Po několika minutách jsem se rozhodla jít za Starkem, který mě hned propaloval svým pohledem skrz na skrz. Nevyšlo to s Stevem, musím s nepřítelem. A nemám dost času. Myslím. Posadila jsem se na židli bez opěradla a hleděla na jeho záda.

,,Co bys chtěla?"

Zeptal se dost hnusně s zuřivě. Zamračila jsem se s v ruce si z ledu udělal pohár. Stark se otočil a s překvapeným výrazem mě natažené ruky.

,,Nic, jen si popovídat, jako nepřítel s nepřítelem. "

,,Dobře. "

Odpověděl a nalil zlatavou tekutinu do poháru. Asi jsem si měla udělat něco menšího.

,,ale přátelé nikdy nebudem."

,,To ani neočekávám. "

Napila jsem se s hned se lehce zakašlala. Stark se podíval na zelenou flašku.

,,Asi to není obyčejná whiskey. "

Kývla jsem a jedním velkým zakašlaním zastavila kašlání.

,,Aha. "

,,Jak si myslíš, že si MY budeme povídat?"

,,Asi tím, že si řekneme pár věcí. "

Řekla jsem a dala ruce na dřevěný pult. Stark pozvednutí jedno obočí.

,,Jestli mě chceš dostat do postele, tak už někoho mám. "

,,Ledtak v noční můře. "

,,Jsem snad na tebe moc hezký?"

,,Spíš moc hrdý. Ale já jsem na tebe moc dobrá. "

Řekla jsem hrdě a vykouzlila úsměv plný hrdosti.

,,Opravdu?"

,,Jasně že ano. A vím toho víc, než ty. "

Řekla jsem dost namyšleně a opřela se jednou rukou o pult. Stark byl celý naštvaný svým výstupem, které nic neudělalo, ale jen ztrapnilo ve všech galaxií.

,,Opravdu? Když si nic nepamatuješ!"

,,Myslíš?"

,,Ano! Když ani neznáš Lokiho!"

Zakřičel a já se nechápavě na něj podívala. Vše jde podle plánu.

,,Kdo to je?"

,,Cože? Že mám pravdu?"

Zeptal se a dál ruku na pravé ucho. Potají jsem dala ruku v pěst a nehty zaryla do kůže.

,,Ano máš, kdo to je?"

,,Kdo?"

,,Ten Loki. "

,,Chlap, který chtěl ovládanout svět, ale jeho hlava nebyla dost chytrá. "

Ukázal prstem na svou hlavu. To se můžeme schodnout oba dva.

,,Co se s ním stalo?"

,,Je ve vězení v Ásgardu. "

,,Co on byl?"

,,Zloduch jako každý jiný. "

,,Ale co měl?"

,,Zelený plášť, zlatý zahnutý rohy,..."

,,Myslím věc, byl kouzelník? Nebo měl nějakou moc?"

,,Ne, měl žezlo. "

,,Žezlo?"

,,Jo, byl tam kámen nekonečná, který měl velkou moc."

Mluvila zasněně. Jak tohle může vědět? Že by mu to všechno řekl Thor?

,,A kde je?"

,,Neměl bych to říkat........."

,,Říkat? Proč?"

,,Noooo, ale co, stejně na to zapomeneš."

,,Takže. "

,,Je v Evropě, přesněji v Český republice. "

,,Proč tam?"

,,Moc se to tam nezná, a koho by napadlo tohle místo? Nikoho. Památky, pff! Nikoho! Byl to můj nápad! A jak vidíš, nikdo ho nemá!"

,,Česká republika? Kde přesně?"

,,Pod mostem zvaný Karlův most. "

,,Co?"

,,Karlův most, pod ním je to žezlo. "

,,Samotný?"

,,Ne, jsou tam kamery a další věci. Změňme téma!"

Řekl a mávl rukou. Zasmála jsem se a postavila. Stark byl jak opilí a nevšímal si mě, právě tváře, ve svém oblečení.

,,No nevím, jestli je dobrý nápad říkat všechno přímo mě!"

