Suzannah

Možná mi trochu ujela ruka s nůžkami. Kousala jsem si spodní ret a bála se pohnout. Nikdy bych nvěřila, že ztrávím tolik času před zrcadlem, ale právě teď to tak bylo. Prohlížela jsem s eze všech stran a hodnotila svou práci. Vybrala jsem si jednoduché vínové koktejlové šaty s kulatým výstřihem kolem ramen a s délkou nad kolena. Střih byl perfektní. Mojí prací bylo vystříhnout vzory. Po straně se mi od boku nahoru táhlo několik kulatých výstřihů, stejně jako na zádech. Ne, příliš výstřední, ale elegantní avyhovující. Izzy trvala na tom, že mi koupí boty a proto jsem stála na lodičkách ve stejné barvě jako šaty. Klepání ne dveře mě jen málo připravilo na izzyin příchod. Vtrhla do pokoje jako velká voda.

„Hej, už jsi hotová? Musíme si pohnout, dřív než.... svatá matko, Suze!"

Vystrašeně jsem se otočila a nsažila se odhalit příčinu Izzyina rozptýlení. Co bylo špatně? Skoro mi bylo do pláče. Nechtěla jsme být trapná a možná jsem to těmi úpravami opravdu zkazila.

„Děláš si ze mě srandu?! Vypadáš ohromně! Páni, Owensovi to dneska pořádně zavaříš. Pojď sem, chci to vidět zblízka. Jak jsi to udělala?"

Izzy byla oblečená do šatů, které jsem pro ní koupila a zářila v nich. Přiskočila ke mně a otáčela mě do všech stran. Připadala jsem si jako figurína ve výloze.

„Takže myslíš, že je to dobré?"

Izzyiny oči se střetly s těmi mými a na malý okamžik mě napadlo, že mě praští, jak se zamračila. Chytila mě za ramena.

„Holka, budeš vypadat skvěle a užijeme si to, věř mi až ti udělám vlasy a make-up budeš vypadat ohromně. Možná by jsme s vlasy ani dělat nic nemusely.... trochu je navlníme a je to."

V zrcadle se izzy usmívala, jak zvedala moje vlasy. Před hodinou jsem si je dobře prohlížela. Rozpuštěné nepřipadaly v úvahu. Někdo by si mohl všimnout jiné barvy na vrcholu mé hlavy, třeba právě Dante.

„Ne, potřebuju je vyčesat. Můžeš to udělat?"

Vložila jsem Izzy do ruky hřeben a posadila se na postel. Izzy shlížela na hřeben a mračila se, jak mi vlasy zkoušela rozčesávat.

„Fajn, ale nikdo by si toho nevšiml, vážně. Stejně nechápu, proč jsi změnila barvu. Už jsem ti říkala, že má Dante prozrzky slabost? Teda nikdy nedělal velké drahoty, ale pro zrzky měl výjimku.... kruci, máš mi říct, ať držím hubu. Tohle jsem neměla říkat."

Nevyšla mi zkouška m1ilého úsměvu. Izzy měla pravdu, a mně se kroutil žaludek při představě té desítky holek, které byly přede mnou. Vlastně co to plácám, taková hloupost. Neměla bych myslet na takový pitomosti. Izzy mi půlhodinu manipulovala s vlasy a make-upem, než byla spokojená a já taky. Nervy mě drásaly až potom. Balancovala jsem na podpatcích a třásly se mi kolena, jak jsme společně s Izzy čekaly na Brandona s autem. Jen připomínka, že můj lak na nehtech nebyl zrovna levný mě donutil si všechny neukousat nervozitou. Jak říkám, mohla bych být ztělesněním uzlíčku nervů zato Izzy byla naprosto klidná. V kapesním zrcátku si kontrolovala rtěnku a vlasy.

„Jak můžeš být tak klidná?"

Izzy schovala věci do jejího psaníčka a pohodila vlasy.Rudé rty vyšpulila v úsměvu.

„Léta praxe. Ne, kecám... uvolni se. Proč si vlastně nervózní, hmmm?"

