Dean pomáhá Bobbymu v garáži.

„Co že chceš?" zeptal se Sam v šoku pět dní po Deanově psychickém kolapsu v koupelně.

„Chci jít na lov! Si snad hluchej?"

„T-ty... ses zbláznil! Neexistuje nic, co by mě donutilo to udělat. Musím ti snad připomínat, co se stalo na tom posledním? Omdlel si!"

Dean protočil oči. „Jenže už jsem v pohodě. Já se fakt potřebuju vrátit zpátky do businessu. Nesnáším, když tu takhle trčím! Nudím se!"

„No, tak to je smůla, protože ty nepůjdeš nikam, dokud ti nebude líp. A je mi jedno jak dlouho to bude trvat a klidně tě k sobě připoutám, když budu muset."

„Okeyyyy... Tohle vůbec nezavání gay hrátkama. A co mám teda jako dělat?"

„Měl bys odpočívat, jak říkal doktor. A jestli tě uslyším pronášet další slova příliš blízké 'lovu' nebo lovení', praštím tě."

Bobby seděl u kuchyňského stolu a poslouchal je.

"Sam má pravdu, Deane. Ve tvém stavu je to příliš nebezpečné. Takže pokud JÁ tě uslyším mluvit o lovu, vytáhnu ven brokovnici."

Starší Winchester si uraženě sedl na židli. „Tak fajn! Vy bláznivý kvočny!"

„Máme o tebe jen strach, víš? Pořád si nemocný. Nemluvě o tom, že si hubený jak hrábě. Jediný místo, kam ve svém stavu půjdeš, je dům a možná zahrada."

„Páni! Později se z toho pokusím být nadšený!" odfrkl si sarkasticky. Opřel si loket o stůl a podložil si bradu dlaní. Tragicky zavzdychal. „Ach můj Bože, umřu nudou."

Sam s Bobbym se na sebe podívali. „Přestaň být tak dramatickej. Jestli Sam svolí, můžeš se mnou na chvíli do garáže."

„Whoohoo! Garáž! Během minuty exploduju nadšením!" pohlédl se z okna, než se lehce usmál. „A budu moct pomáhat s autama?" zeptal se s výrazem dychtivého dítěte.

„To záleží na tom, jestli si byl hodnej."

„Grr, přeci už nejsem malej." Pak se zahleděl na Sama a zatřepotal řasami. „Tak dobrá, mami. Můžu jít ven a hrát si s těma báječnejma autama?"

Sam se zasmál. „Jen, když mi slíbíš, že se nebudeš přepínat a pokud pocítíš únavu, vrátíš se."

„Ach můj Bože. Je těžký si vybrat, kdo z vás je horší - jestli ty nebo Bobby."

„Deane, nepůjdeš nikam, dokud mi neslíbíš, že to nebudeš přehánět!"

„Nebude, Same. Já na to dohlídnu," Bobby na něj mrkl, když viděl, jak Dean zůstal na oba dva nevěřícně zírat.

„Vy dva mě přivedete k šílenství. Dobře, budu se šetřit. Tak - už můžu jít?"

Bobby přikývl a vstal. „Sejdeme se venku. Je tam docela zima a větrno, takže se hodně nabal, protože tě nemíním honit po pozemku, až tě sebere vítr a ty začneš poletovat nad zahradou," udělil mu poslední radu před odchodem do garáže.

„Oh, díky. To je od tebe vřelé," Dean hledal svou bundu.

Sam mu podal svou mikinu. „Tady, tohle tě udrží v teple... a doufejme, že to postačí i k tomu, aby tě nic neodneslo."

Dean mu jí vytrhl a rychle se do ní nasoukal.

„Bude ti dost teplo?" snažil se mu jí upravit.

„Můžeš s tím přestat?!" Dean odstrčil jeho ruce stranou. „Budu v pořádku."

„To ti radím. Víš, lovení je pro tebe teď dost nebezpečná záležitost... Pokud by se kolem tebe prohnal duch... nebo, co já vím... kejchnul si démon, mohlo by tě to dostat. A radši si tam venku dávej bacha."

„Dobře, fajn. Až budu v garáži, budu se mít na pozoru před létajícími duchy a kejchajícími démony," reagoval Dean s vážnou tváří.

