," připomněl dotčeně.

„Já vím," procedil jsem znovu skrz zuby. „Ale co mám jako dělat? Pogratulovat ti?"

Jin naznal, že se se mnou momentálně nedá normálně bavit, a tak se se slovy: „Já se fakt poseru," vyhrabal z postele a šel si připravit snídani.

Víte, vlastně by mě to tolik nesralo, kdyby se neblížila ta pitomá svatba. Geumjae totiž trval na tom, že Jin musí přivést i svoje rodiče. Přišlo mi to od něj milý, avšak toho rána jsem tento názor dost rychle přehodnotil.

Nedalo se ale nic dělat. Vybodnout se na bráchovu svatbu by bylo dost podlý a říct Jinovým rodičům, ať nechodí, by bylo snad ještě horší. Ach jo, bylo mi jasný, že se s nima ještě někdy budu muset setkat, pokud chci i nadále zůstat s jejich synem, ale vážně to muselo být zrovna na tak velké sešlosti?

Připravoval jsem se na nejhorší a čekal, že se na mě budou dívat skrz prsty. Ani nevím, jestli víc kvůli mýmu prvotnímu výstupu, nebo kvůli tomu zpropadenýmu videu. Nejspíš mě mělo napadnout, že to Jinovi rodiče vezmou v klidu, protože, no... jsou to Jinovi rodiče, to mluví za vše.

Jinova matka mě začala objímat a prohlašovat, jak nesmírně ráda mě zase vidí. „Vypadáš mnohem líp než posledně," řekla mi.

No ještě aby ne, prolétlo mi hlavou, avšak nahlas jsem vyslovil pouze tiché: „Díky."

Skoro bych věřil, že ona to video neviděla. Zato její muž po mně házel pohledy, které vyloženě křičeli, že on ví. Samozřejmě to nikdy neřekl nahlas, ale já měl celou dobu pocit, jako by se mi snažil naznačit, že jsem fakt frajer, když si zvládnu narvat do pusy celej Jinův penis, jako by snad měřil třicet centimetrů. K tomu měl fakt daleko. Já měl ale naopak blízko k tomu jít se vyzvracet na hajzl.

Celá akce k mýmu překvapení probíhala dost poklidně. Teda až na chvíli, kdy Jinova matka během obřadu začala prohlašovat, jak je to všechno skvělý a nádherný. Na konci svýho monologu se pak otočila na svého muže a svou řeč zakončila slovy: „Myslím, že bysme se taky měli vzít."

Když to moje matka slyšela, málem dostala infarkt, jelikož by ji ani ve snu nenapadlo, že Jinovi rodiče nejsou sezdaní, když mají dítě. Už tak byla dost nervózní ze mě a z Jina a teď tohle? No jo, možná jsem ji měl líp připravit. Jenže upřímně? Na Jina a jeho rodinu se nedalo připravit, v tom spočívalo jejich kouzlo. Když se někde objevili, hned jste věděli, že to půjde buď extrémně dobře, nebo extrémně špatně, neexistovalo nic mezi tím. Mně to přišlo vzrušující, ale moje matka očividně nesdílela stejný názor.

Jediný, co bylo fakt na hovno, byl ten chlast všude okolo. Kdyby Jin neseděl celou dobu vedle mě, už bych se nejspíš válel pod stolem. Jinova přítomnost bohužel nestačila, a tak jsem nervózně poklepával nohou. Nejsem na to pyšnej, ale když se Jin na chvilku vzdálil, užuž jsem se natahoval pro skleničku šáňa, protože se tomu kurva nedalo odolat.

Místo skleničky mi ale v ruce přistála Jinova dlaň. Ani nevím, odkud se tak najednou vynořil. „Půjdeme na vzduch?" křečovitě se na mě usmál. Snažil se znít mile a klidně, ale jeho oči vyloženě křičeli: „Co to děláš?!"

„Promiň," utrousil jsem, když jsme vyšli ven, jak navrhoval.

„Proč se omlouváš?" nechápal.

„Protože ti přidělávám starosti," odpověděl jsem. „Místo toho, aby sis to tady pořádně užil, se o mě musíš starat."

„Nic takovýho nedělám," zavrtěl hlavou.

„Hm." Šoupal jsem podrážkou o zem a nevěděl co říct. Bylo to od něj hezký, ale zároveň mi z toho bylo na nic. Připadal jsem si trapně a hloupě a nejradši bych se na místě vypařil.

Jin to na mě poznal, a proto podotkl: „Nemusíme se tam vracet."

„Myslel jsem, že se ti tam líbí."

„Mně jo, ale tobě očividně ne," zkonstatoval. „No tak, nikdo si nevšimne, když se na chvilku vytratíme."

„Tak fajn," svolil jsem nakonec, protože mi to přišlo jako fajn návrh. „Kam chceš jít?"

„No..." Jin předstíral, že přemýšlí. Ve skutečnosti ale celou dobu moc dobře věděl, kam se chce podívat. „Ještě jsem nebyl u tebe doma," nadhodil, jako by mu to došlo teprve v ten moment.

