Hoseok

Celou dobu mi přišlo, že je Yoongi chodící hromádka neštěstí, ale těsně před halloweenskou párty, jako by se něco v něm zlomilo. Prvně jsem myslel, že jsem ho něčím naštval, jenže po pár dnech mi došlo, že problémem nejsem já, ale asi tak všichni a všechno.

Nepřišlo mi jako dobrý nápad, aby v takovém stavu chodil na párty, kde bude nejenom Jin, ale především spousta alkoholu a podobných sraček, který Yoongi pravděpodobně užíval ve větším množství, než jsem si představoval. Proto jsem se ho během našich příprav zeptal: „Vážně tam chceš jít?" Jenže pokusy o rozmlouvání byly marné.

„Za celou dobu, co jsem na vejšce, jsem nevynechal halloweenskou párty," odvětil, jako bych nevěděl, že minulý rok na žádné halloweenské párty nebyl. „Nehodlám to tento rok kvůli nějakýmu posranýmu rozchodu promeškat," prohlásil neoblomně.

„Takže je to oficiální?" podivil jsem se. Jak mi tato informace mohlo uniknout?

„No jasně," Yoongi se na mě ani nepodíval. „Vlastně jsme se k sobě vůbec nehodili," předstíral, že ho to nezajímá.

Nevěděl jsem jak reagovat. Očividně mi lhal, jenže já doteď nenašel způsob, jakým z něj vymámit pravdu, přestože jsem si myslel, že by mu to pomohlo. Vlastně nám oběma. Nikdy jsem mu to neřekl, ale neskutečně mě frustrovalo, že polovinu času nemám nejmenší ponětí o tom, co si doopravdy myslí. Dřív jsem to dokázal odhadnout, ale poslední dobou to šlo ztuha.

„Kurva," ozvalo se od z zrcadla, před kterým Yoongi stál. Pak se na mě ohlídl a už asi po šesté se zeptal: „Za co že to jdeš?" Mezitím si černými stíny vytvářel pod očima ještě větší kruhy, než jaké už měl.

„Za vězně," usmál jsem se na něj, přestože jsem byl myšlenkami stále trochu mimo. On si toho však mohl jen stěží všimnout, protože byl moc zahleděný sám do sebe. Jako vždycky.

„Přestaň," zamračil se na mě. Nechápal jsem, s čím přesně chce, abych přestal, ale neměl jsem čas se zeptat, protože dodal: „Není to ani z poloviny tak hustý, jak si myslíš." Nevadilo mi, že se mu můj kostým nelíbí. Vlastně jsem od něj jinou reakci ani neočekával.

„Teď možná ne, ale bude, až se potkáme s Jiyeon."

„Proč?" uchechtl se. „Rajcují ji kriminálníci?"

„Uvidíš," pokrčil jsem rameny, načež mi Yoongi věnoval uznalý pohled, který měl nejspíš znamenat „gratuluju, nejsi taková vanilka, jak jsem si myslel". Mně však nepřestávalo vrtat hlavou: „Za co jdeš vůbec ty? Za noční můru?" Nemyslel jsem to nijak zle, z jeho vzhledu jsem opravdu nedokázal nic vyčíst. Možná to je účel, napadlo mě.

Yoongi se jako vždy vyhnul odpovědi slovy: „Chtěl jsem jít za naprostýho zoufalce, ale pak mi došlo, že to dělám každej den, a tak jsem to na poslední chvíli přehodnotil."

„Takže seš co?" dožadoval jsem se odpovědi. „Duch? Upír?" hádal jsem, i když jsem si byl jistý, že se pletu.

„Copak to není jasný?" Ne, to opravdu není. „Jdu za kurvu." Cože? „Chci vědět, jaký to je, když ti někdo platí za sex."

„Nevypadáš jako kurva," namítl jsem při pohledu na ostré kontury v jeho obličeji, díky kterým vypadal ještě mrtvolněji než předtím. Pak jsem však sjel pohledem na jeho oblečení, a tak nějak ze mě vypadlo: „Teda... ne víc než obvykle."

