„Zatraceně," zaklel a ucukl při doteku s jeho horoucím čelem.

Tony zmateně zaostřil na dva bohy, jež se před jeho očima vlnili a splývali v jednoho. Zamrkal, ale ani jeden nezmizel.

„Vrátila se ti horečka," vysvětloval Loki, zatímco pokládal talíř s jídlem na stůl. „Je mnohem vyšší, než byla předtím. Musím ti ji snížit. A nebude se ti to líbit."

Tony k němu vzhlédl s obavou. Rozhodl se, že bude mluvit s bohem, který byl z jeho pohledu vpravo. „Co chceš dě -"

„Dokážeš vstát?" Krátce se soustředil a uprostřed místnosti se objevila dřevěná vana.

„Nevím," řekl Tony popravdě a pokusil se posunout ke kraji postele. Přehodil nohy dolů, ale ruce měl tak bolavé a slabé, že jen zoufale zavrtěl hlavou.

„Dobře. Nelekni se." Luskl prsty, čímž z Tonyho sundal obvazy a oblečení, ponechal mu jen spodní prádlo. Přišel k němu, sehl se do dřepu, až měli oči na stejné úrovni. „Teď mě pořádně poslouchej, ano?" Počkal, až přikývne na souhlas a téměř mu odhrnul přilepené vlasy na čele. Uprostřed pohybu ruku vyslal jiným směrem a zamaskoval jej přidržení se pelesti. „V té vaně -" ukázal za sebe, „- je vlažná voda. Položím tě do ní. Má celkem příjemnou teplotu, takže to pro tebe nebude ze začátku takový šok."

„Ne, to -" V jeho hlase začínala narůstat panika a Loki mu v náhlém popudu sevřel dlaň.

„Tu vodu pak ochladím," upozornil ho a zároveň ho podebral pod koleny a rameny. Tony byl tak vysílený, že si jen bezmocně opřel hlavu o jeho koženou vestu na místo, kde se přibližně mohla nacházet klíční kost. „Musíš to vydržet," naléhal na něj. „Nebude to příjemné, ale jestli ti hned nesnížím horečku, tak upadneš do bezvědomí a už se neprobereš."

„Loki -" nadechl se.

„Připrav se. Nadechni se. Zatni zuby."

„Já nechci -"

V okamžiku zalapal po dechu. Loki jeho nesouhlas ignoroval a položil ho do napuštěné vody. Tony se s prudkým nádechem začal okamžitě vzpouzet, ale byl tak unavený, že bohu nedělalo vůbec žádný problém ho ve vodě udržet. Vyčaroval ze vzduchu kusy ledu, které dopadly do vany s jemným šplouchnutím.

„Loki..." zakňoural Tony. Voda byla už příliš studená, než aby v ní dokázal vydržet. „Prosím..." Zuby mu začaly drkotat a celé tělo měl pokryté husí kůží. Ledová voda se do něj zapichovala s palčivou bolestí, nutila ho k nekontrolovatelnému třasu a z očí mu začaly vytékat slzy bezmoci.

Loki nechal do vody spadnout další ledové kostky. Nedělal to rád, ale byla to nutnost. Nebyli na Zemi, kde by mohl využít jiné než středověké metody, proto zaťal zuby a nekompromisně mu držel ramena pod vodou. Viděl, že to Tonymu ubližuje a znovu zalitoval, že neumí víc z léčitelských dovedností. „Zadrž dech," přikázal a jednu ruku mu položil na čelo. „Ponořím ti hlavu pod vodu."

„Ne!" začal se zmítat v panice, ale ani vlna adrenalinu mu nedala tolik sil, aby se mohl Lokimu vykroutit.

„Teď." Prudce mu strčil hlavu pod vodu, ignoruje Tonyho zoufalé kopání nohama a máchání rukama.

Nemocný se sotva stačil nadechnout, když mu hlava vybuchla pod náporem tisíce ostrých jehliček zapichujících se do něj s krutou přesností. Zdálo se mu, že ho někdo rozbil na malé úlomky, které již nikdy nikdo neseskládá zpět. V zápěstích mu hořelo a v kombinaci s ledovým šílenstvím ho to nutilo v afektu otevřít ústa a vykřiknout, nakonec si však uvědomil, že nesmí, a posledními zbytky vůle a pudu sebezáchovy křik potlačil.

