Yoongi

„Co to je?" zamračila se Jiyeon, když jsme se s ní potkali před klubem, na flašku vodky v mé ruce. „S tím tě nepustí dovnitř," poznamenala s rukama založenýma na prsou.

„No jo, ups," uchechtl jsem se a přeměřil si její kostým policajtky. „To abys mě rovnou zatkla," se smíchem jsem před sebe nastavil ruce tak prudce, až kousek vodky vystříkl na zem.

Jiyeon nad mým chováním jen protočila oči a dál si mě nevšímala jako obvykle. „Čekáme ještě na někoho?" obrátila se na Hoseoka.

„Namjoon psal, že už jsou vevnitř," objasnil Hoseok, a tak jsem schoval flašku pod koženou bundu v domnění, že ji propašuju dovnitř.

Vodka : Sexy sekuriťák

0 : 1

„Co to má bejt?" nadzdvihl jsem obočí, když jsem v davu zahlédl Namjoona a jeho holku. „Kněz a jeptiška?" podivil jsem se jejich kostýmům. „To je zvrácený."

„Říká ten, co jde za kurvu," opáčil Hoseok.

„Cože?" nechápala Jiyeon, ale naštěstí neměla čas dál rozebírat další z mých mnoha otřesných rozhodnutí, protože se jí Suji vrhla okolo krku.

Zatímco si ty dvě vzájemně chválily make-up, jsem se naklonil k Namjoonovi a s co největší vážnosti v hlase jsem ho oslovil: „Otče."

Trvalo asi pět sekund, než mu došlo, že narážím na jeho pochybnou volbu kostýmu. „Ah, jasně," trochu strojeně se usmál, když mu to konečně docvaklo. „Nevěděl jsem, že taky přijdeš," přiznal a nervózně stiskl přívěšek s křížem na svým krku.

„Hoseok se nezmínil?" to se mu nepodobalo.

„No, upřímně toho o tobě poslední dobou moc nevíme," vysvětloval. „Pořád někde lítáš a..." zadrhl se.

„A co?" chtěl jsem vědět.

„A když už jsi náhodou na kolejích, tak jsi mimo reálnej svět a nedá se s tebou bavit," jeho hlas se ztišoval s každým dalším slovem, ale já ho slyšel jasně.

„Nechápu, o čem mluvíš," ohradil jsem se, jako bych nechlastal každej druhej večer a po kapsách nenosil trávu. „Jsem zcela při smyslech," dušoval jsem se, přestože jsme oba moc dobře věděli, že si tento rozhovor druhej den ráno ani nebudu pamatovat.

„Jo, jasně, já vím," přikyvoval Namjoon. „Jen nechci, abys vyvedl nějakou hloupost, protože..." rozhlédl se po okolí.

„Ježiš, vymáčkni se, vole," šťouchl jsem ho do hrudníku. „Slibuju, že se dneska budu krotit." A když ne, rovnou k tobě můžu zajít na zpověď, ne?

„No, víš, je tu i Jin a," naklonil se blíž, abych ho líp slyšel, „nevím, jak to teď mezi sebou máte, ale..."

„Rozešli jsme se," skočil jsem mu do řeči.

„Eh, cože?" vypadlo z něj.

„Vlastně jsem mu to ještě neřekl," přiznal jsem potom.

„Cože?!" zopakoval s vykulenýma očima. „Ty," zdůraznil zmateně, „se s Jinem chceš rozejít?"

„No... Jo," přikývl jsem po chvíli váhání. „Vím, žes ho neměl rád, tak tě aspoň nebude dál vysírat." Věděl jsem, že bude mít námitky, a proto jsem rychle dodal: „Pozval bych tě na drink, ale soudě dle tvýho ohozu dneska abstinuješ, tak se uvidíme pak," a odkráčel jsem dřív, než mě stihl zastavit.

