Ráno. Dívka dělá v kuchyni snídani. Muž, pomalu schází dolů po schodech a doobléká si bundu. Vůbec si dívky nevšímá a hned sedne ke stolu. Dívka donese na stůl snídani a pak si téže sedne na druhou židli. Sedí naproti sobě. Ani jeden se neodvážil promluvit. Nekoukají se na sebe, ale jen do zeleného koberce. Najednou ale dívka hlavu upře na muže a odhodlá se promluvit.

"Jak se vede?" zeptá se dívka a na muže pousměje.

"Nic moc. Přece to znáš.." zamumlá muž a dále svůj zrak upírá na koberec.

"Ah.. No.. Od doby co jsme se neviděli jsi se změnil.." řekne dívka a opět upře pohled na koberec.

"Ano.. Vadí ti to snad?" řekne trochu arogantním tónem.

"Ne. Vůbec ne. Je mi to fuk. A..co jsi vůbec dělal, než ses uráčil ke mě dojít?" zvýší najednou dívka tón.

"Já? No..znáš to.. Papírování.." zamumlá muž a podívá se na dívku.

"Aha.." odvětí dívka a podívá se muži do očí.

Teď ví, co se děje. V očích muže není ani jediná jiskřička. Nic.

"Davide... Ty... Je pouze jediné místo, kde můžeš takhle zkončit... Ty... Jsi byl..ty roky...deset let.. V Azkabanu!" vykřikne dívka a sklopí zrak.

"No..popravdě jsem z něj utekl. Mám doživotí. Jednou ti to stejně musím říct." zamumlá muž a čeká na reakci dívky.

"Utekl!? Davide..ale...to.." křikne dívka a namíří na muže hůlku.

"Katerine... Prosím sklop to... Vysvětlím ti to.. Prosím." škemrá muž a už sahá po své hůlce.

"A já ti věřila! Jak ses tam dostal?! " křikne dívka po muži a hůlku mu zabodne do hrdla.

"Někoho jsem zabil, víc vědět nemusíš.." řekne muž a vytáhne hůlku.

"Nech mě a nic se ti nestane!" vykřikne muž a namíří na dívku hůlku.

"Nenechám!" vykřikne dívka.

"Sectumsempra!" vykřikne muž a zasáhne dívku. Ta padne k zemi a začne krvácet. Muž jen popadne plášť a pak odejde z domu ven. U dveří se otočí a podívá na dívku. Hned, ale otočí směr venek a odejde.

∆∆∆

Zdravííím! Jak se líbí nová kapitola? Myslíte, že je to třeba konec? Nebo ne? Pište do komentářů a dík za každou ★

^••^ V o l d í í í k ^••^