Dean se Samem jdou nakupovat.

Týden po propuštění Deana z nemocnice vešel Sam do obývacího pokoje, držíc bundu a boty.

„Hej Deane, jdu nakupovat. Chceš jít?"

Bratr se na něj podíval, než stočil pohled ven. „Já..." nervózně polkl a pokrčil rameny. „Nevím, Sammy."

Sam mu ovinul paži kolem kostnatých ramen. „No tak, Deane. Vím, že jsi možná nervózní. Nebyl jsi venku od té procházky, co jsme..." zmlkl, protože nechtěl myslet na to, co se tenkrát stalo. „Ale musíš do sebe dostat aspoň trochu čerstvého vzduchu. Nemůžeš zůstat uvnitř navždycky."

Dean se zhluboka nadechl a obrátil se k němu. „Dobře."

„Skvělý. A můžeš si vzít zase tohle," ukázal mu svou mikinu.

„Proč mě do tohohle oblíkáš vždycky, když jsem nemocnej... nebo tak?" ptal se a neochotně si jí od něj vzal.

„Já nevím. Jen si chci být jistej, že jsi v teple... a tohle tě od zimy ochrání."

Dean obrátil oči v sloup. „Ale to moje bunda taky, víš."

„Snažím se o tebe starat. Takže si se mnou nezačínej nebo budu muset nastolit znovuzlechtání."

„Ooooh, už se bojím," Dean se hraně otřásl.

„To se boj! A teď jdeme," Sam ho vzal jemně za ruku a pomohl mu vstát. „Jsi v pohodě?"

„Ach můj Bože, Same, jen jsem si stoupl. Pochybuju, že se mi při tom něco stane."

„Já vím, že reaguju přehnaně, ale omlouvat se za to nebudu. Není to tak dávno, co jsi málem umřel... a začal jsi jíst teprve před pár dny. Takže promiň, že se strachuju o svého bratra!" Samovy oči se zaplnily slzami, ale on je nemínil setřít.

Deanův výraz změkl. „Okey, Sammy. Sorry."

„V pohodě. Ale už pojďme, než se setmí," položil mu ruku kolem ramen.

„Same, je jedna odpoledne. Nejsem zas tak pomalej," dloubl ho do loktem do žeber, kráčejíc do kuchyně.

„Hej Bobby, jdeme nakupovat. Mám seznam, takže by to nemělo trvat dlouho."

Bobby viděl, že Dean jde také. "Dejte si na čas. A dohlídni na něj, ať se moc nevysiluje a nech ho dostatečně odpočinout, pokud to bude potřebovat," snažil se nesmát při pohledu na výraz v Deanově tváři.

„Ehm...haló? Já jsem tady."

„Já vím, ale nemůžeš nás vinit za to, že o tebe se Samem máme strach."

„Dobře, cokoliv. Už můžeme tedy jít?"

„Uvidíme se později, Bobby," Sam se chystal otočit, když za sebou uslyšel jeho hlas.

„Myslím to vážně, Same! Dohlídni na něj," znělo to velmi vážně.

„Samozřejmě. Teď je to moje práce." Sam se na něj usmál a odešel za bratrem. Zamračil se, když viděl Deana stát u dveří s nervózním výrazem. „Jsi v pohodě?" položil mu ruku na záda.

Dean při tom nečekaném kontaktu nadskočil. „Bože! Tohle už nedělej! Jsem v pohodě. Jen... už pojďme," udělal krok ven.

Oba Winchesteři kráčeli mlčky několik minut, dokud se ten starší náhle nezhoupl na stranu. „Wow."

„Hej, hej," udělal Sam, když byl Dean málem sražen poryvem větru. Položil mu ruku kolem ramen, aby ho ustálil. „Jsi..."

„Jo, Same. A přestaň se mě na to ptát. Jen nemůžu uvěřit, že jsem byl skoro poražen trochou pitomýho větru."

„Myslím, že by tě teď klidně zdolalo i dítě. A po pravdě... by i nejspíš vážilo v tuhle chvíli víc než ty."

„Já... já se snažím, víš?!" podíval se na Sama.

„Já vím, že jo. A jsme proto na tebe s Bobbym pyšný." Znovu se dali do pohybu, ale Sam z Deanových ramen už ruku nesundal.

* * *

Dean si po cestě musel dvakrát odpočinout.

Poté, co se dostali do obchodu, Sam vyzvedl pojízdný košík. „Tudy," zamířil k pečivu. Všiml si, jak se Dean natlačil co nejblíže k němu, proto na něj znovu ochranitelsky položil svou ruku.

