Dante

Zíral jsem do stropu. Byla nulová šance abych dokázal usnout. Moje mysl se pořád točila kolem toho jak moc byl dnešek, vlastně včerejšek na hovno. Každou minutu jsem věnoval novému plánu, který zahrnoval Beauty. Fází bylo několik, ale cíl zůstával stejný. Byl jsem blízko, velice blízko. V každém případě potřebuju dostat druhou šanci. Mám zítřek... perfektní. Stačí zabavit malou protivnou Izzy, která je jako máma vlčice. Možná budu muset použít tajnou zbraň... Brandona. Zatraceně ano, tohle vyjde!

Suzannah

Seděla jsem na posteli se skicákem před sebou a tužkou v ruce. Bylo až moc brzo. Budík ukazoval teprve šest hodin a inspirace nikde. Můj mozek nefungoval, nedokázala jsem udělat jedinou čárku nabo sebejednodušší skicu. To bylo hodně špatné. Z náhlého popudu jsem vythla stranu ze skicáku a zmuchlala jí do malé kuličky. Vztekle jsem jí mrštila proti zdi a poté zkontrolovala mobil. Nic... Emma neodpověděla na ani jedinou z mých textovek nebo možnosti volání, přitom to byla ona, kdo předtím volal. Tohle celé bylo šílené. Proč jsem se ještě nesbalila a neodjela?... Frustrovaně jsem zaklonila hlavu a zapnula sluchátka. Hudba mi zaplavila mysl jen na chvíli poté se skladba změnila. Šokem jsem se vymrštila do sedu, jak mě první tóny přesunuly vzpomínkami jinam. Skladba „Lovers on the sun" mi zněla v hlavě i když byl mobil vypnutý a sluchátka pryč. Co to se mnou je? Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

„Um, Suze jsi vzhůru?"

Izzyin hlas se zdál přes dveře tlumený, ale rozhodný. Přehodila jsem deku přes nepořádek papírů a ujistila se, že je všude čisto. O chvíli později se dveře odsunuly na stranu a dovnitř nakoukla Izzy. Mile se usmála, když mě uviděla a vklouzla do pokoje.

„Ahoj, jak ses vyspala? Dobrý?"

Přikývla jsem v souhlas a uvolnila Izzy trochu místa. Také musela právě vylézt z postele, protože její pyžamo s roztomilým vzorem srdíček na kraťasech byl jasný důkaz společně s neupraveným účesem. Tričko, které měla muselo určitě patřit Brandonovi. Najednou jsem se cítila hrozně.

„Izzy, je mi líto, že jsi tady... teda tím myslím. Měla bys oslavovat s Brandonem. Jste snoubenci, neměli by jste být pořád spolu a no... bavit se?"

Zkoumala jsem izzyin výraz, jak se okamžitě podívala na stříbrný kroužek na jejím prstě a v očích se jí leskly emoce, dokud nevyskočila jako čertík za krabičky.

„Hele, vím o co se snažíš, ale to ti nevyjde. Je několik způsobů jak tady slavit a veř mii, že tohle co dělám je pro zájem vyššího dobra."

Um, cože?.. Pokud jsem předtím nebyla vzhůru, tak teď o tom nebylo pochyb. Třeštila jsem oči na Izzy a její zvláštní tanec, než se svalila zpět ne deku s nebezpečnými jiskřičkami v očích.

„Víš, tak nějak jsem přemýšlela."

O-ou, tohle se mi vůbec nelíbí... Izzy musela přečíst můj výraz protože se zašklebila.

„Přestaň se tvářit jako kaktus a poslouchej mě, ehmm takže přemýšlela jsem a prošla si všechno jedno po druhém, fakt za faktem a to všechno, prostě znáš to... pořád se teda přikláním k teorii, že owensovo tělo dost možná obývá mimozemšťan, ale pokud ne, tak je tohle jedinečná příležitost, kterou musíme využít, respektive ty jí musíš využít."

Izzy připomínala malé dítě o Vánočním ránu. Přímo sršela energií jak se usmívala svému velkému objevu a mně nenapadala jediná souvislá myšlenka. Musela jsem si v tom udělat jasno.

„Jak to myslíš?"

Uznávám, že můj dotaz mohl být hloupý. Izzyino protočení očí mi víc než jednou připomnělo Emmu.

