,,Pane Rogersi Pan Stark, vás chce ve své pracovně. "

,,Vyřiď, že jsem na cestě. "

Řekl Steva a odkračel do výtahu. Nevím kolik uběhlo hodin, ale jeho příběh, který byl zajímavý, mi náramně hodně pomohl. Vstala jsem z postele a vyšla k oknu. V krku se mi udělal knedlík, poněvadž z takových výšek se malinko bojím, ale výhled na město mi pomohl se nebát.

,,To je krása. Jak tohle mohl Loki zničit?"

Nechápala jsem minulosti a sedla si do křesla. Křeslo se trošku zhouplo a pak zastavilo. Bylo to příjemné, a tak jsem si pomohla nohama rozhoupat křeslo, což pomohlo. Po chvíli houpání jsem zavřela oči a snažila se vnímat své tělo. Snažila jsem se vytvářet ve vnitřním těla teplo a obrátit to na chlad. Když se to povedlo, nechala jsem svou moc pomalu jít všude kam se ji zachce. S nádechem jsem své emoce dala do moci, což udělalo hluk, který ustál a nahradil ho vítr, který vše rozházel. Po nějaké době, kdy se všechny emoce projevili a udělali svou činnost, svět se kolem mě měnil, měnil se vem těle. Pomalu jsem otevřela oči, protože kdybych otevřeli rychleji, vše by zmizelo a musela bych udělat vše od znovu. Předem mě se objevil park. Byl klidný a krásný, ale na tyto věci jsem neměla čas. Jedinou myšlenkou jsem začala hledat Lokiho, kterého jsem našla až u jezírka. Vypadal přesně tak, když mě změnil a vzbudil, tedy černé uplé kalhoty, sako, a bílá košile. Vlasy měl kudrnaté, až jsem ho málem nepoznala, ale jeho oči a rysy se dají všude poznat. Měl zavřené oči a hluboce přemýšlel, podle jeho výrazu. Zkusila jsem po něm hodit klacek, šišku, cokoliv čím ho odradím z myšlení.

,,No tak. "

Hodila jsem po něm klacek, který svůj úkol nesplnil. Je někde jinde. Bezmyšlenkovitě jsem se vrátila zpět a svou moc vrátila zpět do sebe. Tohle kouzlo jsem se naučila, od muže, který chtěl jednu věc po mě, a to přenést na Zem. Nechápala jsem proč, ale od ty doby jsem ho neviděla, za to mi poslal velkou kopu kouzelních mušlí, které pomáhají k léčení, zlepšování kouzel, přenos věci a otevírání dimenzí, což jsem si zjistila v knihách.

,,Slečno Nymfo, myslím že vaše moc se nebude líbit panu Starkovy. "

,,On to ví. "

,,Ale stručně Vám řekl, abyste svou schopnost, nikde nepoužila v jeho domě."

,,Tohle ale bylo nutný. "

,,Opravdu?"

,,Ano, zkusila jsem kouzlo, u kterého by si člověk měl vzpomenout, ale jak vidím tak nic. "

,,Lžete. Vaše......"

,,Ne nelžu! A jdi si hledět svýho!"

,,Pan Stark mi dal úkol vás hlídat. "

,,Pff. "

Odfrkla jsem si a vyšla na chodbu. Musím jít do toho parku. Ale nejprve se zbavit jeho.

,,Slečno Nymfo máte být ve svém pokoji."

,,Mám hlad. "

,,Lžete. Vaše váha odpovídá denní stravě, kterou každý den zkonzumujete. "

,,Jo? A co tedy zkonzumuju?"

,,Váš pitný režim je velmi slabý, za to hodně jíte maso a bílkoviny, které spálite svou schopností. "

,,Nepovídej. Kde je tady kuchyně?"

,,To Vám nemohu zdělit."

,,A můžu jít ven?"

,,Záleží kam. "

,,Do parku. "

,,Jaký máte účel?"

,,Říkáš že 'Pan Stark' nechce, abych chodila nahoru, protože tam někoho má. A tady uzavřena nechci být."

,,Nesmíte být sama. "

,,To mě bouchni kamenem, jestli mi ten chlap nedá pokoj. "

,,Slečno Nymfo nejsem žijící osoba, ale umělá inteligence. "

,,Tak mě pusť ven!"

Ukázal jsem na výtah a šla k němu. Zmáčkla jsem tlačítko s šipkou dolů a vyčkávala.

,,Slečno Nymfo, kam chcete jít?"

,,Ven. "

,,Ale nemůžete. "

,,Tak nikam jinam. "

,,Slečno Nymfo musíte...."

Výtah otevřel dveře a v nich stal.........Kdo to je?

,,Em....můžu jen...."

