Dean a Bobby rybaří.

BUM!

Dean se díky tomu zvuku zprudka vzbudil, oči doširoka otevřené. Chystal se ihned sáhnout pod polštář, ale uvolnil se, když zaznamenal komentující Samův hlas. „Oops."

Povzdechl si a zkontroloval hodiny na nočním stolku. Bylo skoro sedm. Zamračil se a rozhlédl se po místnosti, hledajíc bratra. Ale pak si vzpomněl, že jsou ubytováni v chatě a mají samostatné pokoje.

Zaslechl dva mužské hlasy z přízemí, které mu indikovaly, že zbytek už je vzhůru a potlouká se kolem. Odhodil přikrývku, pomalu vylezl z postele a odešel do velké koupelny.

Poté, co skončil, se vrátil do ložnice a rozklepán zimou si oblékl Samovu mikinu, aby se zahřál.

Sam, slyše někoho vstoupit do kuchyně se otočil, aby svého bratra, mnoucího si ospale oči, pozdravil. Deanovy vlasy trčely do všech směrů, takže vypadal jak rozespalé dítě, zejména proto, že byl pohlcen Samovou mikinou, která na něm visela jak stan na ramínku. „Tak tady je Šípková Růženka," usmál se na něj, přes oblečení uvázanou květovanou zástěru a mávaje špachtlí. „Spal si dobře?"

„Blimd grteh," Dean mumlal a šoural se přes celou místnost, aby si sedl ke stolu."Ummmm. Pudh."

Sam zvedl obočí a zadíval se na něj. „Cože?"

„Buhtum. Nuh tun. Kafe."

Sam zamrkal a pokračoval ve svém zírání na Deanův zombie výraz. „Dobře, myslím, že jsem z toho všeho pochopil jedno slovo," natáhl se pro hrnek, aby mu nalil kávu.

Dean zkřížil ruce na stole a složil na ně hlavu. Překvapeně sebou trhl, když Sam před něj postavil šálek.

„Jsi v pořádku? Jak ses vyspal?"

„Uunghhhh. Ne mluvit... Kafe," drmolil a popadl hrnek oběma rukama, aby se napil vroucí tekutiny.

Sam se kousal zevnitř do tváří, kvůli vlastnímu smíchu. „K snídani jsem udělal palačinky. Je to pro tebe OK? Jestli ne, můžu připravit něco jiného."

„Neah. To je fu-juh. Mmmmm."

„Beru to jako ne, je to fajn," Sam se pobaveně otočil zpět ke sporáku. Když byly placky hotovy, dal je na tři samostatné talíře a položil na stůl. „Odkrojil jsem ti jen polovinu, tak sněz, co můžeš."

„Kej," Dean se stále držel svého kafe, takže vzal neohrabaně vidličku do levé ruky. Každé sousto zapíjel douškem, který ho více a více probouzel a dělal příčetného.

„Dobré ráno, kluci," Bobby vešel do chaty s obrovským boxem v náručí.

„Brý rouuunoo, Boub," zamumlal Dean, než znovu zívl.

Bobby zvedl obočí a podíval se na Sama. „Co mu je?"

„Myslím, že je unavený a doposud neměl dost kafe. Snídaně je hotová."

„To vidím," Bobby opatrně umístil box na vedlejší stůl a sedl si ke svým chlapcům.

„Co je v tom?"

„Červy."

Dean přestal žvýkat a zíral na Bobbyho s pusou dokořán. „Uhh, cužu?"

Když se Bobby podíval na Sama, mladší Winchester přeložil. „Říkal, cože?"

„Návnada... pro ryby," Bobby se zamračil, protože na něj Dean neustále zíral. „Jsi v pohodě?"

Dean vyplivl sousto vedle svého talíře a zavřel oči. Zakryl si ústa volnou rukou, několikrát za sebou ztěžka polkl.

„Deane?!" Sam vystřelil ze židle, klekl si vedle něj a jemně mu kroužil dlaní po zádech.

Několik následujících minut strávili v tichu, kdy se Sam snažil svého bratra zklidnit, aby nevyklopil všechno to jídlo, co se mu podařilo před příchodem Bobbyho a jeho červů, sníst.

