První věcí, které si Loki všiml po svém probuzení, byla obrovská žízeň. Měl dojem, že jazyk neodlepí od patra, cítil se, jako by mu ústa zaplňoval písek. Díky tomu si však uvědomil, že ztráta krve musela být opravdu vysoká, ačkoliv to se ukázalo už při změně podoby. Zdvihl ruku před oči a ulehčeně si v duchu oddechl – měla normální barvu lidské kůže, takže nějaká regenerace proběhnout musela, netušil však, jak moc hluboká byla. Na stehně vnímal obvaz, bolest zmizela. To se zdálo jako dobré znamení, aby se pokusil posadit. Převalil se ze zad na bok, opřel se o loket a pomalu vstával, když uslyšel spěšné kroky a ucítil ruce, jež mu pomáhaly. Nezabránil drobnému úsměvu, ta starostlivost se mu zamlouvala.

„Jak je ti?" ptal se Tony, jakmile bůh seděl a jemně mu odhrnul pramen vlasů za ucho. Popadaly mu okolo skloněné hlavy jako ebenový vodopád a on chtěl vidět na jeho tvář. „Chceš něco? Vodu? Jídlo? Nebolí tě hlava?"

„Už zase moc mluvíš, Anthony," zachraptěl, zdvihl hlavu a narovnal se. „Vodu."

„Víš, jak jsi mě vyděsil?" vyčetl mu, ale ihned se natáhl pro sklenici s vodou, jíž mu následně podal, a posadil se na kraj postele se založenýma rukama.

„Ta změna podoby nebyla v plánu," opáčil s pokrčením ramen poté, co vypil celý obsah a konečně pocítil úlevu. Odhrnul přikrývku, odstranil obvaz a okolo ruky mu zaplálo zelené světlo, jež zkoumalo, zda má stehno v pořádku. „Ocenil bych, kdyby sis to nechal pro sebe."

„K čertu s podobou, ta je mi ukradená," zabručel Tony a Loki na něj upřel nicneříkající pohled, jímž mu dal najevo, že mu nevěří ani slovo. „No dobře, lekl jsem se, to nepopírám. Ale..." Skousl si ret a potřásl hlavou. „O to tu teď nejde. Sakra, co kdybys umřel?"

„Pak bych byl mrtev," odpověděl nevzrušeně, dokončil diagnostiku a spokojeně slezl z postele. Než se jeho nohy dotkly podlahy, byl už opět plně oblečen. „A předpokládám, že tebe by zabili mí vojáci hned poté, co by na mou smrt přišli. Asi by nevěřili, že to není tvá vina," pokračoval suše, „zvlášť když technicky to tvá vina z části je."

„Mohu tě ujistit, že jsem neměl v plánu rande s tím kreténem někde dole v místnosti ala středověká mučírna," odsekl a vystřelil na nohy. „Kdyby tě ten skrček William nezradil –"

Lokimu v očích svitlo několik emocí, v nichž Tony poznal mezi jinými bolest i vztek, než se tam usídlila vyčerpanost. „Anthony, já se teď nechci hádat," prohlásil unaveně, usedl za stůl a natáhl se pro jídlo, jež bylo na stole.

„No, to já taky ne," usedl naproti němu a obemkl hrneček s kávou, „ale myslím, že se hádat budeme."

„Proč?"

„Hm, co třeba, kdyby ses mě zeptal na to, kde se tu vzalo to jídlo?" nadhodil a nuceně se zazubil.

„Přinesl jsi ho," odpověděl ihned a sousto mu zhořklo v ústech. „Přinesl jsi ho, zatímco jsem tu ležel v bezvědomí a zrádci se pohybovali po komplexu." S každým dalším slovem jeho tvář získávala kamennější výraz, ale z očí mu šlehaly blesky. „I když nepředpokládám, že bys je beze zbraně dokázal zneškodnit, kdyby se tu ukázali, přesto bych očekával, že mě alespoň vzbudíš," povídal tak tiše, že si nebyl jist, zda vůbec slova vycházejí z jeho úst, nebo zda to nebyly jen myšlenky, jež se mu převalovaly v hlavě. „Ty jsi mne tu však nechal. Někde, kde nemůžeš ani zamknout." Pochmurně se usmál. „Trochu mě to nutí přemýšlet, zda jsi nebyl pouhá návnada, jak mne dostat dolů."

„Ve skutečnosti to není tak úplně pravda," namítl Tony a sáhl na kraj stolu, kde byl pod odhozenou košilí schovaný tablet, který si přivezl ze Země. „Zamkl jsem tě a měl jsem přehled úplně o všem, co se dělo jak tady –" opsal rukou kruh okolo místnosti, „– tak v nejbližším okolí. Věděl bych, kdyby se jen někdo dotkl kliky."

„Žertuješ?" ozval se Loki ostře.

Tony semkl rty a zavrtěl hlavou. „Vlastně... mám teď přístup všude," přiznal a přitáhl si tablet blíže k tělu, jako by se za něj chtěl schovat.

„To je ovšem opravdu polehčující okolnost, která tvou zradu naprosto vylučuje," odfrkl Loki tónem, z nějž sarkasmus málem odkapával, a založil si ruce na hrudi. Pomyslel si, že ho měl nejspíš skutečně zabít a ne se nechat pohltit tím směšným pocitem, že je mu s ním dobře.