Vůbec se mi nelíbil ten koketní výraz a mrknutí, které mi Izzy věnovala. Obalila jsem rukama svoje tělo a snažila se nemyslet, že tu čekám v noci před autobusem, abych se zúčastnila motorkářské párty. Oh, kruci kdyby to Emma věděla, tak mě zabije... Ale zpátky k izzyině úsměvu.

„Co tím myslíš?"

Izzy pokrčila rameny a naše oči se zaměřily na cestu, odkud se ozval přibližující se zvuk motoru a pak i pár předních světel. Branden dokonce dvakrát zatroubil než zastavil. Obě jsme naráz vyrazily a střetly se u auta. Izzy mě popostrčila k předním dveřím a já se na ní zmateně podívala.

„Klid, jen bezpečnostní opatření.Znám Brandona takže jestli se na tu párty chceme dostat, tak bude lepší, když budu sedět vzadu..."

Vždycky jsem měla asi dlouhé vedení, takže i teď můj výraz musel vyjadřovat zmatení. Izzy pokračovala.

„Víš, mám takový dojem, že jeho ruce nemůžou být zároveň vzadu a na volantu, už chápeš?"

Ou... Cítila jsem, jak mi červeň stoupá po krku a odmávla obrázky v mojí hlavě. To jsem vážně vědět nemusela. Izzy se jen zasmála a stejně jako já se nasoukala na zadní sedadlo. Brandon nevypadal moc nadšeně, když uviděl mě a ve zpětném zrcátku se díval na svojí snoubenku.

„Co to sakra je?"

Neohrabaně jsem se posadila do sedadla a mlčela. Brandon měl volnou košili a džíny. Vlastně to bylo jakoby právě vylezl ze sprchy. Vůně mýdla a pánské kolínské zaplnily celé auto. Na mě se ani jednou nepodíval.

„Jen bezpečnostní opatření, věř mi potřebujeme se tam dostat a vůbec, co je tohle za přivítání?"

Brandon zvedl jedno obočí a porpvé jeho oči padly na mě. Rozhodně jsem netušila jak reagovat. Místo toho jsem se pokusila vymámit malý, zdvořilý úsměv a snažit se nestahovat lem šatů níž.

„No, co na to říkáš? Jsem dobrá, ne?"

Brandon mi mírně poklepal na rameno, než nastartoval. Vypadal upřímně a jeho úsměv byl také jemný.

„Vážně ti to sluší, Suzannah. Dobrá práce, zlato."

Zajímavé, že ta poklona mi dodala aspoň malou špetku sebevědomí a já už nevnímala nic jiného, než pozorování cesty z auta a poslouchání hudby z autorádia. Izzy celou cestu neustále notovala se zpěváky a kapelami.

Dante

Nikdy by mě nenapadlo, že zůstávat sám na baru bude taková otrava. Přísahám nepil jsem, ale byl jsem k tomu blízko. Párty se rozjížděla stejně jako vždycky. Nevím, zda tu byli všichni, ale kretén Nico určitě. Jeho ksicht se nedal přehlédnout. Na pravé ruce mu visela vysoká blondýna a za ním se točila další černovlasá oblečená do něčeho, co mohly být plavky. Zatím byl celý večer v pohodě. Strávil jsem tady už půlhodiny a nikdo se mnou nechtěl nic mít, až na tohohle idiota.

„Takže, jak se baví hvězda kolem, který každý chodí po špičkách? Plánuješ tu někoho zmlátit a trochu to tady rozhýbat?"

Dost možná... Přítomnost Alexe mě nevyvedla z míry, ale rozhodně tu ani nemusel být. Hudba řvala z každého koutu, světla se mohla zbláznit a alkohol už tekl i popodlaze.

„Nemáš na práci nic jinýho, než mě srát, Turnere?"

Turnere do sebe převrátil pánaka zlaté tekutiny a poslal sklenici po baru.

„Nechovej se jakoby tě něco kouslo do zadku. Máš si užívat, bavit se, jsi vítěz. Mimochodem Aaron tě celou noc hlídá, má s tebou problém? Teda kromě toho, že Nico by potřeboval rozmlátit hubu."

Nenápadně jsem mrknul doprava. V rohovém boxu seděl Aaron a Marcus. Věděl jsem o těch dvou chůvách, které na mě dohlíželi. Mohli předstírat, že probírají obchodní záležitosti, ale taky se s tím mohli jít vycpat. Plán, který Izzy vymyslela byl perfektní a co se toho týče, tak už tu Beauty dávno měla být.