Uložili do košíku chleba a procházeli uličkou mezi regály. Sam se zarazil, když Dean vedle něj zničehonic ztuhl. „Deane?"

Bratr se kousal do nehtu a s nervózním pohledem sledoval veškeré potraviny kolem sebe. Náhle měl pocit, že je to na něj moc, když mu srdce nabralo na rychlosti a on se cítil, jakoby měl místo něj buben a někdo do něj začal mlátit v šíleném rytmu. Dech se v něm mírně zadrhával, proto zavřel oči, aby se zbavil pohledu na veškeré to jídlo, kterým byl obklopen.

„Hej," Sam si stoupl do jeho zorného pole, vzal ho za bradu a nadzvedl mu hlavu, aby se mu mohl podívat do tváře. „Je něco špatně?"

Dean oči otevřel a podíval se do jeho ustaraného obličeje. „Nic... Já-já-jsem v pořádku," zašeptal s nuceným úsměvem na tváři.

„Nejsi v pořádku, brácho. Vypadáš, jako by si viděl ducha... což pro normální lidi..." Sam zmlkl a zavrtěl hlavou. „Co se děje?"

„Nevím. Já jen..." Dean se nahlédl do uličky a pak zpět na Sama. Zatřásl hlavou, zhluboka se nadýchl nosem a vydýchl ústy, čímž se snažil uklidnit. „Sorry. Nevím, co to se mnou, sakra, je. Jdeme, ať to máme za sebou."

Sam ho s obavami sledoval ještě o minutu déle, než přikývl. „Dobře. Pokud budeš potřebovat odsud odejít, řekni mi a okamžitě vypadneme."

„Ale co nákup?"

„Ty jsi mi přednější než nějaký pitomý jídlo. Myslím to vážně, Deane - nemusíš předstírat, že jsi v pořádku, když nejsi." Sam se otočil zpátky k regálu. „Chceš odsud něco?"

Rozhlédl se po policích s potravinami a kousl se do spodního rtu. „Nevím," zašeptal a sklopil oči k zemi. Zaťal ruce v pěst, aby skryl jejich třes.

„Dobře," Sam přikývl a pokračovali dál uličkou. „Dej mi vědět, jestli existuje něco, co chceš."

Když se dostali do sekce se sladkostmi, Dean se od něj odpojil a sáhl pro sáček s M&Ms tak opatrně, aby se nedotkl těch ostatních. „Můžu tohle?" zeptal se a rychle odstoupil, jakoby očekával od regálu útok.

„Samozřejmě můžeš. Vezmi si dva, jestli chceš," Sam ho s hrdým úsměvem pozoroval, když vyzvedl ještě jeden. Věděl, jak hloupě to zní, být hrdý na někoho, kdo dělá něco tak nicotného, ale aspoň si vybral něco k jídlu. „Co dál?"

Dean se k němu znovu připojil, tahaje si nervózně rukáv od mikiny. Snažil se zůstat ve středu uličky tak, aby nebyl blízko nebo vedle žádného ze zboží. Jeho oči těkaly kolem, ve snaze nezůstat na ničem déle než vteřinu a přitom zmapovat rychlou cestu úniku. „Ehm... odsud už nic nechci."

„Dobře tedy. Pojďme na další."

Po téměř deseti minutách chůze došli k mrazákům. „Co chceš k večeři?"

„Je mi to jedno." Pak se k němu naklonil a zašeptal. „Hej, Same, proč na mě ty lidi tak koukaj? Mám pocit, že na mě zíraj."

„Nikdo na tebe nezírá, Deane."

„Jsi si jistej? Jak to víš?"

„No vím to, protože tu nikdo není. Tahle ulička je prázdná," Sam ho pohladil po paži.

„Aha," zrozpačitěl. Otřásl se a znovu se zhluboka nadechl, když objal své tenké tělo, jakoby ho chtěl chránit před neviditelnou hrozbou. „Omlouvám se. Já... většinou mi nevadí, když se na mě lidi dívaj, jen nechci..."

„To bude v pořádku. Bude to sice chvíli trvat, ale ty to zvládneš."

„Nesnáším být takovýhle. Chci zpátky své staré já."

„Já vím. Já taky. A teď se pohneme... nevím jak tobě, ale mě je tu tak trochu zima, když tu stojíme." Sam dotlačil vozík k jednomu z mrazáků a sáhl do něj. „Ooh, sleduj. Rybí prsty, ty jsem měl vždycky rád. Hele," zamával šťastně krabicí.

Dean si nemohl pomoci a začal se smát, když viděl bratra chovat se jak velké dítě. „Jsi blázen!"

