Dean vysvětluje Samovi svůj cíl, později spolu s Bobbym peče koláč.

Jednoho rána Sam vešel do koupelny, aby se nachystal na nadcházející den. Položil své oblečení na sklopenou záchodovou mísu a natáhl se pro kartáček. V ten moment si toho všiml.

„Co to-?" zadrmolil, když spatřil fotku sebe a Deana přilepenou k zrcadlu. Zamračil se, vzal ji do ruky a zadíval se na obrázek svého velkého bratra, zdravého a šťastného. Tenhle snímek byl pořízen zhruba před rokem – stáli bok po boku, ruce položené kolem ramen toho druhého a s Impalou za zády. Oba se vesele usmívali do kamery.

Byl to určitě Samův nejoblíbenější společný obrázek, jen nechápal, proč byl na zrcadle. Zeptám se Deana hned, jakmile sejdu dolů, pomyslel si a položil fotku na parapet, aby se mohl obléknout.

Zatímco si čistil zuby, neustále po něm střílel očima. Bylo to už tak dávno, co viděl Deana v plné kondici a lámalo mu srdce, když si pomyslel, jak nyní vypadá.

O deset minut později umytý, oblečený, oholený a se snímkem v ruce sešel dolů do obýváku. „Deane?"

Když se nedočkal odpovědi, přešel do kuchyně, kde Bobby připravoval snídani a naléval všem kávu.

„Dobré ráno, Same," byl pozdravem.

Sam se rozhlédl po kuchyni, ale Deana neviděl. „Kde je, Bobby? Je v pořádku?"

„Jo, je venku. Nemusíš panikařit."

„Proč je venku?" Sam přešel k oknu a oči se mu rozšířily, když ho viděl jen v tričku, jak sedí na Impale, oči upřené k nebi. Jeho nohy byly zapřené o nárazník, ruce měl omotané kolem svého hubeného těla.

„Co tam k čertu dělá? Vždyť mrzne!"

„Říkal, že potřebuje chvilku. Kontroluju ho každou minutu, jestli je všechno v pořádku."

„Ale může onemocnět!" Sam odspěchal z místnosti.

Bobby protočil oči a obrátil palačinky, aby je nespálil.

Sam vmašíroval zpět do kuchyně. „Neviděl si mou mikinu? Nic – na tom nezáleží!" odběhl.

„Můžeš se uklidnit?"

„Je zima i tady... umíš si představit jak je asi venku? A on nemá ani bundu!" Sam držel tu Deanovu koženou v ruce. „Budeme za chvíli zpátky."

Starší muž zavrtěl hlavou, když sledoval, jak Sam otevírá dveře a spěchá za bratrem.

Dean byl tak zaneprázdněn svými myšlenkami, že ani nepostřehl Sama venku, dokud si vedle něj nesedl a nepoložil mu bundu kolem ramen. „Ahoj," pozdravil ho tiše a lehce se k němu natočil. „Něco se děje?"

„Jen se chci ujistit, že ti není zima," Sam mu ji ještě pečlivě upravil. „Tak."

Dean obrátil oči v sloup a s přátelským výrazem ho popíchl. „Takže hádám, že kvočna Sammy je zpátky."

Sam do něj lehce šťouchl a přesunul se k němu blíž. „Co tady děláš?"

„Jen přemýšlím," tiše odpověděl a přitáhl si bundu blíž k tělu.

„O čem?"

„Jen tak," pokrčil rameny. „O ničem důležitým."

Sam přikývl a vytáhl fotku. „Našel jsem tohle. Řekneš mi, proč byla umístěná na zrcadle v koupelně?"

Dean se zadíval dolů a uchopil ji mírně roztřesenými prsty. „To je..." povzdechl si a přejel palcem přes své bývalé já. „Tohle je můj cíl."

„Cíl?" Sama to zmátlo. „Co tím myslíš?"

„Dal jsem to tam, aby mi to připomínalo, jak jsem dřív vypadal. Jen pro případ – kdybych měl špatný den a nechtělo se mi jíst, podívám se na tohle a to mi ukáže, kým jsem kdysi býval... a kým chci zase být..." na vteřinu se zarazil a díval se na obrázku na Sama. „A taky mi to připomene, pro koho to dělám a... že jsi tu pro mě." Dean se zamračil a zvedl hlavu. „Dává to smysl?"

Sam se usmál a objal ho. „Jo, dává to smysl."