„Ksakru Owensi, probereš se dneska? Kde je vůbec Suzannah? Dluží mi tanec."

Ani omylem... Turner dostal dalšího panáka, když jsem se na něj otočil. Jediným pohybem, jsem mu sklenici vytrhl z ruky a převrátil tekutinu do svého hrdla. Whisky, rozhodně pravá whisky... Jakmile mi oheň stekl do žaludku položil jsem sklo na bar. Turner poslouchal.

„Drž svý pracky od Beauty hodně daleko, jasný?"

Turner nereagoval jinak, než smíchem. Jeho ruka přistála na mém rameni, jak se nemohl přestat smát.

„Doprdele tohle je epická noc, měl bys dostat svoje koule z její kabelky. Začínají ti chybět. Já půjdu, bav se, kámo."

Zjistil jsem, že s etaky usmívám a čekal dalších pět minut. Bylo těžký od sebe dostat protivné servírky a barmanku, co chtěla nenápadně podpis na prsa, ale nakonec se čekání vyplatilo. Zahlédl jsem jí hned jakmile vstoupila, možná mi pomohl izzyin jekot, ale já nespustil oči z ní - z Beauty. Pohled držela při zemi, letmo zvedla oči a vypadala naprosto sexy. Její nohy, prsa i zadek... ty šaty akorát zdůraznily správný místa. Čekal jsem a netrpělivě vyčkával, kdy dojde ke mně, protože mi něco říkalo, že pokud půjdu za ní, tak se otočí a uteče. Do háje, bylo to šílený.

„Zastrč jazyk, Owensi. Není to slušný."

Otravná a otravná Izzy byla zpátky. Pro teď jsme ignorooval její poznámku a držel oči na Beauty. Nikdy jsem se nestaral, abych holce řekl, jak je krásná, jak je nádherná. Spoustě jsem řekl, že jsou sexy, ale Beauty nebyla jako ostatní. Naštěstí byl Brandon menší idiot než jsme si myslel.

„Chceš si jít zatancovat, zlato?

To byl od Brandona sakra dobrý tah.

„Jasně! Owensi, dávej mi na ní pozor. Něco se jí stane a vlastnoručně tě vykastruju. Křič, kdyby něco Suze, ok?"

Sledoval jsem, jak se mírný úsměv formuje na její tváři a zastrkává si neexistující pramen vlasů za ucho. Vlasy měla vyčesané vysoko na hlavě. Měl jsem chuť ten drdol zničit, rozpustit její vlasy.

„Jo, jasně... neboj se o mě."

Konečně odešel jak Brandon tak i Izabella. Děkoval jsem bohu. Beauty stále klopila oči k zemi a přešlapovala na těch podpatcích. Věděla jak je sexy?

„Víš, že jsi právě teď naprosto okouzlující?"

Kurva, řekl jsem to?Beautina oči vyletěly vzhůru a málem jí vypadly z důlků. I v tlumeném světle byla vidět ta červená, co jí hrála na tvářích.

„Uch, vážně? Ehmm, díky. Ty taky nevypadáš nejhůř... teda vlastně. Jo, sluší ti to, teda..."

Tohle vypadalo, že má jednoduchá volba košile džíny a vesta celkem zabrala. Chtěl jsem aby to naní zapůsobilo, aby byla překvapená. Jen mohla zmizet její nervozita. Ne, že by to nebylo roztomilý, ale kdyby se uvolnila, tak by to bylo ještě lepší. jemně jsem chytil její ruce a donutil jí dívat se mi do očí.

„Klid, Beauty. To jsem jenom já, jasný? Nemusíš být nervózní."

„Já vím, ale nelíbí se mi to tady, Dante. Jsem celá nesvá."

Postoj, který Beauty vyzařovala vážně nebyl moc sebejistý. Nelíbilo se mi, že se tu Beauty nelíbí. Chtěl jsem aby si užívala, byla na jednu noc odvážná, možná divoká. Zkontrolovaljsem čas a s tím i možnosti. Beauty se mezitím rozhlížela po parketu a celém klubu.

