Dean se snaží posunout kupředu.

Deset dní poté, co opustil nemocnici, se Dean zcela zotavil ze zápalu plic a zvládal den po dni tak, jak přicházely. Některé z nich byly těžké, ale některé byly lepší než ty ostatní. Každý přinesl své vlastní problémy, ale jedna věc byla jasná – Dean to nemínil vzdát.

Během několika posledních dnů mluvil také hodně s Bobbym a ti dva měli za sebou spousty projížděk, které mu pomáhaly s jeho nočními můrami. Obojí fungovalo víc, než by si kdy Dean pomyslel.

Rovněž se mu podařilo nabrat i to ztracené půlkilo, o které přišel pobytem v nemocnici, takže byl nyní na 49.4 kilogramech. Stále mu zbývalo ujít kus cesty k úplnému zotavení a zdravé váze, ale aspoň se ubíral tím správným směrem.

Zrovna byl venku na dvoře s kbelíkem plným vody a saponátu a myl své auto. Namočil houbu a zamilovaně se usmál, když jí přejížděl po ladných liniích střechy.

Pohlédl na svůj odraz, který se zrcadlil na lesklém povrchu vozu a jeho úsměv pohasl. Rychle odvrátil zrak od zírající tváře a věnoval plnou pozornost své Impale.

Náhle měl pocit, jakoby se mu měla zatočit hlava, proto odhodil houbu zpět do kýble, obrátil se k autu zády a pomalu sjel po jeho boku, dokud neseděl na zemi a neopíral se o zadní dveře. Několikrát se zhluboka nadýchla a vydýchl, zavřel oči a snažil se zbavit závrati.

„Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně Sam, který vyšel ven se sklenicí vody.

„Jo. Prostě jsem si chtěl jen odpočinout, to je všechno."

„Jsi si jistej? Tady, přinesl jsem ti něco k pití," Sam si sedl vedle něj a podal mu skleničku.

„Díky." Dean se napil a opřel hlavu zpátky o auto.

„Potřebuješ pomoc?"

„Od tebe? Nenáviděl jsi mytí auta, když jsme byli děti."

„Jo, ale už nejsem malej. Můžu ti pomoc, pokud bys chtěl."

Dean se nad tím zamyslel a pokrčil rameny. „Můžeš, pokud se ti chce. Už mám stejně po pauze," pomalu se zvedl, popadl houbu a pokračoval s mytím střechy.

Sam si vzal druhou, přešel na opačnou stranu a začal odtamtud. Usmál se na bratra přes kapotu vozu a Dean mu to oplatil a pak oba pokračovali v tichosti, dokud Sam neprohlásil, že si musí odskočit.

Dean se stále zabýval Impalou, když se Sam potichu vrátil se zahradní hadicí v ruce a bez varování ho zasáhl proudem vody do zad.

Dean nadskočil, jeho košile a džíny byly v momentě promočené a lepily se mu k tělu jako druhá kůže. Během další sekundy se otočil, v bleskurychlém reflexu zvedl kýbl se saponátovou vodou a vylil ho Samovi na hlavu.

Dvůr byl plný smíchu, když oba Winchesteři začali vodní válku. Dean popadl nasáklé houby a mrštil s nimi po Samovi. Jeden z objektů našel cíl přímo na jeho tváři, kde zůstal na chvíli viset, než podlehl gravitaci a zanechal po sobě zubící se a nadávající obličej.

„Ty pitomče," Sam se smál a odhodil hadici.

I Dean se chechtal, když ji zvedal, aby se pomstil. „Odplata, Sammy-boy."

„DEEEAAANNNEEE!"

„Budeš ječet nebo bojovat, kloučku?"

Ten šťastný výraz na Deanově tváři zahřál Sama u srdce a vykouzlil velký úsměv na jeho vlastních rtech. „Ou, budu bojovat," posbíral houby, metal je po bratrovi mezitím co se snažil vyhnout proudu vody.

Bobby si stoupl mezi dveře, ruce v bok a cítil se jako rodič pětiletých. „Jak starý že jste?"