Vlastně to byl dobrej nápad. Zašili jsme se u mě v pokoji, lehli si na zem a čučeli na strop.

„Proč si nemůžeme lehnout k tobě do postele?" zajímalo Jina.

„Ne že bysme nemohli," vysvětloval jsem, „ale tohle je lepší, nemyslíš? Líp se tady přemýšlí."

„No, já nevím, mně se nejlíp přemýšlí se skleničkou ginu v ruce."

„No jo, gin," vydechl jsem.

„Co s ním?" nechápal.

„Pokud spolu máme bydlet, musíš se zbavit veškerýho chlastu," oznámil jsem.

„Co když ho před tebou schovám?" napadlo ho.

„To je ještě větší pokušení, než kdybys ho postavil přímo přede mě," ušklíbl jsem se.

„Tak fajn, dám ho Namjoonovi," rozhodl se zničehonic. „Určitě mu to udělá radost."

„Bude ti moc chybět?" podíval jsem se na jeho obličej zalitej paprsky zapadajícího slunce.

„Namjoon?" podivil se.

Protočil jsem oči. „Alkohol."

„Ne," vyřkl. „Myslím, že na něj brzo zapomenu, když tě budu mít po boku. Ani mě to nebude mrzet."

„A Namjoonovi to udělá radost," zopakoval jsem jeho slova.

„A Namjoonovi to udělá radost," vydechl bezmyšlenkovitě. Hlavou mu totiž vrtalo: „Proč to vůbec říkáš? Je teprve polovina února."

„Myslel jsem, že to beze mě nevydržíš," připomněl jsem.

„Vlastně už jsem si na to ticho a prázdnotu zvykl," pokrčil ledabyle rameny. Když jsem ho však šťouchl loktem do žeber, vyřkl: „Možná by ale bylo hezký mít tam někoho, kdo mi bude dělat společnost."

Naklonil jsem se k němu, abych ho políbil, ale on obrátil hlavu na stranu, a tak se moje rty setkaly s jeho tváří. „Co je?" nechápal jsem.

„Nic, jenom... Sakra, jak to tam bez tebe Hoseok vydrží?" vydechl melodramaticky.

Se smíchem jsem se svalil na svoje původní místo. „Bude v pohodě," prohlásil jsem nakonec. „Jako vždycky. Je totiž mnohem drsnější, než se na první pohled zdá."

„Možná by po mně mohl převzít řemeslo," nadhodil Jin.

Já se ale ušklíbl a zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že by o to stál."

„No jo, asi máš pravdu." Určitě mám pravdu, lásko. „V tom případě musíme najít někoho novýho."

„Proč v tom nepokračuješ sám? Tvoje párty jsou nejlepší," rád bych řekl, že jsem mu přílišně lichotil, ale já to myslel smrtelně vážně.

„Už jsem na to starej," mávl rukou Jin. „Měl bych trochu dospět a najít ve svým životě něco, co mě bude naplňovat dlouhodobě, ne jen nárazově." To jsme asi dva.

„Jakoby... Nebudu ti to vymlouvat."

„To, že jsem starej, nebo to o smyslu života?" věnoval mi pohled, kterej naznačoval, že bych si měl svou odpověď pečlivě promyslet.

Já ale i přesto jednoduše odvětil: „Obojí."

„Hej!" Jin se zapřel a svou levou ruku a naklonil se nade mě.

„Co?" uchechtl jsem se. „Vždyť víš, že mám slabost pro starší muže," mrkl jsem na něj, jako by byl starší o dvacet let, ne o pouhých pár měsíců.

„A já mám očividně slabost pro debily," zakroutil Jin očima předtím, než mě konečně políbil.

***

Jinova kalba nakonec opravdu oslavovala lásku, ale to vy už nejspíš víte. Nešlo ale jenom o oslavu romantické lásky, jak Jin zprvu plánoval. Oslavovat jste mohli i přátelství, sourozenecký vztahy nebo podobný sračky. Hlavní stejně bylo, že jste prostě slavili.

Proto Namjoon přišel s papírovou frkačkou v puse a duhovou vlajkou v ruce. Chtěl totiž oslavit, že jsme se s Jinem dali znovu dohromady. Možná mu měl někdo říct, že ani jeden z nás není gay, ale to je asi fuk. Bylo to milý. A teplej náš vztah koneckonců je.

Hoseok se rozhodl vynahradit Jiyeon minulej semestr, kdy ji kvůli mně zanedbával, a tak celou párty pojal jako rande. Zašili se spolu proto do jednoho z volných pokojů, do kterého Hoseok nanosil pizzu, pugét květin, svíčky a čokoládu. Taky si přivlastnil projektor, kterej měl Jin původně v plánu zprovoznit v obýváku.