Myslel si, že je ponořený už dlouhé hodiny, plíce ho pálily nedostatkem kyslíku a začal sbírat síly na poslední souboj se smrtí, když ho Loki konečně promodralého a prskajícího vytáhl ven. Osušil ho kouzlem, v náruči se s ním vrátil do postele a přehodil přes něj hřejivou deku. Nechal zmizet vanu a svou vestu, opřel se zády o stěnu, Tonyho si přitáhl na hrudník a mírně se s ním kolébal.

„Teplota už klesá, za chvíli ti bude dobře," zašeptal mu do ucha a pevněji okolo něj omotal přikrývku. Tony se k němu přitiskl a klepal se zimou.

„S-spíš mě to z-zabije," drkotal zuby, snaže si neprokousnout jazyk.

„To nedovolím," odporoval mu.

„P-proč? Pra - pracovat pro te - tebe může někdo ji - jiný." Nedokázal se přestat třást, tiskl se k teplu, které vycházelo z Lokiho těla a snažil se jej ukrást pro sebe, ale příliš se mu to nedařilo.

„Nepřemýšlej nad ničím. Uklidni se a dýchej zhluboka. Za chvíli ti bude teplo," mumlal do jeho krku svým sametovým hlasem a Tony vnímal jeho slova jako záchranné lano, jež ho drželo při vědomí.

„Snažím se..." Chápal, proč bůh zvolil takovou brutální metodu a s odstupem mu byl vděčný, nicméně nahlas by to zřejmě nikdy nepřiznal. Bylo to kruté, ledová voda se do něj zakusovala a způsobovala mu bolest. Povzdechl si. Cítil, že jeho organismus konečně začíná zaplavovat příjemné teplo a třas se pomalu uklidňuje. Navíc si zcela zřetelně začal uvědomovat skutečnost, ke komu se tiskne a nervózně se ošil. „Už je mi dobře. Díky."

„Víš to jistě?" Povytáhl obočí, avšak ze sevření jej nepouštěl. Užíval si prchavý moment, kdy cítil ve svém objetí druhé tělo, i když v úplně jiném smyslu, než by chtěl.

„Ano. Můžeš mě pustit." Začal se neklidně vrtět a odsunul se ihned, co paže okolo jeho ramen povolily. Pocítil náhlou osamělost, avšak ihned to pustil z hlavy, neboť se mu zamotala při pokusu vstát. Místnost mu kroužila před očima, avšak byl rozhodnut si již znovu nelehat, potřeboval si především sám před sebou dokázat, že mu je lépe, aby se alespoň zvládl obléci.

„Fajn. Měl bych ti znovu natřít ta zápěstí," prohlásil při pozorování jeho snahy.

„Je to nutný? Nemůžeš mi dát chvíli pauzu?" zeptal se zamračeně a se zafuněním si natáhl kalhoty.

Loki se zatvářil, jako kdyby dostal facku. Okamžitě vyrovnal obličej do nicneříkajícího výrazu a odpověděl tichým hlasem: „Snažím se ti pomoci." Narovnal se, krátkým soustředěním se znovu patřičně oblékl a zapíchl do něj svůj smaragdový pohled. „Neumím to jinak." S prudkým otočením se vydal ke dveřím. Připadal si jako idiot. Snažil se mu pomoci, nespal kvůli němu, zachraňoval jeho mizerný život a jemu se to nelíbí?

„Počkej!" Snažil se za ním dojít, ale nohy neposlouchaly dostatečně na to, aby se dokázal vzdálit od stolu. „Nemyslel jsem to -"

„A jak jsi to myslel?" zavrčel s rukou na klice.

„Já jen... sotva jsem se vzpamatoval z tvé koupele. Potřeboval bych si... na chvilku odpočinout, než..." Výmluvně zvedl ruce před sebe.

Loki mírně povolil napjaté obličejové svaly. „Najez se. Přijdu později." Začal otevírat dveře.

„Nechceš si dát se mnou?" zeptal se a cítil se nesvůj, neboť se mu dostalo zamyšleného zkoumání pohledem.

