Bobby mluví se Samem.

Po příjezdu domů se Sam zrovna chystal vystoupit, když postřehl, jak se k němu bratrovo tělo sesulo. „Deane?" mírně ho narovnal. „Jsi v po..." všiml si jeho zavřených očí.

„Je všechno v pořádku?" Bobby vysedl a otevřel zadní dveře.

„Ehm... jo. Dean usnul. Myslím, že sám sebe vyčerpal."

„Vzbuď ho a vezmi dovnitř," starší muž se vydal k domu jako první.

„Deane?" Sam k němu šeptal, třesouc mu ramenem. „Hej."

Bratr si odfrkl, mírně pohnul, ale nevzbudil se.

Sam se otočil za sebe a zjistil, že k domu to není daleko. Natočil si Deana tak, aby ho mohl vzít pod koleny a lopatkami. „Nezabíjej mě za to," posunul se dozadu a dostal se z auta společně s bratrem v náručí.

Na vteřinu se zastavil, shlížejíc na jeho kostnatý obličej. „Je mi to líto. Měl jsem..." odmlčel se. Nebylo by fér naložit na Deana další starosti, když měl fůru svých vlastních.

Bobby ani nebyl moc překvapený, když zahlédl Sama nesoucího svého bratra. „Doufám, že víš, jak bude kvůli tomuhle naštvaný."

„A jak se to dozví?" zeptal se a zamířil ke gauči.

„Myslím, že na to přijde sám, že nechodil ve spánku, aby se sem dostal."

„A je to," Sam bratra opatrně položil na pohovku. Zvedl mu hlavu a podložil ji polštářem, hned na to ho přikryl teplou dekou. „Postaráme se o tebe."

Pečlivě okolo jeho tenkého těla pokrývku upravil, když se z něj náhle vydral hluboký vzlyk vyvolaný pohledem na ten sotva znatelný obrys. „Je mi to líto," opakoval stále dokola.

Bobby ho sledoval a pak se zamračil. „Same?"

Rychle se od Deana odtáhl a otřel si slzy. „Co? Co se děje?"

„To mi řekni ty!" starší muž si zkřížil ruce na prsou.

„Nevím, o čem mluvíš," posadil se k bratrovi na pohovku a vzal jeho úzkou ruku do svých.

„Same. Není dobré držet věci pod pokličkou... tím chci říct, podívej se na Deana," ukázal na spícího mladíka. „Celou dobu, co ho znám, pohřbívá své city hodně hluboko, dokud se z nich nevymaní. Ale teď..." smutně k němu pohlédl. „Takhle ho vidět mi láme srdce a vím, že ty se cítíš stejně. A není dobré, abys to popíral."

Sam zavřel oči a snažil se své emoce udržet na uzdě, nepotřeboval, aby ho takto Dean viděl. „M-musím být kvůli němu silný," zašeptal tak mizerně, že mu Bobby sotva rozuměl.

„Ale ty jsi silný. Od doby, co jsi to o něm zjistil, ho prakticky nenecháváš o samotě. Vždycky jsi tu pro něj. A upřímně - chováš se víc jako jeho matka než bratr."

Sam se k němu náhle otočil s rozzlobeným výrazem. „Copak to nechápeš? Je to moje chyba!"

„A jak si, sakra, dospěl k tomuhle závěru?"

Sam zalapal po dechu, když si uvědomil, že řekl příliš mnoho a vrátil se k zírání na Deana.

„Do kuchyně! Hned!" Bobby nesmlouvavě ukázal na místnost za nimi.

„Nemůžu. Musím zůstat tady."

„Zatraceně, Same! Hni se nebo tě tam dotáhnu za vlasy sám!" vyhrožoval, ale nemělo to účinek. „Než napočítám do tří!"

Sam zatnul zuby a neochotně pustil Deanovu ruku. „Za chvilku se vrátím," slíbil. Vstal a obrátil se k Bobbymu. „Nyní jsi šťastnej?"

„Přímo v extázi! A teď dones svůj zadek do kuchyně!" Bobby čekal, dokud Sam nezmizel ve vedlejší místnosti, pak se podíval dolů na Deana. Ohlédl se zpět ke dveřím, aby se ujistil, že ho Sam nepozoruje, natáhl se a pohladil spáče po vlasech. „Bude to v pořádku, synku. Odpočiň si."

Zůstal s ním po dobu několika sekund, než odešel za Samem do kuchyně. „Tak a teď mi řekneš, co to mělo být?"

Sam pokrčil rameny a zíral na jídelní stůl.

„Začni mluvit, Same," sedl si naproti němu.

„Není o čem."

„Tohle ty neděláš. Nemlčíš, pokud tě něco trápí. Myslím tím, že jsi ten typ člověka, který, když má špatný den, vezme kytaru a vyzpívá to do světa."

„Tak špatný to se mnou zase není."

„Já vím, že ne," Bobby žertoval, ale poté mu úsměv poklesl a on opět zvážněl. „Všiml jsem si něčeho divnýho, od tý doby co si zjistil, že je Dean nemocný. Chováš se jinak."

„A jak, k čertu, chceš, abych se choval? Můj bratr je v depresích, trpí anorexií. On..." Sam se kousl do rtu, když mu slzy začaly klouzat po tvářích.

„Mluv se mnou."

„Nemůžu. Dean mě potřebuje silného. Teď se o něj musím postarat já, je to teď moje práce."

