Deanovy narozeniny, část 2.

O hodnou chvíli později, Sam zastavil a podíval se z okna. „Deane, jsme-" protočil oči, když se na něj otočil a viděl, jak si jeho bratr stále kývá do rytmu hudby. „DEANE!"

Ten leknutím málem proskočil střechou. Chytil se za hruď. „Co to sakra-! Snažíš se mě zabít?" zalapal po dechu a vypnul hudbu. „Co je?!"

„Jsme tady, blbe," oznámil mu Sam a vystoupil z auta.

„Dobře. Ale to není důvod mi přivodit infarkt," Dean si strčil MP3 přehrávač do kapsy a venku se připojil k oběma mužům. „Kde to jsme?" zeptal se a rozhlédl se kolem. Oči se mu rozšířily, když to spatřil. „Si děláte srandu!"

Sam se usmál, vzal ho kolem ramen a vedl ho dovnitř.

„SUPER!" Dean zavýskal, když zahlédl motokáry. Otočil se s úsměvem k Samovi. „Vždycky jsem si to chtěl zkusit. Táty jsem se ptal snad milionkrát, jestli bysme sem mohli zajít na mý narozeniny, jenže... nikdy se tak nestalo."

„A teď jsi tady. Vzhledem k tomu, že na řízení vlastního auta jsi stále trochu slabý – pořád se ti ještě motá hlava a to hrozí kolizí – a protože vím, že sis tohle přál, jsme tu."

„Rezervovali jsme si hodinu, takže se tu budeš moct se Samem prohánět."

„Ale po každých deseti minutách si dáš pětiminutovou pauzu, abysme se vyhnuli případným závratím nebo tak. Jsi připraven?"

„Sakra jo!" Dean se nepřestával usmívat.

„Tak pojď, představíme ti člověka, který tohle místo provozuje," Sam všechny odvedl do šatny, kde na ně čekal muž ve středních letech s baculatými tvářemi, špičatou bradou, tenkou jizvou na levé tváři a ustupujícími šedivými vlasy.

„Ahoj. Díky, že jste to pro nás zařídil."

„Rádo se stalo," muž podal ruku staršímu Winchesterovi. „Vy musíte být Dean. Já jsem Brendan. Těší mě."

„To mě taky," přijal ji.

Muž si ho prohlížel od hlavy k patě, oči jezdily po Deanově tenkém těle, až sebou nervózně trhl. „Jste si jistý, že budete v pořádku?"

Sam přimhouřil oči a předstoupil ochranitelsky před bratra. „Přestaňte se na něj dívat jakoby byl malomocný nebo něco! Je jen nemocný a nebude tu..."

„Wow, Rambo. Klídek, chlapče," Dean mu položil dlaň na předloktí, aby ho uklidnil.

„Omlouvám se. Tak snad abychom přešli k výstroji."

***

O patnáct minut později byli oba dva připraveni v černých kombinézách navlečených přes oblečení.

„Takže můžeme začít?"

„Jo a bude to skvělý," souhlasil Dean s úsměvem. Ten ho ihned opustil, když se podíval stranou a zahlédl na zemi svůj stín. Tvarem připomínal lidskou postavu, kterou malovalo dítě – jen tenké čárky místo těla a končetin. Rychle zavřel oči a zatřásl hlavou.

Sam si všiml jeho výrazu obličeje a začal být starostlivý. „Jsi v pořádku?"

Dean otevřel oči a přinutil se k pousmání. „Samozřejmě. Já jsem vždycky v pořádku."

Sam sledoval jeho pohled a bylo mu do pláče při tom, na co se díval – na obraz kostry. Stiskl mu jemně rameno, povzbudil ho úsměvem. „Zvládneš to."

„Já vím." Dean se zhluboka nadechl a nasadil si přilbu. „Tak dělej, losere! Nakopu ti zadek!" přešel k jedné z motokár a vlezl dovnitř.

Sam se zasmál a připojil se k němu.

„Pamatujte si, že po každých deseti minutách následuje pauza," připomněl jim Bobby, držíc praporek. „A pokud ne, vytáhnu tě ven za vlasy!" podíval se přísně na Deana.