„Potřebuju tu zůstat ještě přinejmenším hodinu. Co si do té doby trochu zatančit, něco sníst, napít se a pak tě odvezu dzpátky, bereš?"

Hlasitá hudba úplně pohltila naše hlasy. Svůj plán jsem musel zopakovat dvakrát, než Beauty porozuměla a přikývla. Perfektní, prostě perfektní. Moje ruka jemně vklouzla kolem jejího pasu. Přivítala mě její horká kůže. To mě poser. Zasyčel jsem, jak hebká byla na dotek. Rozhodně se mi líbilo, co Beauty s těmi šaty udělala.

„Zatančíme si?"

Beauty se rozhlédla kolem a na malý okamžik se jí v očích zaleskly obavy, poté zmizely a nahradilo je něco jiného. Slabé jiskřičky rebelství a sebejistoty... jedna z nejvíc sexy věcí.

„Dobře, snaž se udržet krok."

Nemohl jsem uvěřit svým očím, jak mě moje „nevinná" Beauty táhla k okraji parketu.

Emma

„Tak posloucháš mě?"

Vzteklým hodem skončilo další mé tričko v batohu. Cesta zpět do domu se nedala vydržet. Jsem naštvaná, zklamaná, frustrovaná a hlavně vyčerpaná. Litovala jsem, že nemám víc věcí, které bych mohla vztekle zmuchlat.

„Proč jsi naštvaná?"

V životě jsem se nenarovnala tak rychle, skoro jakoby v mých zádech bylo pravítko. Můj batoh ležel na posteli, mimochodem naprosto rozházené posteli a kolem se válely moje věci. Pak tam byl on, Ryan. Opíral se o rám dveří a pozoroval mě těma jeho očima s rukama založenýma na hrudníku, což jen zvýraznilo jeho bicepsy. Do háje s tím... Můj pokus napodobit ryanův postoj selhal, naprosto selhal. Nedokázala jsem na něj promluvit jedno jediné slovo od příjezdu sem do domu. Jeho rozkaz sbal-si-věci mi lezl pěkně na nervy.

„Kdo říká, že jsem naštvaná?"

Výborně, Emmo za tohle si zasloužíš vyznamenání.. Popadla jsem svoje tepláky a připravila je po ruce. Bylo ve mně tolik adrenalinu, že bych nejraději do něčeho udeřila. Místo toho jsem popadla pásek svých džínů a chtěla se převléct. Otravné hvízdnutí upoutalo mojí pozornost. Ryan, ten idiot si vyloženě užíval pohled ode dveří... parchant. Hodila jsem po něm tílko, které se válelo na zemi.

„Neměl by sis jít sbalit svoje věci?!"

Zavrčela jsem a bez ostychu si svlékla kalhoty, vklouzla jsem do tepláků a ignorovala Ryana, kterému nedělalo problém kus oblečení chytit.

„Vlastně, mám sbaleno. Mimochodem pěkný nohy. "

Jelikož byl v mojí paměti vcelku dobře zaznamená plán Pana Všechno-mám-sbaleno, tak mi bylo jasné, co teď udělám. Půjdu si dát sprchu, pak se půjdu vyspat a k večeru budu možná připravená na cestu. Nic víc, nic míň. popadla jsem svůj ručník a tašku s nejnutnějšími potřebami, abych se odebrala do koupelny. Možná, že studená sprchy zchladí moje nervy.

„Emmo, budeš se mnou mluvit?"

Ironicky jsem si odfrkla a ve dveřích se otočila. Ryan stál u boku postele a mračil se. Tomu patří, protože já právě teď pohled na něho nemohla vystát.

„Nevím, teď si jdu dát sprchu a pak chci jít spát, takže doufám, že mě do té doby nebudeš rušit."

