„Mám něco na obličeji?" zeptal se Blaise, přičemž se mu v hlase nepodařilo skrýt otrávenost, kterou pociťoval.

Hermiona dělala cosi za pultem, odhladoval to na další speciální kafe, a tak mu z nějakého důvodu dělala Emily společnost. To by mu nevadilo, ale problém byl, že nic neříkala a jen na něj hleděla. Blaise měl skoro až pocit, že ani nemrkala. Nerad to přiznával, ale musel uznat, že ho to znepokojovalo.

„Jen hledám, čím se ode mě lišíš," ušklíbla se s pokrčením ramen.

„To mi budeš muset vysvětlit," nechápal. Dnes se chovala opravdu divně.

Blondýnka protočila očima. „Však víš, hledám mezi námi rozdíly. Zajímá mě, jestli se někdo tvého původu dá poznat od pohledu."

Bývalý zmijozel věnoval hnědovlásce za pultem poplašený pohled, ale ona mu vůbec nevěnovala pozornost. Znovu se proto podíval na Emily, které přetrvával úšklebek na tváři.

„A tím původem myslíš Francii, nebo Itálii?" chtěl vědět, a taktéž ji obdařil jedním ze svých proslulých úšklebků. V životě už se vypořádal s daleko horšími situacemi, než byla tato.

„Ten třetí," nedala se odbýt Emily.

Blaise předstíral, že o tom přemýšlí. „Je pravda, že můj otec pocházel z části z Portugalska, ale nemyslím si, že bych to úplně považoval za svůj původ."

To už se u nich objevila Hermiona s jedním šálkem kávy v každé ruce. „Čas se vrátit do práce," oznámila blondýnce, která seděla na jejím místě.

Emily Blaisovi věnovala poslední úšklebek, než vstala a vrátila se za pult. Hermiona mezitím odložila hrnky na stůl a posadil se ke stolu.

Blaise se k ní malinko naklonil přes stůl. „Proč mám dojem, že se mě Emily ptala na můj kouzelnický původ?" zašeptal.

„Protože pochází z rodiny, který zasedá v místní radě a byla obeznámena s existencí čarodějů a pravidly s jejich pobytem zde. Taktéž jí bylo sděleno, že se zde jedna čarodějka nachazí, načež si domyslela, že jsem to já, neboť jsme si před ní nedávali příliš velký pozor s tím, co říkáme," odpověděla mu.

„A jak to vzala?"

„Zprvu se jí to zdálo jako bláznivá představa, ale myslím, že se s tím sžila pěkně rychle. Minulý týden jsme spolu vedli dlouhý rozhovor a od té doby se stále na něco vyptává. Nejspíš se bude ptát i tebe, tak se pokus být milý," řekla s menším úsměvem.

Pravda byla, že jí po jejich rozhovoru bylo podstatě lépe. Byla jediná s kým o své minulosti mohla mluvit. Z nějakého důvodu ji to netrápilo a s radostí Emily vyprávěla své zážitky z předchozích let. Věděla, že ji blondýnka nesoudí a velmi si vážila toho, že chtěla její ztrátě magie přijít na kloub, ale i tak si nedovolila mít naději. I přes její chvilkové zhroucení, si připomněla, že tohle byl teď její život. Už to nešlo vrátit zpět. A ona musí být hrdá na to, co pro kouzelnický svět udělala.

Blaise přikývl. Pak se konečně natáhl po hrnečku, ale zarazil se, když viděl, co v něm bylo. „Snesl jsem hodně tvých experimentů, ale tohle nevypadá jako kafe, nýbrž mléko."

Hnědovláska se zachichotala. „Neboj, je to flat white, takže pořád je tam velká dávka espressa. Je tam doppio, abychom byli přesní. A ano, přiznávám, že už je to vánoční nabídka, ale jak jistě víš, i s tradičními věcmi si umím poradit netradičně, proto jsem se rozhodla pro perníčkový flat white," sdělila mu.

„Někdy si myslím, že mě chceš jen mučit," povzdechl si s pohledem upřeným na malou postavičku z perníku, která se nacházela na okraji hrníčku.

Když s dalším až přehnaně teatrálním povzdechnutím pozvedl šálek k ústům, byl opět překvapeným tím, jak moc mu nápoj chutnal. Kávě s mlékem se převážně vyhýbal, nejradši ji pil čistě černou, ale musel uznat, že tady bylo opravdu cítit, že to bylo udělané z doppia. K tomu tam byl jemný podtón perníčků, ale nic výrazného. Skoro by si až myslel, že je to aroma zrnek, ze kterého je káva připravená.

„Jsi si jistá, že nepoužíváš kouzla?" zeptal se žertovně.

Hermiona nad tím zakroutila hlavou. „Takže to mohu brát tak, že ti chutná?"

„Nevím, jak to děláš, ale cokoliv připravíš je naprosto geniální. Jak jsi postupovala?" vyzvídal a znovu se napil.