„Proč mi všichni vždycky vyhrožujou násilím?"

„Připraveni?" Když oba kývli, odmávl jim to.

Vyrazili. Dean se rychle ujal vedení a nepřiměřenou rychlostí ujížděl jak šílenec.

„DEANE, ZPOMAL!" řval Bobby a připadal si jako rodič pětiletých děcek.

Dean sundal jednu ruku z volantu a ukázal mu palec nahoru, v šílené jízdě však pokračoval.

Sam ho sledoval a byl rád, že se rozhodli ho sem vzít. Doufal však, že ten poslední dárek bude pro něj překvapením mnohem větším.

***

O deset minut později Bobby zamával praporkem, aby věděli, že je čas na přestávku.

Dean překročil čáru jako první a vystoupil ven s velkým úsměvem. „Wooo! To byla zábava!" sundal si přilbu.

Sam se zastavil vedle něj o půl minuty později avšak se stejným úsměvem. „Je to mnohem zábavnější než jsem si myslel."

„Pojď sem," Bobby popadl Deana za ruku a dovedl ho k židlím.

„Umím chodit sám, víš to?" mudroval, ale dovolil, aby mu pomohl. Hned jak se posadil, objevila se mu u obličeje sklenice s pitím. „Dovolíš? Klidně mi s tím vydloubni oči."

„Klidně ti to naleju na hlavu," Bobby byl v dobré náladě.

Dean si sundal rukavice a pití přijal.

„Je ti dost teplo?" Sam se posadil vedle něj. „Mám se zeptat Brendana jestli nemá nějakou deku?"

„Nemotá se ti hlava?"

„Klídek, chlapi! Jsem v pohodě."

„Musíš nám říct, pokud se ti udělá špatně nebo se budeš cítit malátně. Pokud nám to zatajíš, praštím tě něčím po hlavě."

„To mi jistě motolici vyléčí," poznamenal Dean a napil se. Díval se dolů na kostnaté prsty své levé ruky. Zavřel oči, zatnul čelist a ruku v pěst.

Sam mu na ní jemně položil dlaň. „Všechno v pořádku?"

„Jo," Dean se zpod ní vymanil. „Nemusíš se mě na to pořád ptát."

„Já vím, jenže mám o tebe starost."

„Nemusíš mít. Jsem v pohodě," Dean se na něj usmál. „Tyhle narozeniny jsou ty nejlepší."

„Dobře."

„Pět minut je pryč," oznámil Bobby, dívajíc se na hodinky.

„Skvěle," Dean byl ihned připraven. „Další kolo pro nakopání zadku."

Sam se zašklebil, vzal bratra kolem ramen, když mířili zpět k motokárám. „Předveď se."

„Ohó, to ti předvedu, bitch," Dean se od něj oddělil, nasoukal se do vehiklu a nasadil si helmu.

Když byli připraveni, Bobby jim to odmávl.

Dean ihned sešlápl pedál plynu a vyletěl jak netopýr z pekla.

„Buď opatrný," šeptal si pro sebe Sam, když ho viděl takto uhánět. Zadržel dech, protože to vypadalo, že bratr narazí, jenže ten se v poslední chvíli smýkl kolem rohu jako pravý profesionál.

Úsměv na Deanově tváři nepolevoval. Řídit takovouhle věc chtěl už jako dítě a až nyní se mu to splnilo. Motokára sice nebyla jeho bejby, ale aspoň měl šanci si zašoférovat. Zvedl pěst do vzduchu a zakřičel. „Wooo, boduju!"

Bobby sledoval své chlapce s láskyplným výrazem ve tváři. Musel se smát, jakmile si všiml Deanovy ruky a slyšel jeho hulákání. Otočil se na Brendana a jeho úsměv pohasl, protože ten se na tu divokou jízdu vůbec netvářil. „Máte nějaký problém ohledně mých kluků?"

„Ehm... ne," druhý muž se raději od rozzlobeného Bobbyho odvrátil. „Jen mám strach, aby nedošlo ke zranění."

„Tak to je velká snůška hnoje! Jediný, o co tu máte starost je, aby vám nenabourali motokáry. A víte co? Ať se klidně stane – škody zaplatím."

