„Víš, že o víkendu hrajeme zápas?" zeptala se Emily Mii, když se vrátila za pult.

Hnědovlásce se na čele objevila menší vráska. „Myslela jsem, že ti škola začíná až na konci měsíce."

„To ano, tohle je jen nějaký přátelský zápas, ani nevím s kým hrajeme," vysvětlila.

„Takže potřebuješ volno," vydedukovala Hermiona a snažila se nebýt příliš zklamaná, že se nebude moci Blaisovi věnovat naplno. I když možná by ho mohla přemluvit, aby jí tu pomohl. S kávovarem už mu to šlo docela dobře.

Blondýnka zavrtěla hlavou. „Ani ne, nemusím přece vidět každý zápas, zas tak moc mě ragby nebere. Spíš jsem myslela, že byste mohli zajít s Blaisem, pokud už nemáte program."

„To vlastně není vůbec špatný nápad," řekla uznale. Netušila, zda se Blaise orientoval v mudlovském sportovním světě, ale když ho baví famfrpál, určitě mu nebude vadit ani ragby.

„Pracuji tu už rok, takže bys mohla vědět, že já špatné nápady nemívám," ušklíbla se Emily.

Hermiona nad tím hravě protočila očima. „Vždycky jsem si říkala, že mi připomínáš jednu moji dřívější kamarádku, ale občas v tobě zahlédnu sama sebe," svěřila se jí, čímž ji šokovala, protože to bylo úplně prvně, co dobrovolně mluvila o své minulosti.

Emily jí věnovala malý úsměv. „Neber to jako urážku, ale nedokážu si představit, že jsme si my dvě v něčem podobné."

„Nejsem vždycky jenom nudná knihomolka," zasmála se Hermiona, která se po jejím prohlášení ani trochu neurazila. Chápala, proč si to Emily myslela, koneckonců, jen teprve nedávno se začala alespoň trochu cítit opět sama sebou. Blondýnka ji převážně znala jen jako osamělou majitelku kavárny.

„Ha! Nenech se ošálit, ona jen chce, aby si všichni mysleli, že je nudná knimolka, ale jakmile ji poznáš trochu víc, zjistíš, že je to pěkná rebelka," uchechtl se Blaise, čímž upozornil na svou přítomnost.

Obě dívky se na něj překvapeně podívaly. Byly tolik zabrané do konverazce, že si ani nevšimly, kdy přišel. To by se jim stávat nemělo, bylo to velmi neprofesionální, a kdyby to byl jiný zákazník, už by se Hermiona omlouvala, jenže to byl Blaise a ona momentálně měla na mysli jiné věci, než omluvu.

„Co tady děláš? Dneska je středa," pronesla nechápavě, zatímco si v hlavě znovu urovnala dny, aby se ujsitila, že je doopravdy středa a ne pátek.

Blaise se na ni zazubil a pozvedl o něco výše krabici, kterou držel v ruce a které si ani jedna z dívek do této doby nevšimla. „Myslel jsem, že tě překvapím a oplatím ti tvou laskavost."

„To nemuselo být," vyhrkla hned rozpačitě. Přesně tomuhle se chtěla vyhnout. Co se sem přistěhovala, narozeniny už neslavila. Neměla je s kým slavit.

„Nesmysl. Všechno nejlepší," popřál jí a strčil ji krabici s mašlí na víku do ruky co nejrychleji, aby nestihla protestovat.

„Miono! Ty máš dneska narozeniny a neřekla jsi mi to?!" zalapala po dechu Emily.

Hermiona probodla Blaise pohledem, než se s omluvným úsměvem otočila na blondýnku. „To protože narozeniny neslavím," vysvětlila.

„Tak teď začneš! Do toho rozbal si dárek, a pak se vydejte někam slavit, já to tady sama zvládnu," Hermiona se nadechovala k protestu. „Žádné námitky, ber to jako můj dárek k narozeninám," dodala s vítězným úšklebkem.

Hnědovláska si poraženě povzdechla. Věděla, že si mohla trvat na svém, ale jakou to mělo pointu? Místo protestování se raději zaměřila na krabici, kterou držela v rukách. Byla poněkud lehká a jelikož byla od přírody zvědavá, netrvalo jí dlouho, než ji oteřvela. Pohled se jí naskytl na krásný kašmírový svetr světle hnědé barvy. Opatrně se ho dotkla a ihned se jí zachtělo si ho obléct, jak měkoučký byl.

„To nemůžu přijmout," řekla, ale nezněla příliš přesvědčivě. Kašmírové svetry nebyly zrovna nic levného, a i když věděla, že Blaise pocházel z velmi bohaté rodiny, stejně se jí to nezamlouvalo.

„A proč by ne?" zeptal se potutelně Blaise, který věděl, že nedokáže přijít s žádným dobrým důvodem, proč by jeho dárek nemohla přijmout.

Hermiona jen chvíli mlčela, než se na něj usmála. „Děkuji."

