Dean dělá další krok vpřed. Později všichni hrají 'Samonopoly.'

Poprvé po několika měsících Dean konečně dosáhl klidného spánku. Před několika dny Bobby požádal blízkou přítelkyni, bílou čarodějku, o speciální lapač snů.

Sam se zdráhal požádat někoho takového o pomoc pro svého bratra, ale Bobby ho ujistil, že by ji klidně svěřil svůj život a odpřisáhl, že je to jediná čarodějnice, které i ostatní lovci věří. Sam nakonec souhlasil a nechal ho, aby se jí Bobby zeptal.

Poté, co ho od ní dostal, Bobby strávil dva dny přidáváním dalších kouzel, formulí a pentagramů. Ďáblova past a 'Chrání ty, jenž spí níže' tam bylo vyšito v latině. Missouri jim dala sošku stříbrného anděla, uvnitř kterého bylo speciální kouzlo a kterého také Bobby připevnil k lapači snů.

Nebyl si jist, zdali všechno toto je potřeba, ale nehodlal z výčtu odstranit jedinou věc pro případ, že by to mohla být zrovna ta, která udrží Deana bez nočních můr.

Bylo poledne a Dean ještě spal. Sam měl starosti a neustále se díval na hodinky. „Je čas oběda. Půjdu ho vzbudit."

„Same..."

„Musí jíst. Nemůžeme ho nechat, aby se vrátil tam, kde už jednou byl."

„Dej mu další hodinu. Potřebuje tolik spánku, kolik jen může dostat. Je to poprvý po měsících, kdy je schopnej klidně spát, aniž by byl ve snech mučen. Je vyčerpaný, Same."

„Máš pravdu. Jen jsem si nikdy neuvědomil, jaká je tu bez něj nuda."

„Já vím. Je tu takový ticho."

„Dean má nejlepší nápady, když přijde na zahnání nudy. Pořád si pamatuju ty deskový hry, který vyrobil, když jsme byli děti. Bylo to něco jako hadi a žebříky, ale místo žebříků tam byla Impala a silnice, která tě vyvezla vzhůru a místo hadů pie, který tě trefil a srazil z jablečný stezky. Dokonce z lepenky vyřezal malé figurky nás dvou, a když jsme dosáhli cíle, čekala nás tam další v podobě táty. Hru nazval „Impiela."

Bobby se zasmál. „Připomíná mi to dobu, kdy si zlomil nohu a šest žeber a zatímco tys byl na koleji, on bydlel se mnou. Vytvořil monopoly s názvem „Samonopoly."

„Pojmenoval je po mně?"

„Jo. Vyrobil z roztaveného stříbra Impalu, brokovnici, pie, pivní lahev a kulku. Vyjel si na lov, vlastnil motely a obchody se zbraněma, kde sis mohl koupit různé druhy. Získával si peníze z kořisti, z prodeje zbraní a z motelů, kde jsi účtoval ostatním za ubytování. Každá polapená nestvůra měla svou cenu a mohla být zabita jen určitou zbraní. Záleželo na tom, jakou kartu sis vytáhl. Dokonce ty zbraně sám vyrobil – taky ze stříbra. Když si šel do vězení, další hráč tě z něj mohl vysvobodit. Myslím, že tohle byl jeho způsob, jak být stále na lovu, i když byl zraněný. Hra je pořád v kovový krabici na půdě."

„Skvělý. Pak si ji můžeme zahrát."

***

O hodinu později Sam vstoupil do ložnice a musel se usmát, když viděl Deana, jak leží na břiše, s hlavou otočenou do leva, paže a nohy roztažené přes celou postel.

Sam se k němu posadil a sledoval, jak spí. Tohle bylo pravděpodobně hodně divné, ale jeho těšil ten bratrův nepatrný úsměv na klidné tváři, namísto mračící se grimasy.

Po několika minutách se Sam rozhodl, dát mu ještě hodinu.

Když opouštěl místnost, naposledy se po něm ohlédl a nechal ho odpočívat.