„Takže, pokud bych zakolísal... a utekl do koupelny, abych všechno ze sebe vyházel, kouknu na tenhle snímek..." uchopil fotku i druhou rukou. „A to mi dá sílu to nedělat... protože, i když se mnou ve skutečnosti nebudeš, budu pořád vědět, že si tu pro mě a to mi pomůže pokračovat v jídle... a zlepšovat se. Protože, kdybych to nedělal pro tebe, nezvládl bych to."

Samovy oči se zaplnily slzami, ale on je ihned setřel. „Myslím, že je to skvělý nápad, Deane. A jsem vážně na tenhle tvůj boj hrdý," zašeptal a byl rád, že rozhovor, který spolu před několika dny vedly, měl na bratra takový vliv.

Dean se odtáhl. „Nikdy jsem z boje neustoupil a nehodlám s tím začínat."

Než mu na to stačil odpovědět, Bobby přišel ke dveřím a zavolal je dovnitř. „Snídaně, kluci. Pojďte si ji sníst."

„Hned jsme tam," houkl Sam zpátky, předtím, než se otočil k Deanovi. „Jsi připraven se vrátit?"

„Jo," Dean se silně zatřásl. „Kosa."

„To se stane, když sedíš v chladu jen v tričku," Sam ho poučoval a pomáhal mu do rukávů.

„Zklapni, bitch!"

„Jerk!"

* * *

Později, když si Dean myl obličej v koupelně, podíval se na odraz v zrcadle a poté přesunul pohled na fotografii, která byla zpět na svém místě.

„Neboj fešáku, brzy budeš zpátky," zašeptal k němu. Jeho oči těkaly sem a tam, mezi jeho odrazem a snímkem. Nenáviděl to, co viděl v zrcadle. Roztřesenými prsty mapoval černé šmouhy pod velkýma zelenýma očima, své lícní kosti a pihy, které se mu odrážely v bledém obličeji jako zlatý prach a propadlé tváře. Sjel po svém dlouhém krku a podél klíčních kostí.

Pravačku mu poklesla a zaťala se do boku umyvadla, když se díval dolů na toaletu. Zavrtěl hlavou a ohlédl se po obrázku, tentokrát zaměřen na svého bratra. „Tohle všechno zvládnu. Pro Sammyho."

Ozvalo se zaklepání na dveře, až nadskočil. „Deane? Už si hotovej? Potřebuju si dát sprchu."

„Za vteřinku," odpověděl, obracejíc se od fotky.

„Dobře. Potřebuješ něco?"

„Ne," Dean se vrátil k pohledu do zrcadla. „Nenechám se porazit." Osušil si obličej ručníkem a přešel ke dveřím. Naposledy se ohlédl, než otevřel a setkal se tváří v tvář se Samem.

„Jsi v pořádku?" hned se ptal, obličej pokrčený obavami.

„Jsem, Sammy," Dean ho ujistil a přinutil se k úsměvu.

Sam mu úsměv opětoval a přikývl. „Dobře. Zajdi dolů, přijdu hned, jak tu skončím."

„Cool."

Dean sešel do kuchyně, kde spatřil Bobbyho v zástěře na vaření. Zastavil se a fascinovaně se na něj díval. „Ehm... Bobby? Co to sakra děláš?"

Starší muž přestal s mícháním toho, co bylo v míse a obrátil se k němu. „Ahoj, synku. Jak se vede?"

„Faj -" začal Dean, ale zarazil se, když viděl Bobbyho zvednuté obočí. „Dobře, tak ne, ale blížím se k tomu."

„Dobře. Myslel jsem, že udělám koláč. Chceš mi pomoct?"

Dean opatrně přistoupil blíž a nahlédl do mísy. „Ty ale neumíš vařit."

„Nezačínej si se mnou," varoval ho Bobby a zahrozil mu válečkem. „Jsem ozbrojenej."

Deanovy oči přejely kuchyňský pult, kde bylo plno proviantu. „Vážně... proč ses do toho pustil?"

Bobby pokrčil rameny. „Všiml jsem si, že věci, které ti dřív chutnaly, ti už tolik nejedou tak jsem chtěl zkusit udělat něco sám."

„Takže ten koláč pečeš... pro mě?" zeptal se Dean, mírně zaskočen. „Za celou dobu, co tě znám, jsem tě nikdy neviděl vařit. No, viděl jsem tě grilovat, ale to je tak všechno."

„Myslel jsem, že bych to zkusil. Pro mýho synka."

Deanovy rty se sotva pohnuly, když roztřeseně zašeptal díky.