Zatímco Sam Deanovi pomáhal, Bobby je sledoval s provinilým výrazem. „Bude v pořádku?"

„Nejsem si jistej," Sam se otočil zpět k bratrovi. „Bude to dobrý, jsem tu u tebe. Jen pokračuj s hlubokými vdechy."

***

Když se Dean zotavil, podařilo se mu sníst většinu ze své půlky palačinky a po třetím hrnku kávy vypadal už mnohem lidštěji a méně jako zombie.

„Vedl sis dobře," řekl mu hrdě Sam a ukázal na malý kousek, který zbyl. Vstal a přešel ke dřezu, kde natočil sklenici vody a podal bratrovy antidepresivum. „Tady."

Dean polkl a zazíral na bratra. „Co to máš, k sakru, na sobě?"

Sam se na sebe podíval a zasmál se. „Jiný zástěry tu nebyly, takže jsem si musel vzít tuhle."

„Vypadáš jako magor," zhodnotil ho Dean a široce zívl.

„Jestli jsi pořád unavenej, klidně se vrať do postele."

Dean se nad tím na vteřinu zamyslel, pak zavrtěl hlavou. „Když už jsem na nohou, tak na nich už zůstanu."

„Tak jo, ale pokud si budeš potřebovat odpočinout, uděláš to."

Dean se jen ušklíbl a dopil zbytek kávy. „Jdu se převléknout." Vstal od stolu.

„Jsi si jistý, že je to dobrý nápad? Ještě před chvilkou ti bylo na zvracení. Možná bys sis měl dát na chvíli oraz."

„Jsem v pohodě," Dean se snažil zklidnit ustaraného sourozence.

„Ale... ale... Co kdyby..."

„Pokud na něm budu vidět, že mu není dobře, dovedu ho osobně zpátky do domu."

„Vážně Same, budu v pořádku. A dokážu ti to tím, že ti později nakopu zadek v šipkách a kulečníku."

„Hm. Ale pořádně se navlíkni, venku je zima."

„Ano, mami," Dean si povzdechl a odešel do pokoje, aby se oblékl.

***

V době, kdy se vrátil dolů, Bobby už stál v kuchyni s obrovskou rybářkou přepravkou u svých nohou a dlouhými pruty vedle. „Připraven?"

„Jasně," Dean přikývl a upravil si všechny ty vrstvy, které měl na sobě.

„Bude ti dost teplo?"

„Ehmmm... myslím, že jo. Mám dvě trička, dva svetry, tvou mikinu, dvě moje bundy a dva páry džínů. Tak snad se mi nepodaří vymrznout k smrti."

Sam se otočil od kávovaru s termoskou v ruce. „Tohle tě udrží v teple."

Dean protočil oči a vzal si ji od něj. „Můžeš se zklidnit aspoň na chvilku? Budu v pohodě."

„Zavolám tě, až bude čas na oběd."

„Dobře. Uvidíme se tedy později," Dean se otočil a vyšel ven.

„Neboj se, dohlédnu na něj," Bobby ujistil mladšího bratra předtím, než následoval toho staršího ze dveří.

„Nechápu, proč Sam pořád panikaří ohledně počasí. Vždyť není zase taková zima."

Bobby se na něj podíval, jak se třese a zapíná si všechny zipy až ke krku. „Není zima, co?"

„Jen trochu větrno," vyhnul se Bobbyho pohledu a vykročil k jezeru. Vítr foukal tak prudce, že ho málem srazil.

„Wow," Bobby kolem něj raději položil paži. „Všechno v pořádku?"

„Jo. Hele, když se začneme nudit, můžete mi kolem nohou ovázat špagát a pouštět si mě jako draka."

Bobby se jen zasmál.

Když dosáhli jezera, Bobby složil bednu s pruty na molo a sedl si do jedné z již připravených židlí.

„Tahle je tvoje," kývl směrem k té druhé, přes kterou byla přehozena deka.

Dean se posadil a přikryl se s ní, mezitím, co Bobby dával rybářské náčiní dohromady. Se všemi těmi vrstvami, které na sobě měl mu zima nebyla, jenže věděl, že starší muž je někdy úplně stejně starostlivý jako Sam.

Pak už jen čekali, až jim ryba zabere na návnadu a relaxovali.

