Povídka v rámci výzvy Tři dýně pro Hagrida, zadání č. 8 - Poezie.  

Povídka psána v autorském tandemu, spoluautorka je Apolena3. Snad je to v pořádku. S Apolenou jsme se shodly, že bude povídka zveřejněná na mém profilu, protože půlka dýně by se rychle zkazila :-)

Moudrý klobouk si připadal jako všechno, jenom ne moudrý. Už několik týdnů přemýšlel nad tím, jakou promluvou tentokrát ozvláštní letošní obřad Zařazování, ale nic ho nenapadalo. Zkrátka měl autorský blok. Přitom zrovna teď to bylo tak důležité. Bradavice měly nového ředitele, a on se toužil předvést, ostatně jako pokaždé, když se v kruhové pracovně usadil někdo nový. Moudrý klobouk měl prostě pokaždé pocit, že nové osobě v ředitelském křesle potřebuje dokázat, že ještě není senilní a nepatří do starých hadrů. Jenomže s novou básní prostě ne a ne ohnout. Dal by cokoli za záchvěv inspirace nebo polibek múzy.

xxx

Protiva poletoval po škole a snažil se přijít na to, co by tak mohl vyvést. Na jeho vkus bylo bez studentů ve škole až moc klidu a on by rád tento klid rozvířil. Nudil se až k uzoufání.

Předevčírem se sice pokusil do várky čerstvě vypraného oblečení profesorů nasypat svědící prášek, ale domácí skřítek jeho vtípek odhalil a oblečení vyčistil. Suchar jeden nudná. Pištěl u toho něco o tom, že rozhodně nechce být ten, kdo madame Hoochové přinese její sportovní spodní prádlo plné toho svinstva. Temperamentní instruktorka létání se sice ke skřítkům chovala laskavě, zároveň ale nebyla příliš trpělivá a měla sklony dřív křičet, než zjišťovat. I když se pak vždycky omlouvala. Poslední kousek tedy Protivovi nevyšel a on se potřeboval co nejdřív pokusit o reparát.

Náhle jím projel záchvěv inspirace. Navštíví nového ředitele. Tedy spíš jeho pracovnu. Protiva věděl, že ředitel zhruba před půl hodinou opustil bojiště a vydal se do Prasinek. Protivovi toto uspořádání naprosto vyhovovalo. Vždyť kdo tvrdí, že hostitel musí být nutně doma, když ho poltergeist poctí svojí návštěvou. A to by bylo, aby z toho něco nekáplo. Teď ještě musí vymyslet, jak se do ředitelny dostat. Tušil, že dveřmi to nepůjde... ale něco ho napadlo.

xxx

Moudrý klobouk by se byl zakuckal, kdyby měl plíce. Z krbu totiž vyletěla koule sazí a oklepala se na ředitelově drahém starožitném koberci tak důkladně, že vzduch byl chvíli černý, než si oblak sedl. Když se dusivý mrak usadil a obrazy na stěnách dokašlaly, mohl si Moudrý klobouk konečně prohlédnout toho, kdo to způsobil. Zjistil, že vetřelcem je mužík s černými vlasy a stejně černýma očima a křídově bílou pletí, oblečený do křiklavého oblečku.

„Jé, hele, dobrá hučka," zachechtal se a Moudrému klobouku nejdříve nedošlo, o kom to mluví, to už si ho ale mužík posadil na hlavu a pak se do něj zkusil nasoukat celý. Uspěl jen z části, ale vypadal, že mu to vůbec nevadí.

„Ty asi nejseš nejvostřejší brk v pouzdře, co?" zakrákal Protiva uvnitř klobouku dřív, než se ten chudák dostal vůbec ke slovu.

„Z čeho tak usuzuješ?" zeptal se dotčeně Moudrý klobouk, který za svoji předlouhou existenci blbcem doposud nazván nebyl.

„No, nerad ti to říkám, ale jseš jediná pokrývka hlavy v týhle místnosti, tak by ti mohlo dojít, že tou hučkou jsem myslel tebe," odsekl Protiva. Moudrý klobouk se mírně načepýřil, ale pak si povzdechl.

„Máš pravdu, dneska mi to vážně vůbec nemyslí. Vlastně jsem vskutku na mrtvém bodě už několik týdnů. Potřebuji vymyslet novou báseň na letošní Zařazování prvních ročníků, a nedokázal jsem se pohnout ani o píď," vyléval si srdce, šťastný, že se konečně má komu svěřit, protože novému řediteli o svém problému říkat nechtěl a s nikým jiným do kontaktu moc nepřišel. Kdyby Moudrý klobouk věděl, s kým má tu čest a jakého démona tím vypustil, byl by ještě rád zůstal zticha a bez inspirace. Dokonce by možná ještě rád přiznal, že mu začíná měknout podšívka a že je za ty roky už celkem vystřílený z nápadů.

„Dokonce jsem už myslel na to, že použiju nějakou báseň z doby dávno minulé. Vždyť kromě duchů by to nikdo nevěděl, ale poctivost a hrdost mi to zatím nedovolily."

Protiva si v duchu promnul ruce. Hledal nějaký podařený kousek a tady se mu jeden přímo naservíroval na stříbrném podnose, tedy spíš ¨na stříbrném věšáku na klobouky.

