Dean se Samem společně staví model auta.

Dean sešel do kuchyně a uviděl Sama, jak opisuje něco z notebooku. Papír měl dost hustě popsaný.

„Hej, brácho! Našel jsi případ?" ptal se mezitím, co si napouštěl u dřezu sklenici vody. Napil se, opřel se o pult a sledoval ho. „Víš, že je to blbej nápad jít lovit na vlastní pěst. Protože většinou skončíš jako unesenej. A jak potom chceš zachránit sám sebe a pobít ty zmetky ve stejnou dobu?"

Sam vzhlédl. „To není případ... a nemyslím si, že bývám unesenej zase tak často."

„Jasně. Jen každých pět minut. Už bys mohl klidně dát dohromady seznam svých vlastních požadavků na výkupný."

Sam protočil oči. „Radši si pojď sednout, než se ti zase zamotá hlava."

„Jsem v pohodě. Jen tu stojím, nic víc," Dean se ušklíbl, ale když Sam pokračoval v zírání, vzdal to a přisedl si. „Fajn! Mámo kvočno!" Položil sklenici na stůl a naklonil se k němu blíž. „Co teda děláš, když neslídíš po případu?"

Sam odložil pero a obrátil k němu svůj notebook. „Výzkum."

Dean zvedl obočí a podíval se na záhlaví webových stránek zabývajících se poruchou příjmu potravy u mužů.

„Od chvíle, co jsem zjistil o co jde, jsem hodně pátral po informacích a ty důležité sepisuju," Sam ukázal na blok s hustým textem. „Už jsem popsal skoro polovinu a to jen v posledních pár týdnech."

„Ty jsi takovej šprt!" poškádlil ho bratr, až se musel usmát.

„Já jen... nechtěl jsem, abys šel na kliniku a zůstal v tom sám. Věděl jsem, že pokud se tak stane, vzdáš to. Chci se o tebe postarat... tedy já a Bobby chceme," obrátil na zadní stranu bloku. „Jde o tvou váhu a o to, co sníš. Není toho moc, ale časem se to zlepší... jak tvá hmotnost, tak i porce, které do sebe dostaneš."

Dean přikývl a kousl se do rtu, když se mu pohled stočil na jeho aktuální váhu. „Padesát. To je... málo."

„To sis teprve teď uvědomil, že máš podváhu? Deane, je to o pětačtyřicet kilo míň, než mám já."

Dean zavrtěl hlavou a zaměřil svou pozornost na aktuální webové stránky, které Sam procházel. Byl na nich obrázek mladého muže bez košile před zrcadlem s jasně rýsujícími se žebry a klíčními kostmi. „Proč se díváš na takovýhle věci?"

„Abych ti mohl pomoct," Sam k němu natáhl ruku.

„Ale já ne... nejsem ano... prostě nejsem jako oni," stále odmítal použít to „A" slovo.

Sam si povzdechl a jemně mu stiskl předloktí. „Ale ty jsi, Deane. Vím, že si to nechceš přiznat, ale jsi jako tyhle lidi."

„Jenže já chtěl umřít, Same... ne zhubnout."

„Nezáleží na tom, proč si přestal jíst," promluvil k němu mírným hlasem. „Ale přestal si a dokonce i to malé množství, které si snědl si vyzvracel. A to je porucha příjmu potravy, jasný?"

Dean zaťal zuby a zíral na obrázek. „Můžeme tomu říkat jinak? Třeba... problém s jídlem."

„Deane..."

„Vím, že mám deprese a potíže s jídlem... ale já..." sevřel ruku v pěst. „Nechci, abys mě nazýval... ano..." zhluboka se nadechl. „Anorektikem."

„Dobře, Deane. To slovo na A prostě nebudeme používat."

„Díky."

„Není zač," Sam mu věnoval ještě jeden stisk, než se vrátil ke svému studiu.

Dean ho sledoval, jak pročítá články, obočí nakrčené v koncentraci. Otočil zpět na první stránku v sešitě a začal psát. Dean se ušklíbl, když viděl šprta v režimu Výzkum.

„Víš co je za den za pár dní?"

„Ehm... středa? Pátek?" Dean byl zmaten nenadálou změnou tématu.

Pero se zastavilo, když se na něj Sam zadíval. „Tvý 28 narozeniny."

„A? Nic zvláštního."

„Normálně ne, jenže teď to bude jinak." Snažil se neusmívat, když myslel na to, co měli s Bobbym v plánu. Raději začal o něčem jiném. „Za chvíli vyrazím nakupovat a přinesu ti nějaký nový oblečení. Aspoň budeš nějak vypadat. Takhle se zdá, že na sobě nosíš stan."

