Už ho to ten Thorův monolog přestával bavit. Zpočátku měl ještě nějakou snahu oponovat a dohadovat se, ale když se rozhovor od matčiny smrti stočil k podmínkám spolupráce, které hromovládce poněkud zapomněl zmínit během jejich videohovoru, jen zaťal pěsti a narovnal se. Ne, skutečně neměl v plánu se vrátit do ásgardského vězení, teď už vůbec ne, když matka zemřela a nikdo by se nestaral ani o to, zda mu hodí zbytky od večeře k jídlu. Za nic ze žádného světa se tam nehodlal vrátit.

Zabloudil pohledem k Tonymu ve chvíli, kdy se Thor zadíval jinam, a u srdce ho zalila zvláštní směsice tepla i mrazivého chladu. Ten úsměv, jímž ho smrtelník obdaroval, byl natolik upřímný, že zatoužil nevlastního bratra praštit po hlavě a prchnout někam pryč, kde by nebyla žádná válka, žádný Malekith, žádné starosti. Jen on a Tony. Zároveň se v něm však usídlil ledový strach, jenž zajal jeho srdce do ledové pěsti, svírající jej tak pevně, až měl dojem, že mu krev přestává téci v žilách. Bál se, že by o něj mohl přijít.

To zjištění ho překvapilo. Jak se do toho bodu dostal? To neměl v plánu, nechtěl to! Nechtěl se k někomu připoutat natolik, aby mu působilo bolest jen to pomyšlení, že by ho ztratil. Kdy se to stalo? Snad ne při té debatě o koupi ubrusu? Tony mu při ní ukázal svou důvěru tak, jak by to on nikdy nečekal. Možná to byl ten zlom? Potřeboval přemýšlet, ale neměl na to čas. Zdálo se mu, že poslední týdny jen utíká od jedné povinnosti k druhé a ani ty chvilky, které strávil s Tonym v relativním klidu, mu příliš odpočinku nepřinesly. Místo toho ho nutily dumat nad svým dosavadním životem a nad budoucností, pokud ještě nějaká vůbec bude.

Potřásl hlavou, když zaznamenal, že Thor zesílil hlas. Tím se mu do zorného pole dostal černý flek. Zarazil ho zvednutou rukou a polkl. V dáli byla vidět vesmírná loď, jež nemohla patřit nikomu jinému, než Malekithovi. Zavrčel a upřel oči, ze kterých by mohly létat blesky, na druhého muže. „Doufám, že jsi spokojený, ty idiote!"

„Co prosím?" ohradil se nechápavě.

„Přilétá Malekith," oznámil mu ledabyle, ale vzteky se třásl. Nehty měl zaťaté do dlaní v pěstích tak silně, až v prstech začínal cítit křeč.

„To jsme přece chtěli, ne?" opáčil Thor vážně. „Tak co se ti nelíbí?"

„Ano, ale napřed jsme chtěli vyjmout Aether z té smrtelnice a zničit ho!"

„Tak to udělej teď."

Loki si odfrkl. „Myslíš, že je to tak jednoduché? Už to nestihnu! Já nejsem ten zatracený elf, potřebuji na to čas, který jsme ztratili kvůli tomu tvému žvanění."

Thor zbledl. „Tak proč jsi něco neřekl?"

„Copak jsi mne poslouchal?" odsekl dotčeně.

Mávl nad tím rukou. „Co navrhuješ?"

„Ale, najednou tě můj názor zajímá?" rýpl si sarkasticky a ušklíbl se. Ruce si založil na prsou a kousal si vnitřek tváře.

„Vždycky mě tvůj názor zajímal –"

„Nenech se vysmát –"

„Přestaň se chovat jako malé děcko!"

„To ty se tak chováš! Hrneš se do něčeho, čemu ani pořádně nerozumíš, a když to nejde podle tvého plánu, tak to nakonec stejně vždycky svedeš na mě!" vypálil Loki a zabořil si prsty do vlasů, snaže se vymyslet, jak z toho ven. Loď se přibližovala pomalou, ale konstantní rychlostí, takže jim zbývalo posledních pár minut, než u nich přistane a Malekith si vezme to, pro co přišel.

„Neměli bychom se hádat. Matku by to mrzelo," pronesl Thor smířlivě.