„Tak jsem to nemyslel..."

„Nechte toho," Bobby se ohlédl zpátky k závodu. Usmál se pro sebe, když zaslechl Deana řehtat se na celé kolo. Bylo to tak dávno, co ho slyšel takto hluboce se smát a bylo to to nejlepší, co mohl od něj dostat.

Dean objel celý kruh a dohnal Sama. Zamával na něj.

Sam mu oplatil stejně a sledoval jeho signály, které ukazoval, než namířil na sebe. Přikývl a oba vyrazili, snažíc se jeden druhého předjet.

Tentokrát Dean vyhrál jen o pár vteřin. Když vylézali z motokár, smáli se. „To bylo těsný."

„Cool," Dean se zhluboka nadýchl.

„Jsi v pohodě? Sedni si."

„Jsem v pořádku. Nechám si to vytetovat na čelo a budu na to ukazovat pokaždé, když se mě na to zeptáte."

„Nemůžeš mě vinit za to, že mám o tebe strach. Nechci, abys to přehnal a skončil na zemi."

„To se neboj, je mi vážně skvěle. Řeknu ti, kdybych se začal cítit divě."

„Máš hlad, synku?"

Dean se zašklebil. „Teď ne."

„Tak ti připravíme něco na později, dobře?"

„Jo, mě je to jedno. Už je to pět minut?"

Bobby se podíval na hodinky. „Ještě zbývá pár minut."

„Tentokrát se chystám vyhrát," upozornil Sam bratra.

„Uvidíme. Jedinej způsob, jak bys toho mohl dosáhnout je, že bys zůstal stát na cílové čáře."

Sam se mračil. „Chceš se vsadit?"

„Jasně. Milion miliard na vítěze."

Sam zvedl obočí. „Milion miliard?"

„Děsí tě to?"

„Jo, jsem hrůzou bez sebe," Sam se hraně zatřásl.

„To bys měl, jsem totiž skvělej řidič. Je prima bejt zpátky za volantem."

„Vždyť je to jen pár týdnů, ne let."

„Já vím, ale chybí mi moje bejby. Už je to pět minut?"

Bobby obrátil oči v sloup a podíval se na hodinky. „Ještě minutu, ale myslím, že tě už můžu pustit."

„WOOHOOO!" Dean jásal a narazil si přilbu.

***

Po uplynutí celé hodiny byli bratři zpět ve svých civilních šatech a vraceli se k Impale.

„Jsi připraven na dlouhou cestu?" ptal se Sam, když startoval.

Dean stopl hudbu, kterou měl zase ve sluchátkách, jen aby se na něj zamračil. „Co tím myslíš? Kam jedeme?"

„To ti ještě nemůžu říct, ale vsadím se, že se ti to bude líbit."

Dean se otočil na Bobbyho, sedícího na zadním sedadle. „Kam jedeme?"

„Na mě se nedívej, já ti to taky neřeknu."

„Fajn," vrčel a vypadal u toho jak nevrlé dítě. Zastrčil si sluchátka do uší, otočil volume a pokyvoval si spolu s rytmem.

Sam se podíval skrz zadní zrcátko na Bobbyho a usmál se.

„Jedeme."

„COŽE?"

Sam se zasmál a vyjel na silnici. „Nic."

***

V pět večer Impala zastavila před velkou chatou. „Deane, jsme tady."

Spal s hlavou opřenou o sedadlo, takže mu Bobby poklepal na rameno. „Deane?"

Víčka se zachvěla, zelené oči zmateně těkaly okolí. „Cože?" zamnul si tvář.

„Jsme tu."

Dean vylezl z auta, oči se mu při té podívané rozšířily. „Hej, co tu budeme dělat?"

„Tohle místo patří kamarádovi, který nám ho půjčil na tvůj narozeninový víkend, ale Sam přišel s určitým nápadem, takže jsme přijeli o něco dřív."

„Jo. Jsme tu na tři dny. Je tu obrovské jezero plný ryb – támhle," Sam ukázal k vodě.

„Jak tu můžeme být tak dlouho, když nemáme žádný oblečení?" byl z toho trochu zmatený.