***

Při druhém vstupu do ložnice našel Deana pohřbeného pod kupou peřin. Jediné, co z něj Sam viděl, byla boule uprostřed a trčící chomáč vlasů.

Třásl tou boulí, dokud se nepohnula a neobjevila se rozcuchaná hlava. Dean na něj zamžoural zakaleným zrakem.

„Co?"

„Je čas na oběd."

Dean se otočil na záda, protáhl se a promnul si ospale oči. „Kol'k je h'din?"

„Dvě."

„CO?" vyjevil se a vztyčil se na posteli.

„Uklidni se. Tenhle odpočinek si potřeboval. Jaký to bylo?"

Dean, stále v šoku, se zhroutil zpátky do polštářů. „Úžasný. Bylo to to nejlepší spaní vůbec."

„Skvělý. Jsem rád, že to fungovalo. A teď vstávej, dáš si oběd. Udělal jsem guláš."

Dean odhodil přikrývku a pomalu se zvedl. „Musím si odskočit."

„Fajn. Pak přijď dolů, máš to na stole."

Když Dean skončil, vrátil se do ložnice pro svůj MP3 přehrávač a knihu, ze které se učil na kytaru.

Jakmile ho Bobby zahlédl v kuchyni, usmál se. „Hej, synku. Měl jsi dobrou noc?"

„Skvělou. Nejlepší noc od..." posadil se, zavrtěl hlavou. „Vlastně si ani nevzpomenu, jak je to dlouho, co se mi spalo tak skvěle. Díky, Bobby."

„Není zač. Jsem rád, že si se pro jednou pořádně vyspal."

Dean přikývl, napil se džusu a zvedl lžíci. Pohlédl do talíře napůl naplněného gulášem a tiše si slíbil, že vše sní. Mohlo by se zdát, že od chvíle, kdy před několika dny spálil své fotky je na tom lépe, ale tahle cesta k uzdravení byla ještě hodně dlouhá.

„Co ten song, co teď zkoušíš?" ptal se Sam a ukázal na knihu, mezitím co mu pokládal antidepresivum vedle sklenice džusu.

„Napsal jsem svůj vlastní. A tímhle si pomáhám najít správný noty a akordy."

„Vážně? Pak nám ji zahraješ."

„Dobře, ale není nic moc a není ani hotová," Dean polkl druhé sousto. „Tohle je dobrý."

„Myslím, že jsem se právě začal ve svým kuchtění zlepšovat. Zkus sníst všechno."

***

Později toho dne byl Dean zpět ve svém pokoji, hrál na kytaru a pracoval na své skladbě. Celá jeho postel byla pokryta popsanými papíry, kam si dělal poznámky, vedle ležely dvě otevřené učebnice.

„I was just the shadow of the man I used to be, I was just waiting for the end to finally set me free. I tried to hide my pain, so I forced a smile onto my face, I never let the tears fall, I always held my mask in place. But underneath it all, I had nothing else to give, I could no longer go on when I had lost the will to live..."

Přestal zívat a brnkat, jakmile uslyšel nezvyklý bručící zvuk a po žaludku se mu rozlil divný pocit, který nezažil už hezkou řádku měsíců. Zpočátku si myslel, že se jedná o ty samé bolesti, které míval, když nejedl, jenže si pak uvědomil, jak je tohle rozdílné.

„Wow," zašeptal a položil si ruku na břicho. Pohlédl dolů, když se dunivé zvuky ozvaly znovu, znění, které neslyšel už několik měsíců. Přesto, že v rámci svého uzdravení jedl, vždy to dělal proto, že musel. Ale teď, poprvé za celou tu dobu, pocítil hlad.

Odložil kytaru, vstal a pomalu sešel do přízemí. Zastavil se v kuchyňských dveřích a zíral na lednici, jakoby tam místo ní stála armáda démonů, které musel zahnat. V odhodlanosti zaťal zuby, došel k ní a roztřesenou rukou ji otevřel.

