33. Rodina

Dean děkuje Samovi&Bobbymu za všechno, co pro něj v posledních několika měsících dělali.

„Sammy? Kde je Bobby?" Dean si sedl vedle bratra na gauč, k hrudi si tiskl plátěnou tašku.

„V garáži," Sam otočil stránku knihy, kterou četl.

„Můžeš ho sem přivést, prosím?"

„Je všechno v pořádku?" zeptal se ustaraně Sam, spustil knihu a položil mu ruku na rameno.

„Jasně. Jen chci s vámi o něčem mluvit... není to nic děsivýho," uklidňoval ho.

Sam tedy přikývl a zvedl se. „Hned jsem zpátky," vyšel ven za Bobbym.

O dvě minuty později byli oba zpět, na tváři znepokojující výraz.

„Všechno v pořádku?" Bobby se hned ptal, když si sedal napravo od Deana mezitím, co Sam seděl nalevo.

„Jo. Lepší než v pořádku. Jak víte, nesnáším všechny ty chick-flick momenty a vyhýbám se jim jak čert kříži, ale v posledních několika měsících jsme jich měli fakt hodně, takže jeden navíc už na tom nic nezmění." Dean sklopil hlavu a zhluboka se nadechl, než pokračoval. „Nedávných devět měsíců a zejména ty poslední čtyři, nebyly snadný pro nikoho z nás. Poprvý v životě jsem nebyl schopnej se sám o sebe postarat, takže jste to za mě převzali, zachránili mě a přiměli mě chtít zase žít. Ještě pořád mám před sebou dlouhou cestu a jen díky vám jsem se dostal takhle daleko. Proto bych vám teď, chlapi, chtěl poděkovat za to, že jste to se mnou nevzdali."

„Deane, rodině děkovat nemusíš. To je to, proč jsme tady."

„Já vím, ale chci, abyste oba věděli, jak moc si cením vaší pomoci. Vy dva jste důvod, proč tu pořád jsem a já nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali." Dean otevřel tašku a vyndal z ní krabici, kterou předal nechápajícímu Bobbymu.

Ten, jakmile ji otevřel, zalapal po dechu. Uvnitř byla placatka s nádherným rytím. Zvedl ji tak opatrně, jakoby byla ze skla a zíral na vybroušený obrázek svého mladšího já se dvěma malými chlapci. Na tváři měl milující úsměv, jeho výraz byl plný lásky a hrdosti, když shlížel na své dva synky, kteří se šťastně zubili.

„Našel jsem online podnik, kde prodávají placatky i s možností rytí a objednal jednu pro tebe a Sama. Dodali je včera a ani jsem nemusel vystrčit nos z domu. Líbí se ti?"

„Je krásná." Jakmile uviděl v rohu malými písmeny vyryto 'táta, 'oči se mu zamlžily.

„Když jsem tě poprvý potkal, byl si nevrlý chlapík v kšiltovce, který se furt jen mračil... což se od té doby příliš nezměnilo," dodal Dean s poťouchlým úsměvem.

Bobby se zasmál a jemně ho bouchl do ramene.

„Trochu si mi naháněl strach, když si neustále bručel a mračil se a říkal nám 'idjits.' Myslel jsem si, že si skutečný Oscar Protiva ze Sesame Street. Myslel jsem, že mě nenávidíš. Ale najednou ses začal usmívat a dokonce si mi vyprávěl vtipy, když jsme spolu spravovali auta. Což bylo úžasný. A tak nějak se z tebe stal obrovskej medvídek s čepicí. Čas od času si byl ještě nevrlej, ale pochybuju, že se to kdy změní."

Bobby se usmíval, když Dean mluvil, přejíždějíc palcem po tom speciálním slově.

„Pokaždý, kdy jsme byli u tebe, byli jsme v bezpečí a užívali si zábavu. Kdykoli jsem byl smutnej, tys mě rozveselil, otřel si mi slzy a objal mě. Když jsem byl nemocnej, staral ses o mě. A pokud jsem měl noční můru, zůstal si se mnou vzhůru do doby, než jsem znovu usnul. Pro nás děti si byl Pan Nabručený, pak ses stal strejdou Bobbym, ale jak jsme dospívali, ty si se stával naším druhým otcem. Nenahrazuju tebou svýho tátu, to nikdy. Ale jsem jeden z mála šťastlivců, kteří byli neuvěřitelně požehnaní mít otce dva." Dean ukázal na placatku. „Otoč ji."

Když Bobby uviděl na druhé straně krátkou báseň, musel polknout. Rychle zamrkal, aby si ji mohl přečíst, když mu slzy zastřely zrak.

DAD

You may not be my real dad, in either name or blood.

But you've always been right here for me, like a real father should.