„Některé věci si musím nechat pro sebe," odpověděla tajemně, neboť i když věděla, že by to Blaise nikde neroznášel, dala si s tímto receptem hodně práce a byla na něj náležitě hrdá. Perníčkové latté se mohlo jít vycpat. „Donesu ti ještě něco sladkého," oznámila mu a vrátila se za pult.

Blaise se v křesle uvelebil a dopřál si další lok kávy, zatímco sledoval hnědovlásku, která se dnes zdála být o něco víc šťastnější a uvolněnější, než ji kdy za poslední měsíce viděl. Nevěděl, jestli to bylo rozhovorem, který vedla s Emily ohledně její minulosti, ale vlastně mu na tom ani nezáleželo. Byl rád, že ji mohl viděť šťastnou. Opravdu šťastnou. I ten jeho otravný hlásek na chvíli ustal, když ji takhle sledoval. Dokonce začínal mít i pocit, že by to setkání s ostatními mohlo dopadnout dobře.

„Tady to je," řekla s oslnivým úsměvem, když na stůl položila talířek s dortíkem.

Poděkoval jí a na malý moment jej zasáhla vlna příjmeného tepla. Na malý moment pro něj neexistovalo nic jiného než hnědovlasá dívka, která seděla na druhé straně stolu.

„Hm, to je divné, přísahla bych, že jsem tam dávala bílé," zamumlala Hermiona, když pohlédla na květiny ve váze, které byly světle růžové.

Blaise to vytrhlo z jakéhosi tranzu, ve kterém se nacházel a sám věnoval pohled květinám, o kterých věděl, že vskutku bílé byly. Jenže nyní hleděl na květy jiné barvy. Čelo se mu pomalu začínalo stahoval k sobě, jak se chtěl zamračit na podivností, která se tu odehrála, ale Hermiona k němu přisunula talířek se zákuskem, a tak jeho pozornost byla znovu přesunuta na hnědovlásku.

Jak to, že si nikdy nevšiml, jak krásná byla?

•••

„Takže si nemyslíš, že to byla ona?" zeptal se Harry, když Theodorovi podal máslový ležák.

Hnědovlasý kouzelník pohledem propaloval koberec, než sebral odvahu se na svého kamaráda podívat. „Nedával bych si moc velkou naději. Při stopování magie občas narazíš i na jiné věci. Nebylo to dost silné, takže to nejspíš nebylo ani žádné kouzlo," vysvětlil tiše.

Dnes znovu zkoušeli vystopovat Hermionu. Harry se s blížící se žádostí o ruku snažil častěji. Theodore tu jeho vytrvalost obdivoval. Bylo pro něj čím dál víc těžší mu neříct, že ví, kde se jeho kamarádka nachází. A dnes k tomu všemu poprvé něco zachytili. Signál byl o něco silnější než ten v lednu, ale i tak to bylo pořád slabé. Navíc Theo od Blaise věděl, že Hermiona nekouzlí, takže pochyboval, že by to byla její stopa.

„Jak to šlo?" optala se hnedka Ginny, která za nimi přišla do obývacího pokoje.

Theodore mlčel. Rozhodnutí o tom, jestli rudovlásce říct, že něco zachytili, přenechal na Harrym. Koneckonců, on ji znal lépe než on.

„Stejně jako vždy," povzdechl si černovlasý kouzelník, který se rozhodl, že by jí neměl dávat naději.

Ginny jen přikývla a šla se k němu posadit na gauč, kde se schovala u něj v objetí.

„Možná nastal čas zvážit to, že se jí něco stalo a my už ji nikdy neuvidíme," zašeptala slova, která si všichni mysleli, ale nikdo se je neodvážil říct nahlas.

Harry ji sevřel pevněji. „Takhle nesmíme uvažovat."

„Neříká se v mudlovském světě něco o kouzlu Vánoc? Třeba vás jedno takové vánoční kouzlo letos čeká," poznamenal trochu nérvozně Theo. Chtěl dodržet svůj slib, který dal Blaisovi, ale zároveň nechtěl, aby takhle přemýšleli, když sám věděl, že je Hermiona živá a zdravá.

„Říká se to," přitakal Harry.

„Jo, ale kdyby něco takového existovalo, objevila by se už předchozí roky. A nezapomeňme, že to bylo právě v odobí Vánoc, co zmizela," připomněla jim Ginny, která věděla, že když jim nepomohla skutečná kouzla, nepomůže jim ani vymyšlené kouzlo Vánoc.

„Třeba potřebovala jen čas se smířit s tím vším, čím si prošla. Neříkali jste, že přišla o rodiče? Nemůže to pro ni být lehké, zvláště, když to byla ona, kdo je očaroval. Třeba se právě kvůli tomu rozhodla nekouzlit," snažil se to ukecat Theodore, který byl na svá slova náležitě pyšný.

„Dávalo by to asi smysl," souhlasil trochu zaraženě Harry. „Důležité je, že to nesmíme vzdát. Ona by to s námi taky nevzdala."

„Jen počkej, až ji najdeme. Nejdřív jí strašně vynadám a pak ji objemu a několik týdnu ji nepustím," oznámila jim rudovláska, což na jejich tvářích vyvolalo menší úsměvy.