Ryan

Kurva, doprdele, ksakru... holky! Co má za problém?... Nepromluvila od chvíle, co jsme opustili nemocnici. Posadil jsem se na postel, jak se z chodby od naproti ozval zvuk tekoucí vody, sprchovala se. Já neměl na sprchu zrovna vůbec náladu. Spánek, ničím nerušený spánek. Moje tělo to potřebovalo. Pořád byl v mojí hlavě mellanin výraz, ten stejný výraz, když odcházím. Do hajzlu, nechtěl jsem to, ale nedokázal bych tam vydržet další minutu. Poslal jsem Aaronovi rychlou zprávu o zítřejším návratu a vypnul.Vyčerpání a bezmoc byly pocity, na které jsem byl zvyklý. Doufal jsem v cokoliv jiného, ksakru, kdyby šlo všechno podle plánu, tak bych dělal s Emmou něco jiného a rozhodně se nesnažil rozlušit její náladu. Nic nešlo podle plánu ale vytáčelo mě, když ze mě někdo dělal idiota - Emma se mnou bude mluvit.

Emma

Dvacet minut v koupelně, jednoduchých dvacet miut sptrávených pod sprchou a relaxováním. Voda, která dopadala na má záda a pára přispěly k celkovému zklidnění nervů, bohužel taky daly průchod myšlenkám. Nechtělo se mi opouštět bezpečí koupelny v domnění, že Ryan by na mě mohl čekat. Proto jsem si připravila pečlivou řeč, jak jej dostat z mého pokoje a nemusela se s ním bavit. Dokonce jsem našlapovala po špičkách k mému pokoji, skoro doufala a nakonec pro mě bylo překvapením najít obsazenou polovinu mojí postele. Ryan usnul. Zatraceně... Opírala jsem se o dveře a pozorovala, jak se jeho hrudník zvedá a klesá. Jeho pravá paže spočívala za jeho hlavou a spal. Nemám tušení, jak dlouho jsem ho pozorovala, ale asi to bylo déle, než je zdravé. Proč musí být tak dobře vypadající idiot? To nebylo fér a právě teď byl čas přemýšlet. Ok, Emmo... půlu postele ti obléhá přibližně devadesát kilo mrtvé váhy a druhou půlku máš plnou oblečení, co uděláš?... Jedno bylo jisté - Ryan potřeboval spát, v posledních dnech spal minimálně, což jsem mohla říct, bohužel nebyla šance, abych si lehnula k němu. Pokud bych si chtěla hrát na sardinku, šla bych jinam. V tichosti jsem za sebou zavřela dveře a po špičkách se kradla ke dveřím ryanova pokoje. Jak se to říká? Oko za oko, pokoj za pokoj...

Opatrně jsem vklouzla do pokoje. Nebylo tam žádné okno, vlastně pokoj vypadl stroze. Opřela jsem se o dveře a nechávala si chvilku na zpracování. Tohle byla možnost jak Ryana lépe poznat. Postel byla hlavní věcí v pokoji. Tmavé povlečení, ustlané peřiny. Psací stův rohu a pak jeden noční stolek, skříň a police. Zahlédla jsem něco, co vypadalo jako trofeje a poháry, několik výstřižků z novin, které visely zarámované nad postelí, co mě ale zaujalo nejvíc byla malá nástěnka. Visela nad čelem postele a byla celá obsypána fotografiemi. Ryan a jeho sestra, na některých jeho matka v různém stáří a období. Některé venku na zahradě jiné ze závodů, dokonce jsem našla i velkou fotku Ryana, Danteho a mého otce z období před třemi lety.

Únava se začínala zmocňovat i mě. Odkopla jsem přikrývku, vlezla si pod ní a zhluboka, jak mě obklopila známá vůně. Na jednu stranu tohle nebyl nejlepší nápad, ale nechtělo se mi odejít. Užívala jsem si příjemné prostředí a teplo s klidem, dokud mě nepohltil spánek.

***

Matrace se prohnula pod další váhou. Cítila jsem to okamžitě, přetrhlo mi to můj spánek. Přikrývka se zvedla a velké tělo se přimáčklo na moje záda. Cítila jsem ruku, která se sunula nahoru po mém lokti a taky dech, který mi ovíval krk.

„Ležíš v mojí posteli."

Ani jsem se nepohnula, jak mě nenapadala žádná slova. Ryanův dech se srážel zezadu na mé kůži a stavěl všechny mé chloupky do pozoru. Zavrtěla jsem se abych se zbavila toho pocitu a přitáhla deku k tělu.

„Jo, protože moje postel byla obsazená. Ty jsi si vzal mojí, já tvojí... to bylo fér."

Ryan se proti mě jemně otřásl tichým smíchem. Mohla jsme cítit jak byl jeho hrudník pevný.