„On si začal," Dean ukázal na Sama, který se nepřestával pochechtávat, jakoby to byla ta nejzábavnější věc na světě.

Bobby zavrtěl hlavou, ale nemohl si pomoci, než je oba sledovat. „Až tady s tím skončíte, nemyslete si, že vlezete do baráku v těhle hadrech a budete všude kapat vodu."

„Ano, pane," Dean zasalutoval spolu se šibalským úsměvem na tváři, až se tomu musel Bobby zasmát.

„Prostě to dodělejte, idioti," vrátil se zpátky do domu.

Hned poté, co naplnili kýbl novou vodou, pokračovali oba v mytí. Dean začal pracovat houbou v malých kruzích na okně a dveřích řidiče, zatímco Sam na straně spolujezdce.

Oči staršího Winchestera se rozšířily, když si všiml ptačího trusu na předním skle, rozhlédl se po obloze po možném viníkovi, ale žádný pták nebyl v dosahu.

„Přísahám, že až uvidím ty okřídlený létající krysy, vystřelím jim ten jejich malej pitomej mozek z hlavy," bručel, namočil houbu a skvrnu vyčistil.

„Tak a je to, bejby. Zase pěkně čistá."

Když byli s mytím u konce, Dean ji láskyplně navoskoval a leštil tak dlouho, dokud se od ní sluneční paprsky neodrážely a ona se třpytila jako černý diamant.

Dean hvízdl a přejel rukou přes střechu. „Vypadáš skvěle, bejby."

Sam protočil oči. „Mám jít dovnitř, abyste měli chvilku jen pro sebe?"

„Pst, neposlouchej ho, zlato. On nás nechápe," šeptal Dean, hladíc přední dveře. „Žárlí."

„Jasně, Deane. A co takhle tě dostat z těch mokrých věcí? Nechceme přeci, abys znovu marodil."

„Jo. Mám na sobě asi pět triček a myslím, že se právě začínají vcucávat do mý kůže," sundával si vrchní vrstvu, zatímco mířil k domu.

***

Bylo to později toho dne, kdy Bobby pozval Deana na vyjížďku. Impala se stala místem jejich rozhovorů, ale dnes k tomu měl ještě další důvod, proč vyjet za světla místo obvyklé noci.

Bobby je odvezl na obrovské opuštěné parkoviště, zastavil a obrátil se na něj. „Připraven řídit?"

Dean vykulil oči. „Vážně?"

„Jo. Není tu nikdo a nic, co bys srazil, takže můžeš jet tak rychle nebo pomalu, jak se ti zlíbí. Jen mě upozorni, pokud by se ti udělalo zle a chtěl dupnout na brzdu - nerad bych vyrazil hlavou přední sklo."

Po výměně míst Dean láskyplně přejel dlaněmi po volantu, hladil ho, jakoby to bylo poprvé, kdy seděl za volantem takového krásného vozu. Natáhl se a přejel rukou po palubní desce, cítil vibrace v konečcích prstů.

„Taky se mi stýskalo, bejby."

Když skončil s mazlením, podíval se na Bobbyho. „Díky. A myslím tím... díky."

„Není zač. Nastartuješ ji?" zeptal se ho s úsměvem.

Dean se zazubil. „Není třeba se ptát." Protočil několikrát motor a jeho úsměv se roztáhl od ucha k uchu při tom dunění a burácení. Vložil pásku do přehrávače a při Highway to Hell vyladil hlasitost.

Ušklíbl se, zařadil a přitiskl nohu na pedál.

„...I'm on the highway to hell. No stop signs, speed limit. Nobody's gonna slow me down. Like a wheel, gonna spin it. Nobody's gonna mess me around," Dean zpíval, poklepával si prsty o volant a kýval hlavou. „Hey satan, paying my dues. Playing in a rocking band. Hey momma, look at me. I'm on my way to the promised land... I'm on the highway to hell, highway to hell..."