„Není zač, chlapče," mrkl na něj. „Nechceš nakrájet jablka, mezitím, co já tohle dokončím?"

„Ehm..." Dean si odkašlal, hrajíc si nervózně se svými rukávy, oči upřené na jablka. Věděl, že pokud se bude chtít zlepšit, musí opět přivyknout blízkosti potravin. Udělal tím směrem jedem malý krok, ale zastavil se a zavrtěl hlavou, když se jeho dech zrychlil a srdce bilo jako o závod. Všechno, co v něm bylo, ho navádělo, aby se otočil a utekl, jen ta malá část jeho, která se chtěla uzdravit, promluvila hlasitě o tom, aby zůstal a on se donutil ji poslechnout.

Bobby se otočil zpátky k pultu, aby smíchal ingredience, protože věděl, že pokud na Deana bude zírat, nezačne. „Zvládnu to sám, jestli se ti nechce pomáhat." Usmál se, když cítil za sebou pohyb a uslyšel zvuk zvednutého nože.

I přesto, že jeho srdce bilo jako hrom, puls se mu zrychlil a celé tělo se začalo potit, Dean sebral jedno z jablek a třesoucí se rukou ho rozkrojil.

„Vedeš si dobře, synku."

Jen se usmál a pokračoval v krájení.

Zatímco Bobby míchal přísady, střílel pohledem po Deanovi, aby se ujistil, že je pořádku. Všiml si jeho mírného chvění a hlubokých nádechů, kterými se snažil zklidnit a nezbláznit se z toho.

Byl tak zaneprázdněný sledováním Deana, že mu vejce, které se pokoušel rozklepnout, vyklouzlo z ruky. „Sakra!" poklekl s utěrkou v ruce. „Úklid do uličky čtyři."

Deana to pobavilo, když ho viděl, jak po sobě uklízí.

„Myslíš si, že je tohle sranda?" Bobby vstal a otřel mu žloutek o nos, ignorujíc jeho ucuknutí a prudký výdech, který se z něho vydral. Zamračil se však ustaraně, když se Dean nekontrolovatelně zatřásl, až to, pro jeho vetché tělo, zahrozilo zlomeninou.

Rychle si utřel nos do rukávu a obrátil se zpátky k pultu. Zhluboka se nadechl, zadržel dech po několik sekund, než sáhl třesoucí se rukou pro hrst mouky a hodil ji po Bobbym.

„Hej!" zasmál se starší muž a otřepal se, aby se jí zbavil.

Dean se nervózně usmál a vrátil se zpět ke krájení jablka. Zavřel oči a začal si broukat Metallicu, ignorujíc zběsilý tlukot svého srdce i to, jak mu naráží na hrudní koš, jakoby mu chtělo vyskočit ven.

„Doufejme, že tentokrát to půjde líp," Bobby, rozklepl další vejce a přidal ho do přísad v míse. Když viděl, jak se třes Deanových rukou zhoršil a jak přerývaně dýchá, přistoupil k němu blíž v tiché podpoře.

Ti dva byli tak zaneprázdněni, že nikdo z nich neviděl Sama stát v kuchyňských dveřích, jak sleduje bratrovu společnou práci s Bobbym na přípravě koláče.

„Jen tak dál, Deane," zašeptal, hrdě se usmívajíc.

* * *

Když by koláč připraven, Bobby ho vyndal z trouby a odnesl ke stolu, kde seděli Winchesteři. „Tak, co si myslíte?" zeptal se a ukázal na zlatavou sladkost.

„Vypadá to dobře," Sam se naklonil, aby se podíval.

„Samozřejmě, že ano," žertoval Bobby, než na něj namířil ukazováček. „Je čas přihřát puding."

Sam přikývl a vyskočil, hrnouc se ke své práci. „Puding se skoro nese," oznámil, když pouštěl sporák a umisťoval hrnec nad malým plamenem.

Dean se na ty dva díval se zvednutým obočím. „Co se s vámi děje? Chováte se divně."

„Máme dobrou náladu. Je to snad trestný?"

„Pokud vás dělá šťastnými ten koláč, tak... jo" Dean se zamračil. „Vážně jsem to řekl?"

„No – tvá pusa se pohybovala a vycházela z ní slova, takže si myslím, žes to mohl být ty."

„Hm, to je divný. Koláč byl jedna z mála věcí, která mě dokázala šťastným udělat."

„Tak doufejme, že budeš opět," Bobby mu položil malý kousek na talíř.