„Neboj, něco jsem pro nás pobalil," Sam vyndal zavazadla z kufru. „Vzal jsem i DVD, knížky a hry taky."

„Bezva." Dean chtěl chytit jednu z tašek, ale Sam ji držel mimo jeho dosah.

Bobby odemkl a nechal oba mladé muže vstoupit. „Pojďte a prohlídněte si to tu."

Deanův dech se zastavil, když postoupil od dveří. „Wow, tohle je úžasný."

V hlavní místnosti je zaujaly všechny ty vycpané zvířecí hlavy pověšené na zdech. „Páni, vypadá to, jakoby někdo zmasakroval celé obsazení Bambiho... Líbí se mi to," poznamenal při tom pohledu Dean, čímž ostatní rozesmál.

„Je tenhle tvůj známej loveckej lovec nebo démonskej lovec?" ptal se užasle Sam.

„Obojí. Dříve jsem s ním spolupracoval. To bylo ještě předtím, než ho dostal obrovskej medvěd a utrhl mu nohu."

„Au. Je... ehmm... naživu?"

„Jasně, že žije, pitomče. Jak sis myslel, že jsem se dostal ke klíči? Kontaktoval ho krz Ouija tabulku?"

„Jo – to byla hloupá otázka. Hej – kde je Dean?"

Bobby překvapeně zamrkal, když se rozhlédl kolem. „Deane?"

Prošli obrovským pokojem a nakonec ho našli ve sklepě, který byl předělán jako herní místnost.

„Wow, tohle je nejlepší místo vůbec," Dean klouzal očima po terči se šipkami, kulečníku, velké širokoúhlé televizi, baru a koutkem s videohrami.

Bobbymu se při tom pohledu rozlil po tváři úsměv. „Nechal to přesně tak, jak jsme to tu postavili."

„To jste dělali vy? Proč něco takového taky nepostavíš u sebe v domě? Pokud by to tam bylo, já a Sam bychom nikdy neodešli," poznamenal Dean. „Zahrajem si kulečník?"

„Možná zítra. Po tom, co ti ukážu zbytek domu, budeš asi hodně unavenej na to, něco hrát," Bobby při tom mrkl na Sama, který se zakřenil zpátky.

Vyšli do patra, kde bylo pět ložnic. „Vyberte si každý svou."

Dean přikývl a prošel všechny. Nakonec si vybral úplně tu poslední s televizí, velkou koupelnou s vířivkou a sprchovým koutem.

„To je hlavní ložnice," řekl jim Bobby před tím, než si prohlédli mega koupelnu. „Jediný pokoj s vlastní koupelnou, druhá je dole v přízemí."

„Tuhle si zabírám," Dean sebou praštil na postel.

„Budu hned vedle."

„A já v jednom v přízemí," Bobby se usmál, když pohlédl na skoro usínajícího Deana. „Běž se opláchnout. Ale na vířivku čas nemáš."

„Awwww," Dean dramaticky zakňučel. „Dám si teda jenom sprchu."

Sam okamžitě vypadal ustaraně. „Ale co když bude mít závrať a omdlí?"

„Když uslyšíš zadunění, tak to jsem právě dopadl na podlahu," řekl mu Dean a když se Samova tvář prodloužila, povzdechl si. „Fajn. Zůstaň teda tady, jestli chceš. Aby ses nemusel trápit."

Sam přikývl a posadil se na postel, nepřestávajíc bratra sledovat, což oba zbylé muže donutilo protočit očima.

„Budu dole. Horký vody je dostatek, syn majitele tu byl před námi a zajistil, aby vše fungovalo tak, jak má," ujistil je Bobby předtím, než je nechal o samotě.

„Vezmi si teplejší oblečení, půjdeme ven, až tu skončíš."

Dean se zmateně zamračil, ale popadl jednu z tašek. „Deset minut."

„Dobře. Počkám."

Dean vypadal, že chce něco říct, ale otočil se a vešel do koupelny. Vybral na svém mp3 novou skladbu od Queen, dal zvuk co nejvíce nahlas, aby ji slyšel. Po spuštění sprchy se váhavě vysvlékl a vstoupil dovnitř.

Mezitím co Sam čekal, nervózně si okusoval nehet připraven ihned vyrazit v případě, že by ho bratr potřeboval.