Řev motoru byl slyšet i přes hlasitou hudbu, nad čímž se Dean nepřestával usmívat. Trhl volantem, takže se vůz začal točit v kruhu. „WOOOOO!" jásal a trhl volantem na druhou stranu.

Ebenová barva, stříbrné doplňky a pochromované nárazníky odrážely paprsky pozdního slunce. Motor 327 V8 burácel pod kapotou v čisté radosti a upozorňoval každého v okolí na svou přítomnost. Úsměv nepřestával opouštět Deanovu tvář, když řídil svou bejby poprvé po třech měsících a ten pohled, kdy byl jeho synek zase zpátky za volantem vehnal Bobbymu slzy do očí. Jen doufal, že Dean nebude řídit tak, jak byl zvyklý – jako šílenec, nebo se vážně ocitnou na cestě do pekla.

***

Bylo to skoro o půl hodiny později, kdy Dean zajel ke kraji, zařadil neutrál a vypnul motor. „Tohle jsem opravdu potřeboval. Když sedím na straně spolujezdce, není to to samý. Potřeboval jsem ji zase řídit," pohladil prsty kožené sedačky.

„Kdykoli. Bylo skvělý vidět tě zpátky za volantem."

„Bylo to lepší než to. Je to jen pár měsíců, ale pro mě to byly roky."

„Jak ses vyspal po naší včerejší projížďce?"

Dean pokrčil rameny. „Jako obvykle... moc ne. Je mi zle, že se mi něco takovýho zdá pořád dokola. Je mi zle z toho žlutookýho bastarda, kterej mě každou noc mučí. V mých snech není mrtvý a snaží se mě uštvat."

Bobby mu položil ruku na rameno. „Až tě ten rádoby Freddy Krueger znovu začne trápit, říkat ti, že by bylo pro všechny lepší, kdybys byl mrtvej, že nestojíš za nic nebo jiný podobný svinstva, máš dvě možnosti – naslouchat mu a věřit těm lžím, vzdát to a skončit to..." stiskl mu rameno..."nebo říct těm hlasům, aby už kurva ztichly."

„Je to těžší, než si myslíš. Je mi nanic z toho, že nespím a z toho pocitu únavy." Povzdechl a klesl proti kůži, hlavu si opřel o sedadlo. „Je mi z toho zle."

„Já vím, synku. Podívám se do knih, které mi ještě zbyly projít, jestli se mi v nich podaří najít nějaké kouzlo nebo něco, co by ti pomohlo. A jestli ne, pak vymyslím něco jiného. Takhle už dál nemůžeš fungovat."

„Yeah. Ty pilule, co mi dal posledně doktor, mi mají pomoc s hlubokým spánkem a neumožnit mi snít, jenže jsou na prd. Přísahám, jestli se brzy pořádně nevyspím tak se zblázním."

„No, už jsi v půli cesty, tak proč nedojít až na konec?" Bobby zavtipkoval, nad čímž se Dean pousmál.

Dál si povídali o věcech, které nechtěli probírat před Samem, než se rozhodli k návratu, aby neměl nejmladší Winchester starost.

Dean položil ruce na volant. „Můžu zpátky řídit?"

„Ehm..." Bobby si kousal spodní ret, když o tom přemýšlel. „Nechám tě řídit po dobu pěti minut, pak to převezmu. Nechci, abys to přehnal a skončil zhroucený na volantu. Jízda na takhle velkém a prázdném parkovišti je přeci jen o něco jiná než po rovné úzké silnici, kde jsou kolem tebe auta."

„Dobře." Dean zařadil a pomalu vedl vůz zpět domů.

***

Tu noc se Dean vzbudil z další noční můry a rozhodl se na chvíli sejít do přízemí. Avšak místo toho, aby šel k autu, zamířil do kuchyně pro sklenici vody.

Napil se a usedl ke stolu, kde Sam nechal notebook a své poznámky. Nalistoval náhodně jednu stránku, když na podlahu vypadlo pár fotek. Natáhl se, aby je zvedl a zamrazilo ho. Díval se na obrázek, kde stál vedle Impaly, kterou prakticky po ošklivé nehodě právě znovu postavil. Ani nevěděl, že to někdo fotil.