Hádám, že Jiyeon byla v sedmým nebi, když to viděla. Vlastně to bylo trochu komický, protože o ničem z toho netušila. Myslela si proto, že jde o další obyčejnou párty, a tak přišla v lacláčích a vytahaným tílky, zatímco Hoseok na ni čekal v nažehlené košili a saku. Nicméně, pokud jste tu dnes zahlídli nechutně zamilovanej pár, nejspíš to byli právě oni. Nebo já a Jin, ale o nás později.

Taehyung došel i se svým spolubydlícím, kterýho jsem tak měl konečně možnost poznat. Jmenoval se Sanghyun, ruce měl v kapsách kožené bundy a na hlavě měl posazenej černej klobouk. Působil jako fajn cápek. Taky byl dost pěknej, proto jsem se naklonil k Taemu a pověděl mu: „Měl by sis s ním něco začít."

Taehyung se mi však vysmál. „Je asexuální aromantik," prozradil mi.

„To neznamená, že to na něj nemůžeš zkusit," pokrčil jsem rameny.

„Nechci na něj nic zkoušet," zavrtěl hlavou.

„V tom případě bys měl zkusit jednu z dnešních aktivit," napadlo mě.

„Huh?" podiveně se na mě otočil.

„Jmenuje se to speed dating," vysvětlil jsem.

„Speed dating?" zopakoval nedůvěřivě. „Já nevím, zní to trapně."

„Ne víc než depilace análu," podotkl jsem. Než se stačil zeptat, co je to zase za volovinu, mrkl jsem na něj se slovy: „Tak v jedenáct dole v hale," a odporoučel jsem se k lidem na parketu.

Tae měl pravdu. Bylo to trapný. I přesto by mi ale měl poděkovat, protože byl jedním z nejpopulárnějších účastníků speed datingu. Pravděpodobně ho ještě teď nahání ti, kteří si s ním nestihli pokecat. Co k tomu dodat? Být tak hezkej je prostě břímě. Určitě vám o tom rád poví víc, pokud vystojíte frontu, která se na něj momentálně stojí.

Pokud se ptáte, co tady celou dobu oslavuju já, tak vás nejspíš zklamu, ale sám si nejsem zcela jistej. Chtěl jsem si na sebe vzít něco trochu vyšinutýho, protože mě napadlo, že by se to Jinovi mohlo líbit. Proto jsem ale musel zabrouzdat do Hoseokova šatníku, jelikož v tom mým se nacházely jenom starý džíny a vytahaný mikiny.

„Sakra," vydechl jsem, když jsem se nakrucoval před zrcadlem v Hoseokových hadrech. „Proč tvoje oblečení vypadá teplejc než to moje?" znepokojeně jsem se na svýho spolubydlícího, jenž pozoroval mé počínání, otočil.

„Oblečení nemá sexuální orientaci," opáčil.

„Víš, jak to myslím," protočil jsem oči a trochu si nadzdvihl klobouk, abych na Hoseoka líp viděl.

„Můžu tě vzít na nákupy," navrhl s úsměvem. Vypadal fakt spokojeně. Nechci se chvástat, ale skoro se zdálo, že je na mě hrdej. Fakt rád bych věřil tomu, že jsem i já jemu za tu dobu, co se známe, přirostl k srdci, ale vlastně si nejsem vůbec jistej. On mě nejspíš zná o dost líp než já jeho. Nikdy jsem se neptal na jeho názory, když šlo o něco podstatnýho. A už nejspíš ani nebudu mít tolik příležitostí to jakkoliv dohnat, protože se stěhuju k Jinovi. Vlastně je to trochu smutný, byli jsme dobří spolubydlící. No dobře... on byl dobrej spolubydlící. Nejspíš se mu uleví, až se dozví, že bude mít na nějakou dobu pokoj pro sebe.

„Nesnáším nákupy," namítl jsem mezitím, co jsem uvažoval nad tím, jak mu to říct. Po chvíli ticha jsem dodal: „A navíc bych si sem neměl tahat víc věcí."

„Cože?" zamračil se. „Proč ne?" ptal se, ale z jeho výrazu šlo vyčíst, že tuší, co se chystám říct. Bylo to očividný. A taky děsně ironický. Vlastně to bylo trochu nespravedlivý. Celou dobu mi vyhrožoval, že odejde, ale nakonec jsem já ten, co se na něj vykašle? Hádám, že ho to sralo.

„Promiň," sundal jsem si klobouk z hlavy a provinile jsem se mu zahleděl do očí. „Řekl jsem Jinovi, že se k němu nastěhuju."

Čekal jsem hodně věcí. Že na mě začne sprostě řvát. Že se hystericky rozbrečí, nebo že po mně hodí lampu. Nenapadlo mě ale, že se otočí o sto osmdesát stupňů a vyjde ven na chodbu. Co to mělo znamenat? Zlobí se? Nebo mi chce dát najevo, že pokud někdo odejde, bude to on?

Rozpačitě jsem postával na místě, neschopen se rozhodnout, jestli je jít za ním dobrej nápad. Ani za sebou nepráskl dveřma, nechal je přivřené. Třeba se jenom potřeboval nadechnout čerstvýho vzduchu, napadlo mě.