Pod volnými potrhanými džíny měl síťové silonky a přes ustřihnuté triko, o kterém jsem se domníval, že původně patřilo Jinovi, měl přehozenou černou koženou bundu. Při pohledu na šedé triko, které působilo jako crop top, můj pohled zavadil o Yoongiho pas. Kdy se mu sakra povedlo tak zhubnout? Snažil jsem se vybavit, kdy jsem ho naposledy viděl jíst. Byl jsem přesvědčen, že to muselo být nedávno, avšak jsem si dokázal vybavit jen chvíle, kdy jsme v létě vařili v kempu.

Nakonec jsem přeci jen změnil názor. Vlastně trochu vypadal jako děvka. Jako děvka pro pozornost. Očividně potřeboval pomoc a možná i tento potrhlej outfit byl jedním ze způsobu, jak to dát najevo. Já to však i toho večera přehlížel, a tak jsem nad jeho nápadem jen se smíchem zakroutil hlavou.

„To měla být urážka, nebo kompliment?" Yoongi si bez optání přešplíchal vlasy gelem, který jsem měl položený na stole. Pak ho po mně nečekaně hodil se slovy: „A teď mě omluv, musím někde schrastit rudou rtěnku. Vidíme se venku," mrkl na mě. Než však odešel, vyndal z ledničky poloprázdnou flašku vodky a vzal ji s sebou.

Když jsme se pak skutečně opět shledali před kolejemi, měl rtěnku, kterou beztak neměl v úmyslu vrátit, rozmazanou všude okolo rtů. Jedna část se dokonce táhla až k jeho krku. „To je schválně?" zajímalo mě.

„Co bych to byl za kurvu, kdyby nebylo poznat, že už jsem stihl pár zákazníků?" zakřenil se na mě, načež upil ze své vodky.

„Myslel jsem, že jsi u zrodu své, ehm... kariéry," namítl jsem, když jsme se rozešli k východu z kampusu.

„Vlastně jsem chtěl, aby to bylo realistický," prohodil a já nedokázal určit, zda mi zase kecá, nebo výjimečně mluví pravdu.

***

Předpokládal jsem, že se Yoongi zlije do němoty, ale neměl jsem v úmyslu ho zastavovat. Celou dobu jsem si namlouval, že je přece dospělý a ví co dělá. Navíc už mě nebavilo na něj pořád dávat pozor, a tak jsem ho nechal bez dozoru dýl, než by bylo vhodný.

Zrovna jsem skákal uprostřed tanečního parketu, když mi někdo stiskl paži. „Můžeš na chvilku?" houkla na mě Shiwon. Jen jsem přikývl a následoval ji ke stolu, kde jsme měli pohozené bundy. „Ti dva tragédi se rozešli?" ptala se mě v domnění, že vím víc než ona sama.

„Co já vím?" rozhodil jsem rukama. „Yoongi mi nikdy neřekne nic napřímo," povzdechl jsem si.

Shiwon chápavě přikývla. Pak se naklonila blíž, aby nemusela tolik křičet. K mému překvapení to byla právě ona, kdo jako první navrhl: „Měli bysme mu pomoct." Znepokojeně si založila ruce na prsou a skousla si spodní ret. „Tohle už je i na něj moc," kroutila hlavou, „skoro to vypadalo, jako by fakt chtěl, abych se s ním vyspala."

„To proto, že jde dneska za kurvu," přešel jsem její slova, jako by o nic nešlo.

Ona se však zamračila. „Co?" nechápala. Znovu zatřásla hlavou, až jí z tváří opadlo pár zelených třpytek, a řekla: „Zdálo se, že to myslí vážně."

Nestihl jsem na to nic říct, protože kolem nás prošel Jin a já tak nevěděl, čemu se divit dřív.

„Pane bože, co se ti stalo?" přistoupila k němu Shiwon.

„Ále," Jin mávl rukou, „trochu jsem se nepohodl s jedním ožralým prvákem."

