Ohayo minna-san!

Nový příběh je venku a jak jsem říkala, zaměnila jsem ship ^^

Doufám že se vám to bude líbit a budu ráda za nějakou zpětnou vazbu <3

Enjoy chábři

Vaše Anonymní Holčena ❤️

,,Muichiro...”

,,Muichiro!”

Černovlásek sebou překvapeně trhl a zvedl hlavu z lavice ,,Um?” vydechl rozespale a podíval se na rudovlasého kluka, který seděl vedle něj.

,,Zase jsi usnul, copak jsi v noci nespal?” usmát se a trošku mu upravil pocuchané vlásky.

,,Nemohl jsem spát...” zamumlal unaveně a promnul si rozespalé oči.

Druhý starostlivě naklonil hlavu ,,Zase jsi měl noční můry?” zeptal se a on jen přikývl. ,,Tak nepůjdeme po škole ke mě? Můžeme si něco pustit, abys přišel na jiné myšlenky” odvětil s úsměvem a chytil ho za ruku.

Muichiro pokrčil rameny ,,Nechci u vás pořád otravovat, Tanjiro...” odpověděl ospale.

,,Prosím tě, rodiče tě mají rádi a moji sourozenci taky” usmál se a láskyplně ho políbil na tvář.

Chlapec se vesele usmál a unaveně si položil hlavu na jeho rameno ,,Tak dobře...” odpověděl a chtěl znovu zavřít oči, jenže do třídy vešel učitel.

,,Takže třído! Vím že jsem vám to neřekl, ale máte tu nového spolužáka, tak se k němu chovejte hezký!” zakřičel přes celou třídu a v tu chvíli se ve třídě objevil onen nový student.

Měl hnědé vlasy vyholené na bocích hlavy a takové otrávené oči. Na sobě měl šedé džíny, bílé tričko a fialovou kostkovanou košili místo mikiny.

Všichni si ho začali zaujatě prohlížet a ve třídě vládlo takové tiché šuškání, než se slova opět ujal učitel.

,,Co kdyby jste se nám přestavil?”

On jen otráveně zakoulil očima. Štvalo ho jak na něj všichni koukali. ,,Jsem Shinazugawa Genya a je mi 17...” odpověděl otráveně a rychle očima projel celou třídu. Všichni už vypadali od pohledu otravně, než si všiml Muichira v předposlední lavici.

Ten jediný si ho tak neprohlížel, spíš jen polozavřenýma očkama koukal do prázdna zatímco se unaveně opíral o svého souseda. I když si nebyl jistý jestli to byl kluk. Měl dlouhé černé vlasy, ale přesto klučičí tvář. A jeho volné oblečení taky bylo také matoucí, protože nemohl bezpečně určit jak vypadá jeho postava.

,,Dobře, tak si jděte sednout dozadu k oknu a ostatní si otevřou učebnice na straně 57...”

Genya beze slova zamířil do zadní lavice a až po chvíli si uvědomil že před ním sedí ten ospalý černovlasý kluk.

Jen klidně seděl v lavici, když v tom se na něj z přední lavice otočil Tanjiro ,,Vidím že ještě nemáš učebnice, nechceš jednu půjčit?” zeptal se s úsměvem.

,,Nevím, vyhovuje mi tu jen sedět a nic nedělat” zamumlal bez zájmu a opřel si bradu o hřbet ruky.

Tanjiro chtěl něco říct, jenže v tu chvíli se ozval učitel ,,Kamado co tam řešíte tak důležitého že vyrušujete mou hodinu?”

,,N-nic pane! Jen jsem mu nabízel jestli nechce půjčit učebnici!” vyhrkl a otočil se na své místo.

,,Já zapomněl, vy ještě nemáte učebnice... Tokito, půjčte mu ji!” rozhodl a otočil se zpět k tabuli.

Rudovlásek se otočil na svého spolusedícího a s překvapením zjistil že už stihl usnout. ,,Mui vstávej!” zašeptal a jemně s ním zatřásl, zatímco Genya je jen v tichosti pozoroval.

Mui...

Černovlásek pomalu otevřel oči a ospale si zívnul ,,Um?”

,,Co jsme si říkali o tom spaní v hodině” povzdechl si.