„Tím myslím, že je čas z tebe udělat tu sexy a sebevědomou holku, co pod tím štítem nevinné nevědomosti je a já jí dostanu ven. Hele, něco z tebe přimělo Owensův mozek stoupat z kalhot do hlavy, dokud se to nepokazilo, takže mu teď musíme ukázat, jak moc to podělal. Ta mrcha bude akorát tak škemrat... hej, co děláš ještě v posteli?! Vstávej, musíme se připravit na první fázi."

Dřív, než bych stačila zareagovat byla Izzy na nohou a pryč z mého pokoje. Nechala mě v pyžamu, rozcuchanými vlasy a roztroušenými myšlenkami v posteli. Do čeho jsem se to dostala?...

Dante

„Kámo, já ti říkám, že tohle nevyjde."

Blbost, vyjde... Bubnoval jsem prsty do stolu v autobuse už nějakou dobu. předložil jsem Brandonovi svůj plán ohledně získání Beauty zpět, ale jeho hlava to odmítala vzít pozitivně. Popíjel si láhev piva z ledničky a přitom s enapůl věnoval fotbalovému utkání v televizi.

„Oceňuju, že mi důveřuješ natolik, aby jsi mě zapojil do svého „plánu", ale v tomhle nepojedu. Izzy by mě zabila."

Srab... Přehodil jsem si předloktí přes oči. Možná poslední šance.

„O nic by nešlo. Jen se postarej aby se tvoje holka vzdálila od Beauty na pár minut, víc nechci. Pomohlo by kdyby to bylo víc, než na pár minut... stačilo by jí odtáhnout na nějaký ukrytý místo, kde..."

„Fajn, fajn, fajn, fajn.... drž hubu. Hlavně si vyřeš svoje sračky, ať můžu trávit noc v teplý posteli se svojí snoubenkou a ne s případem modrých koulí."

Zazubil jsem se když Brandon odhodil prázdné pivo a jeho pohled mě vyzýval cokoliv říct. Mlčel jsem. Dostal jsem, co jsem chtěl.

„Díky, máš to u mě."

Brandon nereagoval, ale rozhodně zamumla několik slov, jak zmizel v ryanově pokoji. Zaslechl jsem slova kretén, Izzy a špatný nápad. Televize přehrávala zápas z nějakého utkání, ale fotbal nebyl nikdy nic pro mě. Poprask okolo paparaziů ze včerejška ještě neopadl. Budou okupovat celou oblast dokud neodjedeme na další štaci, což znamená příští zástavku s dalším závodem, za tři dny.

Suzannah

„Ne, ještě neotvírej oči!"

Zavrtěla jsem se na stoličce, a plná napětí si hrála se sponou v mých rukách. Izzy se rozhodla mě nalíčit, podle jejích slov to vzít pěkně od podlahy. Právě teď mi nanášela oční stíny.

„Izzy, já si vážně nemyslím, že je to dobrý nápad."

Ráda bych viděla její výraz, ale skrz zavřená víčka to nebylo možné. Charakteristické odfrknutí mi dalo malou nápovědu.

„Kecy, odvaž se trochu. Hele není to tak silný, jak si myslíš... snažím se aby jsi pořád vypadala... no, jako Suze, ale spíš jako vylepšená Suze. Potřebuješ být připravená na fázi číslo dvě."

„A co je fáze číslo dvě?"

Silně jsem se kousla do rtu, při čekání na odpověď. Když odpověď dlouho nepřicházela a štěteček z mých víček zmizel, zamrkala jsem abych zaostřila na Izzy. Stála s rukama v bok naproti mně a souhlasně přikyvovala hlavou.

„Fáze číslo dvě je jednoduchá. Prostě donutíme Owense aby poznal, o co má bojovat."

Zamračila jsem se na ten plán. Dante neměl mít proč bojovat, vždy't o nic nešlo, nic se neděje a už vůbec ne mezi námi. Jsme přátelé a možná, že po včerejším vzteklém výbuchu ani to ne. Lusknutí před očima mě probralo z transu.

"Hej, Země volá Suze! Tak, co na to říkáš?"

Má ústa zůstala otevřená. Páni... Moje oči byly zvýrazněny jemným kouřovým líčením a pokud mohu tvrdit, tak moje oči nikdy nevypadaly zeleněji. Na rty mi izzy nalesla jemnou vrstvu balzámu na rty a to vytvořilo plnější vzhled. Co bylo nejlepší, byly ale moje vlasy. Izzy by mohla být kadeřnice. Zázrakem se jí podařilo mi na hlavě vytvořit složitý drdol na vrcholu hlavy. Jen pár pramínků mi spadalo až ke krku. Já byla v jednom úžasu.