Najednou ho ochromil pocit chladných drápků paniky škrábajících mu vnitřnosti, když viděl všechno to jídlo uvnitř. Srdce mu začalo bolestivě bít proti hrudnímu koši, tělo se roztřáslo, dech se stal nepravidelným. Dean zavřel oči, když couval, až narazil zády o pult, po kterém se svezl k zemi. Sklonil hlavu mezi kolena, ruce sepjal za krkem. „Sonofabitch."

Věděl, že nad sebou musí získat kontrolu, než se to ještě zhorší a proto začal pomalu a hluboce dýchat. Vdech nosem, klidný výdech ústy. Celý proces opakoval několikrát, až se nakonec uklidnil natolik, že byl schopný si začít broukat Metallicu.

Tahle melodie ho dokázala utěšit, proto si hmkal několik slok, než se zcela zklidnil. Třes rukou ustoupil do mírného chvění, dech se srovnal, silné bušení srdce přešlo do normálního rytmu.

Po několika minutách dostal sám sebe pod kontrolu, získal odvahu se zvednout a dojít k otevřené ledničce plné jídla.

„Pokud žít znamená jíst, musím se naučit mu být poblíž. Dokážu to," šeptal si, když se natahoval po uzenině. „Týhle mý části jsem řekl sbohem. Je pryč," snažil se ignorovat třes rukou, když bral chléb, máslo a nůž, aby si připravil sendvič.

Bobby vešel do kuchyně s hadrem, do kterého si čistil prsty umazané od oleje. Zastavil se, když spatřil Deana chystajícího jídlo.

Stál mezi dveřmi a pozoroval ho s otcovským úsměvem. Vzhledem k tomu, že znal Deanovy důvody, proč je vždy kolem jídla nervózní a konečně mu jeho chování dávalo větší smysl, o to víc na něj byl nyní hrdý, když se o něj začal samovolně zajímat. Vzpomněl si na to, jak Deana požádal o pomoc s přípravou koláče – tenkrát zvládl nakrájet jedno a půl jablka, než to pro něj začalo být příliš a Bobby ho musel vystřídat. Tehdy měl u sebe Bobbyho jako podporu, ale teď v tom byl úplně sám a to byl pro Deana obrovský úspěch.

Bobby si všiml, že tu a tam se Dean zastaví, odloží nůž a opře dlaně o pult. Nechá hlavu klesnout mezi ramena a tiše si zabrouká. Uvědomil si, že tímhle způsobem se vyrovnává s přítomností potravin, kterého ho obklopovaly.

Dean se snažil, co mohl, aby sám sebe udržel pod kontrolou a připomínal si, že se uzdravuje a už nechce spadnout zpátky k úpatí hory, kterou pomalu začal zdolávat. Všechno v něm chtělo ten chleba a salám hodit na zem a odejít, ale pokaždé, když pokládal nůž na pult a přemýšlel o tom to vzdát, zabloudil očima ke slánce položené na pultu a vzpomněl si na rituál salt&burn, který před několika dny provedli se Samem. Byl to jeho největší krok vpřed a on se nehodlal vracet.

Tahle součást jeho byla mrtvá a on neměl v úmyslu ji vzkřísit.

Sam přišel dolů, vlasy ještě vlhké ze sprchy a chystal se vejít do kuchyně. Zamračil se ve zmatku, když ho Bobby chytil za paži a ukázal na Deana, pomalinku připravujícího sendviče.

Pokud by to byl někdo jiný, nic světoborného by to nebylo, ale pro jeho bratra byl tohle obrovský úspěch. Sam polkl narůstající knedlík v krku a zamrkal, aby potlačil slzy, když ho sledoval.

Potom, co byl Dean hotov se otočil s talířem v ruce a byl překvapen, když se setkal s dvěma usměvavými obličeji. Zvedl mírně talíř se třemi sendviči. „Udělal jsem nám něco k jídlu."

Sam si k němu pospíšil a objal ho. Rychle mrkal, aby se zbavil slz, protože nechtěl, aby ho Dean viděl emocionálně rozhozeného z něčeho, jako byla příprava sendvičů.