„Díky."

„Ještě ne," Sam přinesl horký puding.

Dean zvedl vidličku a sledoval, jak bratr ten kousek zalévá krémem.

Když i oba muži měli své porce na talíři, sedli si ke stolu.

„Telefony do pohotovosti! Kdybychom náhodou otrávili sami sebe," zavtipkoval Bobby, až tím přinutil Sama se nahlas zasmát.

Dean zíral na jídlo několik vteřin, než si ho vložil do úst a začal pomalu žvýkat. „Je to... dobrý," řekl, než položil vidličku zpět do misky pro další sousto.

Sam a Bobby ho pozorovali, obličeje rozzářené identickými úsměvy. Konečně našli něco, co Dean ochotně jedl.

„Myslíš si, že pro tebe bude snazší jíst domácí jídlo?" ptal se ho Sam s plnou pusou.

Dean jen pokrčil rameny a otřel si bradu, když mu po ní stekl pudink.

„Něco ti řeknu – jestli budeš mít na cokoli chuť, já s Bobbym se to pokusíme uvařit."

„Ani jeden z vás to neumí."

„Jo, ale pokud ti to pomůže, abys snědl zase o něco víc, naučíme se to. A budeme se snažit nikoho nepřiotrávit."

„A nepodpálit dům," přidal se Bobby.

Dean se pousmál a snědl další malé sousto. Poté položil vidličku do misky, kde zůstalo už jen trošku. „Já .... uummm... hotovo."

Sam se naklonil a viděl, že Dean snědl většinu z toho malého kousku, což byl velký pokrok od dvou tří kousnutí, které byly jeho maximum. „Wow, to je nejvíc, co jsi snědl za poslední měsíce."

„Výborně, synku," Bobby mu blahopřál a trochu mu přitom pocuchal vlasy.

Dean si odkašlal, mírně a sotva znatelně se začervenalý ve tvářích. Nebyl zvyklý na tolik pozornosti.

Sam vyprázdnil svou misku a přešel k bratrovi, aby ho objal. „Jsi úžasnej, Deane. Vedl sis skvěle."

„Díky,Sammy" opřel se mu na vteřinu čelem o rameno, než se odtáhl. „Přísahám, že se z nás jednou stane hejno slepiček."

Sam se zasmál a podal bratrovi pilulku. „Hele a co se takhle kouknout na film? Můžeš vybrat na jaký, pokud chceš."

Dean si vzal své antidepresiva a s plnou pusou vody přikývl. „Kouknem na Shining?"

„Zase?" Bobby dojedl svůj koláč a položil misku do dřezu.

„Sakra jo! Jack čaruje!" Dean už spěchal do obývacího pokoje.

Sam musel polknout, když ho sledoval. Bobby si všiml jeho výrazu tváře a vzal ho kolem ramen. „Bude to trvat sice dlouho, ale my ho z toho dostaneme."

„Já vím. Kéž bychom mohli jen mávnout kouzelnou hůlkou a on se zlepšil hned. Není to lehké ho takhle vidět."

„Pro mne taky, ale budeme postupovat hodinu po hodině, den po dni a dohlídneme, aby jedl a pokud se bude neustále zlepšovat, ten čas zato bude stát."

„I když se vrátí na svou původní váhu, pořád na něho budeme muset dávat pozor. Lidé, kteří si prošli takovouhle poruchou, s tím bojují do konce života."

„Já se nikam nechystám."

„Já taky ne. Zdá se, že s námi uvízl navždycky," Sam se usmál, když slyšel Deana, jak na ně křičí, aby si pospíšili.

„No jo! Už jdeme! Zklidni to!" zavolal zpátky Bobby, než pokynul Samovi. „Radši bysme ho neměli nechat čekat."

Dorazili právě ve chvíli, kdy film začínal. Dean už seděl na gauči, přikrytý dekou.

Sam si přisedl těsně vedle něj a Bobby všechny překvapil, když zaujal místo po jeho druhém boku a ne na svém křesle.

„Hele, přestaň si uzurpovat tu deku, mě je taky zima," Sam ji rovnoměrně rozprostřel mezi všechny tři. On a Bobby se přisunuli co nejblíže k Deanovi, aby se s ním podělili o tělesné teplo vědíc, že s tím, jak tenký by, měl problémy si to své vlastní udržet.

Dean se podíval kolem sebe a na svou rodinu. Pokud oni jsou po jeho boku a on tu věc porazí, pak věděl, že může porazit cokoli.

TBC