You may not be my real dad, but you always treat me as your own.

As long as I have you and Sam, I know I'll never be alone.

You may not be my real dad, but I know you're always there.

A second dad as great as you, is something very rare.

It makes me proud, it makes me glad.

To say those words... to call you ‚dad'.

„Když jsem měl narozeniny, dal si mi nůž s monogramem D. Singer, protože to, že nejsi můj pravý táta ještě neznamená, že já nemůžu být tvým synem. Cítím to stejným způsobem – nemusíš bejt můj táta, ale pro mě si stejně tak otcem jako byl ten skutečný. Tvůj dům je pro mě domovem stejně tak, jako je moje Bejby. Byls to ty, kdo mě naučil, že pokrevnost znamená příbuzenstvo, ale láska a věrnost dělá rodinu." Dean se kousl do spodního rtu, jak se mu třásl. „Vždycky budu tátu milovat a nikdo nikdy ho nenahradí, ale ty... ty mě máš rád a chováš se ke mně jako k vlastnímu, stejně tak, jak by to dělal otec. Nejsi mým tátou krví nebo jménem, ale jsi jím tím ostatním, na čem záleží."

Bobby odložil placatku na gauč, chytil Deana a vtáhl si ho do náruče. Držel ho tak pevně, jak se jen odvážil a do toho objetí vypustil veškerou svou lásku, kterou pociťoval k tomuhle úžasnému mladému muži.

„Potom, co mi zemřela žena, jsem myslel, že už nikdy nikoho nebudu milovat. Už jsem nechtěl," šeptal do Deanova ucha s jednou dlaní položenou na jeho zátylku, mírně se s ním pohupujíc. „Ale jednoho dne jsem potkal malého plachého chlapce se zelenýma očima a jeho mladšího bratra a oni, ani nevím jak, rozebrali tu mou pečlivě vystavěnou vnitřní pevnost cihlu po cihle, pomalinku odštípali led, který obklopoval mý srdce a našli si cestu dovnitř. Miluju ty kluky víc, než kdy jsem koho předtím miloval... a hlavně toho zelenookého."

Dean se usmál a ovinul své paže kolem Bobbyho. Zavřel oči a uvolnil se, cítil se milován a v bezpečí, tak jako tomu bylo vždy v náručí muže, kterého nazýval druhým otcem.

Když se ti dva konečně odtáhli, viděli Sama, který se na ně díval s obrovským úsměvem a mokrýma očima.

Dean si odkašlal a otřel si obličej do rukávu. Vypadal trochu rozpačitě, ale šťastně. Znovu popadl tašku a vytáhl identickou krabici a dal ji Samovi.

Stříbrná placatka měla také na sobě vyrytý obrázek – a to stejný, který byl stále v koupelně za rámem zrcadla a který byl Samův nejoblíbenější. Oba dva na něm stáli před Impalou, paže položené kolem ramen toho druhého, šťastně se usmívající. Samův úsměv se nad tím vyobrazení rozšířil a hned nato se zasmál, když v rohu uviděl vyryto „Bitch."

„Vybral jsem tenhle, protože vím, že se ti líbí a protože jsem si myslel, že bys preferoval mě nevypadajícího jako strážce krypty." Dean do něj šťouchl. „Otoč to."

„Proč? Není tam bitch básnička, že ne?"

„Jen to otoč."

Sam udělal, co po něm chtěl a uviděl verše, které pro něj bratr napsal:

BROTHER

You're not only my little brother, you're also my best friend.

I know you'll always be there, until the very end.

Thank you for all your love, and all the things you do.

If I had the choice of brothers, I always would choose you.

The love we have, the bond we share, is unlike any other.

It makes me glad, it makes me proud,

to say that you're my brother. 

Sam popotáhl a utřel si nos a oči než k němu vzhlédl.

„Od chvíle, kdy mi byly čtyři, je můj job tě ochraňovat a dávat na tebe pozor. To je to, co velký bráchové dělaj. Nikdy jsem si nepomyslel, že stejnou práci mají i ti mladší. Tyhle poslední měsíce mi však ukázaly, že nezáleží na tom, kdo je starší nebo mladší, sourozenci se musí o sebe starat navzájem. A uznávám, že odvádíš sakra dobrou práci... skoro tak dobrou jako já," Dean zavtipkoval, nad čímž se Sam pousmál. „Když mi táta řekl, že maminka čeká dítě a já se stanu velkým bráchou, zeptal jsem se, jestli místo toho nemůžu dostat štěně."

Sam se zasmál a v pobavení zakroutil hlavou.