„Mluvení tvou péči přeci nezastaví," řekl mu Bobby, než se rozhlédl po kuchyni. „Dean tu v tuhle chvíli není."

Sam mlčel po dobu několika vteřin. „Já si nevšiml, Bobby."

„O čem to, u svatýho pekla, mluvíš?"

„Nevšiml jsem si, jak moc zle mu je," přiznal Sam a další slzy se skutálely. „Zvracel... a stěží jedl. Pět měsíců... a já jsem si nevšiml, dokud neomdlel."

Bobbyho výraz změkl. „Nevšimli jsme si ani jeden. Je těžké to zaznamenat, když na sobě nosí půlku svýho šatníku. A ke všemu je sakra dobrý v tom, chovat se normálně." Pokrčil rameny. „Normálně v jeho smyslu."

Sam se mírně usmál, ale cítil se kvůli tomu provinile.

„Ten kluk by klidně strčil nejlepší herce do kapsy. Nenechá tě vidět, co nechce, abys viděl. Jedná normálně, používá ty svý rádoby chytrý komenty... přesvědčí tě si myslet, že je v pořádku, i když není."

„Ale co jeho tvář? Je obtížný postřehnout, jak pohublé má tělo pod těma spoustama vrstev, ale obličej... jeho lícní kosti byly vždycky viditelné, jenže teď jsou až příliš. Jak mi tohle mohlo ujít?"

„To je pravda, ale abych byl upřímný, myslel jsem si, že jen něco málo shodil. Nepřipadalo mi to tragický... ale to bylo tím vším oblečením. Měl jsem za to, že se mi to jen zdá."

Sam přikývl. „Ale já si měl všimnout."

„Zrovna tak jako já a ty by ses za to hlavně neměl obviňovat. Vlastně, neměli bysme to dělat ani jeden." Bobby se ujistil, že mu Sam věnuje pozornost a zeptal se. „Viníš Deana za smrt vašeho otce? Dáváš mu vinu i za jeho nemoc?"

Sam zalapal po dechu, oči doširoka otevřené hrůzou. „Ne. Jak to můžeš říct? Samozřejmě, že ne."

„No, Dean to má za zlé sám sobě, ale to neznamená, že to jeho chyba je. S tímhle musíme všichni přestat, není to pro nikoho z nás dobrý.... Dean viní sebe za smrt otce, my dva z toho, že jsme si nevšimli, jak špatně na tom je."

„Ale kdybychom to zaregistrovali dřív..." začal znovu, ale byl přerušen.

„Hele, jestli s tím okamžitě nepřestaneš, tak vezmu támhle to mražený kuře a přetáhnu tě s tím přes hlavu." Pak se k němu Bobby mírně naklonil a promluvil tichým hlasem. „Jediná věc, na kterou bysme se teď měli soustředit je jak Deanovi pomoc. On nás teď potřebuje víc než kdy jindy a ty bys už neměl o všem takhle přemýšlet. Musíme tu být pro něj bez ohledu na to, co bylo. Takže všechny ty svý smyšlenky si co nejdřív vyžeň z hlavy."

Sam nic neříkal a Bobby doufal, že si z toho něco vezme. Tiše se zasmál. „Nevím, co s váma oběma mám dělat. Někdy bych s těma vašema tvrdohlavýma palicema rád třísknul o sebe."

'Možná má Bobby pravdu. ' Sam se chystal něco říct, když do kuchyně vešel Dean vysvlečený do půli těla.

„Mám tu náhradní košili?" ptal se a snažil se obejmout rukama, očima těkaje po místnosti aniž by zavadil o členy své rodiny. „Já jsem... byla pozvracená... potřebuju..."

Sam se usmál, i když mu bylo při pohledu na bratra a na to jak vypadá do pláče a vstal. „Jasně. Něco jsem vypral už včera. Mrknu se," začal se přehrabovat v prádelním koši.

Bobby na Deana zíral v šoku. Bylo to poprvé, kdy ho viděl za těch pět měsíců bez košile.

Winchester starší vypadal jako chodící kostra. Klíční kosti z něj nápadně trčely a připomínaly tyče pohřbené pod lidskou kůží. Hrudník mu pod její tenkou vrstvou prosvítal, prostory mezi žebry měly hloubku údolí. Kyčle vystupovaly proti džínům, které mu visely nízko, i když byly upevněny páskem staženým na poslední dírku.

„Svatý kecy, synku. Vypadáš, jak vychrtlo," vypadlo z něj poté, co znovu našel hlas.

Dean sklopil smutně hlavu a otočil se. „Počkám vedle..." pomalu odcházel.

Bobbymu bylo do breku, když spatřil jeho záda. „Zatraceně, kluku," šeptal při pohledu na ostré hrany lopatek a oblázkové kosti páteře. Každý z obratlů byl nápadný jako kámen na hladké silnici a lopatky vypadaly jako malá andělská křídla.

Sam na Bobbyho zazíral. „Díky moc," procedil skrze zaťaté zuby a pospíšil si za bratrem.

Starší muž si vytřel slzy z očí. Nikdy by si nepomyslel, že jeden z jeho chlapců... jeho vždy houževnatý a silný synek bude kdy vypadat tak špatně, vyhuble a křehce. To prostě nebyly slova korespondující se jménem Dean Winchester.

Bobby se postavil a následoval oba své hochy do obývacího pokoje.

Pokud chtějí Deanovi pomoc, musí spolu o tom mluvit.

Tedy, on a Sam budou mluvit, Dean bude poslouchat.

TBC