Když jsem se pak se dvěma panákama vracel za ostatníma, zahlídl jsem po cestě Shiwon, a tak jsem si vzpomněl na náš poslední rozhovor v kině. Ani nevím, proč mě k ní moje nohy zanesly. Už ale nebylo cesty zpět, protože zaregistrovala mou přítomnost. „Kde máš holku?" zeptal jsem se proto místo pozdravu.

„Proč se vždycky ptáš?" zasmála se a automaticky si ode mě vzala jednu skleničku. „Chceš s náma snad do trojky?"

„Možná," pokrčil jsem rameny a vypil obsah skleničky, která mi zůstala v ruce. „Dneska byste to ale měly drahý," podotkl jsem.

„Huh?" nechápala, avšak se tím dál nezabývala. Napila se fernetu, který si přivlastnila, a nadhodila: „Ale co tvůj kluk? Nemyslíš, že by mu to vadilo?" jako by ten návrh snad myslela vážně.

„Proč by mu to mělo vadit?" podivil jsem se. „Počínaje dnešním večerem jsem volnej," oznámil jsem rozhodně. „Vlastně bysme se k sobě měli vrátit," vypadlo ze mě potom.

Shiwon se málem zadusila pitím. „Ty vole," vydechla překvapeně poté, co popadla dech. „Z čeho usuzuješ, že je to dobrej nápad?"

„Neříkal jsem, že je to dobrej nápad," podotkl jsem. „Jen chci nasrat Jina," přiznal jsem. „Vlastně je to celkem vtipný, nemyslíš?" uchechtl jsem se s pohledem upřeným na prázdnou sklenku ve svý ruce.

„Co jako?" nechápala.

„Však víš," nepřestával jsem se culit. „Fakt, že si s tebou Jin něco začal jenom proto, aby se dostal ke mně." Když jsem to vyslovil nahlas, znělo to realističtěji, než jsem si zprvu myslel.

„Heh, to určitě," vysmála se mi Shiwon, ale šlo poznat, že ji to sere. Musela uznat, že moje teorie se až moc podobala něčemu, čeho by Jin byl schopnej, a proto mi naštvaně vmetla do ksichtu: „Nejsi tak neodolatelnej, jak si myslíš."

„Chápu," pokýval jsem naoko bez zájmu hlavou. „Už jsem se začínal bát, že mi podlehneš," ušklíbnul jsem se a vzal si od ní prázdnou skleničku. „Hádám, že si budu muset známost na jednu noc najít jinde," zkonstatoval jsem a vydal se zpět k baru pro další rundu.

Jeden panák se tak proměnil v dalších šest a já pomalu začínal ztrácet pojem o realitě. Vlastně už si ani nepamatuju, čí peníze jsem tehdy nechal na baru, protože bych přísahal, že jsem v peněžence měl prachy maximálně na tři panáky.

Každopádně, podstatný bylo, že jsem byl na sračky. Dokonce tak moc, že mě Namjoon popadl za paži a odtáhl stranou. „Tomuhle ty říkáš ‚krotit se'?!" zakřičel mi do ucha.

„Au, pusť mě, vole," setřásl jsem jeho dlaň.

„Kolik jsi toho vypil?" přešel moje kňourání další otázkou.

Postupně jsem zvedal prsty na rukou, abych mu to ukázal názorně, ale trochu jsem se do toho zamotal. „Asi tak nějak," tlemil jsem se.

„Měl by sis jít lehnout," radil mi Namjoon. „Zavolám Taehyungovi, aby tě vyzvedl."

„Ne, ne, ne," zacpal jsem mu pusu upocenou dlaní. „Přece ho nebudeš budit," rozmlouval jsem mu to. Ve skutečnosti jsem ale nechtěl, aby mě Taehyung viděl takhle. Nehodlal jsem Taemu znovu kurvit život svýma problémama, a proto jsem se mu už delší dobu úspěšně vyhýbal. Nějakej Namjoon mi přece nepokazí mou taktiku, zamanul jsem si.