„Jsem na tebe tak pyšný," šeptal mu a držel ho několik sekund. Když se odtáhl, musel se Deanovu výrazu zasmát.

„Výborně, synku."

Dean se maličko červenal a se sklopeným zrakem se cítil kvůli té veškeré pozornosti rozpačitě. Ustoupil od obou mužů, položil talíř na stůl, sedl si a vzal si jeden z malých trojúhelníčku do ruky.

Sam s Bobbym se k němu připojili a každý se chopil toho svého, nepřestávajíc se usmívat, uvědomujíc si, kdo je připravoval. Pokud by je někdo takto viděl, jak jsou plni vzrušení a pocitů ohledně něčeho tak obyčejného jako jsou sendviče, pravděpodobně by si myslel, že se celá rodina zbláznila, ale jen oni věděli, jak velká zkouška to pro Deana byla.

Jedli v tichosti, Sam s Bobbym však nepřestávali střílet po Deanovi pohledem, zdali je skutečně všechno v pořádku, ale zdálo se, že má vše pod kontrolou.

***

Poté, co dojedli, Bobby navrhl „Samonopoly." Sam se nabídl, že je přinese a hned nato, co mu Bobby vysvětlil, kde je na půdě najde, pro ně odešel.

Bobby se otočil na Deana. „Tak jaký je to pocit, potom, cos udělal další krok vpřed... v podobě přípravy sendvičů."

„Bylo to divný. Ale zvládnul jsem to," odpověděl mu s hrdým úsměvem. Pak si povzdechl a podíval se na své ruce. „Abych byl upřímnej, stálo mě to hodně, aby se vším nepraštil a neutekl."

„Ale neudělals to."

Dean přikývl. „Je to fakt zvláštní. Nikdy mi nevadilo, být v dosahu jídla, až těch posledních pár měsíců jsem to nemohl vystát. Už to bylo dost špatný tenkrát, když jsem šel se Sammym do toho obchodu... Anebo když se mi podařilo rozkrájet jedno jabko pro koláč..."

„Jabko a půl," přerušil ho Bobby. „A byly to ty největší, který se mi podařilo sehnat, takže sis vedl velmi dobře."

Dean pokrčil rameny. „Dobře, jedno a půl a tys pak musel udělat další tři. Jenže tohle bylo daleko horší. Nechápej mě špatně, pomalu se tam dostávám, ale myslím, že to bude chvíli trvat, než tohle zase zopakuju."

„To je v pořádku. Postupuj svým tempem. Nikdo na tebe nebude spěchat, aby ses zotavoval rychleji, než jak sám potřebuješ."

„Myslel jsem, že jsem byl připravenej, ale bylo to těžší, než jsem čekal. Bylo to, jako bych byl zpátky tam, kde jsem začínal, když jsem viděl všechno to jídlo v ledničce. Vrátily se mi veškerý ty myšlenky a pocity, který jsem míval... vyhni se jídlu, abys zemřel rychleji. Nejez, nebo tě to zpomalí. Trochu mě to vyděsilo." Dean potřásl hlavou. „Zní to uboze. Vyšilovat kvůli sendvičům. Musel jsem se prakticky nutit, abych je připravil. Je to tak odlišný od toho, jakým jsem býval, co?"

„Teď se to zdá těžký, ale během času se to zlepší a ty pak budeš všechno zvládat bez problémů. Sam a já budeme pokračovat ve vaření, dokud ty nebudeš připraven... a ani o vteřinu dříve. A jestli zjistím, že sám sebe nutíš do něčeho, na co ještě nejsi připraven, vyndám ven svou brokovnici."

Dean se zasmál. „Dobře. Nebudu spěchat." Mlčel několik minut, než si položil dlaň na břicho. „Je to už dlouhá doba, co jsem se naposledy cítil hladový. Vůbec jsem nevěděl, co to, sakra, je, ten divnej pocit. Obvykle, když jím je to proto, že musím, ale dneska jsem vlastně poprvý zažil pocit hladu. To je dobrý znamení, ne? Že jdu dopředu a ne vzad."