„Nejspíš jsme nezačali úplně z toho správného konce," zamumlal Tony spíš k sobě, než si poposedl na židli a nervózně se pousmál. „Podívej. Vrátil jsem se před dvěma – ne, už před třemi dny. Ty ses neukázal, William se neukázal, tak co jsem měl dělat? Potřeboval jsem tě nějak sehnat. Situace je vážnější, než sis myslel." Prohrábl si vlasy, odložil tablet a opřel se lokty o stůl. „Jarvis prolomil tvoji obranu na poslední chvíli. No a má takový otravný zvyk se vecpat všude a přebírat kontrolu."

„Po kom asi?" zabručel Loki, ale cítil, že ho vlna vzteku opouští. To, co říkal, dávalo smysl. Williamova zrada ho opět citelně bodla u srdce.

„No, uznávám, že je to asi moje chyba, ale to teď není důležité," opáčil a zvážněl. „Aether je na Ásgardu."

„Jak?" vydechl Loki překvapeně.

„Moc jsem to nepochopil, ale Thor potvrdil to, že se stírají hranice mezi světy. Jedním průchodem prošla jeho holka, našla Aether a ten ji pohltil," vysvětlil stručně.

„Zvláštní, že zrovna ta jeho smrtelnice jej našla," podotkl kysele a poklepal si prsty na spodní ret. „No, to jsou špatné zprávy. A ten zbytek?"

„Thor ji vzal na Ásgard, protože jí kámen vysává život," referoval dál.

„Idiot," zavrčel Loki a vstal. Následně začal přecházet sem a tam. „To mu nedochází, že Malekith Aether vycítí a dojde si pro něj? Jen kvůli své přítelkyni, kterou dva roky nenavštívil, ohrozil celý Ásgard? Navíc úplně zbytečně, ten kámen ji stejně zabije."

„Myslím, že nevěděl, o co se jedná, dokud mu to neřekl Ódin. Aspoň tolik jsem toho pochopil." Tony pokrčil rameny, ale pak nakrčil čelo, jak přemýšlel o jeho slovech. „Zabije? Proč?"

„Protože tělo smrtelníka je příliš křehké, než aby dokázalo přežít nápor tak silné magické substance," odfrkl pohrdavým tónem. „To by ti snad mohlo být jasné. Říkal jsem ti, že by zabil i mne."

„Jo, to asi dává smysl," souhlasil Tony a promnul si kořen nosu. „No, každopádně, to teď už nevrátíme. Teď musíme jednat." Zdvihl pohled, zapíchl se do smaragdových duhovek tak pevně, až se Loki zastavil na místě. „Musíme kontaktovat Avengers. Jeli na Ásgard, aby ho mohli bránit a pokusit se Aether z Jane dostat." Cukl koutky v neveselém úsměvu, postavil se a došel přímo před boha. „Musíme za nimi."

„Vyloučeno."

„Jak to myslíš, vyloučeno?" naježil se. „Chceš snad bojovat proti Malekithovi, ne? Nebo to byla snůška keců?"

„Nemohu na Ásgard," přiznal Loki neochotně a na tváři se mu usídlil úšklebek. „V nejhlubších kobkách bych sotva byl něčemu platný."

„Jak to myslíš?" ptal se Tony zmateně.

„Tak, že podruhé už se mi uprchnout nepodaří, i kdybych se zvládl dostat dovnitř. Jsem přesvědčen, že Heimdall střeží všechny průchody." Pokrčil rameny na znamení, že je to nepodstatné, ale Tony už s bohem strávil tolik času, že si nemohl nevšimnout napětí, jež z něj sálalo.

„Myslím, že v tomto případě by ti mohla být udělena milost," prohlásil tiše a natáhl ruku, aby mohl jeho zaťatou pěst sevřít v dlani. „Ale rozhodně se musíme spojit s ostatními a domluvit se, jak dál. To zdržení by mohlo mít velmi nepříjemné důsledky."

Loki měl prázdný výraz, když pohlédl dolů na jejich ruce, povolil pěst a stiskl mu prsty nazpátek. Přikývl. 

Ahoj!

Po strašně dlouhé době jsou konečně kluci konečně zpět. Doufám, že ještě zůstal někdo, kdo si nechal příběh v knihovně. Sice jsem říkala, že zase začnu vydávat kapitoly až ve chvíli, kdy budu mít dopsáno, ale to bychom se toho dočkali tak o Vánocích. Ale předepsáno mám dost, takže to budu stíhat.

Snad se vám kapitola líbila.
A říkala jsem si, že bych Nepochopeného vydávala každou středu (dnešek je takový malý bonus), co vy na to? Pondělí stihl zabrat Loki trochu jinak (kdo jste si nevšiml, můžete mrknout na Život jednoho boha - crossover HP a Avengers), tak aby to nebylo ve stejný den. Nebo si řekněte, jaký den byste chtěli?

A ještě jednou děkuji za neuvěřitelnou podporu, kterou jste mi tu nechali. Moc si toho vážím. :3

Womi