„Nemáš absolutně vůbec za co děkovat. Bylo mi potěšením."

Znovu se na něj usmála. „Mimochodem v sobotu jdeme na ragby," oznámila mu a sledovala, jak se mu na obličeji objevila vráska, podle čehož usoudila, že neví, co to ragby je. Koutkem oka mrkla na Emily, která vypadala, že jim nevěnuje pozornost, ale i tak radši svá následující slova zvolila moudře. „Vím, že to není zrovna tvůj nejoblíbenější sport, ale měl bys tomu zkusit dát šanci."

Blaisovi se v obličeji mihl výraz pochopení a přikývl. Pak se společně vydali na procházku, která ovšem netrvala příliš dlouho, neboť se projevilo pravé anglické počasí, a začalo šíleně pršet. Zprvu se chtěli vrátit do kavárny, ale chaloupka Zabiniů byla blíž, a tak se vydali tam. Strávili spolu příjmené odpoledne a o tři dny později už Blaise seděl na nepohodlných tribunách a nestačil se divit tomu, čemu byl svědkem.

„A famrpál ti připadal nebezpečnější než tohle?!" divil se, když jeden z hráčů srazil toho druhého tvrdě k zemi. Nebyl to první incident, který se během hry odehrál. Téměř na začátku se tři hráči vrhli na kluka z protějšího týmu, čímž byl Blaise zcela šokován a očekával nějaké tresty, ale nic se nestalo. Pak už to netrvalo dlouho, než zjistil, že je to nějakým podivným způsobem součástí hry.

„Uznávám, že to není zrovna nejbezpečnější sport na světě, ale rozhodně je to bezpečnější, než famrpál," řekla Hermiona, aniž by spustila oči ze hřiště.

„To mě nepřesvědčilo. Vždyť ta hra nemá žádná bezpečností opatření," trval na svém.

„Je tu přítomen lékař, který je vždy připravený zasáhnout. Navíc to není tak, že bys mohl spadnout z obrovské výšky a být na místě mrtvý," vysvětlila, i když nebyla úplně přesvědčená svým tvrzením. Pořád si myslela, že to bylo bezpečnější než famrpál, ale už si nebyla tolik jistá tou úmrtností. Neznala konkrétní případy, ale byla si jistá, že i při ragby už někdo zemřel.

Další hráč se ocitl na zemi a Blaise se najednou postavil. „A dost, na takovou násilnou hru se nemohu koukat. Vlastně si myslím, že ty bys na to neměla koukat," vyhrkl, vytáhl ji na nohy a začal ji strkat ze stadionu ven.

Hermiona se nad tím musela zasmát. Jindy by jeho chováním asi byla otrávená, ale teď nemohla zabránit smíchu. Až nyní jí došlo, jak moc se Blaise za ty roky změnil. Jistě, malá změna proběhla už v šestém ročníku, ale vesměs to byl pořád ten vážný zmijozel, který o sobě smýšlel dost vysoce. Jenže nyní byl často velmi uvolněný a nebyl den, kdy by ji neobdařil nějakým vtipem. Nechápala, že jí trvalo tak dlouho si toho všimnout. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že se snažila o něm nesmýšlet jinak než jako o příteli, a tahle jeho nová stránka pro ni byla až příliš neodolatelná.

„To už je po zápase?" podivila se Emily, když vešli do kavárny.

Hermiona se neubránila úšklebku. „Ještě ne, ale na Blaise je to až moc násilný sport."

„Vážně?" podivila se blondýnka s pohledem upřeným na snědého muže. Miin kamarád nebyl žádný svalovec, ale i tak byl dost vysoký a dobře postavený. A rozhodně dokázal nahnat strach pouhým pohledem, takže ji tohle prohlášení poněkud zaskočilo.

„Vážně," řekl úsečne, čímž nedal dívkám další prostor si jej dobírat.

Hermiona se na Emily jen samolibě usmála, než se za ní vydala za pult. „To co vždycky?" houkla na Blaise, který přikývl.

„Co to děláš?" zeptala se nechápavě Emily, když se postavila za kávovar.

„Jdu nám udělat kafe," odpověděla jednoduše, ale než stihla do ruky vzít páku na kávu, blondýnka ji začala strkat pryč. „Hej! Co to s vámi dvěma dneska je?!"

„Co je s tvým pohledným přítelem, to fakt netuším, ale dneska máš volno, takže se k němu běž připojit, a já vám kávu donesu," nakázala jí Emily.

„Někdy mám pocit, že jsi moje šéfová ty a ne naopak," zamumlala si Hermiona pod nosem, zatímco se šla posadit k Blaisovi, který si v krátkém čase, co byla pryč, stihl připravit seznam důvodů, proč je famfrpál bezpečnější než ragby.

•••

Tak už jsme v polovině, to nám to utíká🙈. Máte nějaké teorie o tom, jak to dopadne?👀