„Tak jak se dneska cítíš, synku?"

Dean se na něj podíval a jen trhl rameny. „Tohle je důvod, proč jsi chtěl, abych s tebou šel na ryby?"

„Ne. Jen jsem s tebou chtěl strávit pár minut. Je to snad trestný?"

Dean se zasmál. „Jasně, že ne. Je to jen..." odmlčel se a zadíval se zpátky na vodu.

„Je to jen co?" zeptal se ho Bobby tiše. „No tak, se mnou můžeš mluvit. Jak se opravdu cítíš?"

„Abych byl upřímnej, tak v tenhle moment je to OK. Beru jeden den po druhém."

„Jen nezapomeň, že na každém tvém kroku jsme tu se Samem pro tebe."

„Já vím a díky."

„Rodině děkovat nemusíš. Budeme tu vždycky a nezáleží na tom, jestli se ti bude chtít zrovna mluvit nebo brečet."

Deanův nos se nakrčil znechucením. „Z breku je mi už špatně. Chci bejt...zase šťastnej. Chci, abych to byl zase já."

„To chceme všichni," zašeptal k němu Bobby a jemně mu stiskl kostnaté rameno. „A hele, myslím, žes chytil rybu."

Dean popadl prut a začal ho s pomocí Bobbyho navíjet. „Wow! Sleduj tu velikost! Je zatraceně obrovská!"

Bobby se zasmál a sundal ji z háčku. „Chceš ji mít dneska k večeři?"

„Ehmmm..." Dean se na ní na vteřinu zadíval, než k němu zvedl oči. „Proč ne."

Poté, co ji Bobby zabil a zabalil, uložil ji do rybářského boxu. „Hotovo."

Posadili se zpět a oba trávili několik minut se svými myšlenkami, ale Bobby to už dál nemohl vydržet. „Se mnou můžeš mluvit o čemkoli, to víš."

„Jako o čem?"

„Čemkoli. Nikam dál než odsud se to nedostane, slibuju. Třeba kdyby sis chtěl promluvit o tom... co se stalo," řekl mu Bobby tichým hlasem. „Vím, že nenávidíš chick-flick momenty stejně jako já. Ale pokud si chceš popovídat... Samovi to neřeknu. Bude to naše tajemství."

Dean zíral po několik dlouhých minut na vodu. „Já... já už nechci umřít," zašeptal a byla to pravda. Věděl to od svého včerejšího emocionálního kolapsu ve sprše.

Bobby se rozzářil. „Výborně. Jsem rád, že sis uvědomil, že ty za záchranu stojíš."

„Když umřel táta, chtěl jsem to samé i pro sebe," Deanovy se v očích zaleskly slzy. „Ale měl jsem tu ještě jednu práci... postarat se o Sama. Jenže jsem měl pocit, že on už mou ochranu nepotřebuje. Myslel jsem si, že možná... ten démon měl pravdu. Nikdo mě už nepotřeboval."

„Samozřejmě, že tě potřebuje, jsi jeho velkej bratr. A já tě potřebuju taky," dodal Bobby tichým šeptem.

Dean předstíral, že tu poslední větu neslyšel a pověděl Bobbymu všechno to, co si pro sebe nechával příliš dlouho. Z nějakého důvodu bylo pro něj lehčí otevřít se jemu, než Samovi. „Nevěděl jsem, co mám dělat – doslovně. Když žil táta, vždycky jsem to věděl, měl jsem cíl. Byl jsem dobrej v poslouchání rozkazů – jako dokonalý vojáček," drtil skrz zaťaté zuby. „To je všechno, co jsem kdy byl."

Bobby polkl, aby se zbavil svíravého pocitu v krku. „Jsi víc, než to. O hodně víc."

Dean se natáhl pro termosku a usrkl horké kávy. „Pokaždý, když jsem se podíval do zrcadla, nenáviděl jsem to, co jsem v něm viděl."

„A to bylo co?"

„Něco bezcennýho. Zklamání, které mělo zemřít při té autonehodě. Měl jsem tam umřít já a ne táta."

„Bude to zase dobrý synku. Jsem rád, že jsi pořád tady. Zlomilo by mi to srdce, kdyby se ti mělo něco stát." Koutkem oka stále držel stráž nad jezerem a díval se po jakékoli známce pohybu, která by indikovala chycení další ryby.