Když se pak vrátil, nevěnoval mi jediný pohled. Jen se sklonil ke svému oblečení, které jsme vyskládali na mou postel, a začal ho úhledně skládat zpět do skříně.

„To mi na to nic neřekneš?" prolomil jsem napjaté ticho.

„Co chceš jako slyšet?" rozhodil rukama a mrštil s jedním z triček o dřevěnou poličku. „Je to tvoje rozhodnutí, nemůžu ti do toho kecat."

„Já vím, ale..." Stál jsem tam v jeho oblečení a připadal si hloupě. „Myslel jsem, že budeš rád, že se mě zbavíš."

„Cože?" nevěřícně se na mě podíval. „Copak ti to vážně nedochází? Kdybych se tě chtěl zbavit, udělal bych to už dávno. Pokud si fakt myslíš, že seš taková přítěž, tak co tady pořád děláš, huh? Tváříš se, jako že ti na mě záleží, ale vůbec mě neznáš," vrtěl hlavou. „Asi ti to nedošlo, ale to, že se chceš odstěhovat, se týká i mě."

„Vždyť to není zas takový drama," ohradil jsem se. „Nikdo tě tady přece nedrží."

„Jenže to není ten problém, chápeš?!" hádal se dál. „Mohl jsi mi to říct dřív, abych se podle toho mohl zařídit."

„Tak ti to říkám teď," nechápal jsem, v čem je problém.

„A kdy se hodláš stěhovat?" probodl mě pohledem.

„Za týden." No jo. Já vím. Bylo nefér říct mu to až teď.

Hoseok to taky věděl, a proto na mě znovu vyjel: „Vidíš?! To seš celej ty! Nevadí mi, že se chceš nastěhovat ke svýmu klukovi, vlastně vám to fakt přeju, ale jde o princip, jakým mi to říkáš."

„Nemáš právo bejt na mě naštvanej," tvrdil jsem. „Nemůžeš mě tady držet."

„Však ani nechcu," odfrkl si. „Vlastně máš pravdu," dodal potom s úšklebkem, „nejspíš bych měl být rád, že se tě zbavím."

Doufal jsem, že to nemyslel vážně, že to z něj vypadlo v zápalu emocí, ale jistej jsem si tím nebyl. Neměl jsem co na to říct, a tak jsem ze sebe mlčky začal shazovat jeho hadry a nahodil na sebe ty svoje.

Myslel jsem, že tímto náš rozhovor skončil, ale Hoseok to viděl jinak. „Doufám, že to zrcadlo si taky odvezeš," utrousil proto.

„Vlastně jsem ti ho chtěl nechat na památku," přiznal jsem. To zrcadlo je od Freda. Tak nějak jsem měl pocit, že už k tomuto pokojí jednoduše patří. Navíc se mi nechtělo srát s jeho přemisťováním.

„Na památku?!" zopakoval Hoseok opovržlivě. „Víš vůbec, jaký vzpomínky ve mně tento pokoj vyvolává? Nechci, aby tu po tobě cokoliv zbylo." V ten moment mi to došlo. Nejsem hezká vzpomínka. A už ani nikdy nebudu, protože svoji šanci na vytvoření hezkých vzpomínek jsem právě promrhal. Ne že by na tom ale záleželo, protože kdo si reálně pamatuje to hezký? Pro Hoseoka už vždycky budu ten zmetek, co ho připravil o měsíc života a kousek zdravýho rozumu. Nebudu lhát, fakt bolelo to slyšet, ale mohl jsem se na něj zlobit?

Moc dobře jsem znal odpověď na svou otázku, ale i přesto jsem se odvážil zeptat: „Takže mě nebudeš chodit navštěvovat?"

„Já nevím, měl bych?!" opáčil ironicky. „Ty taky vždycky přilezeš jenom, když něco potřebuješ," připomněl. „Potřebuješ si postěžovat? Není problém," začal vyjmenovávat. „Peníze? Jasně, tady máš moji kreditku!" doslova ji po mně hodil poté, co ji vyhrabal z peněženky.

„Nech toho," špitl jsem prosebně, ale on mě nevnímal.

„Chceš, abych ti nechal volnej pokoj, protože si chceš zašukat? V pohodě, přece neplatím kolejný proto, abych tady mohl kurva bydlet!!" řval na mě dál se slzami na krajíčku. „Já nevím, asi je to sobecký, ale fakt jsem si myslel, že budeš vděčnej za to, co jsme si oba minulej semestr vytrpěli," sesunul se na svou postel jako hromádka neštěstí.

„Jsem vděčnej!" posadil jsem se vedle něj a přitáhl si ho do objetí. „Ale nemůžeš čekat, že se ti budu nadosmrti klanět. Chci se posunout dál. A ty bys měl udělat to samý," poradil jsem mu.

Hoseok se ode mě otráveně odtáhl. „Posunout se dál ale neznamená zapomenout na to, co se stalo," upozornil.

„To netvrdím," namítl jsem.