***

Když se Sam vrátil z nákupů, odložil tašky s potravinami na kuchyňský stůl a sundal si bundu. „Hej, Bobby," pozdravil staršího muže, který dělal domácí lasagne, protože se zdálo, že Dean je mnohem vstřícnější k jídlu, které mu on nebo Sam připraví. „Kde je? Mám tu pro něj oblečení a něco, na čem můžeme dělat společně."

Bobby se k němu otočil a ukázal k obývacímu pokoji. „Na chvíli si lehl a sleduje jeden ze svých dvd filmů."

„Proč? Je mu fajn?" Sam byl okamžitě ve střehu.

„Točila se mu trochu hlava, takže jsem mu nařídil odpočinek."

„Měl něco k jídlu? Věděl si přeci, že mu máš něco připravit," Sam popadl jednu z tašek a pospíchal do obýváku.

„Udělal jsem mu míchaná vajíčka. Snědl sice jen pár soust, ale říkal, že se po tom cítí mnohem líp."

Sam přikývl, i když poslouchal jen napůl. Jeho starosti o Deana byly příliš velké. Napochodoval do místnosti, kde našel bratra na gauči, přikrytého dekou a sledujícího Saw. „Díky Bohu," zašeptal a v rychlosti poklekl před pohovku. „Jsi v pořádku?"

„Jo. Vstal jsem o trochu prudčeji a zatočila se mi hlava," pomalu se posadil. „Samozřejmě, Bobby hned začal vyšilovat, poslal mě si lehnout a donutil jíst míchaný vejce. Co je v tý tašce?"

Sam se posadil na pohovku vedle něj. „Jak jsem řekl, koupil jsem ti nějaký věci. Je to nejmenší velikost v pánském, takže doufejme, že ti to padne. A taky jsem sehnal model Impaly a myslel jsem, že bysme ho mohli spolu dát dohromady," vyndal ven krabici, aby ji mohl bratrovi ukázat.

„To je skvělý," byl nadšený při pohledu na obrázek z boku. „Vypadá, jak moje bejby. Cool, je to '67."

„Já vím, měli spoustu druhů, ale myslel jsem si, že bys dal přednost Impale. Takže, chceš to postavit?"

„Mohl bys to zopakovat?" zeptal se s malým náznakem úsměvu.

Sam se zasmál. „Jerk!"

„Bitch!" Dean se zvedl, krabici v ruce.

„Kam jdeš?"

„Do kuchyně, stavět auto. Jdeš nebo ne?" již měl napůl vnitřek otevřený.

Sam pausnul dvd, než se k němu přidal.

„Tak co, už se cítíš líp? Co je to?"

„Jo, jsem v pohodě. To je model Impaly '67," rozložil části po stole. „No není to úžasný?"

Bobby se zasmál a zavrtěl hlavou, když Sam přinesl menší krabici s lepidlem, barvou a dalšími věcmi v případě potřeby.

„Dobře. Já jsem šéf mechanik," oznámil Dean a natáhl se pro pět malých částí. „Cool. Můžeme si dokonce sestavit motor."

Sam se zazubil na Bobbyho. Bylo to tak dávno, co se Dean o něco zajímal. Vytáhl z krabice kus papíru. „Nechceš si přečíst návod?"

„Same, prakticky jsem svou Impalu znovu postavil po... po tom, co se stalo. Takže zvládnu i Mini 'Palu."

„Mini 'Pala?"

„No, musí mít jméno, jak si jinak představuješ, že bych ji říkal?" Dean už měl dostavěný motor. „Chystáš se mi pomoct nebo jak?"

„Ehm... jistě," Sam byl nejistý a sáhl po kolech.

Zatímco Bobby čekal, až se lasagne dodělají, sledoval své chlapce, jak společně dávají model dohromady. Přidušeně se zasmál, protože bylo evidentní, že ten mladší si neví rady.

„Asi si budu muset přečíst návod," Sam rozložil před sebou list papíru.

„No, to je dobrej nápad předtím, než nalepíš kola na střechu nebo podobně."

„Sklapni," utrousil. „Prostě nejsem tak dobrej v autech, no."

„Nekecej!" Dean dohlížel na Sama, aby nedělal to, co nemá, mezitím, co si od něj vzal kola a kastli. Srovnal vše do správných úhlů, popadl podvozek a kola do něj zacvakl. „Tak a spodek je hotovej."

„SEDAČKY!" Sam vyjekl, že Dean nadskočil a málem spadl ze židle. „Sorry." Vzal dvě a podíval se do návodu kam je umístit.

„Pokus se je dát správně."

„Jistě," Sam se kousal do rtu, držel díly a znovu se podíval do návodu, aby se ujistil, že to dělá dobře.