„Hej," Sam našpulil pusu v předstírání smutku, ale byl rád, že se tomu Dean směje. „Ooh, dívej, hamburgery. Chceš taky?"

„Ehm... Jistě," reagoval s roztřeseným úsměvem.

Sam se znovu usmál a dal krabičku mražených burgerů do košíku. „Ooh, pizza." Vzal ji také. „Chceš odsud ještě něco?"

„Co je s tebou? Chováš se... divně."

Sam zvedl obočí a snažil se vypadat nevinně. „Cože? Já nic nedělám." Věděl, že se chová ujetě, ale chtěl tím Deana a jeho nervozitu z jídla rozptýlit. „Vezmeme nějaký cereálie."

„Já nesnídám."

„Já vím, že ne... teď. Ale budeš muset začít. Nemůžeš žít z jednoho jídla denně. A i pak to nebude moc. A hni se nebo si tě přehodím přes rameno a donesu tě tam."

„Fajn. Ty divnej podivíne."

„To jsem slyšel," Sam ho hravě bouchl do ramene, ale dával si pozor, aby to nebylo moc. Nechtěl ho porazit.

„Taky jsem to řekl nahlas. Je dobrý vědět, že nejsi hluchej." Bratr ho tím rozesmál.

Když se dostali do uličky obilovin, Sam hledal něco, co by chutnalo všem třem. Pak jen nad těmi nekonečnými druhy zavzdychal a náhodně hodil jedny do košíku.

„Hej, Same. Vezmeme nějakou sodu. Mám žízeň."

„OK, jdeme," přešli k nápojům.

„Chceš taky jednu?" Dean otevřel ledničku.

„Jop, to samý pro mě," Sam se otočil dokola, aby se ještě jednou rozhlédl a ujistil se, že na nic nezapomněl. „Myslím, že máme všechno... pokud ty ještě něco nechceš."

Deanovy zelené oči šmejdily po obchodě a dech se v něm zadrhl, když viděl skupinku lidí, která k nim mířila. „Ehm...m-myslím, že ne. Můžeme už jít?"

Sam se zamračil a znovu kolem něj v podpoře přehodil paži. „Okey."

K pokladnám se museli dostat skrz uličku plnou potravin. Sam si všiml, jak se Dean k němu tlačí čím dál tím víc, aby zvětšil prostor mezi ním, lidmi a potravinami, které míjeli.

„Chceš odejít? Položím to a můžeme jít."

„Ne, jsem v pohodě," šeptat, díval se na podlahu a pospíšil si k pokladně.

„Jsi si jistej?" Sam ho jemně zmáčkl a nestaral se o to, co si lidé asi myslí o ruce omotané kolem bratra.

* * *

Když zaplatili za jídlo, vyšli s taškami ven.

Deanovi se nikdy tak neulevilo, jako když konečně obchod opustili. Jeho srdce a dýchání se přešly do pravidelného rytmu, i třas rukou se zklidnil do mírného chvění, na které byl poslední dobou zvyklý.

Sam se rozhlédl po nejbližší lavičce, kam hned s Deanem zamířil. „Jsi v pořádku?" sedl si vedle něj.

„Jen trochu unavenej," přiznal tiše, zhluboka se nadechl, jakoby se to po celou dobu bál udělat. „Už jsem nebyl venku věčnost a trochu mě to vyčerpalo."

Sam se soucitně usmál. „Já vím. Ale četl jsem, že je to běžný. Nemůžeš mít moc energie, když nic nejíš."

„Už jsem ti to jednou řekl, Same! Já se fakt snažím!" pokoušel se neztratit nervy.

„He, hej. Já to přeci vím. Není to tvoje chyba. Máš deprese a jídlo je..." Sam zmlkl, když si všiml, že na něj bratr zírá. „Promiň," omluvil se, protože věděl, jak moc tohle slovo Dean nesnáší.

Ten jen zavrtěl hlavou a zavřel oči, když cítil vlnu slabosti, která se přes něj přehnala. „Zapomeň na to," položil si ruku na čelo.

„Je ti špatně?"

„Není. Jen malá závrať."

„Volám Bobbymu," Sam sáhl pro telefon. „Vyzvedne nás."

„Jsem v pořádku," Dean ho chytil za ruku. „Přestaň panikařit."

Sam ho ignoroval a čekal, až mu to Bobby zvedne. „Ahoj. Můžeš pro nás přijet? Dean se necítí dobře."

„Jsem v pořádku," Dean se mu to snažil říct znovu.

„Jsem na cestě, kde jste?" Bobby si bral klíče od auta.