„Dokonce i po tom, co ses narodil, jsem pořád to štěně chtěl. Tys prostě furt jen ležel, nic si nedělal a byla to tak trochu nuda. Ale pamatuju si, když si poprvý otevřel oči a kouknul na mě, s obrovským bezzubým úsměvem si mi sevřel prsty ve svý pidi pěstičce jako bys je už nikdy nechtěl pustit. Když si začal mluvit, tvý první slovo bylo mý jméno. A když si začal chodit, tvý první kroky mířily ke mně... i když to byl táta, který tě učil."

Sam se na Deana podíval, spodní ret se mu třásl, oči zářily neprolitými slzami.

„Vždycky si mě všude následoval a kopíroval všechno, co jsem dělal. Nejdřív to bylo tak trochu divný, ale zároveň i roztomilý. Pomyslel jsem si, že mít mladšího bráchu je nakonec lepší než mít štěně. Pokaždý, když si ke mně vzhlédl, bylo v tom něco jako..." Dean zavrtěl hlavou, neschopný to popsat. Podíval se na Sama, který na něj teď hleděl s úplně totožným výrazem. „Bylo to stejný jako teď. Jako, když se pes dívá na svýmo pána, nebo tak něco."

„Anebo jak ty si vzhlížel ke svýmu tátovi," doplnil Bobby, když Dean hledal přirovnání.

Dean zamrkal v překvapení. Neočekával, že k němu bude Sam chovat takový druh lásky a respektu, jako měl ke svému otci. Nemyslel si, že si vůbec něco takového od bratra zaslouží.

Sam se jen usmál a položil mu ruku kolem ramen. „Bobby má pravdu. Celý život jsem k tobě vzhlížel. Vzpomínám si, že ve škole všichni mluvívali o svých hrdinech, většina z nich o Supermanovi, Spidermanovi, Wonder Woman nebo Batmanovi, zbytek jmenoval své otce, zpěváky, herce nebo fotbalisty. Ale já vždycky mluvil o svým velkým bráchovi. Každej si myslel, že jsem divnej, ale mě to bylo jedno."

„Ty jsi divnej, Sammy... ale to já taky," Dean se zašklebil a pak zvážněl. „Nešikanovali tě kvůli tomu, viď?"

„Ne. Ne po tom, cos jednoho z nich vymáchal v záchodový míse jakmile si ho slyšel, že mi nadává do bláznů," Sam se zasmál. „Vlastně hned po tom se z nás stali kamarádi. Pamatuješ, jak si tenkrát praštil jednoho z mých přátel? To byl on."

„Nikdy jsem se tvejch přátel ani nedo... Počkej, mluvíš o tom idiotovi, co mi promáčkl mou Bejby? Ten kretén měl štěstí, že byl tvůj kámoš jinak by skončil v nemocnici se zlámanýma nohama, rukama a krkem."

„Nevěděl, že to je tvoje auto."

„No a? Znáš moje motto - 'Sáhni na mě a pocítíš bolest. Sáhni na mý auto a volej si záchranku. Ale sáhni mi na rodinu a já si nachystám sůl, benzín a lopatu. '"

Sam se zasmál. „To platí i v případě, že by někdo sáhl na tebe," zašeptal k němu, že to mohl slyšet jen on.

„V každým případě, když si začal vyrůstat, jedna část mě nechtěla, aby se to dělo. Myslel jsem, že už nebudeš mít malým bráškou. Že mě začneš nenávidět a už nebudeš chtít, abych se motal kolem. Ale ty ses na mě pořád díval tím svým pohledem, ptal se mě na rady a chodil za mnou kdykoli si měl nějaký problém. A já si pomyslel, že tím, že vyrosteš se zas až tolik nezmění."

Dean se pyšně usmál. „A pak si mi řek', že jdeš na vysokou. A ve mně se smísily dvě emoce- hrdost a strach. Bál jsem se, že mě už nepotřebuješ a že se ti něco stane, protože už tě nebudu moct chránit, že na mě zapomeneš, jak začneš poznávat nový lidi, bál jsem se, že tě ztratím. Ale víc jak to, jsem byl hrdý, že si dost chytrej na to, studovat vysokou. Nevím, kde si sebral tak velkej mozek, ale po mě to určitě nemáš."

„Ale mám."

„Jak to můžu bejt já? Jsem chytrej leda tak jako Homer Simpson nebo Peter Griffin. Ty si spíš jako Stephen Hawking nebo tak."

„Deane, když přijde na lov, stává se z tebe génius. Přijdeš věcem na kloub mnohem dřív než ostatní, vidíš vodítka tam, kam nikdo ani neodhlédne. Rozumíš elektrice, kdo jiný by sestavil EMF detektor ze starýho walkmana nebo sestrojil EVP zařízení pomocí starého rádia, tak jak si to udělal u Bobbyho? A co třeba použití kamenné soli místo kulek a znovu sestavění auta, které bylo totálně zdemolovaný?" Když viděl pochybovačný výraz v Deanově obličeji, zkusil něco jiného. „Byls to ty, co mě naučil číst a psát a řešit matematický zapeklitosti ještě předtím, než jsem začal školu. Vždycky si mi pomáhal s úkoly, místo svých vlastních. Ukradl si pro mě knížky, z kterých jsem mohl číst a učit se."