Sam protočil oči, ale usmál se. „To bys měl. Zavolám tě, až bude oběd, dobře?"

„Jasně, mami. Takže už si můžu jít hrát?"

„Jerk!" Sam ho obdaroval oblíbeným oslovením.

* * *

Bobby čekal na Deana v garáži. „Hej ty tam. Pomůžeš mi s tímhle."

„Dobře," přešel k autu. „Kontroloval si ho?"

„Ještě moc ne, mám ho tu teprve od včerejška," Bobby upravil malé světlo, které při práci používal. „Vidíš, jestli je vnitřek vozu v pořádku?"

Dean se naklonil kvůli lepšímu zornému úhlu.

Mezitím, co ho Bobby sledoval, všiml si jeho třesoucí se ruky.

„Jsi v pořádku?"

Dean zavřel oči a sklopil hlavu. „Tak naposledy - jsem plnej pohody. Hele - složil jsem rým."

„Jestli budeš potřebovat pauzu, přinesl jsem židli," Bobby k ní pohodil hlavou.

„Skvělý," povzdechl si a naklonil se blíž k autobaterii. „Vypadá divně."

„Ne, tím to není. Ověřoval jsem to."

Dean přikývl a pustil se do práce.

* * *

„Hej, Bobby. Podej mi ten klíč," nastavil ruku.

„Tady," vložil mu ho do dlaně. „Co se děje?"

„Jen tu potřebuju..." utichl, když něco utahoval.

Bobby ho pozoroval, jak skoro bez námahy opravil karburátor. „Vedeš si dobře, synku," pochválil ho mezitím, co Dean začal pracovat na další závadě.

Jen se s mírně umouněnou tváří ušklíbl. „Já vím."

Pracovali dalších pět minut, když je přišel Sam zkontrolovat.

„Jak ti je?" zeptal se a podal Deanovi sklenici džusu.

„Skvěle. Bobby se mě na to samý ptal před dvěma minutama. Přísahám, že jestli to udělá ještě někdo další, nakopu ho," vyhrožoval a otřel si tvář do hadru, než se napil.

Oba dva muži se na sebe podívali a usmáli se. „Dobře teda, začnu s obědem." Sam se vrátil do domu.

Dean pracoval ještě pár minut, když ho Bobby uchopil za paži. „Tak a teď si dáš přestávku."

„Ale no tak, Bobby. Makám sotva dvacet minut."

„To je dost dlouhá doba. Sedneš si. A pokud ne, tak tě přinutím. Sedni!"

Dean si naštvaně posadil. „Nejsem žádnej pitomej pes," bručel.

Bobby zavrtěl hlavou a dokončil to, co starší z Winchesterů začal.

* * *

Když ho konečně nechal znovu pracovat, začali s dalším autem.

„Hele, Bobby, myslím, že je to motorem."

Starší muž se k němu připojil. „Kde?" posvítil si na místo.

„Tám..." Dean se narovnal a musel se přidržet. „Wow!"

„Jsi v pořádku, synku?" pomalu ho odvedl k židli.

Dean zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Jo, myslím, že jsem se jen moc rychle narovnal, to je všechno."

„Měli bychom tě dostat zpátky do domu," navrhl Bobby, když si všiml, jak je Dean o odstín pobledlejší.

„Ne. Jen mi dej minutku."

„V žádným případě! Sam by mě zabil, kdybych tě nechal pracovat po tom, cos sebou skoro seknul. Vracíme se, ať se ti to líbí nebo ne," popadl Deana za paži a pomohl mu vstát.

Po celou cestu k domu mu nesundal ruku z ramen.

Sam pustil všechno, co v tu chvíli držel, když ho viděl přivést bledého a třesoucího se Deana do kuchyně.

„Co se stalo?" hnal se jim naproti na pomoc. Vzal bratra za druhou paži a pomohl Bobbymu usadit ho na nejbližší židli. „Tak co se, k sakru, stalo?"

„Málem omdlel."

„Ve skutečnosti jsem zažil jen malou závrať, protože jsem se o trochu rychleji narovnal."

„Cokoli to bylo, už zůstaneš tady."

Dean si podrážděně povzdechl. „Tak a teď budete kvůli tomu ještě daleko horší, že jo?"