On se jen pomalu protáhl a uvědomil si že ho někdo pozoruje. Byl to takový zvláštní pocit, až mu z toho naskočila husí kůže. Nenápadně se rozhlédl po třídě a teprve teď si všiml že za ním sedí někdo nový, který ho pozoroval.

Překvapeně si ho prohlédl ,,Kdo to je?” zamumlal a zmateně se podíval na Tanjira vedle něj.

,,Ten nový spolužák...” odpověděl docela pobaveně.

,,My máme nového spolužáka?” podivil se monotónním tónem a znovu se na Genyu podíval.

Je hodně vysoký...

Rudovlásek si jen zoufale promnul tvář, zatímco Genya se jen lehce pousmál.

Tak chábr má dost...

Muichiro se s ním na chvíli střetl pohledem a několik dlouhých vteřin si jen koukali do očí, než je Tanjiro přerušil.

,,Máme mu půjčit učebnici, vytáhneš jí?” zeptal se a jemně do něj drbnul loktem.

Menší pomalu pohledem přejel z Tanjira na vysokého bruneta a zpět na Tanjira. Nakonec jen přikývl a chvíli se hrabal hrabal ve svém batohu, než vytáhl knihu kterou hledat. ,,Tady” zamumlal a podal mu ji.

Genya jen děkovně přikývl, ale učebnici vůbec neotevřel a jen si jí dal pod ruce a dál na chlapce koukal.

Muichiro je podíval na svou učebnici a zpět na něj ,,Ty jí neotevřeš?” zeptal se monotónně.

,,Ty taky nevypadáš že by tě to učení nějak zajímalo, nebo se pletu?” ucedil otráveně a jemně pozvedl obočí.

,,Asi máš pravdu” odpověděl docela pobaveně a s opatrným úsměvem, který mu daroval se otočil zpět dopředu.

Jakmile však Genya uviděl ten jeho jemný úsmev, projela jím taková vlna napětí že si musel prokřupat ramena.

Ten jeho úsměv byl tak ladný a jemný. Nikdy se na něj nikdo tak příjemně neusmál, jako právě on.

Po chvíli si však uvědomil že na něj někdo kouká a nebyl to nikdo jiný než Tanjiro. Pozoroval ho takovým zkoumávým až vytočeným pohledem.

Když si však uvědomil že na něj kouká jen se pousmál a otočil se zpět na své místo.

Genya tomu nevěnoval moc pozornosti a pokračoval ve zmíněném koukání do ničeho.

Neměl v plánu dávat pozor, stejně ho to vůbec nezajímalo.

Pomalu ale jistě uplynuly čtyři vyučovací hodiny a Genya si všiml jedné věci, která mu moc nedávala smysl.

Pokaždé když se podíval na černovláska před ním, nerušeně spal s hlavou na lavici a ačkoli se ho jeho soused snažil probudit, chlapec ho vždycky odbyl a spal dál. Největší překvapení pro něj však bylo, že učitelé si toho vůbec nevšímali, zatímco kohokoli jiného, kdo biť jen promluvil hned pokárali.

Zaujalo ho to, ale neměl v plánu se tím zabývat. Nejspíš to je nějaký ztracený případ, proto s tím nikdo nic nedělá.

Celé vyučování jen tak koukal do prázdna, než se přistihnul při tom, že kouká Muichirovi do zad.

,,Co to dělám...” vydechl frustrovaně, když v tom si všiml že na něj Tanjiro znovu kouká. ,,Co je?!” odsekl vytočeně.

,,Oh, promiň. Chtěl jsem se tě zeptat jestli si námi nechceš sednout na oběd. Vidím že se s nikým nebavíš, takže by jsi to možná ocenil” usmál se a přátelsky naklonil hlavu.

Genya trošku otráveně pokrčil rameny ,,Co znamená "s vámi"? Kolik je to lidí?”

Tanjiro se zamyslel ,,No, támhle ty dvě holky s motýlími sponkami ve vlasech co sedí ve třetí lavici. Pak tam ten žlutovlasý kluk a jeho soused. Samozřejmě tady Šípková Růženka” odpověděl s úsměvem a majenticky položil spícímu Muichirovi ruku na stehno.

