Cítím, jak se pomalu rozpadám. Už ani nedoufám, že bys mohl vnímat můj dotek, nebo zaslechnout můj hlas. Tvá pozornost se dávno přesměrovala k někomu skutečnému.

Je opravdu krásný, také si to myslím. Jenže když se objevil ve tvém srdci, já se začal ztrácet. Mizet ze světa jako každý nepotřebný sen.

Naposled přitisknu rty k těm tvým, přestože mi způsobuje jen další bolest – vždyť nic necítíš. Jako bys na mě dávno zapomněl. Stala se ze mě vzdálená vzpomínka na něco, co tě provázelo dětstvím.

„Trhá mi to duši na kusy." Smutek z mých slov je dobře patrný.

Smrt mě vábí.