Dean se zhluboka nadechl a snažil se získat kontrolu nad svými emocemi. Podíval se na muže, který mu byl druhým otcem a viděl výraz jeho tváře, plný lásky. Sklopil oči, když pokračoval. „Já... já si ani nevšiml, že jsem přestal jíst. Musely to být ty deprese... ne, že bych je připouštěl."

Bobbyho srdce se znovu lámalo, když ho mlčky sledoval, tu poblednou tvář se všemi těmi výstupky a propadlišti. „Měl jsi přijít za mnou... nebo za Samem."

„Já vím, ale..."

„Ale nic. Pokud máš problém, jdeš za svou rodinou. To je to, proč jsme tu. Je sakra špatnej nápad uzavírat to v sobě."

Dean si skousl spodní ret, díval se na své kostnaté prsty, které svíraly prut. „Pokud se mi podařilo něco sníst, prostě jsem to vyzvracel. Nevšímal jsem si toho, a když na mě začalo viset oblečení, jednoduše jsem si na sebe vzal víc vrstev. Časem se to horšilo," pokračoval, vynechávajíc při tom některé z detailů. „Tak to šlo celý týdny a já... Myslím, že jsem chtěl umřít tak moc, že jsem se prostě vzdal úplně všeho."

Bobby zavrtěl hlavou. Jak mohl jeho synek takhle trpět, aniž by si toho on nebo Sam všimli? „Jedl jsi jen tehdy, pokud jsme tě měli na očích."

Dean se usmál, avšak bez humoru. „Ne, že bych to v sobě udržel. A pak, ehmm... začaly bolesti žaludku," zašeptal a přejel si kostnatými prsty přes vystupující žebra, předtím, než mu ruka klesla k břichu, které si pohladil. „Bylo to, jakoby pes používal mý vnitřnosti jako kousací hračku."

Bobby sebou soucitně škubl. „Au."

„Ta bolest byla... cítil jsem, že si ji zasloužím za to, že jsem nechal tátu umřít."

„Ty ne. Nebyla tvá vina. Tvůj táta zemřel, protože nemohl jen sedět a dívat se jak jeho syn pomalu umírá. Bylo to jeho rozhodnutí, synku. Nebyla to tvá vina," Bobby ho popadl a přitáhl si ho do náruče.

Dean pustil prut a omotal kolem něho své paže. „Já... je mi to líto."

„Psst. Tady není nic, čeho by ti mělo bejt líto."

„Já jen... nemyslel jsem si, že by o mě někdo stál. A i když se to pak začalo zlepšovat, přesto ta větší část to pořád chtěla vzdát. Ještě před nedávnem jsem si přál umřít." Odmlčel se a zavrtěl hlavou. „Ale teď... už nechci," opakoval roztřeseně. „Já nechci umřít, Bobby."

Starší muž upustil svůj prut a zmáčkl Dean v objetí tak silně, jak se jen odvážil. Jednou rukou ho pohladil po vlasech. „Držím tě, synku. A nenechám tě padnout."

***

Oba takhle vydrželi do doby, než si Dean všiml, že Bobbyho rybářský prut je v pohybu. „Myslím, žes něco chytil."

„Nechej to. Můj syn mě právě teď potřebuje."

Dean se nad tím, že je mnohem důležitější, než cokoliv ostatní, šťastně pousmál. O minutu později se odtáhl, zhluboka se nadechl a otřel si uslzené oči. „Za tohle všechno se omlouvám."

„A za co jako? Nestalo se nic jiného, než že si dva chlapi spolu vyrazili zarybařit. A pokud někomu řekneš o naší... chvilce, hodím tě do jezera a nechám ryby se o tebe postarat."

Dean přikývl. „Přesně tak. Nic se nestalo."

Bobby na něj mrkl a koukl na hodinky. „Chceš jít dovnitř nebo si chceš ještě zachytat?"

„Zachytat," Dean znovu popadl prut a s drzým úsměvem provokoval. „Vsadím se, že budu mít víc ryb než ty."