Bobby se musel při pohledu na výraz v Deanově tváři, usmát. Vypadal, jako dítě, které hledá otcův souhlas. „Je to velmi dobrý signál. Dva úspěchy během jednoho dne – hlad a pobyt ve společnosti potravin. To znamená, že se tím prokousáváš... pomalu, ale jistě."

„Zvládnu to. Myslím, že říct sbohem té jedné mé části byl pro mě krok vpřed, který jsem potřeboval."

„Mohl by to bejt tvůj první a největší krok směrem k tvému cíly úplného uzdravení."

„Yeah. Po spálení těch fotek jsem přemýšlel, jestli jsem ten krok už neudělal a přitom stále nestojím na stejným místě. Od doby, co jsme byli na té chatě a kde jsem si uvědomil, že už nechci umřít, jsem se začal zlepšovat. Ale nikdy jsem nesnědl ze svý porce úplně všechno. To až potom, co jsem se rozloučil se svou druhou půlkou, jsem schopen všechno dojíst. Pořád nemůžu do sebe dostat víc, ale aspoň už nic nenechávám."

„Vedeš si skvěle. Každá dokončená porce a není důležitý, jak velká, je fenomenálním úspěchem."

„Je to, jako kdyby z mých ramen někdo sejmul balvan. Líp se mi jí, líp se mi spí. Poslední dvě noci jsem ho neposlouchal. Bylo to těžký, ale rozhodl jsem se dát na tvý rady a naslouchat jen tobě a Sammymu. Rozhodl jsem se bránit a převzít kontrolu. Bez ohledu na to, jak obtížný to bylo, odmítal jsem ho poslouchat. A včera v noci... po více než osmi měsících, byl pryč. Nešeptal mi do ucha a neříkal mi, jak jsem k ničemu a zasloužím si umřít. Neříkal mi, že tobě a Sammymu by bylo líp beze mě, že vás nezajímám." Dean si úlevou oddechl. „Nemučil mě. Byl jsem volný." Podíval se na Bobbyho uslzenýma očima. „Konečně jsem svobodný."

Bobby mu stiskl rameno. „Jen bych si přál, abych s tím přišel dřívěji."

„Lepší pozdě, než nikdy. Ale po dlouhé době konečně vidím blikat světlo na konci toho temného a nekonečného tunelu."

„Dobře. Ale už žádný kroky zpět."

„Bez starostí. Nemám to v plánu. Jen kroky vpřed, pro tentokrát. Mám tebe a Sammyho, mám naše noční vyjížďky a své hraní na kytaru, které mi pomáhá pročistit hlavu. Každý jeden den je sakra bojem, ale bez vás..."

„My nikam nejdeme. Budeme tady a uděláme každý krok s tebou. A jestli si budeš potřebovat promluvit nebo se projet, přijď rovnou za mnou."

„To udělám. Jsi něco jako můj terapeut nebo tak a možná bych ti měl začít platit," Dean zažertoval a otřel si tvář.

„Dobře. Beru tisíc dolarů za hodinu," Bobby na něj mrknul, čímž ho rozesmál.

Sam svým příchodem s plechovou schránkou tuhle chvilku přerušil. „Našel jsem to."

Dean ji otevřel a vyndal ven čtvercovou desku vyrobenou ze dřeva, která byla potažena tenkou plastovou folií, aby chránila obrázky wendigů, upírů, čarodějnic a dalších nadpřirozených bytostí, které byly přilepené k desce. Peníze a kostky byly to jediné z originální hry monopoly. Kartičky byly laminátové a ve dvou barvách – černé, s označením Winchester určovaly, jaké zbraně platí na jaké monstrum a kolik peněz se za zabití vyplácí, modré pak nesly nápis Colt a byly různého typu, včetně té 'Jdeš do vězení. '

„Dobře. Na první pohled to může mást, ale jakmile tomu přijdeš na kloub, je to zábava," vysvětloval Bobby Samovi, mezitím co rozdal každému pár bankovek a zbytek položil do středu jako 'Lovecký fond. '

Dean vyskládal maličkaté zbraně do různorodých hromádek a umístil je vedle políček, kde se stavěly obchody. Bobby dal karty doprostřed herní desky a vzal si pidi pivní lahev.

