Theodore nebyl zrovna v nejlepší náladě. Dnes s Harrym opět zkoušeli najít Hermionu, a ani dnes neuspěli. Oba v hloubi duše věděli, že je to marné, ale ani jeden z nich to nechtěl vzdát. Harry nechtěl přestat kvůli sobě, a hlavně kvůli Ginny, která byla zmizením své nejlepší kamarádky opravdu zdrcená. Theodore nechtěl přestat, protože potřeboval zjistit pravdu, a protože chtěl pomoc přátelům. Za ty roky hledání se s Harrym a později i Ginny skamarádil. V posledních měsících si k dvojici našla cestu i Daphné.

„Špatný den?" zeptala se jeho přítelkyně, když vztekle zavřel knihu, ve které opět nic nenašel.

„Chci to jen pochopit," povzdechl si a unaveně si promnul kořen nosu.

„Proč to prostě nenecháte na bystrozorech?"

„Pro Harryho s Ginny je to příliš osobní. Myslel jsem, že to bude hračka, když jsem souhlasil, že mu pomůžu. Koneckonců nám všem zachránili zadek, on i Hermiona. Byla pro mě maličkost mu to tím oplatit," svěřil se Daphné. Nesnášel tu bezmoc. Myslel si, že po smrti svého otce už se nikdy nebude muset cítit bezmocný, ale bohužel se mýlil.

„Možná to prostě budou muset nechat jít. A ty taky. Vím, že se oba snažíte, ale v jejich i tvém dobru byste měli poznat, kdy přestat," řekla opatrně blondýnka. Věděla, že ačkoliv Theo Hermionu osobně tak moc dobře neznal, bylo to pro něj citlivé téma.

„Víš, že když Ginny dokončila Bradavice, odjela s Harrym do Austrálie? Údajně se tam měli nacházet Hermioniny rodiče, a tak si mysleli, jestli se k nim nevrátila. Grangerovi našli, ale po jejich kamarádce nebyla ani stopa."

„To jsem nevěděla," přiznala Daphné.

Theo si znovu povzdechl. „Harry chce požádat Ginny o ruku. Doufal, že ji najdeme dřív, než tak udělá, ale i když to s jejím hledáním nevzdává, nechce čekat věčně. Byl jsem odhodlaný ji najít před jejich svatbou. Byl by to pro ně krásný svatební dárek, nemyslíš? Teď si ale nejsem jist, jestli ji ještě vůbec někdy najdeme. Vím, že na to nikdy nechceme ani pomyslet, ale co když se jí něco stalo? Co když se honíme za duchem?" řekl jí své největší obavy, které by se před Harrym neodvážil zmínit.

Co dalšího před Harrym nezmínil bylo to, že začátkem roku zachytil slabý signál magie, který by mohl, a nebo nemusel, být Hermionin. Bohužel byl ale tak slabý, že se nemoholo jednat o žádné kouzlo a už vůbec neexistovala šance na vystopování její lokace.

A do toho všeho ještě ta sitauce s Blaisem. Nejdřív za ním v lednu přijde se stejnou prosbou jako Harry, a pak se mu pár měsíců vůbec neozve. Theodorovi přišlo zvláštní, že by to tak rychle vzdal, takže předpokládal, že něco plánoval. A byl si téměř na sto procent jistý, že s jeho plánem souvisely jeho pravidelné návštěvy Cambridge. Theo byl ve velkém pokušení si jeden takový výlet udělat osobně, ale věděl, že by tím zradil Blaisovu důvěru. Takže mu nezbývalo nic jiného, než čekat, až mu sám Blaise řekne, proč tak často navštěvuje místo, kterému se ostatní kouzelníci spíše vyhýbají.

•••

„Jak to pokračuje s panem tajemným?" vyzvídala Emily, zatímco Hermiona ochutnávala čerstvě připravené cold brew z nové kávy, kterou nedávno objevila.

„Kolikrát ti mám říct, že jsme přátelé?" řekla naoko otráveně a protočila oči. „Napij se," nařídila jí a strčila jí do ruky skleničku vychlazené kávy. Červen v Cambridgi sice nebýval příliš teplý, ale Hermiona věděla, že někdo už si bude chtít pochutnat i na studené kávě.

„Hm, výborné, ale zpět k tvému atraktivnímu kamarádovi. Proč mi neřekneš pravdu? Myslíš si, že mezi vámi nevidím tu chemii? Nejsem slepá, Mio," ušklíbla se blondýnka.

Hnědovláska si povzdechla. „V předposledním ročníku na škole se z nás stali přátelé, ale pak jsme se tři roky neviděli. Nechtěla jsem ho tady, protože mi připomíná minulost, kterou se snažím, jak víš, nechat za sebou," vysvětlila jí konečně po měsících jejího vyptávání. „Jenže Blaise je velmi trpělivý a paličatý, jakmile si něco usmyslí, je těžké mu to vymluvit," dodala s menším úsměvem, přičemž ignorovala její poznámku o chemii.

Jistě, Hermiona věděla, že jí to k Blaisovi táhne, ale taky věděla, že Blaise by nic takového necítil k někomu jako byla ona. Jednou s ním mluvila o tom, jak bylo zvláštní, že na rozdíl od ostatních zmijozelů nevyhlížel budoucí nevěstu. Odpověď pro něj byla velmi charakteristická a Hermiona ji tak nějak očekávala. Žádná čarodějka v Bradavicích pro něj nebyla dostatečně dobrá. Navíc Hermioně stačilo jejich přátelství. V posledních dnech o tom hodně přemýšlela, a rozhodla se, že dokud bude chtít být Blaise její kamarád, bude si jejich společně tráveného času vážit a bude si ho užívat. Koneckonců se mohl o jejím nešťastném osudu dozvědět téměř kdykoliv a pak už s ní rozhodně nebude chtít trávit čas. Věděla, že až ji opustí, bude to pro ni nesmírně těžké a proto musela nasbírat, co nejvíce společných vzpomínek, které by pak mohla uchovávat ve svém srdci.