„Tak proč se tak chováš?" nadhodil. „Jako by o nic nešlo... jako by se nic z toho nestalo."

„Protože na to nerad vzpomínám," odpověděl jsem popravdě. „Nejsem na to zrovna dvakrát pyšnej."

„A já na to snad vzpomínám s láskou nebo co?" ušklíbl se a utřel si tváře mokrý od slz. Nadechoval jsem se k odpovědi, ale on mě předběhl: „Hlavně neříkej, že tě to mrzí, pokud nechceš, abych se poblil. To tvoje ‚promiň' mě totiž sere ze všeho nejvíc."

„Fajn," přikývl jsem. „Chápu, že seš naštvanej. Oba víme, že jsem se choval jako kretén, ale chyba není jenom na mojí straně." Jen asi tak z devadesáti procent, heh. „Je v pohodě, pokud si teď vyčítáš, že ses na mě nevysral už kdysi dávno. Nejspíš jsi to totiž měl udělat, ale upřímně?" zahleděl jsem se mu zpříma do očí. „Jsem fakt rád, žes to neudělal, jakkoliv sobecky a toxicky to zní," pověděl jsem mu. Hoseok protočil oči, ale nic neříkal, a tak jsem pokračoval: „Neočekávej ale velkolepý gesta, to prostě není můj styl."

„Není tvůj styl?" šokovaně nakrčil obočí. „Vždyť chodíš s Jinem. On je doslova ztělesněním velkolepýho gesta."

„Já vím," mírně jsem přikývl. „Určitě sis ale všiml, že si víc beru, než dávám. Už jenom proto bys mi neměl dávat víc pozornosti, než si zasloužím," upozornil jsem, přestože jsem věděl, že jediný, co si od Hoseoka zasloužím, je maximálně pořádná rána do ksichtu.

„To mě varuješ teď?" Hoseok se na mě díval pohledem, který pravděpodobně znamenal: „To myslíš vážně, ty kundo?"

Bohužel pro něj jsem to vážně myslel, a proto jsem se na něj chabě usmál a nejistě prohlásil: „Lepší pozdě než nikdy."

„Drž hubu," zepsul mě. „Nemám na tvoje blbý kecy náladu." Zvedl se z postele a prošel se po pokoji ke svýmu stole. Pak se na mě naposledy otočil a řekl mi: „Prostě si sbal věci a jdi pryč." Absurdní bylo, že po těchto slovech sám popadl svoje klíče a bundu, nazul si boty a vyšel s pokoje.

Chvíli jsem naivně doufal, že si to rozmyslí a vrátí se. Po třech hodinách čekání mi konečně došlo, že to myslel smrtelně vážně, a tak jsem si sbalil pár věcí a vydal se k Jinovi, přestože mě ten den nečekal. Stejně už jsem měl klíče od jeho bytu, a tak jsem ani nemusel čekat, až se vrátí domů bůhví odkud.

Kromě oblečení jsem si s sebou vzal i jeden z posledních sprejů, který mi zbyly z dob, kdy jsem s Fredovou pomocí přesprejoval Jinovo auto. Popadl jsem starý černý triko a nasprejoval na jeho záda penis. Kdyby vás teda zajímalo, proč se tu celou dobu procházím s růžovým čurákem na zádech, tak je to zaprvé proto, že už jsem dlouho nepřidal nic do své sbírky dikobrazů, a zadruhé proto, že jsem se tak v ten moment cítil. Jako nehoráznej čurák.

Když jsem pak vyklízel svou část pokoje, Hoseok byl kdesi ve městě. Společně s Jinem jsem natahal všechny věci do auta, na kterým byl taky růžovej čurák.

„Můžeme jet?" zeptal se Jin poté, co jsem hodil do kufru ještě svůj batoh.

„Jeď beze mě," pobídl jsem ho. „Ještě musím něco zařídit, přijedu pak," vysvětlil jsem a vydal se zpátky. Zaprvé jsem potřeboval ještě odevzdat klíče a zadruhé jsem se poprvé rozhodl být tím, kdo se ukáže, i když zrovna nic nepotřebuje.

Nebylo toho moc, co bych mohl udělat, ale jelikož Hoseok po celou dobu našeho soužití náležitě uklízel, naznal jsem, že bych to jednou mohl udělat za něj. Vím, že to bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat, ale za pokus to stálo.

Vydrhl jsem podlahu, naleštil umyvadlo, ustlal mu postel... Ne že by ten rozdíl byl bůhvíjak markantní, ale znatelnej byl, což bylo podstatný. Pak jsem ještě na zrcadlo, který jsem tam nakonec opravdu nechal, přilepil papírek s nápisem: Pokud budeš někdy potřebovat úklidovou službu, ozvi se.

Byl to chabej pokus o omluvu, ale – jak už jsem říkal – velkolepý gesta nebyly moje parketa. Teď už je na Hoseokovi, zda to přijme, nebo mě pošle do hajzlu. Nechci znít přehnaně pesimisticky, ale spíš to tipuju na to druhý.