Dean se sprchoval se zavřenýma očima. Nedíval se na své tělo od doby emocionálního kolapsu v Bobbyho koupelně a nehodlal to udělat dřív, dokud nebude stejný jako býval předtím. Zaťal znechuceně zuby, když se myl a pod svým dotekem necítil nic jiného, než kosti.

„...Goodbye, everybody, I've got to go, Gotta leave you all behind and face the truth. Mama, ooh (anyway the wind blows). I don't wanna die, I sometimes wish I'd never been born at all..."

Zavrtěl hlavou a neuvědomoval si první slzy tekoucí mu po tvářích, mísíc se s padající vodou shora. Jeho obličej se zkrabatil, dech se zadrhl, když prsty přejížděl po vystupujících žebrech.

A pak už toho bylo moc. Nohy už ho neunesly a on klesl s neovladatelnými vzlyky na kolena. Slzy z něj proudily volně stejně tak jako voda ze sprchy nad ním.

Téměř o dvě minuty později padl zády na dlaždice, přitáhl si nohy k hrudi, prohrábl si prsty mokré vlasy a položil si tvář na kolena. „Já nechci umřít," šeptal plačtivě, tělo se chvělo v návalech vzlyků. „Nechci umřít. Už ne."

Po chvíli slzy uschly a on zaklonil hlavu proti zdi, zírajíc na vodu, která po něm stékala, a její hučení se prolínalo s melodií nového songu. Už nebrečel, avšak jeho tvář byla plná červených skvrn, oči měl vodnaté a oteklé, dech se mu zadrhl a zaškytal pokaždé, když sám sebe snažil dostat pod kontrolu.

Nevěděl, jak dlouho takto strávil a nadskočil, poté co Sam zabušil na dveře. „Deane?! Jsi v pořádku?"

Odkašlal si a utřel si obličej. „Jo, budu za pár minut." Zhluboka se nadechl. Už se cítil mnohem lépe, když otáčel kohoutkem, balil se do ručníku a vylézal ven.

Otřel zamlžené zrcadlo, zírajíc na svůj bledý, kostnatý a pihovatý obličej, který se na něj díval zpět. „Zvládnu to, jsem Dean Winchester, sakra!" zhluboka dýchal.

Vodnaté oči se zúžily, tvář zvážněla, rty se zkroutily do tolik známého úšklebku. „Neporazíš mě. Nikdy jsem nevycouval ze žádného boje a ani teď to nevzdám," zašeptal a otočil se od zrcadla.

Když se oblékal, nemohl se zbavit dojmu, že by bylo mnohem jednodušší, kdyby tohle bylo tělo, které by mohl posolit a spálit anebo démon, kterého by mohl vymítat. Jenže tenhle boj byl proti jeho vlastnímu tělu a on neuměl nakopat zadek něčemu, co ani neviděl.

***

Poté, co Sam donutil Deana k dvaceti minutám na lůžku, sešli oba dolů, kde je uvítal usmívající se Bobby. „Jsi připraven na překvapení?"

„Jak jsme se zmiňovali předtím – chtěli jsme tu strávit jen víkend, ale když mi Bobby pověděl o té velké louce, co je za chatou, napadlo mě něco speciálního."

„Vážně, Same, to už stačí. Už tak jsou tohle mý nejlepší narozeniny vůbec."

„A budou ještě lepší."

Dean nadskočil, když mu Bobbyho ruka zakryla oči. „Ehmmm...co je?"

„Věř nám," Sam ho vzal za paži a opatrně vedl k zadním dveřím.

S takto omezeným výhledem nemohl vidět všechny ty kabely, které vedly z chaty na louku.

O pár metrů dál se všichni tři zastavili. „Jsme tady," oznámil Bobby a sundal dlaň.

Dean otevřel oči a zalapal po dechu, když uviděl jeviště a čtyři muže, z nichž jeden držel kytaru, druhý klávesy a další seděl za bubny. „Svatý kecy!" vydechl v šoku.

Když Sam kývl, kapela začala hrát všechno nejlepší na melodii 'Stairway to heaven.'