Zakřičela jsem a Stark se náhle probudil. Opustil sklenici na zem, která se hned roztříštila na dvacet kousků. Byl celý překvapený a jeho otevřená pusa byla k zasmátí.

,,Kdo jsi!"

,,Jmenuju se Neon, a ty Stark jsi mi hodně pomohl."

,,Ale jak!"

,,Pracuju pro Lokiho. Měj se!"

Rozloučila jsem se a rychle se rozeběhla směrem na balkón, kde jsem skočila šipku dolů. Vše bylo rychle, ale pád byl pomalejší než jsem si myslela. Několik pater jsem minula, ale pořád jsem nebyla u země. Za mnou se už blížil Stark ve svém obleku, načež jsem si v ruce připravila luk a šíp. Nejsem dobrá v lukostřelbě, ale trefit bych se mohla, po deseti. Co nejrychleji jsem vystřelila šíp a překvapeně hleděla na jeho dopad na oblek a pak na zem.

,,Zdej to!"

,,A proč by?"

,,Jsem silnější než ty!"

,,Nemyslím si!"

,,Jak chceš!"

Řekl a vystřelil po mě. Zásah byl přesný, rychlí, dobře zvolený, a příšerně bolestivý. Chytla jsem se za rameno, kde tekla krev, jako z velkého vodopádu. Nachvíli jsem vnímala rameno a během chvilky ho měla obvázáné látkou, ale moje jiné soustředění využil Stark. Hnusně mě popadl za rameno, jako orel za kořist, jenom to byli ruce a ne nohy. Nemohla jsem nic dělat. Bolest v rameni byla velká a nedala se jen tak nachvíli nevnímat.

Let byl velký, jelikož jsme letěli do S.H.I.E.L.D.-u, jak mi Stark sdělil. Bloudění chodbami byla snad těží úkol, než někoho oživit. Doleva a  doprava, ptát se a následovat někoho. A po nějaké chvíli jít za chlápkem s 145 centimetry a divným kobercem na hlavě. Nebyla jsem ráda za můj neplánovaný úkol, který se nezdařil. Stark mě hnusně posadil na židli a dál na ruce hodně těžké pouta. Stark se zasmál. Jak tohle může nést? Když mi urve ruce!

,,No, nejsi tak chytrá."

Zdělil mi a klekl si na jedno koleno přede mnou. 

,,Proč si to myslíš?"

,,No......asi bys to hned na mě nenavalila to všechno. "

,,Třeba je to účel plánu. "

,,Nevím co u vás tam dělají z zrádci...."

Začal a nahnula se k uchu. Otevřel pusu a trošku jinak do ucho zafoukal, což mi bylo nepříjemné a hned jsem se ošila.

,,.........já si to vždy vychutnám. "

,,Co tím chceš říct?"

,,Že tě možná zabiju. "

Odpověděl mi s odporem v hlase a chutí se hned do toho pustit. Za sucho jsem polka a sledovala jeho mizející záda. Když se dveře zabouchli, co nejrychleji jsem se snažila vykouzlit dýku a otevřít pouta. Ale dneska mi nic nešlo, takže nešlo ani vykouzlit pouhý kus látky. Jak to! Proč to nejde!  Udychaně jsem vydechla a koukla se na dveře. Tak jinak. Několikrát jsem skočila a tím se přiblížila ke dveřím. Už už jsem byla u kliky, když v tom mě  převrátil Stark svým příchodem.

,,Tohle jsem nečekal!"

Ozval se vedle něj agent v černém obleku. Polka jsem. Tohle je hodně špatný nápad! Já blbá všechno musela prozradit! A teď umřu! Umřu! Zabijou mě lidi! Stark mě postavil s židli zpět na normální polohu a agent v černým mi píchl velkou jehlu vedoucí k skleněné trubičce s podivuhodně modrou tekutinou. Zasyčela jsem když mi agent píchl jehlu u krku. Vykouzlil úsměv a zmizel. Stark zubama roztrhl pytlík, ve kterém se nacházeli malinkaté jehly, které následně zapíchl do mě.

,,Mám se bát?"

Řekla jsem spíš pro sebe. Stark se široce usmál jako Loki a kývl.

,,To bys měla. "