„Ehm... jo. Já věděl, že s tím odpočinkem mě neposlechneš," Sam se na něj mračil, když poklekl naproti němu, aby mu sáhl na čelo.

„Ale on odpočíval, Same. K těm pěti minutám jsem ho musel prakticky donutit."

„Pět minut? Bylo to spíš patnáct!"

„Po obědě zůstaneš na gauči. Jediná činnost, která je ti povolena, je hýbání rukama z důvodu přepnutí televize. A předtím, než zase začneš protestovat, ti připomínám, že Bobby je na MÉ straně."

Dean zkřížil ruce na prsou a zlostně na ně zazíral. „Fajn! Vždyť je to jedno! Ale až se z toho zcvoknu a oba vás zabiju tak dávejte vinu sobě!"

„To beru," Sam se postavil a obrátil se k Bobbymu. „Měj ho na očích, já dokončím oběd."

* * *

Když byl oběd připraven, Sam s Bobbymu sledovali, jak si většinu času Dean s jídlem hraje.

„Budeš to jíst?" zeptal se ho, sám namotávajíc těstoviny na vidličku. „Moc jsem ti toho na talíř nedal, možná bys měl zkusit sníst to všechno."

Dean si strčil do úst sousto a podíval se na něj. „Tak. Spokojený?"

„Jistě. A teď ještě jednou."

„Možná by mi to šlo líp, kdybyste na mě tak nezírali." Deanovi se podařilo do sebe dostat další sousto, než příbor položil. „Hotovo."

Sam se podíval na talíř a uvnitř sebe si povzdechl. Bratr sotva zvládl sníst půlku z té dětské porce, kterou mu nandal, ale i přesto se na něj usmál.

„Dobře. Alespoň něco si snědl." Nachystal Deanovi do dlaně jednu z jeho pilulek. „Je čas na tohle."

Poté, co ji zapil douškem vody, Sam mu pomohl vstát a vedl ho ke gauči.

„Záchod je teď jediný místo, kam tě pustíme. Pokud budeš potřebovat, řekni nám. Ale pro tuhle chvíli si lehni a odpočívej," Sam ho uložil a přikryl.

„Ano, mami. A povolení k dýchání mám?" sebral ovladač.

„Nebuď za chytráka, Deane! Nemůžeš mě vinit za to, že mám o tebe strach a starost o tebe přeháním! Není to tak dávno, co jsi ležel v nemocnici v kómatu."

Deanův výraz změkl. „Jsem v pořádku, Same. Dobře - teď možná ne... ale budu," položil svou tenkou ruku přes jeho. „Zkus jen chvíli vypnout. Já přeci ve vteřině, co ze mě spustíš oči, nikam neodejdu."

Sam ji uchopil do své. „Jenže tohle nevíš," oči se mu zaplnily slzami. „Málem jsem tě ztratil a ty..." odmlčel se, aby je setřel. „Nevím, jak vůbec můžeš fungovat s tak malým množstvím jídla, které do sebe dostaneš. Je to víc než nic, ale... pořád to není dost."

Dean se zadíval na jejich spojené ruce. „Dělám to nejlepší, co svedu, Same. Já... i když se z tebe asi zblázním, pořád tě potřebuju." Během řeči stále zíral mimo. „Jinak bych to asi vzdal."

„No, já budu pořád tady," slíbil a stiskl mu prsty.

Dean se usmál. „To já taky."

„To bych ti radil," natáhl se k němu a objal ho. „Protože nevím, co bych dělal, kdybych tě ztratil," zašeptal v slzách koulejících se mu po tvářích.

„Ale ty mě neztratíš," Dean ho ujistil. „Slibuju."

Sam zavřel oči a sevřel ho pevněji.

Po několika minutách se ten starší zavrtěl. „Ehm... Same? Pustíš mě ještě dneska nebo jak?"

Sam se mírně zasmál, odtáhl se a otřel si tvář. „Promiň."

„Hej, bitch, chceš se dívat na film?" Dean kývl k televizi, kde právě probíhala automobilová honička.

„Jasně," přisedl si na gauč, zvedl bratrovy nohy a položil je přes své, aby se mohli dívat vedle sebe.

„Wow, cool!" Dean hltal obrazovku.

Sam svou pozornost však věnoval stále svému bratrovi. „Jo... to je."

TBC