„Co to mělo znamenat?" zeptala se Natasha, upírajíc oči na blonďatého boha poté, co se za Tonym zavřely dveře.

„To vážně netuším," odpověděl Thor a zamyšleně si mnul bradu. „Ani se neodvažuji hádat, čím mohl můj bratr Anthonyho získat na svou stranu."

„Spíš jsem myslela tu narážku s malým bráškou," upřesnila, opřela lokty o stůl a před očima propletla prsty do sebe. „Co tím chtěl říci?"

„Jak to mám vědět?" zahučel Thor a sáhl vedle židle pro Mjölnir. „Loki na něj mohl působit několik týdnů. Měl obrovskou šanci, aby mu vymyl mozek všelijakými nesmysly."

„Nezdál se mi, že by mluvil z cesty," podotkl Bruce a zastrčil si brýle, s nimiž si doposud hrál, do kapsy. „Přesto je to podivné."

„Rozhodně se nechová tak, jako kdyby ho měl v hlavě," poznamenal Clint věcně a otřásl se při vzpomínce, kterak měl boha v mozku usazeného on, „ale to neznamená, že ho fakt nemohl ovládnout nějak jinak." Zamračil se a opřel se do židle. „Zdá se mi to pravděpodobné. Proč by ho sem jinak pouštěl? Vždyť nemá jistotu, že se vrátí a pochybuji, že ho na Zemi poslal s jednosměrnou jízdenkou."

„Počkej, ty si myslíš, že by se měl Tony vracet za ním?" ujišťoval se Steve a vyklenul obočí.

Clint se ušklíbl. „No, snad nevěříš, že by ho Loki pustil jen tak?"

„Popravdě... Ani mě to nenapadlo," přiznal kapitán a potřásl hlavou, „ale když jsi to teď řekl, tak to dává smysl." Rozhlédl se po ostatních. „Nemyslím, že je dobrý nápad, aby se k němu vracel."

„Kdybych byla na Lokiho místě já, a Tony by se nevrátil, považovala bych to za zradu," nadnesla Natasha pomalu a pohlédla na Thora. „Zvlášť, pokud je tady s nabídkou pomoci nebo žádostí o pomoc, je to vlastně jedno, jak se na to budeme dívat. Pokud by se můj člověk nevrátil, očekávala bych to nejhorší. Buď, že mě zradil a nebo, že byl zajat." Cukla koutkem v kyselém výrazu. „V Lokiho případě, kdy má za zadkem tak velkou armádu, jak Stark tvrdil, bych nutně nepotřebovala vědět, jak to vypadá, když má vztek."

„Lokiho s armádou jsme zažili poměrně nedávno, takže si to zřejmě nechceme zopakovat ani jeden z nás," promluvil Bruce. „Měli jsme štěstí, že zaútočil na jednom místě, ale tentokrát, pokud má armádu tak velikou, může zaútočit na více místech současně. To mě děsí víc, než že by se zlobil kvůli ukradené hračce." Jeho tvář ztvrdla. „Proti tomu bychom nemohli uspět, je nás příliš málo. Thore," obrátil se na boha, který mezitím přešel k oknu a hleděl ven na šeřící se město, „jak myslíš, že je reálné, aby mluvil Loki pravdu?"

Thor sevřel kladivo v ruce tak pevně, až mu zbělely klouby. „Nevím. Ale já mu nevěřím. Zradil mě už tolikrát, že se to nedá spočítat. Netuším, co se mu honí hlavou a co všechno Anthonymu napovídal, aby ho přesvědčil." Povolil ramena v povzdechu. „Nejhorší na tom všem ale je, že... ho budeme potřebovat. Temných elfů je více, než zvládne ásgardská armáda. Musíme jen doufat, že až se s Malekithem vypořádáme, dostojí Loki svému slovu, že na Midgard nezaútočí. A pokud ne..." Udělal výmluvné gesto rukou.

„Tak budeme doufat, že Temní elfové zkosí jeho armádu na snesitelné množství," dokončil pochmurně Clint.

„S tím se nedá, než souhlasit," zabručel Steve s odhodlaným pohledem.

***

„Pepper, jsem rád, že jsi dorazila. Martini - extra suché, extra olivy, tak jak to máš ráda." Podal jí skleničku s čirou tekutinou ihned, co jí galantně pomohl ze saka a vedl ji ke stolu, na němž bylo prostřeno pro dva. Uprostřed hořela jedna vysoká rudá svíčka a odrážela ve vysokých sklenicích, jež byly naaranžované okolo talířů. Na servírovacím stolku vedle jídelního stolu čekaly na nahřátých podnosech pokrmy, které narychlo zajistil u cateringové společnosti a v míse plné ledu se chladila láhev šampaňského. Na poslední chvíli uklidil talíř s jahodami do lednice, neboť si uvědomil, že má na ně Pepper alergii. „Doufám, že máš hlad."

