Bleskově se k němu přiblížil a položil mu ruce na spánky. Tony vytřeštil oči, když se Loki a celá místnost roztočila a zmizela. Ocitl se v jiné místnosti, kde na kříži byla připoutaná Pepper. Hlava jí bezvládně visela a z úst jí vytékal pramínek čerstvé krve. Celé její tělo bylo pokryté krví a lesklo se ve světle pochodní. Vedle seděl muž, který si připravoval mučící nástroje, a čekal, až se probere natolik, aby vnímala další mučení. Tony jí chtěl pomoci, ale nedokázal udělat jediný krok. Zjistil, že je připoutaný ke křeslu. Pokusil se vyškubnout z pout, aby ji mohl zachránit, ale nedokázal nic udělat. Pepper naklonila hlavu a pohlédla mu do očí. Nevydala ani hlásku, avšak její výraz hovořil jasně. Byla to jeho vina, věděla to a vinila ho z toho.

Dozorce si všiml, že se probrala a zvednul se ze své židle. S chlípným pohledem se k ní přiblížil a zkroutil jí pravé ňadro, až vykřikla. „Budeme pokračovat, mazlíčku," pohodil hlavou směrem k Tonymu, „on se už nemůže dočkat. Mám tu teď pro tebe něco speciálního." Došel si pro kleště a přiložil je k její ruce.

„Ne!" křičel Tony a držel se za hlavu. Klečel na zemi těsně před bohem a snažil se představu vypudit z hlavy. Z očí mu tekly slzy a cítil nutkání zvracet.

„Už to chápeš?" zeptal se Loki hlasem, který by za jiných okolností Tonymu připadal téměř lítostivý.

„A–ano," vzlykl. „Neubližuj jí, prosím."

„Pokud budeš plnit mé příkazy, nebudu muset ubližovat nikomu. To jsem slíbil a to dodržím. Jaká je tedy tvá odpověď? Pomůžeš mi?"

„Pomůžu," neochotně souhlasil a utřel si slzy. Opatrně se postavil na vratké nohy, Představa, kterou mu bůh vložil do hlavy, byla tak živá, že měl pocit, že slyší praskat ohně pochodní. Na obviňující pohled Pepper nikdy nezapomene. Bude ho mít neustále v paměti. Zavázal se Lokimu pomáhat, ale sám sobě si slíbil, že se do posledního dechu bude snažit utéct a porazit ho.

„Vidíš, že to nebylo tak těžké," ušklíbl se. „Stůj klidně." Položil mu ruku na ústa. Tony ucukl, ale Loki se na něj zamračil tak, že zůstal poslušně stát. Ucítil jemné mravenčení, a když Loki ruku odtáhl, sáhl si na to místo konečky prstů. Po tržné ráně nebylo ani památky, Loki mu poranění ošetřil.

„Děkuji." Vděčně kývl hlavou. „Nemohl bys?" Zvedl ruce a ukázal na zápěstí obvázaná z ošetřovny.

„Nemohl. Napřed si mou pozornost musíš zasloužit. Vyléčení tvých úst bylo na oplátku za to, že jsi mi přislíbil pomoc." Tony přikývl na znamení souhlasu. „A teď," narovnal se a opět nasadil svoji neproniknutelnou masku, „než přejdeme na místo, kde budeš pracovat, mi řekni své jméno."

„Tony." Pokrčil rameny.

„To je celé? Jen Tony?" Nakrčil nespokojeně obočí.

„Anthony Stark, ale všichni mi říkají Tony," zamumlal.

„Tony je příliš osobní." Zamyšleně si poklepal ukazováčkem na spodní ret. „Budu tě jmenovat Anthony."

„Jak si přeješ." Bez zájmu pohodil hlavou. Padla na něj obrovská únava. Z toho všeho, co ho dnes potkalo, začínal být pořádně vyčerpaný a hladový.

„Pojď za mnou," vyzval ho a vykročil ven. Tony ho se svěšenou hlavou následoval. „Tady bude tvé působiště," opsal rukou velký oblouk okolo místnosti, do které jej zavedl. Byla celkem prostorná, po obvodu byly stoly s různým nářadím, moderním počítačem s interaktivní obrazovkou a skříně s dalšími nástroji.

„Chci, aby ses tu porozhlédl, abys měl přehled, kde co najdeš." Zkoumavě se na něj podíval. „A pak se jdi vyspat. Ráno ti zadám, co budu od tebe chtít."

„Dobře," odpověděl Tony a vyčerpaně se rozhlížel po místnosti.

„Výborně. Vidíš, když neodporuješ, jde to snadněji." Zvedl koutek úst v mírném úsměvu. Tony neměl sílu reagovat, pouze se rozhlížel okolo sebe. Na dohadování bude čas i později. Loki se otočil k odchodu.

„Kde můžu spát?" zeptal se dřív, než mohl odejít.

„Nikdo ti to neukázal?" podivil se a obrátil se zpět.

„Ne." Zavrtěl hlavou. „Já..." zakoktal se při pohledu do bohových tvrdých očí, „nepotřebuju nic extra, mně... stačí deka a..."

„Hloupost." Rázně zavrtěl hlavou. „Potřebuji, abys podal bezchybný výkon. Když vyjdeš ze dveří, tvoje ubikace je druhá po pravé straně."

„Děkuji," řekl už prázdným dveřím. Ocitl se sám a na chvíli propadl zoufalství. Jak se to všechno mohlo stát? Stále nechápal, jak se sem dostal a nevěděl ani, kde je. Místnost neměla okno. Nevěděl, jak to vypadá za zdí a ani neměl chuť to zjišťovat. Chtěl se sbalit do klubíčka a litovat se. Zívl a zakázal si myslet na problém. Bude muset vymyslet jeho řešení, ale na to se čas teprve najde. Teď bude muset alespoň zatím plnit úkoly, které mu šílený bůh zadá.