„Ale nepřekvapilo by ji to," zamumlal a pohledem zaregistroval, že se ostatní seskupili do bojových pozic. Jen Banner stále držel smrtelnici u svého ramene. „Myslím, že mám nápad."

***

Loď přistála. Kolem ní se zvedlo mračno prachu, jež ji na chvíli do poloviny zakrylo. V tu samou chvíli, kdy se konečně rozfoukalo náhlými poryvy větru, se skupině bohů a smrtelníků stojících vedle sebe v jedné linii ukázal půltucet ve starodávně vypadajícím brnění. Tony se zlehka konečky prstů v železné rukavici dotkl Lokiho dlaně a zalitoval, že se nemůže dotýkat kůže. Loki se na něj neobrátil, ale nepatrně kývl – všiml si a Tony, skryt za helmou, se potěšeně usmál.

Dva z elfů – Tony si domyslel, že je to Malekith a nějaký jeho poskok, se vydali dopředu pod kopec, na němž stáli Avengers. Muž s bílými vlasy spletenými do několika copánků, jež se na temeni sbíhaly v jeden, promluvil, hledě na Jane: „Něco jsi mi vzala, holčičko. Chci to zpět."

V tom se stalo něco, co Tony ani ostatní nečekali. Loki rychle máchl paží, přiskočil k Thorovi a dýkou, jež se mu v dlani zjevila ze vzduchoprázdna, mu usekl pravou ruku. Mjölnir se zaduněním spadl na zem. Thor vydal výkřik a klesl na kolena. Loki se zaklonil, prudce ho kopl do zad a aniž by se podíval, jak jeho nevlastní bratr padá během kotrmelců prachem k elfům, se natáhl pro Jane.

Tony na něj hleděl v šoku jen zlomek vteřiny. „Ty bastarde!" vykřikl a chtěl zvednout ruku, aby do něj mohl střelit, ale zjistil, že se nedokáže ani hnout. A ostatní na tom byli stejně, v očích se jim zračilo zděšení, neboť je Loki přikoval na místě. Častovali boha nadávkami, ale ten si jich nevšímal. „Já ti věřil!" křikl Tony na něj vyčítavě, když Loki hrubě chytil Jane za ruku a táhl ji dolů.

Měl chuť ho zabít a sebe hned poté. Jak mu mohl věřit? Bruce měl pravdu, byla to jen nějaká stupidní forma Stockholmského syndromu. Vždyť to bylo pořád jen Loki. Co čekal? Že se změnil? Že se změní díky němu? Že se změní pro něj? Zrada se do něj zabodla tak, že se málem pozvracel. A to ho líbal! Málem se s ním vyspal! Co víc, dokonce mu navrhl, že se nechá osouložit od něj! Kdyby mohl, alespoň by udělal čelem vzad, ale nedokázal se pohnout ani o milimetr. Nadávky ostatních mu to taky neulehčovaly. Loki se otočil, pohlédl Tonymu do očí. Zklamaně. Ramena se mu zvedla v hlubokém nádechu, než se znovu vydal za elfy. Miliardář zaváhal. Na okamžik ho napadlo, že by snad mohlo tohle všechno být nějakým úskokem, ale následující slova ho opět vrátila ke skepsi.

„Jsem Loki z Jötunheimu," promluvil bůh v polovině kopce, „a přináším ti dar." Strčil do ženy, která nebyla ani schopna vydat překvapený výkřik. Dopadla kousek od Thora, jenž ležel na boku, v dlani si držel pahýl ruky uříznutý nad zápěstím a sténal bolestí. „Jediné, co za to chci, je, abych mohl sledovat, jak Ásgard zachvátí plameny," doplnil, kopl Thora do zad a pohodil hlavou, aby mu vlasy nepřekážely ve tváři.

Tony zatnul zuby, poslouchaje odpověď od bělovlasé kreatury: „To by se dalo zařídit."

Ahoj! 

Myslím, že Tony ten kanonický zvrat nečekal. I když, víme jistě, že to půjde podle kánonu? Co když je Loki tentokrát opravdu lhář a rozhodl se je zradit? Co myslíte? 

Věnováno DarowWolf.

Mějte se krásně.

Womi