„Bejby je moje," Dean si zabral mini stříbrnou Impalu.

„Já si beru brokovnici."

Když bylo vše připraveno, Bobby pohlédl na Deana, který zíral dolů na desku. „Deane?" oslovil ho, poté co si všiml, že se upřeně dívá na obrázek žlutých očí.

Ty Deanovi se zúžily, když hleděl na ty tolik nenáviděné, posmívající se. Nepotřebují tě tak, jako ty potřebuješ je. Zaťal zlostně zuby a z kuchyňské zásuvky vyndal permanentní fixu. Sedíc u stolu, začal s ní škrábat přes plast, dokud se žluté oči nezměnily v černé standardního démona.

Sam a Bobby ho v obavách sledovali. Ani jeden se však nemusel ptát, proč to dělá.

Když skončil, zavřel oči, položil předloktí na stůl a opřel se o ně čelem, zhluboka dýchal, aby se uklidnil.

„Jsi v pořádku?"

Dean mlčel po několik sekund, než vzhlédl. „Jsem. Já jen... nesnesl bych, aby na mě zase zíraly." Zavrtěl hlavou a zvedl kostky. „Jste připraveni, kluci?"

„Snad jo," Sam si třídil své peníze do hromádek.

„Pravidla budeme vysvětlovat v průběhu, ale když stoupneš na příšeru a nebudeš mít zbraň, kterou ti Winchester karta určí, abys použil, musíš dát peníze do 'Loveckýho fondu.'" Ukázal na hromádku peněz vedle „W" a „C" karet. „Když tu zbraň máš, zabiješ příšeru a dostaneš za ní částku, která je uvedená na kartě. Pokud půjdeš do vězení, Bobby nebo já tě odtamtud můžeme vysvobodit. Taky můžeš stavět obchody se zbraněmi, což jsou ty červené domy nebo motely, což jsou ty zelené."

„Uhm... dobře." Sam se nejistě podíval na Bobbyho.

„Neboj. Není to tak těžký, jak to zní."

„Doufám, že jste oba připraveni na prohru, protože v téhle hře jsem mistr," Dean se na ně šklebil.

„Jistě. Jelikož pokaždé, když jsme hráli, sis upravoval pravidla."

„Tak zlej zase nejsem," Dean se zasmál a hodil kostkou. „Ooh, čtyři. A jedeme, bejby." Posunul stříbrné auto o čtyři místa a dostal se na Metallica avenue. „Fajn. Kupuju a stavím tady motel s názvem 'Rock n rollový sen,' deset dolarů za noc."

***

Jak hra postupovala, kuchyň se plnila smíchem.

Teď byla řada na Samovi, aby si vzal modrou kartičku. „Zatraceně! Ignorace stopek, vysoká rychlost. Jsi na dálnici do vězení."

„Zase? Přísahám, že ty tohle místo miluješ, Sammy. Je to už potřetí."

„Sklapni," smál se Sam, když mířil do vězení.

„Dobře, dobře. Myslím, že tě dokážu dostat ven," Dean se zadíval na hromádku zbraní, kde měl tři raketomety. „Můžu tohle místo vyhodit do povětří. Ustup, Sammy," namířil na čtverec vězení a udělal zvuk exploze. „Whoohoo." Kývl na bratra a zapískal téma z Great Escape.

„Díky."

Bobby skončil na políčku 'Střelbou k prožitku, ' což byl Deanův obchod se zbraněmi. „Kolik za nůž?"

„Tisíc dolarů."

„Vážně? Dřív to bylo padesát. Už mě nepřekvapuje, že pokaždý vyhraješ, když máš takovýhle ceny."

Dean si dramaticky vzdychl. „Dobře. Nechám ti ho za šedesát."