Co věděl ale jistě, nebude vyrábět zbraně. To boha radši vyprovokuje natolik, aby ho zabil. Vzpomněl si na obraz Pepper ve své hlavě a zachvěl se. Nedokázal si představit, že by ona nebo kdokoliv jiný měl kvůli němu trpět. To nemohl dopustit.

Začal prohlížet vybavení skříní a stolů. Prohlídka šuplíků a zásuvek mu zabrala víc času než předpokládal, a on už sotva udržel oči otevřené, když konečně skončil. Šel si prohlédnout své místo na spaní. Místnost byla opět bez oken, malá a účelně zařízená. Našel zde postel, stolek, skříň a u jedné stěny větší stůl a dvě židle. Při pohledu na jídlo na stole si uvědomil, jaký má hlad. Snědl maso, chléb i kousek ovoce, které neznal, do posledního drobečku.

S ukojeným hladem se vydal za dveře vedle skříně, kterých si před tím nevšiml. Otevřel je a v duchu zajásal, neboť měl svou soukromou koupelnu. V ní našel sprchu, toaletu a umývadlo, nic dalšího, ale po díře v jeskyni mu to připadalo jako královský palác.

Zadíval se na obvazy na svých zápěstích a sprchu si rozmyslel. Představa, že si bude rány dráždit vodou a mýdlem, se mu vůbec nelíbila. Navíc byl tak unavený, že by ve sprše nejspíš usnul. Ze zvědavosti ještě nakoukl do skříně, kde našel asi tři sady čistého oblečení a dva čisté ručníky. Podivil se nad tou starostlivostí a svlékl se. Zachumlal se pod deku a v mžiku usnul.

Probudil se s nepříjemným pocitem, jako kdyby ho někdo sledoval. Opatrně otevřel oči. Ležel na boku obličejem ke zdi. Zaposlouchal se. Neslyšel žádný zvuk, avšak stále cítil pohled upřený na svůj zátylek. Nadechl se a otočil. Loki seděl na židli se zkříženýma nohama v kotnících a rukou volně položenou na stole. Pozoroval ho.

„Vidím, že ti budu muset pořídit budík," prohlásil s jemným ostřím v hlase.

„Už je ráno?" zeptal se ospale a protřel si unavené oči.

„Už je skoro poledne. Práce stojí." Prekřížil ruce na prsou. „Dnes ti to prominu. Ale bylo to naposledy."

„Nemám vůbec pojem o čase. Nevím, jak mám poznat, jestli je den nebo noc. Nikde tu nejsou hodiny ani okno, kterým bych se mohl podívat ven. Jak mám asi poznat, kdy je včas?" Rozhořčeně rozhodil ruce.

„To není můj problém. Jsi manuálně zručný. Něco si vyrob." Zvedl se na nohy. „Jdeme." Tony se posadil, deku omotanou až po ramena, ale jinak se ani nepohnul.
„Co je?" zeptal se Loki podrážděně.

„Myslíš, že bys mohl...?" Kývl hlavou směrem k hromádce oblečení na druhé židli.

Loki na něj na chvíli nechápavě hleděl, pak se zhroutil na židli v záchvatu smíchu. „Ty žertuješ?"

„Ne." Zrůžověly mu tváře. Ani nevěděl, proč se stydí. Na své tělo byl patřičně hrdý, udržoval se v perfektní kondici. Představa, že by se procházel nahý před bohem, ho z nějakého důvodu znervózňovala. A jeho smích mu moc nepomáhal. „Je mi zima," snažil se zachránit situaci.

„Jen si zvykej. Tepleji tu nebude." Smích ho přešel jako mávnutím kouzelného proutku. „Zvedni se. Už jsme tu ztratili dost času."

„Dobře, dobře." Snažil se ho nepodráždit víc. Omotal si okolo sebe deku a vstal. Loki povytáhl obočí, ale nesmál se a Tony byl za to vděčný. Pracně si natáhl spodní prádlo a deku si přehodil přes ramena. Když si navlékl kalhoty a chtěl si vzít košili, Loki se k němu začal přibližovat. Tony, žmoulaje košili ve svých prstech, pomalu couval, až se ocitl u zdi.

Loki natáhl ruku a dotkl se jeho reaktoru. „Co je to?"

„Reaktor. Drží mě při životě," vydechl napjatě.

„Jak?" Pohlédl mu do očí, ale prsty stále nechával položené na reaktoru.

„Zabraňuje střepinám, aby se mi dostaly do srdce. Bez něj nevydržím déle, než sotva pár chvil." Modlil se, aby ho už přestal zkoumat, jeho vůně ho dráždila a necítil se dobře, když stál tak blízko.

„Zvláštní," zamumlal a zkoumal spojení s pokožkou. Kroužil okolo štíhlými chladnými prsty a Tony pocítil mravenčení okolo páteře. „Toto tedy zastavilo mé žezlo." Rozšířil oči. „Prý anomálie." Obrátil oči v sloup a pohlédl na chvějícího se Starka. „Obleč se," ostře vydechl. Mírněji pak dodal: „Čas běží."

Pomalu stáhl svou ruku a podstoupil. Tony se snažil uklidnit splašené srdce. Spěšně se dooblékl a vyčkávavě zůstal stát. Loki vyrazil a Tony ho se skloněnou následoval.

Ahoj :)

Je tu zase další pondělí a tak přináším pravidelnou dávku Lokiho a Tonyho. Doufám, že se vám kapitola líbila, dnes byla i o trochu delší než ty předešlé.

Veselé Velikonoce!

Womi