Když Hermiona souhlasila, že půjde s Blaisem na ples, netušila, jak moc si ten večer užije. Krom toho, že zažila úžasný večer se svým přítelem, po většinu času s nimi byli i Harry s Ginny a v průběhu večera se u nich zastavilo několik z jejích dalších přátel. Všem se omluvila za své zmizení a vysvětlila jim, že jen potřebovala na chvíli pryč od toho všeho. Naštěstí to všichni přijali bez nějakých větších otázek a ona si tak mohla ples užít naplno. Jediný, kdo nebyl její přítomností nadšený, byl Ron, který jí celý večer věnoval ne zrovna přátelské pohledy, ale ani jednou se k ní neodvážil přiblížit, takže jej Hermiona ignorovala.

„Mohl bych ho proklít. Stačí jen jedno slovo a udělám to," zamumlal Blaise, když se po dlouhé sérii tanců posadili ke stolu.

Hermiona zprvu netušila, o čem mluvil, ale když se na něj podívala s otázkou v očích, všimla si kam jeho pozornost směřuje. Jemně jej chytla za bradu a donutila jej, aby k ní otočil hlavu. „Nevšímej si ho. Přece si nebudeme kazit večer," řekla s úsměvem, aby mu dokázala, že ji Ronovo chování netrápí.

„Máš pravdu," souhlasil, načež jí věnoval dlouhý polibek. „Co bys sis dala k pití?" zeptal se, když se od ní neochotně odtáhl.

„Překvap mě," řekla jen a než mohl zmizet k baru, políbila jej, aby měl na paměti s kým tu dnes večer byl.

Už se nebála, že by o ni Blaise neměl zájem. Velmi rychle pochopila, že ji doopravdy miluje a chce s ní být. Jenže taky jí neuniklo kolik čarodějek tu dnes po něm pokukovalo a byla si jistá, že alespoň jedna z nich bude chtít zkusit své štěstí, až uvidí, že je Blaise na baru sám.

A měla pravdu. Trvalo to sotva půl minuty, než se k němu na baru připojily dvě čarodějky, které neznala. Blaise k ní stál zády, takže nemohla vidět, jak se tváří, ale z jeho postoje usoudila, že se na chvíli proměnil zpátky v toho nedosažitelného zmijozela se kterým chodila do školy. Čarodějky se tím zřejmě nenechaly odradit a i tak se na něj usmívaly s oslňujícími úsměvy, avšak Blaise na ně pouze pokynul hlavou, než se rozešel zpět za Hermionou.

Hnědovláska jej bez ostychu sledovala. Jelikož letošní Vánoce měli důvod slavit, rozhodli se obléknout poněkud svátečně. Zatímco ona na sobě měla krásné šaty rudé barvy, Blaise byl oblečen ve smaragdově zeleném obleku. Harry s Ginny si neodpustili poznámku o tom, jak oba reprezentují barvy svých starých kolejí, na což Hermiona do té doby ani nepomyslela, protože to jediné na co se dokázala soustředit bylo to, jak to Blaisovi v zelené slušelo.

„Jedno šampaňské pro mou dámu," prohlásil Blaise teatrálně, když došel ke stolu a podal jí skleničku bublinek.

„Děkuji," zachichotala se Hermiona.

Blaise jí věnoval zářivý úsměv a posadil se zpět na svou židli, načež si položil ruku na opěradlo od Hermioniny židle. „Bavíš se?"

„Velmi," ujistila jej s úsměvem.

„Přemýšlela jsi o tom, co budeš dělat, až se odstěhuješ z Cambridge?" optal se tiše, aby jejich rozhovor nezaslechl někdo, kdo neměl. Nechtěl kazit dnešní večer, ale Štědrý den už byl za čtyři dny a pak už jim nezbyde příliš mnoho času na vymýšlení plánu.

Hermiona poslední dny nedělala nic jiného. S Blaisem už probírali, co by mohla dělat, a jak se ukázalo, měla na výběr hned z několika věcí. Jedna ze starostí, která z ní opadla, bylo bydlení. Jak se ukázalo, Zabiniové měli menší byt i v mudlovském Londýně a Blaise i jeho matka ji ujistili, že budou více než rádi, když tam bude bydlet. Hermiona samozřejmě trvala na tom, že bude platit nájem, ale nedokázali se dohodnout, a tak to zatím nechala být. K tomu všemu ještě měla podezření, že byt nevlastnili nějak dlouho, neboť tam všechno působilo velmi nově, ale na to se radši neptala.

Co se týkalo práce, překvapivě si mohla vybírat. Jako první samozřejmě pomyslela na svou kdysi vysněnou práci na ministerstvu, ale jelikož svou magii stále ještě plně neovládala, rozhodla se to zatím odložit. Blaise jí navrhl, že by s ním mohla rozjet firmu na lektvary, čemuž by se úplně nebránila, i přes fakt, že lektvary na škole nepatřily mezi její oblíbené. A pak tu byla možnost si někde otevřít další kavárnu, ať už v mudlovském Londýně, nebo třeba na Příčné.