Nicméně, mezitím, co jsem se pohupoval do rytmu hudby, jsem spatřil Shiwon, jak míří na taneční parket i se svou přítelkyní. Oblečení i mašle ve vlasech měly sladěný do světle fialové barvy. Musel jsem uznat, že jim to spolu fakt slušeno, a poprvé od rozchodu s Shiwon jsem jim ten vztah doopravdy přál.

„Můžeme si promluvit?" zakřičel jsem na Shiwon uprostřed tančícího davu.

Věnovala mi pohled, který nejspíš znamenal: „Vážně to musí být zrovna teď?" Nakonec ale přikývla a vydala se za mnou. „Kam to jdeš?" zarazila se, když jsem se vydal po schodech nahoru.

„Je tady moc velkej hluk," houkl jsem na ni. „Pojď," popadl jsem ji za zápěstí a vláčel ji nahoru.

„O co ti sakra jde?" vysmýkla se mi, ale přesto mě následovala. „Chováš se divně," podotkla, ale já na to nereagoval.

Zastavil jsem se až před jedním z pokojů, otevřel jeho dveře a pokynul jí, ať jde dovnitř. Nechápavě vešla dál, a tak jsem jí následoval. Rozvalil jsem se na gauč pod oknem, zatímco ona zůstala stát uprostřed místnosti s rukama založenýma na prsou.

„Nechceš se posadit?" napadlo mě. „Tohle totiž možná bude na dlouho."

Shiwon si povzdechla. Pak skopla tenisky na zem a usadil se vedle mě se zkříženými nohama. „Tak to vyklop," pobídla mě.

„Stěhuju se k Jinovi," bylo první, co ze mě vypadlo.

„Já vím, Jin se zmínil," přiznala.

„Fakt?" zamračil jsem se.

„Reálně to tady vykládá každýmu na potkání," ušklíbla se. „Myslela jsem, že to víš."

„Ne, nevím." Vždyť jsem se s ním ještě ani neviděl. „No, to je jedno. Problém je v tom, že jsem tím naštval Hoseoka," objasnil jsem, „a on se se mnou teď odmítá bavit."

„A po mně chceš, abych vyřešila tvůj problém?" tipovala s nakrčením obočí.

„To ne, jenom... prostě jsem se chtěl někomu svěřit, to je celý," vysvětlil jsem.

„Ale proč zrovna já?" nechápala.

„Protože se ti zároveň chci omluvit," řekl jsem. „Nepamatuju si, co jsem ti tehdy řekl na té halloweenské párty, ale..."

„Chtěl ses se mnou vyspat," skočila mi do řeči.

„C-Cože?" kdybych u sebe měl pití, pravděpodobně bych se jím právě zadusil.

„Vlastně jsi chtěl trojku se mnou a Hyori," uvedla na pravou míru. Zhnusenej sám sebou jsem se zamračil. Když si Shiwon všimla mýho výrazu, mírně se ušklíbla. „Jo," přikývla, „bylo to dost nevkusný i na tebe."

„Hyori o tom ví?" ptal jsem se.

„Ne," vrtěla hlavou. „Vždyť tam ani nebyla."

„No jo. To je fakt," přitakal jsem, jako bych si to pamatoval. „Proč vlastně nepřijela, když jsme v létě kempovali?" stočil jsem téma hovoru jiným směrem.

„Řešila rodinný drama," pronesla Shiwon vážně.

„Proč jsi nic neřekla?" zajímalo mě.

„Protože nejsem jako tvůj kluk," pokrčila rameny. „Nepotřebuju, aby všichni viděli do mýho vztahu. Vlastně mě to na Jinovi dost štvalo, když jsem s ním chodila," prozradila. Pak si obula boty a postavila se na nohy. „Však víš... všechny ty velkolepý oslavy, zamilovaný příspěvky na sociálních sítích a to drama okolo..." pomalu couvala ke dveřím. „K tobě se to hodí víc," usmála se na mě.

„Proč myslíš?" zajímalo mě.

„Protože pro pozornost bys udělal cokoliv," tvrdila. Ani nevím, jestli to myslela vážně, nebo jestli si dělala srandu. V pokoji bylo moc velký přítmí na to, abych dokázal cokoliv vyčíst z jejího výrazu.

„To není pravda." Asi.

Shiwon na to nic neřekla, jenom otevřela dveře a předtím, než je za sebou zase zavřela, se na mě podívala a s úsměvem vyslovila: „Pěkný tričko, mimochodem. Užij si párty."

Seděl jsem tam ještě několik dlouhých minut, dokud jsem nevyšel na chodbu, kde jsem se srazil s Jinem.

„Tak tady jsi!" zaradoval se. „Všude jsem tě hledal."

„Aha, no, byl jsem..."

Nestihl jsem mu nic vysvětlit, protože mě radostně chytil za ruce a oznámil mi: „Za chvilku začne soutěž v depilaci. Chceš se přidat?"