Probíral se fotkami a oči se mu zalévaly slzami, když viděl, jak se pohledný muž, jímž býval, mění v tenkou kostřičku, kterou je nyní. Skoro to vypadalo, jakoby v průběhu opravy z něj Impala vysávala život, aby sama mohla žít. Na dřívějších obrázcích byla bejby jen pomláceným vrakem, skořápka jejího bývalého já. Dean vedle ní byl hubený, ale svalnatý, opálený a zdravý, s očima zářivýma jak smaragdy.

A jak se blížil ke konci, Impala byla opravená, celá nová, lesknoucí se jako černý diamant, kterým byla a vypadala, jakoby se právě vrátila z autosalonu. Za to Dean vyhlížel, že má namířeno rovnou do márnice. On byl teď ten, který vypadal jako skořápka svého bývalé já, byl ten, kdo je zlomen a připraven to všechno vzdát a zemřít. Zářivé oči se změnily v tupé neživé oči štvaného muže.

Zíral na poslední fotku s detailem své tváře, držíc ji v třesoucích se prstech. Ten kostnatý obličej ani nevypadal jako jeho, vypadal, jakoby si živý kostlivec přivlastnil masku jeho vlastní tváře a navlékl si ji přes lebku, měl jeho oblečení, zaujímal jeho místo a předstíral, že je Dean Winchester, zatímco ten skutečný byl uvězněn uvnitř, křičící a ječící, aby byl puštěn ven.

Zatínal čelist, dech mu škrtily emoce, když začal s trháním fotek, protože takhle vypadat nechtěl. Už ne. Chtěl, aby ten 'skutečný' Dean byl zase volný. Ne tohohle kostlivce chodícího kolem v jeho šatech a předstírajícího úsměv, když všechno, co chtěl, bylo plakat, předstírajícího smích, když všechno, co chtěl, bylo lehnout si a zemřít.

Když byly všechny obrázky na kousky, sotva popadal dech a nechal slzy volně kanout. Položil ruce na stůl a složil na ně hlavu, zlomen.

Takto ho o deset minut později našel Sam, který při hledání svého ztraceného bratra sešel dolů. Zamračil se, došel k němu a posadil se vedle něj na židli, dlaní se dotkl jeho ramene.

„Jsi v pořádku?"

Dean sebou škubl a ucukl od toho, kdo na něj sahal. Vydechl v úlevě, že je to jen Sam, který se na něj díval s dotčeným výrazem.

Pohlédl na roztrhané snímky a přikývl. „Jo, teď už jsem."

Sam si všiml fotografií a jeho oči se rozšířily. „Ehm... Deane? Proč si je rozcupoval?"

„Protože tohle nejsem já," ukázal na svou kosterní podobu. „Já ne... nemůžu takovým být. Nejsem to já... mý pravý já." Díval se na Sama skrz neprolité slzy. „Tohle prostě nejsem já. Nechci takhle vypadat, chci... potřebuju být zase sám sebou." Ukázal ke stropu. „Ten obrázek v koupelně, to jsem já. To je ten, kdo jsem... ne on. Nemůžu..." odmlčel se a zavřel oči.

Sam se smutně usmál a položil na něj obě ruce. „To je dobrý. Vím, co chceš říct." Pohlédl na fotky a dostal nápad, kterým by Deanovi mohl pomoci.

Bez dalších slov vyndal z kredence sůl, náplň do zapalovače a z obýváku přinesl sirky. Poté, co vložil kousky fotek do prázdného odpadkového koše, se na bratra, který ho zmateně pozoroval, otočil. Usmál se na něj a začal útržky sypat solí a kropit benzínem.

„Tyhle obrázky symbolizují tebe, když si chtěl zemřít. Pokud je posolíme a spálíme, bude to znamenat, že TEN ON je mrtvý." Sam vyndal zápalku. „Zbav se ho nadobro, ať už se nevrací."

