Yoongi

„Tak jak to šlo?" ozval se z pokoje Hoseok, kterej se snažil v klidu sledovat seriál ve své posteli.

Zrovna jsem se vrátil z poslední zkoušky tohoto semestru na koleje a jeho otázka byla to poslední, co mě zajímalo. Místo odpovědi jsem nakoukl do ledničky a hned ji zase zabouchl, protože jsem nenašel, co jsem hledal. „Kde to je?" vyjel jsem na Hoseoka prudčeji, než jsem zprvu zamýšlel.

„Co jako?" oplatil mi můj tón.

„No..." Ani jsem si nezul boty. Prostě jsem si rozhořčeně stoupl do dveří pokoje. „Ta věc!" rozhodil jsem rukama.

„Konkrétněji by to nešlo?" nakrčil obočí. Bylo to poprvé, co mě viděl takto vyšilovat.

„Prostě..." prošel jsem se po pokoji, když vtom jsem to spatřil na Hoseokově stole vedle knih o sebepoznání. Bože. Doufám, že to reálně nečte. „Co to tady dělá?" otočil jsem se na něj s ukazovákem namířeným k jeho stolu.

„Myslíš tu čokoládu?" mírně přimhouřil oči, aby se ujistil, že mluvíme o tom stejným. „Přece jsi chtěl, abych ji koupil," připomněl.

„Co tady dělá?" zopakoval jsem znepokojeně.

„Pokud ji nechceš, klidně ji sním," pokrčil rameny a zvedl se, aby si ji mohl vzít.

Já mu však zastoupil cestu. „Měla být v ledničce," zaúpěl jsem. „Je tady asi tak milion stupňů!"

„No tak ji tam dej," Hoseok nechápal, v čem je problém. „Vždyť o nic nejde, proč jsi z toho tak nervózní?"

„Nejsem nervózní," opáčil jsem.

„Nejsi schopnej vyslovit slovo ‚čokoláda'," podotkl. Mezitím, co jsem vkládal čokoládu do ledničky, dodal: „Myslel jsem, že ti sladký nechutná, tak proč..?"

„Není pro mě," vysvětlil jsem, otevřel skříň a začal hledat něco, co nesmrdělo po cigaretách, trávě, nebo obojím dohromady. „Fuj," svraštil jsem obličej, když jsem přičuchl k jedné z mikin, a následně ji hodil po Hoseokovi.

Ten zkroutil obličej do obdobné grimasy a mikinu odhodil na mou postel. Pak si založil ruce na hrudi a pobaveně sledoval, jak se moje postel pomalu ztrácí pod hromadou oblečení.

„Co je?" zamračil jsem se na něj, když jsem si všiml jeho pohledu.

„Odkdy se kvůli Jinovi tak snažíš?" uchechtl se.

„Huh?" znovu jsem se otočil ke skříni a vylovil z ní pomačkaný, ale zato čerstvě vypraný triko s potiskem z Jurskýho světa. Vlastně patřilo Namjoonovi, jen jsem mu ho zapomněl vrátit. No co? Když ho nepostrádal doteď, pár dnů to bez něj ještě vydrží.

„Nebo snad nejdeš ven s Jinem?" zarazil se Hoseok.

„Jdu," neohrabaně jsem si převlíkl triko a přešel k zrcadlu v rohu místnosti. To mi připomíná, že bych měl někam vytáhnout Freda, než zase odletí domů do Ameriky. Nebo Kanady? Hm, to je fuk.

„A dál?" vyzvídal Hoseok.

„Možná jsem Namjoonovi omylem kývl na dvojitý rande s jeho novou přítelkyní a Jin o tom nic neví," zoufale jsem se na něj otočil. „Je to moc špatný?"

„Jo, vypadáš hrozně," škádlil mě.

„Přestaň," protočil jsem oči a obešel ho, abych mohl svoje oblečení naházet zpátky do skříně. „Začínáš se chovat jako já," prohodil jsem, protože mě zajímala jeho reakce. Ve skutečnosti k tomu měl naštěstí dost daleko.

„Au," teatrálně se chytil za srdce a svalil se zpátky do své postele.

„Já vím," zakřenil jsem se na něj. Pak se ozvalo zaklepání na dveře, takže můj úsměv povadl. „Kurva," zaklel jsem. Hodil jsem po Hoseokovi pohled, který znamenal „pomoz mi". Než však stačil jakkoliv zareagovat, už jsem stál u dveří, které jsem následně otevřel.

„Čau, frajere," usmál se na mě sebevědomě Jin. Ve vlasech měl růžový sluneční brýle a v ruce mobil, na jehož tapetě měl fotku mě. Nikdy jsem mu to neřekl, ale přišlo mi to fakt sladký. „Chyběl jsem ti?" ptal se, přestože neuplynul ani den od doby, kdy jsme se viděli naposledy.