„Zkus to," zavrčel Bobby, chopil se svého prutu a nasadil na něj novu návnadu, protože ta původní už byla pryč. „Jestli si budeš chtít zase někdy popovídat, aniž by u toho byl Sam, přijď. Moje garáž je vždycky otevřená."

„Díky, Bobby."

„A pokud budeš něco potřebovat z obchodu, Sam nebo já ti to doneseme. Ty nemusíš dělat nic nebo chodit nikam, pokud nebudeš sám chtít."

Dean přikývl a přidržel prut jednou rukou mezitím, co zvedl termosku s kávou, kterou mu Sam připravil, k ústům. Několikrát se zhluboka napil a pak už jen relaxoval.

***

Později, když se oba muži vrátili zpět do chaty, Sam jim chystal oběd. Podíval se na bratra, který teď měl nasazenou Bobbyho kšiltovku a přes ni přehozenou kapuci od mikiny.

„Nazdar. Tak jak to šlo?"

„Kááááámo. Tys neviděl, co velkýho Bobby chytil," vyjevil se Dean, šťastný úsměv ve tváři. „Bylo to obrovský. Musela to bejt nejmíň velryba nebo tak něco."

Bobby se zasmál. „Tak to je trochu přehnaný, synku. Nebylo to zase tak moc velký."

„No to teda bylo. Kdybysme si ji nechali, maso by nám vydrželo měsíce," Dean si sundal kapuci a sedl si ke stolu.

Sam před něj postavil talíř. „To zní, jako byste si to užili."

„Jo. Bylo to mnohem zábavnější, než jsem si myslel, že bude. Bál jsem se, že se unudím k smrti nebo něco."

Bobby mu předal vak s rybami. „Tyhle budou k večeři."

„Dobře. Je s tím Dean v pohodě?"

„Jo, jsem s tím v pohodě," zamával na ně, aby upoutal jejich pozornost.

„Sorry," Sam ryby odložil na později.

Bobby se posadil a usmál se přes stůl na Deana. Zvedl obočí a v tichosti se ho takto ptal, zdali je pořádku.

Přikývl a vzal vidličku.

„Tak se najíme," Sam přerušil jejich mlčenlivou konverzaci, když si k nim přisedl. „Doufám, že vám to bude chutnat. Nikdy předtím jsem to nedělal," podíval se na Deana. „Zkus sníst tolik, kolik můžeš."

Dean se zhluboka nadechl a upřel pohled na boloňské špagety. Jeho malá porce vypadala, jak kdyby byla určena pro batole. Zvládnu to, pomyslel si, když je motal na vidličku.

Zatímco jedli, nepřestávali po něm střílet pohledem. Dean při každém soustu zavíral oči a pokládal příbor na stůl, dokud nepolkl. Celou dobu si u toho něco mumlal, ale aspoň, že jedl.

***

Trvalo celou půl hodinu, než tu dětskou porci zvládl. Když byl hotov, odložil vidličku. „Dokázal jsem to."

Sam vyskočil ze židle tak zbrkle, až se převrátila a objal ho. „Tohle je úžasný. Jsem na tebe vážně hrdej," chválil ho, když ho k sobě tiskl.

„Výborně, synku," Bobbymu na tváři zářil otcovský úsměv. Doufal, že Dean i nadále bude dělat kroky vpřed a už žádné zpátky. Věděl však, že jakýkoli druh stresu nebo zklamání by ho mohlo donutit couvnout, avšak on pro něj udělá vše, aby se tak nestalo.

Když se Sam odtáhl, měl slzy v očích a doširoka se usmíval.

Dean na něj zůstal zírat. „Jestli se ihned na mě nepřestaneš takhle šklebit, zůstane ti to. A pak budeš velkým adeptem na Jokera v dalším batmanovském filmu."

Sam se zasmál a znovu ho objal. „Sorry. Jen jsem prostě na tebe hrdej."

„Já taky," přikývl Dean, když se zadíval na svůj prázdný talíř mezitím, co se z něj bratr snažil vymáčknout snad život.

„Same, necháš už toho chudáka na pokoji? Jestli ho ještě jednou zmáčkneš tak by se mohlo stát, že se pozvrací."

Sam odskočil zpátky, jakoby se Dean proměnil v klauna. „Sakra. Promiň. Jsi v pohodě?"