„Víš, musela jsem nějak zakrýt ty odrůstající konečky, takže..."

„Je to dokonalé!"

Vstala jsem stále ještě ohromená ze svého odrazu. Nepoznávala jsem se. Izzy začala nadšeně poskakovat a předvádět vátězný tanec.

„Ano! Věděla jsem to... uf, a já měla takový strach. Tak pojď vybereme ti něco na sebe. Musí to být něco, z čeho bude mít dante jazyk až na zem."

Něco mi říkalo, že není dobrý nápad začít protestovat proti téhle malé a temperamentní osobě, kterou Izzy byla. Přímo mě odtáhla zpátky do pokoje a začala se prohrabovat mými věcmi. K mému zděšení odhazovala většinu věcí stranou.

„Ne, ne, ne... moc tmavý, málo cool, příliš zakrývající... hej, Suze neměla bys být něco jako módní návrhářka? Kde jsou všechny ty věci, ze kterých se posadím na zadek?"

Cítila jsem, jak červenám a pomalu postupuji vpřed. Navrhovat věci byl koníček, něco, co mě bavilo, ale věnovat se tomuhle neznamenalo mít kousky poslední módy nebo značkové věci. Izzy mi uhnula.

„Víš, soustředím se na trochu jiný styl. Mám ráda pohodlí a eleganci."

Pár očí se mi propaloval do zad, jak jsem hledala ve svém kufru až na samé dno. Pohotovostní výbava, kterou jsem myslela, že nepoužiju. Bílé šortky s jemnou krajkou kolem lemu a modrý top na ramínka s několika flitry. Izzy mi věci vytrhla z rukou.

„Tohle je perfktní! Hoď to na sebe! Jdu se taky převléct a sejdeme se za deset minut."

S obrovským úsměvem Izzy vystřelila pryč. Já zůstala se skeptickým výrazem stát. Můj mobil neohlásil, žádnou novou zprávu nebo hovor. Nedrž se zpátky, zlato... žiješ jen jednou.Slova mé mamky se mi nesly v hlavě dokud jsem s povzdechem nepopadla věci z postele. Fajn, jdeme na to. Jen prosím, ať toho nelituju...

Dante

Instinktivně jsem vystartoval ke dveřím, když se ozvalo zaťukání. Bohužel za nimi nestála Beauty, jak jsem chtěl.

„Donášková služba, mám něco, co asi patří sem..."

Byl to Turner. Zároveň osoba, na kterou jsem vůbec neměl náladu a nedělalo mi problém mu zavřít dveře před nosem.

„Vypadni."

„Hej, hej, hej, hej, hej.... brzdi."

K mojí smůle se Turner dostal dovnitř a nebyl sám. Koule zrzavých chlupů přistála na čtyřech packách na koberci a spokojeně se oblizovala. To mi tady vážně nechybělo...

„Co to sakra je?!"

A k tomu všemu přišel Brandon ukazující na ochlupenou kreaturu. Sakra...

„Vypadá to na kocoura. Našel jsem ho, jak obchází tenhle bus. Nevěděl jsem, že děláš do koček Dante."

Zlostně jsem se na Turnera podíval a pak na tu kočku. Přísahám, že s emi ten kocour vysmíval. Choval se jakoby mu to patřilo. Kde vůbec byl?.. V tomhle bylo třeba udělat jasno.

„Zmlkněte. Za prvý. Je to kocour a  je Emmy, nemám páru kde se tu vzal a ani mě to nezajímá. Za druhý. Co tu doprdele děláš ty, Turnere?"

Zapište mě do podělanýho kurzu sebeovládání, protože jsem se potácel na samým okraji. Turner pokrčil rameny a stáhl se zatímco Brandon se posadil do křesla.

„Uklidni se chlape, tady se někdo špatně vyspal. Moment... kde jsou holky? A jinak mě posílá Aaron. Tady máš adresu, chce tě tam vidět dneska od osmi. Nebere ne, jako odpověď, máš povinnou účast."

Vytrhl jsem Turnerovi malý kus ppaíru z ruky a zmačkal ho do kapsy svých džínů. To počká později. Jen narážka na holky mě doháněla k šílenství. Chtěl jsem se uvolnit, dostat ze sebe nějakým způsobem to napětí.

„Pravděpodobně jsme řekl, co jsme neměl.... takže, chápu to správně, že tu Suzannah není."