"There's a birthday boy here, who is twenty eight years. And he is no longer twenty seven..."

„Původně jsem ti chtěl koupit lístek na jednu z tvých oblíbených kapel, ale vím, že ti dav lidí nedělá dobře a proto nás napadlo uspořádat koncert jen pro tebe. Vím, že tohle není originální kapela..."

„Je to úžasný, Same," šeptal Dean stále v šoku. Nemohl uvěřit, že Sam a Bobby najali Led Zeppelin Revival jen pro něj.

„Berou objednávky, takže co navrhuješ?" Sam ho odvedl do pohodlného křesla. Hned, jak se usadil, přes něj přehodil deku.

Dean se na něj podíval a pak zpátky na kapelu. „Errr... When the levee breaks?"

Skoro okamžitě se po louce rozlily první tóny.

Bobby a Sam se posadili do kuchyňských židlí, každý z jedné Deanovy strany. Sam otevřel piknikový koš, který byl vedle něj a vytáhl malý trojúhelníkový sendvič.

„Díky," Dean si ho od něj vzal, ale neodtrhl oči od jeviště. Kapela byla celkem dobrá a znělo to skoro jako originální songy.

Sam se díval na bratra a u srdce ho hřálo, když viděl, jak si tiše zpívá.

***

Po několika kouscích kapela pozvala Deana na jeviště.

„Já?" ukázal na sebe překvapeně prstem.

Sam do něj šťouchl. „Běž tam."

„Ehmmm... Tak jo," vstal a pomalu přešel k podiu. Když stál vedle ostatních, byla mu podána černá Gibson SG kytara se stříbrnou lebkou.

„Robert a Samuel nám řekli, že 'Ramble on' je jedna z tvých oblíbených a tak jsme mysleli, že by sis ji chtěl zahrát s náma," řekl mu zpěvák.

„Wow, tohle je... cool," Dean hladil nástroj prsty.

„Je tvoje. Tvá rodina prozradila, že si kdysi taky chtěl hrát v rockový kapele. My nejsme sice skutečný Zeppelini, protože ti jsou krvavě epesní, ale furt jsme leší než všechny ty boybandy... to jsou grupy onanistů."

Dean se zasmál a podíval se nervózně na Sama s Bobbym. „Nikdy jsem na nic podobného nehrál. Vždycky jsem se chtěl učit, ale..."

„Akordy ti ukážu," nabídl se kytarista a přešel k němu se svou vlastní kytarou.

Sam sledoval muže s jeho bratrem – bylo hezké vidět někoho, kdo ho bere jako normálního člověka a ne jako někoho, o kom si myslí, že se tam skácí mrtvý stejně tak, jak o Deanovi smýšlel muž na motokárách.

O deset minut později Dean přikývl a pokročil vpřed. „Myslím, že to mám."

„Dobře. Potřebuješ židli nebo postojíš?"

„Budu stát. Odpočíval jsem nebo seděl celej den. Budu v pohodě," Dean mírnil jeho starost.

„Dobrá. Můžeš i zpívat, jestli chceš."

Dean se vděčně usmál a obrátil se čelem k publiku. Kytarista na něj kývl, načež Dean začal hrát počáteční tóny, které se právě naučil.

Bobby se Samem byli ohromeni, když tohle slyšeli.

"...Leaves are falling all around, it's time I was on my way..." zpěvák ukázal na Deana, který se postavil vedle něj.

"Thanks to you, I'm much obliged for such a pleasant stay," zpíval tiše do mikrofonu.

„Sakra dobrá práce," pochválil ho zpěvák s velkým úsměvem, než pokračoval s další částí. „But now it's time for me to go. The autumn moon lights my way..."

Dean se nemohl přestat usmívat a to nejen, že si zahrál na kytaru, ale on byl na jevišti se Zeppelin! Nebyli skuteční, ale bylo to nejblíže, kdy se k nim kdy dostal.

***
Po 'Ramble on,' kapela nechala Deana zahrát 'Travelling riverside blues,' protože to byla další z jeho oblíbených skladeb.

Když si šel sednout se svou novou kytarou, měl největší úsměv ze všech. „Tohle bylo úžasný."

„Tys byl taky docela dobrej."