„Tony, nepřišla jsem se najíst," odpověděla odměřeně a napila se. „Jsem unavená a chci to co nejdříve vyřídit, abych konečně mohla po několika týdnech klidně spát." Zamířila k obývací části a usadila se s velkými černými deskami na velkou půlkulatou bílou pohovku, z níž byl dokonalý výhled skrz prosklenou stěnu na večerní New York.

„Objednal jsem tvého oblíbeného lososa s koprovou omáčkou," přesvědčoval ji, ale zavrtěla hlavou, proto s pokrčením ramen popadl svou skleničku a přidal se k ní, snaže se nedat najevo svou rozmrzelost. „Tak, co pro mě máš?"

„Tony, nechtěl bys mi říct, kde jsi byl? Myslím, že si zasloužím nějaké vysvětlení," spustila upjatě, jakmile se čalounění sedačky prohnulo pod jeho vahou.

Tony se zamyslel. Uvědomoval si, že nějaké vysvětlení jí dlužil, ale nebyl si jist, zda bylo vhodné jí sdělovat přesný důvod své nepřítomnosti. Nechtěl, aby zbytečně vyšilovala, což by ve chvíli, kdy by nadnesl, že byl unesen bohem s psychopatickými sklony, jistě udělala. Na druhou stranu nehodlal tvrdit, že si vzal dovolenou a poslouchat tirádu výčitek.

„No," promluvil pomalu, nevěda, co pořádně říct, „byl jsem nucen na nějakou dobu navštívit jinou planetu." Vrhl na ni jakýsi pokus o omluvný úsměv, o němž byl přesvědčen, že na nazrzlou blondýnku určitě nezabere. „Je mi líto, že jsem ti nedal vědět, bylo to velmi náhlé a z toho místa se nedalo komunikovat se Zemí."

„A proč jsi tam musel?" zeptala se nedůvěřivě a začala třídit jednotlivé papíry ze složky na konferenční stolek.

„No, znáš to," zahučel vyhýbavě a napil se Martini. Pomyslel si, že by zřejmě neměl pít více než tu jednu skleničku. Poté, co přes pět týdnů nepil alkohol, cítil, jak mu rychle stoupá do hlavy a nedobrovolná absence večeře tomu příliš nepomáhala. „Nějaká práce pro Avengers. Nemůžu ti říct podrobnosti."

„Samozřejmě. Až na to, že nikdo z Avengers neměl potuchy o tom, kde jsi," opáčila vztekle a pak si povzdechla. „Tony, já vím, že náš vztah je od jisté doby poněkud vlažný. Nezazlívám ti to a snažím se to chápat. Ale vážně máš potřebu mi lhát?"

„Pepper, já -"

„Vím, že jsem na tebe předtím vyjela, za to se omlouvám. Ale... snaž se mě pochopit." Upřela na něj své pomněnkové oči a Tony se pohodlněji opřel. „Zmizel jsi. Nikdo nevěděl, kde jsi, co se stalo, kam jsi šel, jestli jsi naživu. Akcie klesly, protože investoři se začali bouřit a odstupovat od zakázek. Pomalu už začínalo hrozit, že se budou muset propouštět zaměstnanci, protože nebude na čem pracovat." Mluvila tiše, přesto se každé slovo do Tonyho zabodávalo jako přesně řízená střela. „Ten tlak byl neskutečný. Už ni nevím, co znamená spánek, neustále jen telefonuji a snažím se firmu udržet. Už jsem přemýšlela i o rezignaci, ale ta zodpovědnost je příliš veliká, než abych ji jen tak někomu dala." Sklopila pohled, ve kterém se zatřpytily slzy vyčerpání, a usrkla si nápoje, na který vůbec neměla chuť. „Tak mě pochop, že -"

„Je mi to líto, opravdu. Vážím si, co pro mě děláš. Kdyby ne, neudělal bych tě ředitelkou Stark Industries." Tentokrát byl jeho úsměv upřímný. „Věděl jsem, že když jsem tě jmenoval, bylo to to nejlepší rozhodnutí." Vyrovnal tvář do masky klidu. „Ale nemůžu ti říct víc, než už jsem ti sdělil. Ostatní nevěděli, kde jsem, ale už jsou srozuměni. Čeká nás mise. Ale kromě zítřejšího dopoledne mám ještě asi dva dny, které mohu věnovat tobě. Takže, pokud na mě čekají nějací investoři, zkusíme je vyřídit spolu, ano?" Zamyšleně si poklepal prstem na spodní ret. „Když nad tím tak přemýšlím, ani tiskovka by nemusela být špatný nápad."

„To nezní zle," souhlasila viditelně klidnější a podala mu první smlouvu k podpisu.



Krásné pondělí všem. 

Zdá se, že Avengers Lokimu nevěří (kdo by se divil), ale jsou nakloněni k tomu, aby přijali jeho ruku ke spolupráci. Tak snad Thor svému bratru nekřivdí. 

A Tony zůstal hodným hochem, Pepper naservíroval polopravdu, čímž jí uklidnil, tak si snad bude moci oddechnout.  Vy jste si, doufám, při té odpočinkové kapitole taky oddechli a já se budu těšit zase příští týden. 

Mějte se krásně. 

Womi