„Jo, jen si teď potřebuju odskočit, protože jsem byl skoro celý dopoledne venku," vstal a odešel nahoru.

Zamkl za sebou dveře a postaral se o svou záležitost. Trávit hodiny venku bez přestávky byl vážně pro jeho močový měchýř zápřah.

Pozapínal si džíny, když náhle padl na kolena, toaletě tváří v tvář. Při pohledu do mísy jeho dech poskočil a on ztěžka polkl. Sevřel kostnaté prsty v pěst, jak sám proti sobě bojoval.

Zavrtěl hlavou a pevně skousl. „Ne!" přibouchl víko a opřel si tvář proti chladnému porcelánu. „To nesmím." Zavřel oči, aby zadržel slzy, skryl si obličej do dlaní.

Zůstal klečet u toalety několik minut, než se dokázal roztřeseně postavit. Přešel k umyvadlu, umyl si ruce a opláchl obličej studenou vodou. Pohlédl do zrcadla a díval se do té hubené tváře. „Táhni k čertu, mrcho!"

Poté, co se několikrát za sebou zhluboka nadechl, aby se zklidnil, se vrátil do svého pokoje. Převlékl se do něčeho pohodlnějšího, vzal si knihu a svůj mp3 přehrávač a sešel dolů.

Stále se ještě se svým stavem pral, ale bojoval. A když je Dean Winchester připraven k boji, všichni by se raději měli schovat, protože on nerad prohrává.

***

Poté co Sam sklidil nádobí, vešel do obývacího pokoje a musel se podívat dvakrát, když našel Deana zavrtaného ve velkém křesle v černých teplácích a jeho mikině, jak si čte jednu ze svých nových knih.

„Ahoj." Po nulové reakci si všiml, že má v uších sluchátka a hudbu puštěnou hodně nahlas. Poklepal mu na rameno, aby upoutal jeho pozornost.

Dean sebou překvapeně trhl a vzhlédl. „Co se děje?" zastavil přehrávač.

„Co děláš?"

„Chystám se seskočit padákem. Co myslíš, že dělám?" nadzvedl mírně knihu, takže si Sam přečetl obal Shining.

Pak kývl ke své mikině. „Ty máš tohle na sobě dobrovolně? Je všechno v pořádku?"

Dean pokrčil rameny a podíval se dolů, slabě se červenajíc. „Mám ji, ehmmm... protože je mi pořád trochu zima," vymyslel si, aby mu nemusel sdělovat pravý důvod.

„Napadlo mě, jestli by ses nechtěl společně podívat na nějaký film?"

„Aha. Tak jo," Dean mírně ohnul roh stránky, aby si označil, kde skončil. „A Bobby?"

„Říkal, že jede do obchodu. Neptal jsem se proč a on to neřekl."

Dean přikývl a ukázal k obrovské televizi. „Tak na co se koukneme?"

„Nevím. Je toho tam spousta, z čeho můžeme vybrat," Sam se prohraboval disky. Vybral jeden a umístil ho do přehrávače, posadil se na gauč, blíže ke křeslu. „Připraven?"

„Jasně. Jak se to jmenuje?"

„Nemám ponětí. Vzal jsem něco úplně náhodně, je jich tam nejmíň sto."

Dean se schoulil do pohodlného křesla a společně se svým malým bráchou se oddal filmu.

***

Když ta romantika konečně skončila, Dean zívl. „Tak tohle mělo všechno, co na takovýmhle žánru miluju."

„A to je co?"

„Konec," byl zcela znuděn. „Přísahám, že pokud by se šlo unudit k smrti, tak jsem vyřízenej. Radši bych letěl v letadle plným krys, než se musel na tohle znovu koukat."

Sam se zasmál a vstal. „Co se podívat na jedno z těch tvých nových. Jsou pořád v tašce?"

„Jo. Chceš, abych pro ně došel?"

„Ne. Zůstaň, kde si. Seženu je."

Dean ho sledoval, jak běží do schodů. Zívl a unaveně si protřel oči. Ty pouhé tři hodiny spánku ho začínaly dohánět. Opřel se zády do polštářů a povytáhl si deku.

V době, kdy se Sam vrátil dolů, už tvrdě spal.

TBC