„Hej, kam to jdeš?!" volal za mnou Namjoon, když jsem se začal prodírat davem směrem k východu.

„Jdu se nadechnout čerstvýho vzduchu!" zahulákal jsem na zpět. „Z toho ustavičnýho komandování mě bolí hlava," utrousil jsem sám pro sebe a pokračoval dál ke dveřím.

Mezitím, co jsem otevíral dveře klubu, jsem sáhl do vnitřní kapsy bundy pro trávu a zapalovač. Když jsem však vyšel ven, můj stisk povolil. Venku stál totiž Jin s cigaretou v puse. Byl ke mně otočenej zády, a tak si mě všiml až ve chvíli, kdy za mnou zaklaply dveře.

Najednou jsem zalitoval, že jsem se předtím nestavil na hajzlech, abych aspoň letmo překontroloval svůj zjev v zrcadle. Jin však hned svůj pohled stočil zpět před sebe a odměřeně mi pověděl: „Prý jsme se rozešli." Když jsem na to nic neřekl, pichlavě dodal: „Můžeš mi říct, proč se to celej klub dozvěděl dřív než já?"

„Vadí ti to?" popošel jsem k němu blíž. „Nevšiml jsem si totiž, že by ses je snažil přesvědčit o opaku."

„O co ti kurva jde?" Jin se na mě otočil a cigaretu odhodil do kanálu. „Naivně celou dobu čekám na omluvu, ale ty místo toho vždycky pohřbíš náš vztah zase o kousek víc. Jeden by si řekl, že už to snad ani není možný, ale ty vždycky přijdeš s něčím novým. No, není to vzrušující?" odfrkl si ironicky.

„Sorry, myslel jsem, že víš, do čeho jdeš, když sis mě tehdy vyhlídl na svý podělaný párty," odsekl jsem. „Nebo jsi to plánoval už od doby, co jsme se potkali na tom zkurveným balkónu?!"

„O čem to sakra mluvíš? Jak jako ‚vyhlídl'?" naznačil ve vzduchu uvozovky.

„Tvůj vztah s Shiwon," připomněl jsem. „Chodil jsi s ní jenom proto, abys ji mohl podvíst se mnou!" Kurva. Ani nevím, kde jsem vzal koule na to, abych mu to oznámil, jako by to byla svatá pravda. Dokonce jsem na něj zařval: „Oba jsi nás využil!" a vší silou ho od sebe odstrčil, přestože jsem já byl ten, kdo za ním přišel.

Jin udělal několik kroků vzad. „Tohle si fakt myslíš?" ublíženě mi pohlédl do očí.

„To mi řekni ty," rozhodil jsem rukama. „Podívej se mi kurva do očí a řekni mi, že to není pravda!"

Jin mlčel a klopil pohled k zemi. To mi stačilo jako odpověď.

„Ty vole," vydechl jsem se slzami v očích. „A já si myslel, že mě máš fakt rád."

„Mám!" vyhrkl Jin pohotově. „Dobře, přiznávám, že nabrnknout si tě takhle byla chyba, ale musíš uznat, že ty taky..."

„Byla chyba?!" nedal jsem mu prostor domluvit. „Ne," zavrtěl jsem hlavou, „dělalo ti dobře vidět mě na své párty úplně zničenýho. Chyba byla tam vůbec chodit!" zařval jsem z plných plic. „Třeba bych teď měl fajn život a ne bejvalku, která mě nenávidí, a týpka, kterej je naprostej magor!" agresivně jsem si ťukal prstem o čelo.

„Říká ten, co mi do piči posprejoval auto!" hádal se Jin. „Jediný, co umíš, je starat se o sebe," pokračoval, „to je pořád jenom já, já, já! Chceš, aby tě všichni litovali, a proto ze sebe děláš strašnýho chudáka, nemám pravdu?! Ve skutečnosti si ale stejně všichni myslí, že jsi patetickej kretén, akorát se ti to bojí říct do očí!" Zhluboka se nadechl, aby popadl dech a mohl zakončit svůj monolog slovy: „Snad si nemyslíš, že mi Hoseok každej večer volá s tím, že má parádního spolubydlícího."