Deanovi s Bobbym stačil jeden pohled, aby se začali smát, když se ten nejmladší s vážnou tváří pustil do práce.

***

Příští hodiny se nesly v duchu stavění a radosti téhle malé rodiny.

„Páni, to je ale sexy kára," Dean obdivně zapískal nad modelem, nyní stojícím uprostřed kuchyňského stolu. Byl o hodně větší, než si Sam myslel, že bude. Dokonce to mělo i SPZ, kterou Sam pečlivě vyplnil číslicemi a písmeny. D34N 1 napsal tence černou fixou.

„Vypadá to docela dobře," nastavil ruku na placáka.

„Vypadá skoro jako opravdická," Dean šeptal a malým hadříkem jemně přejel přes střechu.

„Deane, nemusíš to čistit, je to jen model, není reálný."

Ten si ho však nevšímal a pokračoval s leštěním, až se zdálo, že se auto rozzářilo. Poté otevřel kapotu, podíval se na motor, pak kufr a dveře, aby se ujistil, že vše funguje správně. „Hele, Same? Co kdybysme koupili malé zbraně a dali je dovnitř?"

Sam protočil oči. „A dál? Koupíme mini Deana se Samem?"

„Jo, a proč ne?"

„Tak jo – připraveni se najíst?" Bobby vyndal dva talíře a jeden z nich umístil do mikrovlnky, aby ho ohřál.

„Jasně. Díky," Sam sklízel ze stolu, jen Chevrolet zůstal uprostřed, aby se mu mohl Dean obdivovat.

Po ohřátí obou porcí je oběma naservíroval. „Jezte."

Dean vzal vidličku a zadíval se na malý čtverec svých lasagní. Ujistil se, že ho ani jeden z mužů nesleduje, než do nich kousl. „Hm, dobrý."

„No jo, jsem mistr kuchař," žertoval Bobby a snažil se na něj nedívat, protože věděl, že to starší z bratrů nemá rád.

„Je to určitě lepší, než Samův včerejší pokus," Dean na něj namířil vidličku. „Ani Garfield by to nedal. Snědl jsem kousek a víc už jsem nemohl. Chutnalo to jak papírová krabice pokrytá zvratkama."

„Jez a nemel."

Dean se kousl do rtu a zavřel oči, snažil se myslet na něco jiného, než na dávení. Aby odvedl mysl jinam a neskončil zlomený na záchodě, začal si pro sebe broukat Ramble On.

„Chceš, abych ti udělal něco jinýho?" nabídl se Bobby s ustaraným výrazem.

„Ne. Jen mi dej vteřinku." Zhluboka se nadechl, otevřel oči a ukrojil si další kousek a pomalu si ho vložil do pusy.

Samovi se podařilo snít své lasagne s hranolky dřív, než se Dean dostal aspoň do poloviny své pidi porce. „Vedeš si skvěle, Deane."

Bratr ho obdařil drobným úsměvem a snědl další kousek, když si zakryl ústa třesoucí se rukou. „No, spořádal jsem tolik, kolik jsem mohl."

„Jsi v pořádku?" Sam vyskočil a klekl si vedle jeho židle mezitím, co Bobby rychle odklidil talíř.

Po několika vteřinách Dean dlaň sundal a přikývl.

„Snědl si víc jak polovinu, Deane. To je..." Sam se usmál. „Úžasný."

„Ale není to dost, že jo?" Dean uvnitř sebe cítil zklamání. „Nedokončím ani to nejmenší množství. I mimina jedí víc, než já teď."

„Je to víc, než předtím. Pokaždé sníš o něco víc. Tvý tělo si odvyklo na něco takového a bude trvat, než se vrátí do normálu. Přísahám, že jsem na tebe den ode dne hrdější."

Dean se podíval na Bobbyho, který přikývl. „Já taky, synku."

„Hele, chceš si vzít svý nový auto nahoru?"

Dean zvedl jedno obočí a ušklíbl se na něj.

Sam se odmlčel a tiše si prošel, co právě řekl. „Dobře, znělo to divně. Prostě jí najdeme v našem pokoji nějaké speciální místo."

„Jo," Dean vstal od stolu a opatrně si zvedl model do náruče, následujíc bratra z kuchyně a po schodech nahoru.

„Tak pojď," Sam ho vzal kolem ramen, aby mu pomohl. Při tom se usmíval, když pomyslel na plány, které chystali.

Obvykle neslavili Vánoce ani narozeniny, ale letos to bude jiné – bude to nejlepší oslava, jakou kdy Dean vůbec měl.

Protože jestli si ji někdo zaslouží, je to právě jeho bratr.

TBC