Jungkook

Asi v půlce února jsem došel na návštěvu k Jinovi. Vlastně jsem u něj ještě nikdy předtím nebyl. Ani jsem ho poslední dobou nevídal moc často. „Nemáš hůlky?" ptal jsem se, když jsem položil dvě misky instantních nudlí na stůl. „Úplně jsem na ně zapomněl."

„Myslím, že by nějaký měly být v horním šuplíku." Houkl na mě, zatímco vyndával z ledničky pivo. „Klidně se podívej."

„Dobře." Nakoukl jsem teda do prvního šuplíku. Společně s hůlkami jsem však vyndal i fotku nějakýho parku. „Od koho to máš?"

„Jo, tohle," mávl rukou, když si všiml, co mu ukazuju. „Nechal to tady můj kluk. Není to moje."

„Tvůj kluk?" Nakrčil jsem obočí. „Myslel jsem, že chodíš s nějakou holkou."

„Vlastně jo," poškrábal se na hlavě. „Tak trochu ji podvádím."

„Tak trochu?"

„No dobře," povzdechl si a svalil se na postel, „tak hodně."

„Koho teda pozveš na svoji legendární párty?" Vytrhl jsem mu z ruky jednu plechovku. „Oba?"

„Vlastně jo," došlo mu. „Ale prvně se s ní rozejdu." Otevřel svoje pití, načež ho napadlo: „Měl bych vás někdy seznámit. Je to fakt frajer," rozplýval se. „Určitě byste si rozuměli."

„Taky bych tě měl seznámit," uvědomil jsem si.

„Našel sis holku?" odtušil.

„Kluka," opravil jsem ho. „Vlastně bych ti měl poděkovat," uchechtl jsem se. „Poznal jsem ho minulej rok na tvojí pařbě."

„No jo," usmíval se, „tam se dějou věci."

„Už víš, co bude letošním vrcholem akce?"

„Mám pár nápadů, ale zatím mi nic nepřijde dost dobrý," připustil.

„Neuvažoval jsi někdy nad dress codem?" nadhodil jsem. „Lidi milují tématický oslavy."

Zdálo se mi to jako zajímavý oživění celýho večera, ale Jin se na to moc netvářil. „Jsme snad zpátky na střední, abychom nosili uniformy?" zamračil se. „Ne," smetl můj návrh ze stolu. „Moje párty je oslavou svobody těla i ducha. Nemůžu ostatním nařídit, co si vzít na sebe." Vrtěl hlavou. „Vlastně letos ani nezakážu lidem přinýst jiný pití než gin."

„Proč?" Ten nápad se mi nelíbil. „Je to jedna z věcí, která dělá tu akci tolik výjimečnou."

„No," Jin se zvedl a vzal do rukou jídlo, který jsem přinesl, „řekněme, že můj kluk na mě má větší vliv, než kdokoliv z lidí, se kterýma jsem chodil předtím," přiznal. Pak se odebral do kuchyňky zalít nudle vařící vodou, zatímco já rozjímal nad tím, jestli si fakt budeme rozumět tak moc, jak si Jin představoval.