„Ne. Musím si zkontrolovat splnění příkazů." Ušklíbl se. „Budu zpět dřív, než ti to bude milé. Až tě ošetřím, zalezeš zpět na lůžko. Nemysli si, že máš vyhráno."

„Budu hodný," přislíbil a posadil se za stůl, vychutnávaje si čerstvé pečivo a sýr. Zatoužil po kávě, ale s povděkem se napil alespoň vody.

Loki se vrátil opravdu brzy, jak slíbil a měl neobvykle dobrou náladu. Ústa byla zvlněna do mírného úsměvu a zelené oči jen jiskřily.

„Vypadá to, že ti něco udělalo radost," poznamenal Tony a dojedl poslední sousto.

„Ano, myslím, že teď už budou všichni plnit, co jim nařídím," přitakal se samolibým úsměvem.

„Jak jsi toho dosáhl?" zeptal se zvědavě.

„Nechal jsem potrestat strážného, kvůli kterému jsi byl v ohrožení života." Pokrčil rameny.

„Toho plešatého?" Zamrazilo ho, když si na něj vzpomněl. A na jeho slib, že bude jeho.

„Ano, myslím přesně toho. Posaď se." Vybídl ho a ukázal na postel. Tony s povzdechem poslechl a natáhl ruku.

„Cos mu nechal udělat?" zasykl, když ho Loki začal ošetřovat.

„Dostal třicet ran bičem. Veřejně přede všemi. Pro výstrahu." Začal nanášet mast na jeho poranění. Tony zatínal zuby, jak se bolest vrátila v plné síle.

„Myslíš, že to k něčemu bude?" namáhavě procedil mezi sevřenými zuby.

„Mělo by. Jinak půjde těžit kamení jen svýma rukama." Jeho úsměv se rozšířil.

„A to všechno kvůli mně?" Nevěřícně se na něj podíval.

„Nejen kvůli tobě," ubezpečil ho Loki a obvázal mu ruku. Tony poslušně podal druhou. „To, co ti udělal, neměl dovoleno. Ta cela, do které tě zavřel, je pro zločince. Ne pro moje hosty. Ani ti neměl nasadit ty okovy. Svázat ruce ano, ale provazem. To praktikujeme, aby se předešlo konfliktům."

„Nemuseli byste řešit konflikty, kdybyste neunášeli lidi," podotkl kousavě.

„To je možné. Ale je to nutné." Z jeho úst vyšel jakýsi povzdech.

„Nutné k čemu?" Probodl ho pohledem.

„Dozvíš se to v pravý čas. Slibuji, že budeš překvapen," řekl sarkastickým tónem.

„Nevím, jestli o takové překvapení stojím," ušklíbl se. „Au." Podíval se vyčítavě na boha, který zatlačil drsněji, než obvykle.

„Promiň," odpověděl neupřímně a obvázal mu i druhou ruku. „Teď bys měl zase spát. Ať se horečka nevrátí."

Se zvláštním výrazem mu jemně zatlačil na hrudník a položil ho na záda. Natáhl se pro vlhký hadřík, aby mu otřel propocené čelo. Byl tak blízko, že ho svými vlasy málem lechtal na tváři. Zmocnil se ho zvláštní pocit, když se sehl, přikryl ho až po krk a naklonil se k němu. Ani nepřemýšlel nad svým konáním, jeho tělo činilo pohyb naprosto automaticky. Dech se mu zrychlil a spodní ret uvěznil na krátkou chvíli mezi svými zuby, než ho uvolnil a pomalu se přiblížil k jeho ústům.

„Co -" K ničemu dalšímu se nedostal, neboť bůh zničil zbytek vzdálenosti a spojil jejich rty v jedny.

Ahoj,

dnes o něco později, ale přecijen vám nemůžu pravidelnou dávku IF odepřít. Dnes dokonce i s nejdelší kapitolou zatím, tak snad to vyváží to meškání.

Co říkáte na Lokiho brutální způsob? A na tu pusu? Jak myslíte, že Tony zareaguje? Jsem zvědavá na vaše domněnky, dejte mi vědět do komentářů :-)

Mějte se hezky a těším se zase za týden.

Womi