„Nemysli si, že jsem si nevšimla, že jsi nepopřela mé tvrzení o vaší chemii," provokovala dál Emily.

„Možná bych tě měla poslat k doktorovi, zdá se mi, že blázníš," oplatila jí to Hermiona, ale než stihla Emily něco říct, dveřmi její kavárny vešel ten, o kterém blondýka tak ráda mluvila.

Hermiona rychle dala do skleničky pár kostek ledu, nalila do ní cold brew a bez dalšího slova se rozešla ke stolku, kam se Blaise posadil. Položila před něj skleničku a posadila se naproti němu, jak už bylo jejich zvykem.

„Co to je?" nechápal Blaise, který s příchodem letních měsíců vyměnil své černé espresso za affogato. Své italské kořeny zkrátka nemohl zapřít.

„Tohle je cold brew a je to ten nejlepší způsob přípravy kávy, který může existovat," odpověděla, přičemž nemohla skrýt své nadšení.

Blaise na ni zvědavě pohlédl. „Já ti nevím," zdráhal se, zatímco potlačil úsměv. Tohle bylo prvně, co viděl Hermionu do něčeho takhle zapálenou. Bylo to přesně to, čeho se snažil docílit posledních pár měsíců.

„Jen se napij a uvidíš," pobídla jej. „Příprava je unikátní v tom, že káva vůbec nepřijde do styku s teplou vodou. Osobně mi přijde nejchutnější, když ji nechám ve studené vodě louhovat osmnáct hodin. A tahle je obvzlášť dobrá. Zrna jsou z panamské farmy Emporium, která patří Gracianu Cruzovi, průkopníkovi suchého zpracování káv ve Střední Americe. Tahle odrůda má květinovou aromatiku a sladké tóny manga, Mon Cheri a kakaových nibsů. Tak co na to říkáš?" vychrlila na něj tak rychle až měl pocit, že se snad zapomněla mezi větami nadechnout.

„Není to tak špatné," uznal s menším úsměvem. Nevěřil tomu, co se to právě stalo. Hermiona ho zavalila fakty, které v prvé řadě ani nechtěl vědět. Přesně jako to dělávala na škole.

Hermiona se spokojeně ušklíbla, protože věděla, že je to největší pochvala, kterou Blaise mohl nabídnout. I přes fakt, že miloval kávu, téměř vždy si dával jen espresso. Podle Hermiony tím o hodně přicházel, ale nehodlala mu kritizovat jeho preferovanou volbu přípravy kávy.

„Mám pro tebe návrh," řekl, když se znovu napil a položil sklenici zpět na stůl.

„Bojím se zeptat o co jde," zamumlala s pozdviženým obočím.

„Není to nic špatného," ujistil ji rychle. Hermiona ze šestého ročínku byla opět pryč a on věděl, že musel postupovat opatrně.

„Tak ven s tím," povzdechla si.

„Chtěl bych tě vzít do Franice. Ukázat ti tamější Zabini Manor. Jak jistě víš, má matka z Franice pochází, takže bych ti mohl přiblížit zemi, která je mi velmi blízká," řekl narovinu a na malý moment zadržel dech, jak moc se obával její reakce.

„To nejspíš nepůjde, nemohu tu Emily nechat dlouho samotnou," snažila se odmítnout Hermiona, což tak nějak čekal.

„Stačí mi jen pár dní," sdělil jí, protože věděl, že na pár dní si může dovolit odjet.

„Možná bys tam měl spíš vzít čarodějku, které to tam jednou bude patřit," protestovala dál. Výlet do Franice by se jí samozřejmě líbil, ale taky byl velmi nebezpečný. Nepochybovala o tom, že Zabini Manor se nacházel na kouzelnické straně Franice a ona opravdu nechtěla riskovat, že někdo zaznamená její přítomnost. A taky už jí to přišlo příliš soukromé. Ráda by poznala Blaisovi kořeny, ale vzhledem k tomu, jak se v posledních dnech sbližovali, si nemohla věřit. Už tak bylo těžké udržet city v kamarádské rovině.

„Jenže já se s nikým nevídám a nikoho cizího bych tam nevzal," oponoval Blaise.

Odmítni, trval na svém hlas v její hlavě.

„Nemusíš se bát, plně respektuji tvé rozhodnutí nechat kouzelnický svět v minulosti. Můžeme jet vlakem. Pokud pojedeme z Londýna budeme v Paříži za tři hodiny," dodal.

Odmítni!

„Ty bys jel vlakem?" zeptala se překvapeně, neboť to neznělo jako něco, co by chtěl Blaise dělat, pokud se tam mohl jednoduše přemístit.

„Samozřejmě, nechci, abys se cítila nepříjemně."

Odmítni! Odmítni. Odmítni to teď hned.

„Mohu si to promyslet?" optala se místo odmítnutí, které měla původně na jazyku.

„Ovšem, že ano," přikývl Blaise s úsměvem.

Evidentně si jen ráda ubližuješ, ozvalo se její vnitřní já a ona se ho zoufale snažila utišit. Stále přece mohla jeho nabídku odmítnout. Tohle byl jen chvilkový moment slabosti. Nic to neznamenalo.