Nic. Nic. A zase nic. Žádná kniha, která by mě zaujala. Unaveně jsem se posadila na židli a praskla hlavou na stůl. Asi bych se měla vrátit.

,,Paní. "

Zvedla jsem hlavu a opřela se bradou o stůl. Dívka s blond vlasy a modrými oči. Pozorně jsem si jí prohlédla a nechápavě se na ní zatvářila.

,,Co?"

,,Chvíli jsem sledovala a.....no..... chcete pomoct najít knihu? Znám hodně dobrých knih, tedy u mě. "

,,A jakou byste mi nabídla?"

,,A co ráda čtete?"

,,Hledám něco o magii."

,,Harry Potter?"

Zavrtěla jsem hlavou a dívka někam odešla. Že by to vzdala?

,,Tady. "

Dala na stůl knihu s názvem 'Tulák'. Tohle nebudu číst. Ani mě to nenapadne.

,,O čem to je?"

,,Je to...."

Řekla a vzala knihu do rukou. Teď by se hodil ten oblek. Ta holka je příliš otravná.

,,......Osamělá pouť němého hrdiny. Strhující debut z originálního temného světa plného démonů a ztroskotaných létajících lodí......"

,,Dost! Je to od tebe hezký, že se snažíš mi......nabídnout knihu, ale co třeba něco jiného? Nebo něco do čeho budu hodně....."

,,Zažrana?"

,,Co to znamená?"

,,Zažrana? No, když hodně něco čteš nebo děláš. Prostě tomu hodně věnuješ víc času. "

,,Aha. A máš něco takového?"

,,Nevím jestli se ti to bude líbit."

,,Za zkoušku nic nedám."

Blond dívka kývla a zase odešla. Už muselo uběhnout patnáct minut! Mělo by mě to naštvat nebo uklidňovat?

,,Tanec stínů. Je to moje nejoblíbenější knížka. "

Podala mi knihu. Kývla jsem a otevřela první stránku. Nevypadá špatně.

,,jak se jmenujete?"

,,Nymfa, ty?"

,,Sarah. "

,,Hezké jméno."

Řekla jsem jí lichotku a koukla se na ní. Usmála se a odešla si sednout do křesla, o kterém jsem vůbec nevěděla. Nalistovala jsem první kapitolu a začala číst. Když jsem poprvé přeskočila propast mezi zemí mrtvým a světem živých, omylem jsem při tom povolala stín našeho tehdy....není to ten oblek?

,,Slečno Nymfo."

Ozvalo se z obleku. Jo je. Docela tyhle věci chápu. Jsem fakt dobrá! Zavřela jsem knihu a šla obleku, který byl z zlata a železa.

,,To je opravdu zlato?"

,,Ne, je to jen obarvené. Zlato je těžké a oblek by se rychleji vybíjel. "

,,Pff. Co mám dělat?"

,,Jděte dovnitř. A tu knihu položte na stůl."

,,Proč bych jí měla položit na stůl?"

,,Do obleku se nevejde."

,,Aha. "

Otočila jsem se a udělala jeden krok dozadu. Chvíli se nic nedělo, než se oblek pomalu zavíral. Tohle asi nebyl dobrý plán. Začala jsem malinkato panikařit a k mému panikaření tomu přidávali lidi.

,,Chci ven!"

,,Slečno Nymfo uklidněte se."

,,Jak se mám uklidnit?! Co mám dělat? Dá se to ovládat?"

,,Slečno Nymfo vemte ti knihu z stolu."

,,Jak?!"

,,Slečno Nymfo udělejte jeden krok směrem ke stolu. "

,,A?"

,,Ovládáte oblek. Každý váš pohyb udělala....."

,,Tak jo!"

,,Nemusíte mluvit nahlas. "

,,Proč?"

,,Lidé to slyší. "

,,Aha. "

Řekla jsem stydlivě a knihu držela v rukou. Musím se uklidnit. Klídek. Nádech výdech. Už uběhlo několik let, tenhle rok ne.

,,Co mám dělat?"

,,Jděte ven. "

,,Tak jo. "

Kývla jsem a udělala jeden krok. Tak jdeme na to. Nebude to nic těžkého, jen chůze. Pff to dám. Rozběhla jsem se ven na místo, kde byl rozruch způsobený mnou.