„No, ehm... vlastně ani ne," zkousl jsem si spodní ret. Nechtěl jsem ho zklamat, ale zároveň jsem opravdu nestál o nic z toho, co se během té soutěže dělo.

„Aha," Jin vypadl zaskočeně. „Děje se něco?" starostlivě si prohlídl můj obličej.

„Ne." Kurva, už zase lžu. Tak znovu. „Jo."

„Huh?"

„Jo, děje," zopakoval jsem o něco srozumitelněji. „Hoseok mě nenávidí."

„Cože?" Jin se nechytal. „Určitě přeháníš."

„Hm."

„Chceš si o tom promluvit?" pohladil mě po paži, ale já jeho dlaň setřásl.

„Možná zítra," pokrčil jsem rameny. „Jdu najít Taeho," oznámil jsem a zmizel za rohem.

„Ok?" Jin zmateně pozoroval, jak mu mizím z dohledu. Ani neuvažoval nad tím, že by šel za mnou. Nebyl jako Hoseok, který měl tendence kontrolovat mě na každým kroku. Teda... teď už jsem mu nejspíš volnej, ale dřív se o mě zajímal. Možná proto se mi tehdy líbil. Dával mi nezdravý množství pozornosti, kterou jsem tak zoufale vyhledával.

A když jsem ji teď nemohl dostat od něj, vydal jsem se za Taehyungem, kterej se bavil se svýma spolužákama dole pod schodištěm. Jediný, co jsem mu s nadzdviženým obočím řekl, bylo: „Fear pong?"

Když jsme pak kráčeli k ping-pongovýmu stolu, kterej byl obklopenej bandou neznámých studentů, Tae mě rázně upozornil: „Pokud se tam objeví ten úkol s chcaním, tak končím, jasný?"

„Bojíš se, že tě někdo natočí?" ušklíbl jsem se.

Byla to řečnická otázka, ale Tae přesto odvětil: „Ne někdo. Ty."

„Nevěříš mi?" vyzvídal jsem.

Na to Tae nic neřekl. Jenom se na mě mírně zašklebil, načež nerušeně kráčel dál.

Fear pong se tentokrát nehrál s alkoholem, ale s potravinama, jako je ocet, olej, čili omáčka a podobný prasárny. Dokonce jsme vychytali i ústní vodu, což bez pochyb byla Jinova specialita. Taehyung se na to moc netvářil, ale mně to zas tak hrozný nepřišlo. Navíc ani úkoly, který jsme museli plnit, nebyli tak otřesný jako kdysi. Nejproblematičtější byl koneckonců úkol, který nám nařizoval políbit se.

„Nebude to Jinovi vadit?" váhal Tae.

„Je to jenom hra," mávl jsem nad tím rukou. Zaprvé jsem opravdu věřil tomu, že to Jin vezme s nadhledem. Zadruhé jsem se mu možná v hloubi duše chtěl pomstít za to, že spal s jinýma lidma, přestože to bylo v době, kdy jsme měli pauzu. A zatřetí jsem to prostě chtěl udělat. Taehyung byl ten nejhezčí člověk, kterýho jsem kdy potkal, byla by blbost nevyužít takové příležitosti.

Navíc jsem se tak konečně přesvědčil o tom, že je skutečnej. Že není jen přelud v mé hlavě, nebo hologram, kterej mě přišel spasit. Ne. Najednou bylo všechno až moc reálný. Skoro bych se nechal unýst a líbal ho dál, kdyby se sám neodtáhl.

Věnoval mi pohled, kterým se nejspíš ujišťoval, jestli jsem v pohodě. Jenom jsem přikývl, přestože v pohodě nebylo nic z toho, co se právě odehrálo, a odvrátil pohled k borcům na druhé straně stolu.

Nakonec jsme dokonce vyhráli, ale vlastně nám to bylo k hovnu, protože jsme nezískali žádnou cenu. Jen nesnesitelnej zápach z pusy a pocit viny.

A pak se to stalo. Přesně v ten moment se můj pohled setkal s tím Jungkookovým. Když jsme se viděli naposledy, dost nepěkně jsme se porvali. Pořád vypadal jako motorkář, což mě mátlo, protože mi Tae celou dobu vyprávěl, že je kovboj. Nebo jsem to vyprávěl já? No, podstatný zkrátka je, že jsem šel za ním.

„Ahoj," pozdravil jsem ho.

„Ahoj," kývl na mě. Pak kývl ke klukovi po své pravici a řekl: „Tohle je Jimin," jako by mě to snad zajímalo.

„Chodíte spolu?" dovodil jsem poté, co mi došlo, o jakého Jimina se s největší pravděpodobností jedná.

„Jo," uculil se Jimin sladce od ucha k uchu. Tak fajn, beru zpět. Nejotravnější pár, který tu můžete potkat, jsou dozajista tihle dva.

„Bavíš se ještě s Jinem?" obrátil jsem se zpět na Jungkooka.

„Sem tam," mlaskl. „Nechce se se mnou vídat kvůli svýmu klukovi. Kvůli tobě," upřesnil, jako bych snad nevěděl, s kým Jin chodí.