„Prodáno." Vyměnili peníze za zbraň.

Dean si je šťastně přihodil k velké kupě. „Říkal jsem, že jsem mistrem týhle hry."

„Divím se, že pořád hrajeme," odtušil Sam. „Obvykle, když začneme s monopoly, po patnácti minutách ztrácíš zájem. A teď už jedeme víc jak hodinu."

„Jo, ale tohle nejsou regulérní monopoly. To jsou 'Samonopoly,'" Dean došel na obrázek ducha. „Ok, bojuju proti Casperovi s..." otočil „W" kartičku a přečetl údaj. „Granátem? Jak mám zabít ducha granátem?" Pokrčil rameny a hodil jeden ze svých mini granátů na Caspera, začal dělat dramaticky kvílivé zvuky, jakože duch právě zemřel.

„Přesně! Ten zmrd je mrtvej, takže jsem vydělal... třicetpět dolarů," odpočítal správnou sumu z 'Loveckého fondu. '

***

Sam se podíval na hodinky a zhrozil se. „Chlapi, je 23.15."

„A?" Dean dával Bobbymu peníze za noc v jeho motelu.

„Je pozdě. Neměli bysme jít spát?"

„A odkdy držíme večerku?"

„Nedržíme, jen jsem tím chtěl upozornit, kolik už je hodin," pokrčil rameny, hodil kostkou, odpočítal políčka a skončil na příšeře. „Mám zabít upíra... solí."

Dean se zasmál. „Sůl na upíra? Hodně štěstí. Pravděpodobně ji oni použijou na tebe, až si z tebe budou dělat extra naloženou svačinku."

„Sklapni, blbečku," Sam odpočítal čtyřicet dolarů ze svých vlastních peněz a vložil je do 'Loveckého fondu, 'protože svou sůl použil na ducha už kolo předtím.

„Budeme hrát do půlnoci a pak to zabalíme," Bobby sledoval Deana, který byl na řadě.

Dean skončil na Samově obchodě se zbraněmi a prohlédl si, které jsou na prodej. „Kolik za pušku?"

„Pade."

Přikývl a odpočítal peníze. „Na." Obchod byl uzavřen a Dean si položil zbraň na svou hromádku.

***

O půlnoci hru sklidili a uložili zpět do kovové krabice. Dean byl jasným vítězem, měl nejvíc peněz, zbraní, vlastnil čtyři obchody a pět motelů.

Hráli déle, jak tři hodiny, což byl pro Deana rekord. Sam si to užíval natolik, že se ptal, jestli by mohli zítra hrát zase.

„Vážně tě to tolik bavilo?"

„Jo. Super sranda."

„Dobře. Když se to teď stalo mou jedinou šancí na lov," Dean si položil ruce na páteř, mírně se zaklonil, až se ozval praskavý zvuk.

„Přestaň tohle dělat, než se rozlomíš v půl."

„Bolí mě od toho dlouhýho sezení záda," Dean skončil s protahováním a usmál se. „Vlastně se do postele hrozně těším. Noční můry jsou minulostí a konečně si to užívám."

Blažený výraz na Deanově tváři oba muže potěšil.

„Tak jdeme," Sam počkal, až si bratr natočí sklenici vody, kterou si chtěl sebou vzít nahoru.

„Dobrou, Bobby," zahulákali ještě přes rameno.

„Dobrou, kluci."

Když Dean vcházel do ložnice, jeho pohled potěšeně spočinul na pušce přidělané na zdi a na štítku, kde stálo „Deana Winchestera."

Sam zalezl do postele, otočil se k němu na bok a zavrtal se do polštářů. „Dobrou, Deane."

„Dobrou, Sammy," položil skleničku na noční stolek hned vedle své mini Impaly a zhasl lampu. Zadíval se na lapač snů nad svou postelí a zahrabal se pod pokrývky. Pousmál se, když klouzal do náruče spánku, obklopen teplem a měkkostí, šťastný a v bezpečí jako dítě v matčině náručí.

TBC