Nic jsem na to neřekl, jen jsem ho popadl za zápěstí a vtáhl ho dovnitř, abych za ním mohl zase zavřít.

Jin nakoukl do pokoje, kde spatřil poházené oblečení. „Děje se něco?" starostlivě si mě prohlídl.

Než jsem se ze sebe stihl něco vysypat, ozval se z pokoje Hoseok: „Zapomněl ti říct, že jdete na dvojitý rande s Namjoonem a jeho holkou!"

„Cože?" udivil se Jin. „Namjoon má holku?" očividně ho to vážně šokovalo. To ale nejspíš nás všechny. Pak se usmál a řekl: „To je super, proč jsi mi to nenapsal?"

„Nevěděl jsem jak," přiznal jsem. „Nikdy jsme spolu nebyli na oficiálním rande. Nechci, aby na tom prvním byl i Namjoon," otřásl jsem se nad tou představou.

„Když to řekneš takhle, najednou se mi tam nechce," i Jin se ošil nad tou myšlenkou.

„Proto mám tohle," pohotově jsem vytáhl z ledničky čokoládu a vrazil ji Jinovi do ruky.

„Je rozteklá," stěžoval si, když si ji ode mě převzal.

„Za to může Hoseok," pokrčil jsem rameny.

„No a?" ozvalo se z pokoje.

„No a?" zopakoval Jin a vešel do pokoje, aby na Hoseoka viděl. „Není nic horšího než rozteklá čokoláda," tvrdil. „Přece jsem neplatil za celou čokoládu jenom proto, aby půlka zůstala rozmázlá v obalu."

„Přesně tak," ušklíbl se Hoseok. „Platil jsem ji já," výhružně stočil svůj pohled ke mně.

„A já jsem ti za to fakt vděčnej," uculil jsem se na něj mezitím, co jsem skládal zbytek oblečení do skříně. „Máš to u mě." Doufám, že zapomene, že jsem to řekl. Nebo že mu došlo, že to nemyslím vážně. „Kolik je hodin?"

Jin poklepal na displej mýho mobil, kterej se povaloval na stole. „Za pět minut půl třetí." Vzal můj mobil do ruky a chvíli na něj koukal. „Píše ti tvoje matka," upozornil mě.

„Co chce?" nezaujatě jsem hodil poslední dvě trika do skříně.

„Píše, že je v Soulu a chce tě vidět."

„Cože?" zděšeně jsem přešel za ním a vytrhl mu mobil z ruky. Na obrazovce však nebylo žádný oznámení. „Debile," strčil jsem Jina do ramene, až musel udělat krok vzad, aby neztratil balanc. Jemu to ale bylo jedno, protože se náramně bavil. „Argh, mělo mi to dojít," nadával jsem sám sobě, když jsem kráčel do koupelny pro deodorant.

„Seš naštvanej?" ptal se Jin, když jsem se vrátil a začal na něj deodorant šplíchat, abych přebyl smrad z cigaret. Možná bysme měli trochu brzdit, prolítlo mi hlavou. Brzdit s tímto stylem života. S tímto vztahem. Jenže to se těžko dělá, když jste až po uši zamilovaní do obdobnýho hovada, jako jste vy sami. Nejspíš proto mi prvně přišel tak nesnesitelnej.

„Ne," zavrtěl jsem hlavou a zamával si rukou před obličejem, protože pokud jsem s něčím rozhodně nebrzdil, byl to ten deodorant. „Být svou matkou, taky bych nechtěl vidět svýho syna, jak se zahazuje s někým, jako jsi ty," usmál jsem se na něj a naposledy jsem na jeho triko šplíchl tu chemii v naději, že Namjoonova holka dřív omdlí z pachu deodorantu než cigaret. Ne že by mi tolik záleželo na tom, abychom udělali dobrej první dojem, ale Namjoonovi by na tom záležet mohlo, a tak jsem to nechtěl hned posrat.

„Zamilovala by si mě," protestoval Jin.

„To je ta horší varianta," zamumlal jsem a odložil poloprázdnou lahvičku na poličku.

„Proč?" zarazil se.

„Protože pak už bych s tebou musel zůstat až do konce života," vymýšlel jsem si.

„Takže ještě týden?" zašklebil se na mě.

„Dneska jsi otravnější než obvykle," stěžoval jsem si.

„A ty nasranější," poznamenal.

„A oba jste na odchodu!" vložil se do toho Hoseok.

„Vlastně zůstáváme, Namjoon je ve skutečnosti single," namítl jsem, ale to už jsem si dal mobil do zadní kapsy kalhot, popadl jsem klíče a Jinovu ruku a rozešel se i s ním ke dveřím.

„Měj se!" Jin mávl na Hoseoka, který na oplátku vyřkl „bavte se", ale ani jeden z nás ho neslyšel přes zabouchnutí dveří.