„To je pech, co?" ušklíbl jsem se.

„Pech bude, až se Jin dozví, že ses líbal s Taehyungem," opáčil.

„Byla to jenom hra," uchechtl jsem se, jako by o nic nešlo. „Hele, vidíš támhle ty zoufalce?" uchopil jsem Jungkooka kolem ramen a pootočil ho směrem k vám. Jo, k vám. K bandě vyhořelých studentů, kteří si stěžují, jaká je tady bez chlastu nuda.

„Hm," zamručel Jungkook. Nejspíš nechápal, proč se s ním vůbec bavím. A proč se on baví se mnou.

„Víš, vždycky jsem chtěl poznat tvůj úhel pohledu." Ne, nechtěl. Věřil jsem, že Tae je v tom nevinně a Jungkook je ten, kdo to posral, ale vás, nezávislé posluchače, by jeho část příběhu určitě zajímat mohla, nemám pravdu?

No a tak jsme skončili až tady. U vás. Fakt se omlouvám, že se to tak protáhlo, možná jsme to vyprávěli s trochu větší oklikou, než bylo nutný. Pokud jste to vydrželi až po sem, aniž byste usnuli, máte u mě panáka ústní vody.

Mile rád bych vám řekl, že z tohoto vyprávění vyplývá hluboké ponaučení, ale upřímně jsem si k vám přisedl jenom proto, že jsem se chtěl zabavit a zabít čas. Taky jsem vám chtěl ukázat, že jakákoliv párty může být zábavná i bez chlastu, když narazíte na toho správnýho vypravěče.

Dále je fakt škoda, že se nedozvíte, jak to bylo dál, protože už na sebe asi jinde nenarazíme. Mně je to volný, ale vám by nemuselo, a proto – kdyby vás zajímalo, jak se mi daří – uspořádejte taky nějakej flám a pozvěte mě. Třeba se tam ukážu a povím vám něco víc.

Jin se možná s pořádáním těchto akcí už rozloučil, ale to neznamená, že musíte i vy.

Tak co? Troufáte si?

KONEC NEPOUČITELNÝCH

Hello~

Uf, máte to za sebou, gratuluju🥳 Upřímně si myslím, že pokud jste přečetli první i druhý díl, tak si zasloužíte obrovskou pochvalu za to, že jste to s Nepoučitelnými nevzdali. Také bych vám chtěla poděkovat za všechny hvězdičky a komentáře, které jste u příběhu zanechali. Dodnes nechápu, jak je možné, že si Nepoučitelní získali tolik čtenářů (jasně, není vás ani 100, ale na fanfikci je to (dle mého skromného názoru) úspěch :D).

Také bych se chtěla omluvit za to, že mě u 2. dílu nenapadlo nic lepšího než vyhrotit YoonJin a jejich vztah. Zároveň si ale myslím, že to nakonec není tak nepovedené, jak jsem si prvně myslela, že bude. Sice mám stále radši díl 1., ale zároveň jsem ráda, že jsme se ve druhém díle vrátili k tomu úchylnýmu učiteli a tak trochu rozebrali, proč se Yoongi choval jako ***.

To ovšem (aspoň podle mě) neomlouvá veškeré jeho chování. A tak trochu mě děsí, že jsem si při psaní neuvědomila, jak moc toxic Yoongiho postava je. Teď, když to po sobě čtu, musím přiznat, že mě ve spoustě věcech štve. A kdybych někoho takového potkala doopravdy, nemyslím si, že by to byl někdo, s kým by mi bylo dobře a s kým bych chtěla trávit čas.

Určitě ale dejte vědět, jak to vidíte vy👀 A co si myslíte, že se bude dít dále v životech Nepoučitelných?

A jako poslední na vás mám možná trošku netradiční otázku... Je nějaká píseň, která vám Nepoučitelné připomíná? Samozřejmě mám určité písně, které jsem si během psaní pouštěla a které podle mě příběh vystihují, ale zajímá mě, jak to vidí čtenáři :]

Pokud vás zajímá, co od našeho profilu můžete čekat v následujících dnech, plán je takovýto:

Ruu by měla začít vydávat 4. díl fanfikce La Casa de BTS, takže se určitě máte na co těšit🔥

A co se mě týče, mám rozepsaných více věcí... Pravděpodobně začnu vydávat něco poté, co budou venku všechny kapitoly La Casa de BTS. Nejspíš pak začnu vydávat fanfikci o BTS a sex-shopu (neptejte se, jak mě to napadlo, sama nevím).

Tož tak. Děkuji za přečtení a přeji příjemný zbytek dne. Vidíme se u dalšího příběhu!

♡ Netty ♡

P.S.: Pokud vás zajímá, jak si představuju Yoongiho z Nepoučitelných, tak asi nějak takto. Toto je přesně ten vibe🤌 Jimina a Jungkooka v pozadí si nevšímejte😂 (Teď jste o další informaci, kterou jste nepotřebovali vědět, bohatší, není zač💅😎)