„Potřebuješ pomoc?" zeptal jsem se ze zdvořilosti, ale ve skutečnosti jsem se modlil, aby odmítl. Na rozdíl od svýho spolubydlícího jsem nedokázal poslouchat Jinovy žvásty dýl jak pět minut. „Mám kurz první pomoci," dodal jsem, jako bych snad zrovna Jina mohl ohromit něčím, jako je vzdělání.

„To je dobrý," poplácal mě po rameni. „Je to jenom krev, ne infarkt," zasmál se.

Mně ale do smíchu moc nebylo, a proto jsem se na rovinu zeptal: „Dal jsi Yoongimu kopačky?" dřív, než stačil odejít na záchod, aby ze sebe tu krev smyl.

Jin mi věnoval odměřený pohled, jako by chtěl naznačit, ať se do toho nepletu. „Stejně to k tomu celou dobu směřovalo," odvětil nakonec a odešel pryč.

Se Shiwon jsme si vyměnili pomatené pohledy, načež se ona rozhodla: „Radši ho půjdu zkontrolovat," a tak se vydala za Jinem na pánské toalety.

Celého zmateného mě tam našla postávat Jiyeon. Radostně mě chytila za ruce a políbila mě. „Kde se flákáš?" smála se. „Jsi o jeden drink pozadu, musíš to dohnat!"

„Já.. promiň, nejsem úplně ve své kůži," přiznal jsem.

„Neříkej, že už ses opil," pobaveně zalomcovala s mýma rukama.

„Haha, ne, jenom..." strnule jsem se rozhlédl okolo. „Neviděla jsi Yoongiho?"

„Ne, proč?"

„Někdo by ho měl nejspíš dovést zpátky na koleje," vysvětlil jsem. „Shiwon říkala, že nevypadal moc dobře."

„Aha," koutky jejích úst náhle poklesly. Potom se však znovu rozzářila, protože si uvědomila: „To ale může udělat třeba Namjoon, ne? Proč si kazit hezkej večer?" obmotala mi ruce kolem ramen, ale já ji chytil za zápěstí a opět její ruce svěsil dolů.

„Promiň," sklopil jsem pohled. „Jenom ho doprovodím a zase se hned vrátím. Slibuju," vtiskl jsem jí letmou pusu na tvář a vydal se najít Namjoona.

Ten se zrovna líbal v rohu se Suji, a tak jsem ho od ní odtrhl. „Neviděl jsi Yoongiho?" naléhal jsem.

„No..." Namjoon se zamyslel. Očividně už měl taky dost připito. „Šel ven," vypadlo z něj nakonec. „Asi," pokrčil rameny a znovu se otočil k Suji, aby mohli pokračovat tam, kde přestali.

S protočením očí jsem se tedy vydal ven. Jediný, koho jsem tam však našel, byl hlouček rozjívených mediků.

Vrátil jsem se proto dovnitř, popadl Jiyeon, která postávala u baru, za ruku a dovlekl ji na taneční parket. „V pohodě?" optala se. Nejspíš se jí nelíbil můj nasupený výraz.

„Jo, jasně," přitakal jsem.

Ona mě však měla dobře přečtenýho, a proto na mě přes dunící hudbu zakřičela: „Nemusíš mu dělat chůvu!"

„Já vím!" přikyvoval jsem. Všichni jsme věděli, že Yoongi je poslední dobou kámoš na hovno, ale i přesto jsem se cítil provinile. A přesně proto jsem usoudil, že: „Potřebuju další drink!"

A tak jsem stanul před barovým pultem a objednal si to první, na co mi padl zrak. Alkohol mi nikdy nechutnal, tudíž mi bylo jedno, co to bude. Hlavně ať se co nejdřív dostaví účinky.

Když jsem však sahal do kapsy pro peníze, nahmatal jsem jen posledních pět tisíc wonů. „Co se děje?" ptala se Jiyeon.

„Nějakej kretén mě okradl," odvětil jsem podrážděně, aniž by mě napadlo, že ten kretén se právě doplazil do našeho pokoje a vytuhl v mé posteli.