„Bylo tam dost místa."

Uniklo mi odfrknutí.

„Jo, leda tak pro sardinku."

Ryan musel ležet za mnou na svém boku. Jednou rukou mi kreslil kroužky po rameni a já si mohla jen představovat, jak leží nade mnou. Vlastně tohle celé byla dost absurdní situace.

„Stále jsi naštvaná?"

Dech se mi zasekl, jak byl najednou ryanův hlas spíš šepot a byl blízko, možná nebezpečně blízko. Několikrát jsem se nadechla a rozhodla řešit věci. Slzy se mi najednou nahrnuly do očí.

„Ryane, jak jim to můžeš udělat, jak to můžeš udělat jí?"

V očích mě pálilo, Ryan ztuhnul, celý se napnul a já využila příležitosti abych se otočila. Byla tma, ale mohla jsem rozeznat obrys a jemné záblesky.

„Ryane?"

Moje ruka putovala po představě výš, dokud jsme nenhmatala jeho tvář. Byla strnulá.Bála jsem se o něj, najednou šly slzy kamkoliv. Stékaly mi po tvářích, ale já chtěla pochopit, pochopit jeho.

„Ryane."

Vylekalo mě, když se najednou pohnul. Ryanova váha mě obklopila a já ležela na zádech pod ním. Připšpendlil mě k matraci. Jeho hlava byla zaklíněná mezi mým krkem a ramenem, dech měl přerývaný a třásl se. Jeho rty mi putovaly po pokožce.

„Nemůžu tam být, zkoušel jsem to, snažil jsem se..."

Byla jsem totálně v háji. Ryan mapoval horkou cestičku kolem mých tváří, slíbával slzy, které zasychaly ale nikdy mi nedovolil ho políbit nazpět.

„Ubijí mě pohled na ni.... kdybych tam byl já, tak bych to zvládl, ale já se nedokážu dívat, jak trpí. Když vím, že dělám něco, čím se odreaguju, tak aspoň na chvíli zapomenu, chápeš? Emmo, pochop to."

Jestli mě něco mohlo srazit na kolena, tak tón jeho hlasu. Téměř prosebný, zoufalý. Objala jsem Ryana kolem krku a políbila ho na ústa. Jeho ruce mi šplhaly po těle až se to nějak změnilo na souboj propletených končetin. Ryan Reed byl rozhodně návykový, až natolik, že mi nestačil dech.

„Stop. Musíme přestat."

Ryan zůstal v ohbí mého krku a jeho dech se mísil s tím mým. Bylo mi ukradené, co se teď stalo a taky mě nechalo zmatenou, když nás Ryan oba přikryl dekou a jeho ruka mi spočinula majetnicky kolem pasu. Tiskl se ke mně zády.

„Potřebujeme se vyspat, asi za pět hodin musíme vyrazit."

Tentokrát mi nedělalo žádný problém usnout, ale protivný hlas v hlavě mě varoval při myšlence, co bude dál, nebo přesněji... co bude se mnou a Ryanem, až se vrátíme na turné a co se stalo tady? Bude dělat jakoby mezi námi nebylo nic? 

♥ PŘEJI KRÁSNÉ, VESELÉ A ŠŤASTNÉ PROŽITÍ VÁNOČNÍ SVÁTKŮ + SPOUSTU SUPER DÁRKŮ POD STROMEČKEM ♥

Máme tu 24.12.2015- konečně! A já jsem se rozhodla si taky zahrát na Ježíška a místo dárečků udělat velký vánoční balíček kapitol ode mě. ;) Doufám, že se vám další pokračování Nenáviď mě! Co myslíte, že bude dál?  Moc vám vážně děkuju za 1K následovatelů ♥_♥ (nemůžu tomu uvěřit)

Současně s tím, že se nad tím rozplývám a doufám, že si dnešek užijete pěkně spokojeně s lidmi, které máte rádi a je jedno, jestli to budou rodiče, kamarádi, přátelé, přítel, či přítelkyně, ale aby jste si to pořádně užili, vždyť jsou Vánoce :*

Jo, udělala jsem nabídku vánočního asku, tak myslím, že vy už víte kam napsat, ale jinak odkaz je v mém profilu ;)