Dean jen obrátil oči v sloup, když poslouchal bratra, který udával jejich polohu. Zvedl obočí a obrátil se k němu, když zavěsil. „A teď už můžeš přestat být kvočnou?"

„Ne. Mám strach, jasný? Vzpomínám si, že tehdy než jsi omdlel, si mi řekl něco o závrati. Takže mi to nemůžeš vyčítat..." Samovy oči se zaplnily slzami.

Než Dean stačil odpovědět, zastavila Impala vedle nich. „Jak je mu?" Bobby vystoupil z auta.

„ON je tady taky. A jsem v pohodě, jen jsem se na vteřinu necítil dobře. Ale tady doktor Paranoia byl... paranoidní."

„Nejsem paranoidní, říkal, že má závrať." Sam skládal tašky do kufru. Když skončil, pomohli s Bobbym Deanovi na sedlo spolujezdce.

„Chci řídit. Je to moje auto," zkřížil ruce na prsou.

Bobby sedl za volant, Sam dozadu. „Můžeš řídit, až ti bude líp."

Dean se zamračil. „Jenže to bude trvat měsíce. Chci řídit svoji baby teď, řekla mi, že se jí stýská."

„Nechám tě vybrat hudbu," nabídl mu Bobby a zvedl krabici s kazetami.

„Ach, radosti! Myslím, že nadšením co nevidět exploduju!" prskl sarkasticky a vybral pásku. Ani jeden z mužů nebyl překvapen, když se z kazetového přehrávače ozvala Metallica a The Unforgiven.

Zatímco se Dean zaposlouchal do tónů, zasunul se do sedadla a opřel si hlavu o zadní opěru.

Předtím, než vyrazili k domovu, si Sam s Bobbym vyměnili ustarané pohledy.

* * *

Před domem vybalovali tašky z vozu, když Dean jednu zvedl, ale Bobby si ji od něj převzal.

„Ty nic nosit nebudeš."

„Chci pomoc, Bobby. Nejsem invalida."

Sam k nim došel a odvedl bratra k domu. „Ty si potřebuješ odpočinout."

Bobby dostal zbytek nákupu ven, zatímco Sam pomohl bratrovi dovnitř. Dostal ho až ke gauči, kam ho uložil a pečlivě přikryl.

„Přísahám, že je mi fajn! Totálně se tu unudím, jestli nebudu moct něco dělat a...zblázním se," Dean pokroutil obočím.

Sam se zasmál. „Takže nic novýho."

„Hej! Jsem nemocnej, nemůžeš si ze mě utahovat!" Dean vystrčil spodní ret před sebe.

„Najednou jsi nemocný? Ještě před minutou jsi byl v pohodě."

Dean se zavrtěl. „Můžeš pustit televizi?"

„Jistě, co tam mám dát?" Sam vzal dálkový ovladač.

„Jen projdi programy, něco tam bejt musí."

„Dobře," Sam se posadil na gauč a položil si Deanovy nohy do klína. „Co tohle?" zastavil se u nějakého akčního filmu.

„Jasně, proč ne."

O několik minut později se Sam polechtal Deanovy chodidla.

Bratr se zasmál a kopl ho do žeber. „Přestaň, magore."

„Cože? Já nic neudělal," Sam na to reagoval s nevinným výrazem.

Dean na něj temně zazíral, než se obrátil zpátky k obrazovce. Zanedlouho poté usnul.

* * *

O pár hodin později ho Sam sledoval, jak spí.

„Probudíš tu Šípkovou Růženku? Je čas na jídlo," Bobby strčil hlavu do dveří.

Sam přikývl a naklonil se dopředu, aby bratra vzbudil. „Hej, Deane?" oslovil ho tiše a jemně ho pohladil po paži. „Vzbuď se."

Dean zasténal a mírně se pohnul. „Co-?" zeptal se ospale, pomalu se posadil a mnul si oči. „Co se děje?"

„Je čas na večeři. Chceš, abych řekl Bobbymu, že budeš jíst tady?"

„Sakra ne! Dokážu dojít do kuchyně. A jestli tě někdy napadne mě nosit, tak ti nakopu zadek!"

Sam protočil oči a pomohl mu vstát s tím, že mu obtočil paži kolem pasu. Když byl Dean připraven, přikývl, a oba se vydali směr kuchyně.

„Hele, ono to žije," žertoval Bobby, rozdávajíc jídlo na stůl.

Dean si sedl a okamžitě si začal pohrávat s vidličkou. Poprvé v životě mu hamburger a hranolky nepřipadaly jako delikatesa, ale vyvolávaly v něm pocit nevolnosti, jen když se na ně podíval.