„Hele, já je neukradl. Jen si je půjčil."

Sam protočil oči. „Jasně. A už si je vrátil?" zeptal se a Dean jen pokrčil rameny.

„Víš, koho mi připomínáš? Jacka O'Neilla z Hvězdný brány. Ten má taky ostře sarkastický smysl pro humor a je mnohem chytřejší než ukazuje. Oba se snadno začnete nudit a pozornost udržíte jen na krátkou dobu, pokud se jedná o duševní téma, takže lidi mají tendenci podceňovat vaši inteligenci a znalosti, včetně vás." Bobby do něj jemně šťouchl. „Klidně bych tady mohl oba dva, Jacka O'Neilla a Deana Winchestera popsat. Oba jsou to idioti, ale nejsou to hlupáci." Mrkl. „To je ten důvod, proč byl Jack vždycky moje oblíbená postava."

Sam souhlasně přikývl. „Jasně. On je jako tvá starší verze. Vždycky se svým nepřátelům uprostřed bitky vysmívá a to, i když ho zajmou. Vychází s dětmi díky svým vlastním dětinský kvalitám. Je to hrdina, který zachránil svět a to nespočítaně. A je taky ochranář, jehož priorita je, aby byli ostatní v bezpečí. Oba máte laskavý srdce a odvážnýho ducha. Vzpomínám si, že na vysoké si kámoši pouštěli zpětně epizody a já jim pokaždé říkal, že mám bráchu, kterej je přesně jako Jack. A oni žárlili, protože jsi byl tak úžasnej. A to tě ani neviděli."

Deanovy tváře byly mírně červené, ale usmíval se. „Jak jsem říkal, byl jsem na tebe hrdej už od mimina, který se stalo mým stínem od chvíle, co se naučilo líst. A pak ještě hrdější, když si šel na vysokou a jsem pořád, i když si teď už dospělák, kterej sice vypadá spíš jako přerostlý yeti s potřebou novýho sestřihu, ale mozek má dostatečně velkej, aby k němu pasoval."

Sam ignoroval slzy, které mu kaskádovitě padaly po tvářích, když rozhodil kolem Deana ruce a zabořil mu obličej do krku, nedbaje jeho ostrých lícních kostí dloubajícího do brady.

Dean se zasmál a objal ho zpátky. „Bitch."

Oba dva vydrželi v sevření několik sekund, než se Dean odtáhl a kývl dolů k placatkám. „Asi jsou to mizerný dárky..."

„Jsou perfektní," Sam si ji přitiskl na hruď. „Nevím jak Bobby, ale já ji budu nosit všude sebou."

„Tak to jsem rád. Trvalo mi věky to napsat," ukázal na verše. „Složil jsem to jako song, poněvadž Dean Winchester poezii nedělá."

„To bylo ono, s čím si byl minulý týden tak zaměstnanej?"

„Jo, chtěl jsem vám chlapi ukázat, jak moc si vážím všeho, co jste pro mě udělali. Teď bych tu s váma neseděl, a to doslovně, kdyby nebylo vás, a tohle je můj způsob, jak vám poděkovat." Když Sam otevřel pusu, Dean zvedl ruku. „Já vím, nemusím za nic děkovat, protože to je to, co rodina dělá. Ale chtěl jsem."

„Tahle rodina by bez tebe nebyla nic."

„No a já bych byl nic bez svý rodiny." Dean vytáhl další placatku z kapsy u košile. Tahle měla na přední straně vyrytý obrázek jeho, Bobbyho a Sama. Seděl na kapotě auta s malým úšklebkem na tváři, Sam a Bobby stáli podél s úsměvy. V rohu bylo vyryto 'Rodina. '

„Tahle je pro mě," zašeptal a otočil ji. Druhá strana odhalila další obrázek Johna s Mary a malým Deanem a Samem v náručí, spolu s...

FAMILY

My family is my strength.

My family is my weakness.

My family is my home.

My family is everything.

Sam s Bobbym viděli obrázek a četli si to krátké sdělení s úsměvem na rtech a slzami v očích. Aniž by se domluvili, objali ho a drželi mezi sebou.

„Je to krásný," Sam si opřel bradu do Deanových vlasů.

„To teda je," Bobby druhou rukou obemkl Sama, takže teď držel oba své chlapce.

A Dean zavřel oči a uvolnil se do láskyplné náruče své rodiny.

TBC

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top