„Ale to je přece strašně jednoduchý, můj drahý módní doplňku," zasmál se Protiva.

xxx

Albus Brumbál se právě vracel stejnou cestou, kterou před chvílí odešel, a v duchu si spílal.

‚Jak seš starej, tak jseš blbej,' ulevil si. Vydal se totiž za bratrem, kterému chtěl doručit lahev gruzínského koňaku, kterou dostal jako nechtěný dárek, ale zapomněl ji v ředitelně. Došel až k Prasečí hlavě, kde se mu Abeforth nemilosrdně vysmál za jeho zapomnětlivost a Albus nakonec po jejich typické výměně názorů musel tentokrát kapitulovat, spolknout hrdost a mazat zpátky.

Vešel do ředitelny a pohled, který se mu naskytl, zcela vymazal jeho nadávky na svou osobu. Po jeho pracovně totiž poletoval Moudrý klobouk, z něhož čouhaly nohy oblečené do oranžových kalhot s fialovými proužky a obuté do neméně křiklavých bot a prozpěvoval:

„Byl jeden starý hrad,

skoro furt tam byl smrad.

A ne jen jeden, přátelé.

Netvařte se tak kysele

a poslouchejte dál,

co jsem si nachystal.

Mám nyní velký úkol tady –

zařadit všechny nové smrady

do kolejí se vším všady.

Občas je to vážně těžký,

ještě víc, než rodit ježky.

Sklapněte a poslouchejte,

pak se ke stolu své koleje vydáte!

V našem slavném Nebelvíru

jsou rádi, že najdou do prdele díru.

Mezi odvahou a debilitou je hranice tenká

ještě víc než fajnová krajková podprsenka.

V Mrzimoru nemají rádi ani stín sporu,

jsou rádi, když jsou všichni spolu.

Tak se z toho neposer,

všichni vědí, že jsi dobroser.

Znám jednu pěknou zahradu,

tam roste dobrá tráva

Mrzimoři mají dobrou náladu,

jsou zhulený jak kráva.

V Havraspáru šprti zase,

mají své výsadní místo,

když nemáš smysl pro humor,

patříš tam najisto -

zábava tu nemá místo.

Ještě jsou tu Zmijozelský,

vychcaný jak mraky,

zapadneš tam jedna dvě

jestli jseš vychcanej taky.

Myslej si, že jsou něco víc,

ego mají až na Měsíc.

Albusovi se nějak nedostávalo kyslíku, a tak mu drahnou chvíli trvalo, než konečně nabral dech.

„PROTIVO!", zařval, až ho zaškrábalo v krku. Před očima měl rudo a zároveň přemáhal touhu se strašně rozesmát. Ten syčák je ale kreativní!

Protiva se právě chystal začít veršovat něco o jednotlivých profesorech a předmětech, které učili, když ho z tvůrčího zápalu vytrhl řev draka. Leknutím udělal přemet, čímž mu z hlavy spadl Moudrý klobouk, který s měkkým žuchnutím přistál na koberci. Protiva se narovnal do správné polohy. Tušil, že teď není vhodná chvíle na šaškování, bude muset ředitele nějak uchlácholit. Dobře věděl, že má Brumbál moc vyhnat ho z hradu jednou pro vždy, což nechtěl.

„Ano, vaše ředitelnosti?" ozval se pokorně. Ač tento tón z duše nenáviděl, teď nebylo zbytí.

„Nevyrazím s tebou dveře jenom proto, že jsem tomu průšvihu zabránil včas a mám důležitější věci na práci. Teď zmiz, než si to rozmyslím a své priority přehodnotím. A za ten koberec od sazí máš u mě ještě vroubek, tak si to pamatuj. Ostatně, za vloupání do ředitelny máš druhej."

„Jestli mi ten jeden vroubek smažete, vaše ředitelská osvícenosti, řeknu vám, kudy jsem se sem dostal, ať si můžete tu díru v bezpečnosti opravit," žehlil Protiva.

Ne, že by Albusovi vzhledem k sazemi a popelem zmazanému koberci nebylo jasné, kudy se tam strašidlo dostalo, ale rozhodl se být jednou zase velkorysý. Jednak ho básnička vlastně celkem pobavila, i když to rozhodně nemohl přiznat, a jednak proto, že vlastně strašidlo z hradu dostat nechtěl. Některé jeho kousky byly sice otravné a místy až za hranou, ale Albus byl toho názoru, že studenti i profesoři občas potřebují protáhnout pérka, mít se čemu zasmát a školníku Pringleovi také neuškodí, když mu Protiva sem tam přidá trochu práce. Aspoň bude mít méně času na terorizování studentů. Nic z toho ovšem nemohl poltergeistovi říct, potřeboval si udržet autoritu.

„Nejsem pitomec, a i tomu by koneckonců podle toho svinčíku na koberci došlo, že komínem. Znovu opakuju, abys zmizel, než tě zmizím já a nechám tě na rozloučenou ten koberec vyčistit." Protiva srazil podpatky a schlíple vysvištěl komínem zase pryč. Albus zavrtěl hlavou, zvedl ze země Moudrý klobouk a povzdechl si.

„Tak, kamaráde, teď si to vyřídím ještě s tebou..."