,,Slečno Nymfo dejte ruce podél těla. "

,,Aha."

,,Dlaně musí mířit dolů...."

,,Jako bych se chtěla dotknout země?"

,,Ano. "

Udělala jsem vše a vyčkávala co se stane. Ruce začaly svítit a nohy taky. Zvedla jsem nohu a rukou si ji přitáhla k sobě. Noha svítila tak jasně, až jsem to neustálá a spadla na zem. Vše bylo tak rychle pocity, lidi, a hlavně ta rychlost, která mě znesla nad mraky. Bála jsem se, a nevědomky i vykřikla.

,,Já chci dolů!"

,,Slečno Nymfo, mým úkolem je váš přinést zpět do Stark Toweru. "

,,A to nešlo jinak?"

,,Omlouvám se, ale ne. "

,,Co mám dělat?"

,,Nedělejte nic. "

,,Jak nic?!"

,,Vaše řízení není funkční, přepínám na autopilota. "

,,Co je to autopilot?!"

,,Slečno Nymfo......"

,,Můžeš už přestat!"

Křikla jsem a nohy síla z nohou moc nevycházela. Koukla jsem se pod sebou, a rázem se mi udělal velký knedlík v krku. Dýchala jsem zrychleně a víc mi bylo špatně, než na zemi v knihovně. Pomalu jsem začala padat, až se pád zrychlil. Chtěla jsem křičet na Jarvise, ale myšlenka toho, jak mluví o nějakých nepochopitelných věcech mě odradila.

,,Zapínám trysky. "

,,Co?"

Ihned jsem zrychlila na pádu a víc se přibližovala k zemi. Začala jsem křičet a ruce jsem dala před sebe. Tohle bude konec!

Pohled Tonyho Starka

Rychle jsem do sebe hodil skleničku whiskey a dál chodil tam a sem po místnosti. Byl jsem netrpělivý, jelikož by ONA měla být dávno tady. Schválně jsem Jarvise pustil dřív, ale pořad tu nejsou! Sedl jsem si na gauč a frustrovaně si založil ruce na prsou.

,,Starku. "

Otevřeli se dveře výtahu a dovnitř přišel Steve. Kde vůbec byl?

,,Kde si byl?"

,,Šel jsem si......to je jedno, kde je Nymfa?"

,,Kdo je Nymfa?"

,,Ta holka. "

,,Vzpomněla si jak se jmenuje?"

,,Ne, vymysleli jsme to. "

,,A co po ní chceš?"

,,Není tu."

,,Šla do knihovny. "

,,A kdy se vrátí?"

,,Já nevím! Už čekám několik minut a pořád nic!"

Vstal jsem a všechny věty vyslovoval naštvaně a trošku zoufale. Jestli tu nebude, Fury mě zabije. Steve kývl a vydal se k výtahu. Vydechl jsem a sedl si zpět na gauč. Začal jsem poklepal nohou načež kolem mě proletěl oblek 41. Vstal jsem a oblek se automaticky vypl a vyplivl 'Nymfu'. Rychle k ní šel a zkontroloval její tep. Žije. Vzal jsem jí do náruče a položil ji na gauč. Hýbla se a rozkašlala. Rychle jsem jí dal do sedu, aby se neudusila. Chvíli ještě dusila a pak se nechápavě na mě podívala. Hnusně jsem od ní dál pryč svoje ruce, k čemuž si zase lehla. Vstala a několikrát zamrkala svými řasami.

,,Tak, našla jsi nějakou knihu?"

,,Našla, ale nic o tom, abych si vzpomněla."

,,Ach bože, proč mě trestáš?"

Řekla jsem a placl se do čela. Otočila jsem se a co nejrychleji se napil alkoholu v baru.

,,Cože?"

,,Nic, jdi do pokoje."

,,Nejsi můj táta."

,,A ty jsi v mým domě!"

Otočil jsem se a ještě jednou se napil láhve. Takhle se nebude ke mě chovat!

,,Já to nechtěla!"

,,Zeptám se tě klidně a slušně........Chceš to po zlým nebo po dobrým!"

,,Tohle nebylo ani jedno!"

,,Tak jsi do pokoje!"

,,Dobře!"

Dupla si a šla do výtahu. Šel jsem za ní a držel dveře.

,,Večeře je v sedm!"

,,Dobře!"