„Co se děje? Míval si rád burgery."

Dean pokrčil rameny. „Já vím, ale teď..." sklopil hlavu do dlaní a podrážděně si povzdechl. „Já nemůžu... promiň."

„Heh, hej. To je v pořádku...Pokud to nechceš jíst, udělám ti něco jiného," nabídl Sam a odstrčil židli, aby vstal.

„Ne, to je v pořádku," Dean ho zadržel. „Ty jez. Já jsem okey."

„Dobře," souhlasil a posadil se. „Ale hned jak budu hotov, něco ti připravím."

* * *

Když Sam dojedl, vstal a šel rovnou do lednice, aby tam pro Deana něco vybral. „A co kuře? Nebo...ooh pizzu?"

Jen ztěžka polkl. „Ehm... co takhle sendvič?"

„Okie dokie. Sendvič přichází," Sam vyndal kuřecí plátky.

„Ehm...Okie dokie?" zeptal se Dean se zvednutým obočím. „Odkdy používáš 'Okie dokie'?"

„Nevím. Mám dobrou náladu. Je to snad nezákonný?"

„Ne, je to divný."

Sam položil pár kousků kuřete na dva krajíce chleba a rozdělil ho na čtyři. „Tady to je," umístil talíř před bratra.

„Díky," Dean se zhluboka nadechl a zvedl malinký sendvič. Snažil se ignorovat oba muže, kteří ho sledovali, kousl si a pomalu žvýkal. Když polkl, mírně se usmál. „Je to dobrý."

Sam mu úsměv opětoval. „Skvělý. Zkus trochu víc."

Přikývl a vzal si další sousto. Podařilo se mu sníst jeden ze čtyř kousků a to bylo nejvíc za celou tu dobu, co byl venku z nemocnice. „Hotovo."

„Výborně, Deane! Snědl si celý kus místo obvyklých dvou až tří kousnutí!" Sam najednou vstal a zatleskal mu. „To si žádá oslavu!"

Bratr na něj zíral, jako by se zbláznil. „Měl jsem jen čtvrtinu sendviče, jak tohle chceš slavit?"

Sam pokrčil rameny, pak se jeho oči rozšířily, když si vzpomněl na antidepresiva. Vyndal je z kapsy a jednu pilulku mu podal. „Ještě tohle."

„Díky," zapil je velkým douškem vody. „Co budeme dělat?"

„Chceš se dívat na Osvícení? Ooh, a pak si pustíme Přelet nad kukaččím hnízdem."

„Úžasný, na co čekáme?" Dean vstal a fofroval do obývacího pokoje. „Tak dělej!"

Sam s Bobbym se jeho zapálení zasmáli, a když za ním přišli do pokoje, našli ho připraveného na gauči.

„Vrátím se za pár sekund," Sam odešel nahoru pro DVD. Bobby se mezitím usadil v křesle a Dean přes sebe přehodil deku.

„Osvícení nebo Kukačku jako první?"

„OSVÍCENÍ!" zařvali oba najednou.

„Dobře, dobře." Sam pustil DVD a přisedl si k bratrovi. „Dnes sis vedl dobře," řekl mu a objal ho paží, aby se o něj mohl Dean pohodlněji opřít.

„Pst. Dívám se na film," zašeptal, aniž by odtrhl oči od obrazovky.

* * *

Dean zvládl celé Osvícení a téměř půlku z Přeletu nad kukaččím hnízdem, než usnul.

Sam se usmál a přitáhl si ho těsněji k sobě. „Hej, Bobby. Chystám se ho vzít nahoru, tady se mu nebude spát pohodlně. Uvidíme se ráno." Vstal a pomalu a opatrně si Deana zvedl do náručí.

„Dobrou, Same. Jsi si jistej, že ho nechceš raději vzbudit? Nakope ti zadek, až zjistí, žes ho do postele přenášel jako novomanželku."

„Je unavený, Bobby. V noci sotva spí. Nechci ho budit, když si potřebuje odpočinout."

Bobby jen zakoulel očima. „Fajn. Potřebuješ pomoc?"

„Ne. Zvládnu to," Sam s ním začal stoupat po schodech. „V pořádku," zašeptal k bratrovi, když se mírně pohnul.

Dean jen ospale popotáhl, ale nevzbudil se a nevědomky tak nechal Sama, aby ho donesl až nahoru.

Před pokojem jemně kopl do dveří a donesl bratra až k posteli. „A jsme tu," pečlivě ho přikryl.

„Dobrou noc, Deane." Sam si vlezl do své vlastní, otočil se k bratrovi bokem, aby ho mohl sledovat, než také usnul.

TBC