Pomalý úsměv zvedl Deanovi koutky úst, když pochopil, o čem mluví. Vstal, převzal si nabízenou krabičku sirek a otočil se ke koši, který byl umístěn na stole. Do dneška provedl stovky, možná tisíce salt&burn procesů, ale tenhle byl jistě v jeho životě ten nejdůležitější.

„Už tebou být nemůžu," šeptal roztřeseně. „Nechci umřít... Možná, až tohle udělám, budeš konečně volný. Můžeš v klidu odejít a mě nechat žít." Škrtl zápalkou a zíral do tance plamínku.

Sam mu stál po boku a tiše ho pozoroval. Bez ohledu na to, jak moc mu chtěl pomoc, věděl, že tohle musí Dean udělat sám.

„Sbohem." Zhluboka se nadechl a hodil zápalku do koše. Vydechl skoro s úlevou, bylo to, jakoby se z jeho ramen zvedla obrovská zátěž.

Jak Dean pozoroval plameny stravující fotografie, rozhodl se následovat Bobbyho radu. Nechá znít povzbuzující hlasy podpory své rodiny hlasitěji, než ty, které plodí jeho mysl a které jsou plné lží – lží, jež mu nutí žlutooký démon s tváří jeho otce.

Místo, aby tenhle hlas poslouchal a nechával se jím zrazovat, od této chvíle si bude vždy připomínat, jaký kus cesty už ušel. Bude si připomínat, že je tu chtěný a jak je milován. Bude si připomínat, že jsou tu lidi, kteří ho mají rádi, podporují ho a věří v něj. Už nedá na žádné z těch našeptávaných lží. Už nebude nejistý, bude věřit v sám sebe. Bude věřit své rodině. Bude věřit svému srdci a odhodlání, které v něm má.

Zvítězí.

Jak se oba dívali do ohně, Sam mu položil ruku kolem ramen. „Jsi v pohodě?"

Dean stál mlčky několik minut, než promluvil. „Myslím, že jsem tohle potřeboval udělat. Musel jsem se rozloučit... s ním," řekl a ukázal do koše. „A teď, ta část mě, která chtěla umřít, už konečně umřít může. A ta část, co chce žít... je svobodná." Podíval se na Sama. „To zní, jako bych byl rozdvojená osobnost nebo tak, ne?"

Sam se usmál. „Neboj. Pochopil jsem, co tím myslíš. TA část tebe je pryč, takže ta SKUTEČNÁ může začít znovu žít. Ten chlápek na fotce v koupelně se může konečně vrátit. Můj silnej velkej brácha bude zpátky tam, kam patří... hned vedle mě, místo, aby byl chycen v mysli a těle muže, který chce všechno vzdát."

„Vím, že jejich spálení mě zázračně neuzdraví a ani mě neudělá v mžiku tím, kým jsem býval, ale aspoň se můžu rozloučit s touhle svou částí. Myslím, že teď ji budu schopen nechat za sebou a konečně vykročit kupředu."

Sam ho jemně stiskl, aby mu dal najevo, že ať se stane cokoliv, on bude po jeho boku.

„Některé dny budou mnohem těžší, než ty další. Bude to na dlouho, než se stanu zase stoprocentním já. Myslím tím... všechny ty myšlenky na smrt... zaměstnávaly mě pět dlouhých měsíců a nebude snadný se jich jen tak zbavit a tyhle poslední tři měsíce... byly sakra těžký a každý den je pro mne zápasem." Dean polkl knedlík v krku, neodvracejíc se od hořících fotek. „Ale skrze ty těžký dny si budu pořád připomínat, proč to dělám. Budu řvát, že chci žít a uzdravit se." Po Deanově tváři přeběhl tolik známý úsměv, když se konečně na Sama podíval. „Tohle bude zatraceně dlouhá cesta. A zdá se, že na konci není světla, ale když jí půjdeme společně..."

„Bude to lepší, než ji kráčet sám. Dostaneme se na konec," Sam dokončil s úsměvem. „A ve finále toho světla dosáhneme... společně."

TBC