Brunet jen otrávené sklouznul pohledem na jeho dlaň na černovláskově stehně a zpět na něj ,,Dobře...” odpověděl.

Tanjiro se nadšeně usmál ,,Super. Možná se ještě přidá má mladší sestra a jeho bratr” dodal a jemně Muichirovo stehno zmáčknul za účelem ho probrat.

Chlapec překvapeně zvedl hlavu z lavice a zmateně se rozkoukal kolem ,,C-co je...?”

,,Pozval jsem Genyu aby si k nám sedl na obědě, není to fajn?” usmál se a jemně ho po stehně pohladil.

Muichiro se ospalýma očkama podíval na Genyu a s mírným až přehlédnutelným nadšením v očích přikývl.

Chtěl se znovu otočil na své místo, jenže se u jejich lavice objevila učitelka.

,,Pánové věřím že vaše diskuze je velmi zajímavá, ale nechte si jí až po vyučovaní, nebo vám budu muset dát zápis” zasyčela naštvaně a všechny tři propálila naštvaným pohledem.

Tanjiro omluvně přikývl, zatímco Muichiro jen unaveně položil hlavu zpět na lavici.

Ona se na něj jen vykolejeně podívala a otočila se k odchodu.

Genya jen překvapené pozvedl obočí. Další učitel který úplně odignoroval že spí.

Jen si povzdechl a začal bezmyšlenkovitě koukat z okna.

Zajímavý kluk...

•°•°•°•°

Zazněl zvonek poslední hodiny a všichni se začali zvedat ze svých míst.

Tanjiro se otočil dozadu ,,Tak pojďme, ostatní už čekají před třídou” odvětil a chtěl se zvednout ze své židle, jenže si uvědomil že Muichiro stále spí.

Pobaveně se pousmál a jemně ho chytil za ramena ,,Zlato, no tak, vstávej” zasmál se a opatrně s ním zatřásl.

Muichiro rozespale otevřel oči a zvedl hlavu ,,Co... Jdeme do jiné třídy?” zeptal se a promnul si unavené oči.

,,Ne, jdeme na oběd. Vem si věci a pojď” řekl s milým úsměvem a jemně ho pohladil po tváři.

,,Už?” vydechl a jednou rukou si s Tanjirem propletl prsty a druhou se natáhl pro své věci.

Tanjiro ho vytáhl na nohy a palcem ho pohladil po hřbetu ruky, zatímco se obracel na bruneta za nimi ,,Jdeme?” zeptal se a on jen přikývl.

Muichiro si unaveně promnul tvář ,,Přišel jsem dneska o něco?” zeptal se ještě trošku ospale a rudovlásek jen přikývl.

,, Příští týden píšeme test z fyziky a matiky, jinak nic” odpověděl.

,,Diky” usmál se a políbil Tanjira na tvář.

Genya je jen v tichosti následoval ven ze třídy, kde už je čekala ona slavná skvadra.

,,Konečně jste tady, už mám hlad” povzdechl si žlutovlasý kluk.

,,Promiňte, zdrželi jsme se kvůli mě” zamumlal Muichiro a omluvně sklopil zrak.

,,To nic, Zenitsu jen přehání” zasmála se dívka s culikem a jednou motýlí sponou ve vlasech.

Hned se k ní přidala druhá, která měla vlasy sepnuté do dvou culíků, menšími sponami ,,Celé vyučování jsi prospal, je všechno v pohodě?”

Tmavovlásek jen přikývl ,,J-jo, všechno v pohodě, Aoi, jsem jen unavený, protože sousedi dělali v noci hluk” odpověděl s úsměvem a nejistě se přitulil k Tanjirově ruce.

On se na něj starostlivě otočil, ale všiml si vysokého bruneta, který tam jen zapomenutě stál. ,,Málem bych zapomněl. Pozval jsem Genyu, aby se k nám připojil, tak co kdybyste se představili?” řekl s úsměvem a rukou mu pokynul aby šel blíž k nim.

Genya udělal pár kroků dopředu a všechny si pečlivěji prohlédl.

,,Jsem Kanao” usmála se ta dívka s jedním culikem.

,, Já jsem Aoi”

,,Zenitsu”

,,Bůh hor Inosuke!” zakřičel ten čtvrtý hnědovlasý kluk s trošku dívčí tváří.