„Válel jsem!" Dean se balil do deky, kytaru přitisknutou k hrudi.

„Jaký máš další požadavek?"

„Ehm... All my love."

„Máš to mít." Kývl na ostatní a kapela začala hrát znovu.

Dean se zubil, když píseň tiše následoval.

Mnohokrát předtím a zejména v posledních několika měsících se usmíval, aby zakryl smutek a smál se, aby skryl slzy. Nyní byl jeho úsměv a smích upřímný, protože se cítil šťastný. Bylo to už tak dávno, kdy takové pocity zažíval a doufal, že mu to ještě dlouho vydrží.

***

Kapela hrála až do časných ranních hodin a oslava byla zakončena obrovským ohňostrojem, který řídil Bobby.

„Wow," šeptali, sledujíc rachejtle létající až do nebe, kde explodovaly do množství krásně různých barev.

Sam se k Deanovi posunul blíž, pozorující vzory rozsvěcující noční oblohu, jeden po druhém. Podíval se na bratra a viděl, jak se barvy odrážejí v jeho očích a dětskou radost na vyhublé tváři. Vzpomínal na to, že Dean miloval ohňostroje, když byli mladší a věděl, že tohle bude perfektní způsob zakončení dne.

Deanovy oči těkaly z jedné exploze ke druhé, sledoval ty výbuchy barev, které barvily oblohu do červené, modré, zelené, žluté, fialové a oranžové.

Bobby pozoroval, jak se bratři k sobě choulí, v šťastných tvářích odraz duhy, úsměvy roztažené v obličeji úplně stejně, jako měl on sám.

Poslední ze všech byly rakety, které vybuchovaly do červené, zelené a modré, každá detonace byla větší než ta předchozí, jasnější, chrlící napříč tmou zářivé barvy.

„Páni! Viděl si tuhle? Ta byla zatraceně úžasná!"

„Jo, ale takhle je z nich nejlepší," Sam ukázal na obrovský cákanec modré.

Přes louku se rozlehla masívní rána, výbuch v různých barvách rozzářil oblohu, která vypadala jako plátno postříkané plechovkami barev.

„WHOA!" křičeli oba jednohlasně.

Po ohňostroji už jen zbylo jít spát. Bobby a bratři se loučili s kapelou. Dean k nim přešel, podal si se všemi ruku a poděkoval.

„Bylo to tu skvělý, kámo. Užili jsme si spoustu legrace," bubeník mu opatrně potřásl hubenou paží, než ukázal ke kytaře. „A cvič."

„Neboj. Sam s Bobbym z toho budou šílet."

„Hodně štěstí," zpěvák mu znovu sevřel ruku.

„Tobě taky. Tohle byla nejlepší noc vůbec. Díky moc."

„Rádo se stalo. Dobrou noc."

„Dobrou," Dean vystoupal na verandu k Samovi. Krátce objal Bobbyho, než vstoupili dovnitř. „Nemůžu-" přerušilo ho velké zívnutí a on si promnul ospale levé oko.

„Pojď si už lehnout, ospalče," Sam doprovázel svého unaveného bratra do patra. „Bobby chce brzo ráno vstávat a trochu si zarybařit."

„Klidně. Jen mě nebuď v 'co se to sakra děje'hodině ranní," zavrčel Dean a znovu zívl.

Sam zvedl obočí. „A to má být jako nějaký reálný čas?"

„V mým světě jo."

„A co je to za svět? La-La Land?"

„Sklapni, pitomče," v patře se zastavili a Dean bratra objal. „Díky za skvělý den, Sammy."

Sam se usmál a objal ho zpátky. „Rádo se stalo, velkej brácho."

Rozešli se do svých pokojů, dveře nechali otevřené. Dean jemně opřel kytaru o roh postele a vlezl do ní.

Položil si hlavu na polštář, zabalil se do přikrývek a snažil se rozhodnout, jaká část z dnešního dne byla ta nejlepší – jestli winchesterovka, kytara, motokáry, ohňostroj nebo kapela. Celkově to byly ale jeho nejlepší narozeniny, které kdy měl.

Zavřel oči a poprvé po dlouhé době usnul s úsměvem na tváři.

TBC