Řekla jsem nervózně a ukázala na výtah. Kdo je to?

,,Ano."

Řekl rozpačitě a rychle se posunul. Usmála jsem se a založila si ruce na prsou. Dveře se zavřeli a výtah se rozjel dolů.

,,Mohu se na něco zeptat?"

,,Ano."

,,Kdo jste?"

,,War Mechane. "

,,To je vaše jméno nebo přezdívka?"

,,Vy asi budete ta žena, která zapomněla kdo je. "

,,Ano jsem. "

Potvrdila jsem s přitisknutými zuby. Stark. Takový všívák.

,,Tony říkal, že jste z jiného světa. Vzpomínate si z jakého?"

,,K čemu by to bylo?"

,,Mohli bychom vás tam....."

,,Slečno Nymfo máte zakázáno jít ven."

,,A to od koho?"

,,Od Pána Starka. "

,,Opravdu? To bych do řekl do Tonyho."

,,Prosím můžete říct ty inteligenci, aby  mě postila ven."

Žadonila jsem a udělala smutné oči. War Mechane odvrátil zrak, ale pak se zapřemýšlel. To nebude dobrý.

,,A proč potřebuješ jít ven?"

,,Do knihovny."

Vyklopila jsem co nejrychleji. Knihovna. Že mě to nenapadlo dřív.

,,A co potřebuješ v knihovně?"

,,Je tam kniha, která by mi mohla pomoct. "

,,Jarvisi tak jí nech jít."

,,Nemohu. "

,,Jen deset minut. "

Dala jsem ruce k sobě, jako bych se modlila. No tak. Potřebuju jít za Lokim. No tak. Až mi to projde.

,,Paní Nymfo máte patnáct minut, než si pro vás přijde oblek 41."

,,Opravdu?"

,,Ano. Pan Stark chce, abyste našla knihu a vzpomněla jsi. "

,,A jak to řekl?"

Zeptal se War Mechane a dveře výtahu se otevřeli.

,,Pan Stark to řekl velmi vulgárně. "

,,Nepovídej!"

Křikla jsem v běhu mezi ulicemi New Yorku. Hele už si to pamatuju. Po několika míjení ulic jsem se zastavila a posadila na lavičku před silnicí. Musím zjistit kde jsem, protože tohle nevypadá jako park, načež mám jen patnáct minut a během sem jsem možná ztratila tři minuty. Zavřela jsem oči a jedinou myšlenkou našla Lokiho. Uvolněně jsem si oddychla a sledovala jeho pozici. Chvíli měl zavřené oči, než se postavil a odešel několik metrů pryč. Rychle jsem po něm hodila kamínek, což ho zastavilo.
Otočil se a očima hledal danou osobu.

,,Loki. "

Pošeptala jsem jeho jméno. Zamračil se a z jeho ruky vyšlehla velká jiskra, která mi udělala bolest na rukou. Otevřela jsem oči a pohlédla na svoje ruce. Ale no tak Loki. Ruce byly celé od jisker, které udělali hnusné rány. Jestli půjdu do parku, tak tam nebude, nebo mě nepozná a možná i něco udělá. Jediná možnost je se dostat do ty knihovny. Třeba najdu nějakou zajímavou knihu.

,,Pane. "

Zavolala jsem na muže v roztrhaných kalhotech, černou košilí, a účesem vyčesaný nahoru.

,,Ano? Hledáte něco?"

,,Ano, hledám knihovnu. "

Muž se usmál a ukázal prstem směrem, kterým jsem běžela.

,,Jděte rovně a pak zabočte doleva. Měla by jste hned vidět knihovnu. "

,,Děkuji mnohokrát. "

,,Není za co. "

Usmála jsem se a běžela co nejrychleji mi síla stačila do knihovny. Rozrazila jsem tlusté dveře knihovny, načež se všechny žijící osoby ve vevnitř podívali. Potichu jsem došla k ženě, která byla za pultem a měla na halance napsáno E.Black. Zakašlala jsem a dala si přitom ruku k puse. Žena žvýkala divnou růžovku hmotu. Co to je? Není to jedovatý? Zakašlala jsem ještě jednou, ale víc nahlas.

,,Paní, víte že tu musíte být zticha. Jste v knihovně. Bože. "

Řekla znuděným hlasem a slovo 'Bože' si spíš řekla pro sebe.

,,Mohu se zeptat, kde jsou knihy s magií?"

,,Ano. Jděte rovně a pak vlevo. "

Ukázala prsten do zápletí knihovny. Polkla jsem a nervózně si založila ruce. Jestli nic nebudu mít, Stark mě zabije. Nebo asi vynadá. Kdo ví, je to divný člověk.