„Drž hubu," procedil jsem skrz zuby.

„Nebo Namjoon!" pokračoval Jin. „Dělá pro tebe první poslední, ale ty mu jen házíš klacky pod nohy!"

„Drž hubu!" přiostřil jsem svůj tón hlasu a zatnul ruce v pěst.

Jenže Jin neměl dost. „A co teprve Taehyung!" rozkřikl se. „Je strachy celej bez sebe, protože mu neodpovídáš na zprávy, jenom proto, aby nakonec zjistil, že jsi zase prochlastal celou noc! Chápu," ušklíbl se, „taky bych se za sebe styděl, kdybych před svýma kámošema upřednostnil flašku vodky."

A přesně v ten moment jsem se neudržel. Vrazil jsem Jinovi pěstí do nosu a povalil ho k zemi. „Co ty o tom víš, huh?! Co ty o tom kurva víš!?" popadl jsem ho za mikinu a zalomcoval s ním. Jinovi tekla krev z nosu, která se mísila s mýma slzama, který dopadaly na jeho obličej.

S uvědoměním toho, co jsem právě udělal, můj stisk povolil, a tak mě Jin odstrčil na stranu. Zvedl se do sedu a přiložil si ruku ke krvácejícímu nosu. „Co to kurva děláme?" zeptal se s povzdechem, když jsme tam už asi dvě minuty mlčky seděli na ledovým chodníku.

Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Utřel jsem si slzy a podíval se mu do obličeje. „I s rozjebaným nosem seš kurevskej fešák," pověděl jsem mu.

Byla to pravda, ale on se pousmál a řekl: „A ty jsi pořád stejně ulhanej." Pak sáhl do kapsy od svých kalhot. „Asi bych ti měl něco vrátit," uvědomil si.

„Co jako?" popotáhl jsem.

„Měl bys ho dát někomu, o kom si seš jistej, že ho nezneužije," ukázal mi klíč od mýho pokoje, kterej jsem mu předal na svý narozeniny.

„Já ti ale věřím," odmítal jsem si od něj klíč vzít.

„Vážně?" Jin nadzdvihl obočí. „Protože já bych toho teď nejradši využil. Vyházel bych tvoje věci z balkónu a všechny je spálil."

„Můžu chodit nahej," chabě jsem se na něj usmál, ale po tváři mi stekla další slza.

„Já vím," Jin ji něžně setřel z mé tváře. Bylo mi u prdele, že používá ruku, kterou si předtím zakrýval krvavej nos. „A přesně proto bysme se měli rozejít."

„C-Cože?" popotáhl jsem.

„Stejně už jsi to všem řekl," připomněl, „tak jim aspoň nemusíme nic vysvětlovat." Potom se zvedl a zašel zpět do baru, aniž by se za mnou ohlídl. Nechal mě tam sedět s vlastní krví na ksichtu na ledové zemi a bylo mu úplně jedno, jestli třeba umrznu nebo mě zajede auto. Neměl jsem mu to za zlý. Aspoň mi dal dobrej důvod proto, abych se odebral zpátky na koleje, jak si předtím přál Namjoon.

Předtím, než jsem tak však opravdu učinil, jsem shlédl na klíč, kterej nechal Jin ležet na zemi. Sebral jsem ho a pomalu se postavil na nohy. Ovšem místo toho, abych si klíč schoval do kapsy, jsem ho hodil do kanálu, do kterýho předtím zahučela i Jinova cigareta.

Nejspíš si řeknete, že jsem blázen, ale i přes všechny ty sračky, co jsme na sebe řvali, jsem byl přesvědčenej, že pokud ten klíč nemá mít u sebe Jin, tak už nikdo.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI