Rodina slaví Deanovy narozeniny, část 1.

To narozeninové ráno, Dean sešel po schodech a při vstupu do obýváku ztuhl. Všude byly modré balónky a velký plakát hlásal Všechno nejlepší. Avšak ani stopa po jeho rodině.

„Sammy? Bobby?" našel je až v kuchyni, kde oba dva stáli s úsměvy jak šílenci a klobouky na hlavách. „Co to-" spadla mu v šoku brada. „Émmm... Cristo?" zeptal se nejistě, čímž je rozesmál.

„My nejsme posedlí, idiote," smál se Sam láskyplně.

„Aha. Ale jinak je vám fajn?"

„Jasně. Proč by nemělo být?"

„Jen přemýšlím, jestli jste se oba dva zbláznili anebo něco pili."

Sam odsunul jednu ze židlí a Deana na ní posadil. Bobby vyndal něco zpod stolu a položil to před něj.

„Co je..." Dean vydechl, když viděl, že je to dort ve tvaru auta s jedinou svíčkou uprostřed.

„HEZKÉ NAROZENINY..."

Dean tam seděl, oči doširoka otevřené, když mu jeho rodina zpívala. Bylo to už tak dávno, co něco takového slavil a teď z toho byl ohromen.

„... Všechno nejlepší k narozeninám, všechno nejlepší k narozeninám DEA-NE!" Sam se k němu nahnul. „Tak a teď si něco přej a sfoukni svíčku."

Dean se otřepal ze šoku a naklonil se dopředu, aby tak učinil. „Nemuseli jste to dělat," řekl tiše. Bobby vzal nůž a z dortu mu ukrojil malý kousek.

„Ale ano. Dnes jsou narozeniny mýho velkýho bráchy," Sam se na něj usmál a sledoval ho, jak civí na svou porci dortu. „Budeš to jíst nebo je to nějaká soutěž v zírání?"

„Nedělali jsme to pro to, abys na to takhle vejral," Bobby nakrájel další kousky pro sebe a Sama.

„To jste dělali vy? Vy dva?"

„Jo. Mysleli jsme, že by bylo prima mít něco domácího místo kupovanýho," Bobby se díval na Deana s ustaraným výrazem. Starší Winchester stále ten kus dortu sledoval, nervózně si kousajíc spodní ret.

„Nemusíš ho sníst celý, jen si zkus kousnout," navrhl mu Sam, zatímco porcoval svůj vlastní podíl. „Pokud si nedáš, budeme brečet. Strávili jsme pečením hodiny."

Dean si povzdechl a zvedl vidličku. „Fajn, vy blázni," nabral na ní porci velikosti hrášku. Strčil ji do úst, žvýkal hodně pomalu. „Hmm, není to špatný. Nezabije mě to nebo něco podobnýho, že ne?"

„Hele," Sam ho mírně šťouchl do ramene. „Nejsme zase tak špatní kuchaři... stačí následovat recept. JEJDA! JEJ!" náhle začal vzrušeně tleskat. „DÁRKY!"

Dean polkl, odložil příbor a sledoval ho, jak běží z kuchyně. Nadzvedl obočí. „Jsi si jistej, že není posedlej?"

Bobby se zasmál. „Není, jen je čas na dárky," pomohl mu vstát a položil jednu roku kolem Deanových ramen.

„Dostanu i dárky?" vešli spolu do obývacího pokoje.

„Samozřejmě, že jo. Sedni si, podívám se, jestli Sam nepotřebuje s něčím helpnout," zamířil za ním do patra.

Ponechán o samotě, Dean se rozhlédl po vyzdobené místnosti, jeho zelené oči se zdály v té vyhublé tváři obrovské. I přesto, že se Sam zmínil o oslavě před pár dny, myslel si, že si dají pivko nebo dvě. Neuvažoval nad skutečnou párty.

Překvapeně sebou trhl, když se mu před obličejem zatřepalo narozeninové blahopřání, kterého málem šťouchlo do oka. „Díky," tiše poděkoval a převzal si ho, mezitím co dárky byly umístěny na stůl.

Sam s Bobbym si sedli na gauč, takže teď byl Dean mezi nimi a sledovali ho při čtení.

Emoce mu vehnaly slzy do očí u textu, který Sam sepsal. „Tomu nejlepšímu velkému bráchovi na světě. Doufáme, že budeš mít skvělé narozeniny, protože jestli si je někdo zaslouží, jsi to právě ty. Každý den je pro nás speciální, jelikož jsi součástí této rodiny. Já vím, chick-flick moment a můžeš mě klidně nazývat velkou holkou, je mi to jedno. Já & Bobby ti přejeme, aby ses uzdravil a byl zase za toho nafoukaného chytráka, kterého oba známe a máme moc rádi. Na téhle cestě budeme stát při každém tvém kroku. Naše rodina by byla neúplná, pokud by neměla tebe. I když ti to táta nikdy neřekl, já vím, že tě miloval a vsadím se, že by na tebe byl hrdý, protože my jsme. S láskou Sam&Bobby."

„Ehm... to je... díky, braši."

„Rádo se stalo. Jsi připravený rozbalit si svý dárky?" Sam byl ze všeho rozrušený jak malé dítě.

Dean se tomu zasmál. „Jasně, že jo."

„Dobře, tenhle je ode mě," předal mu ten první.

Dean sundal papír a usmál se, když uvnitř našel MP3 přehrávač. Ihned ho vyndal a podržel v dlani. „Bezva."

„Stáhnul jsem ti každou tvou oblíbenou písničku. Máš tam AC/DC, Black Sabbath, Blue Oyster Kult, Led Zeppelin, Metallicu, Motorhead, Ozzy Osbourna, Queen... Je toho víc, ale nemůžu si pamatovat všechny. Dohromady přes tisíc songů."

„Tisíc?" Deana to překvapilo, když se díval na ten kousek prťavého zařízení ve své ruce. „Je to tak malý."

„Já vím. Vítej ve 21. století. Myslel jsem, že by se ti tohle mohlo zamlouvat víc než kazety. A hlavně - můžeš poslouchat hudbu kdykoliv budeš chtít a podle obliby si je míchat, aniž bys musel čekat na konec pásky. Pokud budeš chtít jakýkoli další písničky, dej mi vědět a já ti je stáhnu."

„Úžasný," Dean už mačkal všechny tlačítka, co našel.

Bobby se natáhl a vyměnil dárek v jeho rukou za další. „To je ode mě."

Dean si ho opřel o koleno a strhl papír. Zalapal po dechu, když uviděl krásný stříbrný nůž. „Wow," zašeptal, nadzvedl ho, aby ho mohl obdivovat.

Na čepeli, z obou stran, byl vyryt symbol ďáblovy pasti, vroubkované ostří se ladně klenulo z nádherné bronzové rukojeti.

„Právě jsem se zamiloval," Dean se usmíval, když si všiml vyrytého D. Winchester na rukojeti. Přetočil nůž a dech se mu zadrhl v hrdle poté, co uviděl D. Singer na druhé straně. Dojatě pohlédl na Bobbyho.

„Jen proto, že nejsem tvůj skutečný táta, neznamená, že ty nemůžeš být mým synem."

„J-já..." Dean zavrtěl hlavou."To je..."

„Wow, Dean ztratil řeč. Rychle – upozorníme media," žertoval Bobby a donutil je tak ke smíchu.

„Je krásný, Bobby. Díky moc."

„Není zač, synku," sevřeli se v rychlém objetí.

Teď byl na řadě zase Sam. „Doufám, že se ti to bude líbit. Trvalo věky, než jsem to sehnal."

Dean se zamračil a otevřel dárek. Uvnitř byly dvě knihy, které ho donutily několikrát zamrkat a pak na ně jen zírat.

„Knížky?" ptal se, když si je prohlížel. Poté se jeho rty roztáhly do úsměvu, protože držel v ruce první vydání „Osvícení" a „Přeletu nad kukaččím hnízdem."

„Super. Asi musely bejt drahý."

„Jo, ale ty za to stojíš. A taky jsem doufal, že si je přečteme místo toho, abysme pořád koukali na filmy."

„No – nevím. Je to JACK, o kterém teď právě mluvíš," Dean otevřel na první stránku.

„Je tu toho víc," Sam mu vzal knihy z ruky.

Dean se nepřestával usmívat, zatímco rozbaloval jeden dárek za druhým – bylo tam Nintendo DS Lite a plno her, hromada DVD včetně AC/DC Live z Doningtonu a Family Jewels, dva disky Led Zeppelin, Metallica – Cunning stuns a pár westernů Clinta Eastwooda.

„Tak tohle je všechno bomba."

„Mysleli jsme, abys měl co dělat, když teď, během své rekonvalescence, trávíš hodně času v domě. Nechceme, aby ses nudil." Sam se podíval na poslední krabici na stole. „Nejlepší věc jsme si schovali na konec."

Byla od obou dvou a byla největší. „Co je to?" Dean zněl netrpělivě, když trhal papír a sundával víko. „Ach můj Bože," vydechl v úžasu nad puškou. „Svatej...já... ou, wow," zvedl zbraň tak opatrně, jakoby to bylo sklo. „To je... nemůžu...whoa." Již podruhé během pěti minut oněměl.

Sam s Bobbym se zasmáli. „Domníváme se, že se ti tedy líbí."

„Děláte si srandu? Vždyť je to zatracená winchesterovka! Nemůžu tomu ani uvěřit, vždycky jsem takovou chtěl mít." Otáčel puškou a přitom ji nepřestával obdivovat, láskyplně přejel prsty přes 1892 Winchester značku. „Je dokonalá."

„Máme i příslušenství k montáži na zeď. Můžeš si ji zavěsit nad postel – tak ji budeš mít stále na očích a kdykoli se ti zachce, sundáš si jí."

Bobby mu podal štítek, kde bylo vyryto Majetek Deana Winchestera. „Díky hoši, jste nejlepší," musel se tomu zasmát.

„To my víme. Máme toho naplánováno víc, ale nejsme si úplně jistí, jestli se ti bude chtít jít ven, když se ti to teď moc nezamlouvá."

„Chození ven není ten problém," Dean ztišil hlas. „Nevím čím to je, ale momentálně se prostě ve společnosti lidí necítím dobře."

Sam ho sledoval a pak pochopil. Vzpomněl si na přeplněnou restauraci, a jak byl Dean nervózní a snažil se působit neviditelně. Jak byl v pohodě, pokud okolo nikdo nestál a naopak panikařil, když ano. „No, zorganizovali jsme to tak, že tam nikdo další nebude, protože víme, že nesnášíš davy. Jen my tři – znamená to tedy, že bychom mohli jet."

„Jet kam?" Deanovo obočí se skoro spojilo, jak se mračil.

„To je tajemství. Nevyrazíme dřív než dnes odpoledne."

Bobby popadl telefon a vstal. „Musím udělat ještě pár telefonátů a ujistit se, že všechno klapne. Budu zpátky v deset."

„Dobře." Sam zůstal sedět a sledoval Deana, jak hladí svou winchesterovku způsobem, ze kterého ho začalo trochu mrazit. „Ehmm... co kdybysme ji odnesli nahoru a připevnili na zeď a pak shlédli těch pár nových dvd?"

Dean se na něj podíval. „Sakra jo! Pořád nemůžu uvěřit, že jsem dostal Winchester model 1892. To je ta nejlepší zbraň vůbec."

„Jsem rád, že se ti líbí. Jdi napřed, já vezmu šroubovák a pár šroubů a přijdu hned za tebou," Sam sebou vzal Deanovy knihy, DS a hry, aby vše mohl uložit do velké tašky a odnést do poschodí.

„Díky, Sammy," Dean odnášel svou pušku skoro tak opatrně, jakoby to bylo dítě.

***

Po několika hodinách strávených sledováním nových DVD, Bobby kývl na Sama, který kývl zpět.

„Dobře, je čas jít," Sam přešel k televizi, aby ji vypnul. Z chodby přinesl bratrovu a svou bundu spolu s mikinou.

Dean se také zvedl. „Kam jdeme?" protáhl se.

Bobby sebou trhl, když slyšel, jak hlasitě v něm zapraskalo. „Nepůjdeme nikam, pokud se hodláš rozlomit na dvě části. Jsi jak suchá větvička."

Dean protočil oči a vzal si od Sama věci. První si oblékl mikinu, dopnul zip a na pár vteřin si užíval její měkkost a komfort tepla, jaký mu poskytovala, než se nasoukal do bundy.

Po navlečení všech vrstev popadl svou novou mp3, zacpal si uši sluchátky a našteloval zvuk na hodně hlasitý. Po navolení songu se začal pohupovat společně s hudbou.

„Tak pojď," Sam mu přehodil ruku kolem ramen a vedl ho ven. Toto gesto by se mohlo jevit jako standardně bratrské, ve skutečnosti ho Sam chtěl takto ochránit před vlezlou zimou.

Uvnitř auta se Deana zeptal, jestli mu je dostatečně teplo, protože teď bratr velice snadno prochladl, když byl kost a kůže. Jelikož se mu nedostalo odpovědi, šťouchl ho do nohy.

Dean se na něj podíval, aby zjistil, že se Samova pusa hýbe, ale on neslyší vůbec nic. „COŽE?"

„Hele, možná by ti pomohlo, kdyby si tu hudbu ztišil," řekl mu, vyslovujíc každé slovo pečlivě a pomalu, aby mu mohl odezírat ze rtů.

„Nemůžu!"

„Co tím myslíš, že nemůžeš? Neumíš to nebo co?" Sam hmátl po tom malém přístroji, ale Dean ucukl. Vyndal si jedno sluchátko z ucha.

„Jasně, že umím, nejsem idiot!" odsekl. „Jenže existuje jen jeden způsob, jak poslouchat Zeppelin a to je naplno!" zašpuntoval se zpátky a pokračoval v pohupování.

Sam jen povzdechl a nastartoval. „Aspoň to nejsme my, kdo tu brzy ohluchne," poznamenal Bobby ze zadního sedadla.

„COŽE?" vykřikl Dean znovu, nad čímž jen se smíchem zakroutili hlavami.

TBC