A aby toho nebylo málo, poslední dva dny si ještě pohrávala s další myšlenkou.

„Vlastně v tom mám jasno. Záleží jen na tom, co k tomu řekneš ty," hlesla.

„Už jsem ti řekl, že tě podpořím ve všem," připomněl jí.

Můj život je tam, kde jsi ty.

„Co kdybychom cestovali a snažili najít něco, co by zlomilo tu kletbu? Nesnesu pomyšlení na to, že tvá matka nebude moci za chvíli ani vyjít z domu, aby se náhodou někdo nechytil do její kletby," svěřila se mu se svým nápadem.

„Jsi si tím jistá? Musíš myslet na to, že se nám pravděpodobně nepovede nic najít. S matkou se o to snažíme celé roky a i tak jsem si na ten pocit zklamání nedovedl zvyknout. Nechci, abys se pak trápila, když se nám to nepovede," povzdechl si Blaise, kterého její návrh zahřál u srdce, ale na druhou stranu moc dobře věděl, jaké to je hledat něco, co nejspíš ani neexistuje.

„Víš, co se říká – víc hlav, víc ví. Jsem si vědoma toho, že to nebude lehké, ale když budeš pro, chtěla bych do toho jít. Můžeme u toho ochutnávat kávu po celém světě a hledat nové receptury na lektvary. Nechci, abys kvůli tomu odkládal svůj sen. Krom toho, stejně se budeme muset často vracet do Londýna. Budu potřebova jednou za čas zajet do Cambridge a nechci zase opustit přátele," vysvětlila.

„O něčem takovém se mi ani nesnilo," usmál se na ni Blaise.

„Můj život je tam, kde jsi ty," sdělila mu stejná slova, která jí řekl tehdy u ní v kuchyni.

Blaise se k ní naklonil a láskyplně ji políbil. Nikdy si sám sebe nepředstavoval jako milujícího přítele, ale s Hermionou to všechno šlo tak nějak samo. A už by to za nic na světě nevyměnil.

„Copak to bez sebe nevydržíte déle, jak pět minut?" dobírala si je Ginny, která se náhle posadila vedle své kamarádky.

„Vydržíme, ale proč bychom to dělali?" ušklíbl se Blaise na rudovlásku.

„Díky Merlinovi, že už je tu bezpečno," prohlásil Harry, který se k nim taktéž přidal. Když s Ginny zamířili ke stolu a uviděli, jak se k sobě ti dva mají, Harry se rozhodl, že nejdřív zajde pro pití, než se ke stolu posadí.

„Děláte, jako kdybyste nebyli úplně stejní. Moc dobře si pamatuji, jak jste spolu začínali chodit," vrátila jim to Hermiona.

Na to dvojice nic neřekla a jen si mezi sebou vyměnili vševědoucí pohled.

„Jak to vlastně vypadá s tím Štědrým dnem? Emily to probrala s rodiči a vyjímečně jste všichni vítani," změnila Hermiona téma.

Rozhodli se, že letos oslaví Vánoce v Cambridgi, dokud tam ještě bydlí. Domluvili se s Emily a ta zažádala o speciální povolení. A jelikož Hermiona nikdy nezpůsobila žádné potíže, dovolili jí si tam pozvat pár čarodějů a čarodějek. Jisté bylo, že tam bude Emily, ona a Blaise s Jacqueline.

„My s Harrym určitě dorazíme. Mamka se omlouvá, ale nechce slavit Vánoce mimo domov, takže ostatní zůstanou v Doupěti jako každý rok," oznámila jí Ginny.

„Možná se k nám ještě připojí George," dodal Harry, který s jedním z Weasleyovic bratrů před chvílí mluvil.

„Emily bude mít radost, že potká dalšího kouzelníka," zasmála se Hermiona a náhle se prudce otočila směrem k Blaisovi, když zaslechla melodii, která právě začala hrát. „Tuhle písničku miluju!"

„V tom případě nás budete muset omluvit," řekl Blaise Harrymu s Ginny, načež se postavil a natáhl ke své dívce ruku, aby ji mohl zavést na taneční parket.

Harry s Ginny zůstali sedět u stolu a s úsměvy na tvářích pozorovali tančící pár. Ani jeden z nich stále ještě plně nemohl uvěřit tomu, že měli svou kamarádku zpátky.

„Ukázalo se, že Theo měl opět pravdu. Stal se vánoční zázrak," šeptla Ginny.

„Už to tak vypadá," přitakal Harry.

Původně se chtěl na Zabiniho zlobit za to, že o Hermioně věděl už od začátku roku a nic jim neřekl, ale když viděl, jak šťastná nyní byla, nemohl se na bývalého zmijozela zlobit. Hlavní bylo, že ji měli zpátky a že už ji nikdy nepustí.

•••
Krásné Vánoce!❤️✨

Tímto naše krasojízda ovšem nekončí, zítra vám sem ještě hodím epilog.