Všichni se pořádně seznámili a vydali se na oběd do školní jídelny.

Dívky Genyu hned zapojily do vášnivých debat s ostatními, kromě Muichira. Ten jediný šel v naprosté tichosti vedle Tanjira a pevně se ho držel za ruku, zatímco rudovlásek se normálně bavil s ostatními.

Došli do jídelny a i se svými tácy si sedli k jednomu stolu.

,,Genya, děláš nějaký sport?” zeptala se Kanao.

On jen přikývl ,,Hraju basket a fotbal” odpověděl jednoduše.

,,To je náhoda, já taky, nezahrajete so spolu někdy?” navrhl Tanjiro s úsměvem a Genya jen pokrčil rameny.

Všichni se tak nějak bavili dál než se Muichiro zvedl s tím, že potřebuje na záchod a že na ně počká v šatně. Ostatní přikývli a pokračovali v diskuzi, než se chlapec dostatečně vzdálil.

,,Dneska není moc v náladě... Je opravdu v pořádku?” zeptala se Kanao.

,,Nevím, říkal že nemohl spát kvůli nočním můrám a preto celý den spal...” odpověděl Tanjiro s povzdechem ,,někdy nevím co s ním dělat abych mu pomohl”

,,Jdi za ním a obejmi ho a pořádně, víš jak to má rád” usmála se Aoi a jedním okem na něj mrkla.

Tanjiro přikývl ,,Máš pravdu. Jestli nebudeme v šatně, klidně běžte bez nás” odpověděl a odešel.

Chvíli bylo ticho, než se ozval Genya.

,,Oni spolu chodí?” zeptal se a ostatní přikývli.

,,Už dva roky ” odpověděl Zenitsu a hnedovlásek překvapeně zamrkal, ale nic neřekl.

,,To je dlouhá doba”

Aoi přikývla ,,To ano”

Konverzace pokračovala dál, zatímco Genya se otráveně hrabal jídle. Byl tu první den a už přesně věděl že Kanao a Inosuke asi nebudou jeho přátelé.

Inosuke byl hlasitý a chováním dost podobný jemu samotnému a z Kanao měl prostě divný pocit.

Po chvíli se všichni zvedli a vydali se do šaten. Genya se však odpojil a zamířil rovnou na záchody.

Chtěl vejít dovnitř, ale jen co nakoukl dovnitř hned si to rozmyslel.

Úplně v rohu pod umývadlem seděl Muichiro a před ním klečel Tanjiro, který ho pevně držel za ruku.

,,No tak, vidím že se něco děje, mimo tvé noční můry...” odvezl starostlivě.

Muichiro zavrtěl hlavou ,,Ne to ne, jen dnes nemám náladu na ostatní” odpověděl monotónně.

,,Proto jsi chtěl pryč a celou dobu ses ke mě tak tilskl... Můžeme jít hned domů, oni to pochopí” navrhl.

,,Ne, nechci aby jsi kvůli mě zase nebyl s přáteli. Mohli by se k tobě otočit zády, když mě budeš pořád takhle upřednostňovat” namítl nejistě.

Tanjiro si s úsměvem povzdechl a trochu roztáhl ruce.

Menší chvíli zaváhal, ale nakonec vylezl zpod umyvadla a vrhnul se mu do objetí.

,,Prosím tě, takhle nepřemýšlej” odvětil a nechal ho aby se u něj pořádně uvelebil, zatímco mu jemně pročesával vlásky svými prsty ,,když se na to necítíš, prostě půjdeme hned ke mě” řekl rozhodnutě.

Muichiro nejistě pokrčil rameny ,,Jsi si tím jistý?”

,,Jsem” usmál se láskyplně ho políbil na čelo.

Tmavovlásek se konečně usmál a spokojeně si opřel hlavu o jeho rameno.

Genya, který to celé sledoval z venku se jen opřel o zeď. Opravdu už potřeboval na záchod ale nebyl si jistý jestli je v pořádku tam teď chodit.

Na tyhle věci já fakt nemám nervy

Odlepil se od zdi a rozešel se ke schodům do druhého poschodí.

Jestli se i tam bude někdo objímat, vyhodím je z okna!