Zbystřil jsem, jakmile vyslovil Beautino jméno. Jsem už doslova paranoidní. Místo toho jsem se svalil do pohovky. Chtělo to odpočinek, spánek, relax. Tohle mě zatraceně vyčerpávalo víc, než jakákoliv jiná kocovina.

„Jo, jsi zatracenej génius. Jsme totálně v prdeli, protože tenhle idiot to podělal, takže moje holka je na válečný misi a je daleko ode mě. Končím, jdu za Izz."

Byl jsem královsky nasraný. Teď to začne svádět na mě? Brandonovi začali ujíždět nervy, ale držel se lépe než já. Musel jsem s edržet zpátky. beauty chtěla prostor, čas... fajn, má ho mít. Narovnal jsem se do sedu, jak se Brandon zvednul.

„Hej, tohle je komplikovanjší jasný. Beauty není jako ostatní holky, musí se na ní pomalu, to je celý... potřebuje prostor a dokud je s Izzy v autobuse, tak bude všechno ok."

Přesně tuhle mantru jsem si opakoval i ves vé hlavě. Příliš to nezabíralo.

„Um, páni kámo... ty jí vážně chceš. Dostala se ti pod kůži."

Mlčel jsem. Zaujala mě, ale kruci, tohle je moc těžký k přemýšlení.

„Zatraceně, mám pravdu! Jsi v hajzlu Owensi! Má tvoje koule v její kapse a ani o tom nevíš... nemyslel, jsem, že to někdy v životě uvidím."

Byl jsem jen pár okamžiků od toho, než se vrhnu na Brandona, který se prohýbal smíchy. Jen turner zastavil moje radikální uvažování.

„Hej, víte, možná by jste tohle chtěli vidět a mám takovej pocit, že věci nejdou úplně podle plánu. Říkal jsi něco jako že: potřebuje prostor, musí se na ní pomalu?... kámo, kdybych neměl podle těch nohou jistotu, že je to Suzannah, tak tu nečekám."

Pozoroval jsem Turnera, jak čumí z okna autobusu a uznale hvízdnul. Já i Brandon jsme vstali naráz a přiblížili se k výhledu. Zamrzl jsem. No, to mě poser... Nešlo je přehlédnout. Beauty vypadala jako vystřižená z časáku. Její nohy vypadaly vražedně a její vlasy byly vyčesané nahoru, odhalovala tak dlouhý, bílý krk. Byla tohle vůbec Beauty? Co jsem si myslel? Možná, že zůstane v autobuse se sluchátky v uších, sama a já budu ten, kdo jí odtud později vytáhne. Kde se to v ní vzalo?... Odpovědi se mi dostalo hned jakmile jsme uviděl poskakující osobu vedle. ty dvě byli do sebe zavěšené jako dva přlepené bonbóny. Izabella v tom musela mít prsty. Já i Brandon jsme s ena sebe podívali jako jeden. Tohle byla typická logika. Těmhle věcem jsem nikdy nerozuměl, a pravděpodobně jsme žárlivej bastard, když někdo očumuje zadek holky, která je moje. Ano, zatraceně moje! Zabývat se myšlením, můžu později, ale právě teď jsem chtěl jen dostat sexy brunetu do mojí blízkosti. Následoval jsem Brandona ven z autobusu.

Ryan

Únava šla stranou včetně všeho ostatního. Pokud jsem měl před chvílí špatný pocit kvůli Emmě, tak i ten teď zmizel. Má chůze se zrychlila, jak jsem uviděl mou matku sedět zkroucenou na nemocniční židli. Dvě zdravotní sestry asistovaly v její blízkosti a mlady muž v bílém plášti mluvil k mé matce.

„Mami!"

Nedbal jsem sester ani doktora. Ona se zhroutila a já byl vyděšený k smrti. Poklekl jsem na studenou nemocniční podlahu a moje jediná starost byla zjistit, co se tu kruci děje. Matka se otřásala vzlyky a obrovské slzy jí tekly po tvářích. Prakticky nereagovala a to mě zabíjelo ještě víc.

„Můžete mi někdo říct, co se tady děje?!"

Pevně jsem stiskl třesoucí se ruce matky a snažil se jí uklidnit. Na svém rameni jsem ucítil širokou dlaň.

„Vy musíte být bratr mé pacientky, mohu vás požádat aby jste mě následoval?"

Nepustil jsem chladné a bledé dlaně z těch mých, jak se můj pohled střetl s pátravýma očima. Doktor, muž ve středním věku, přibližně čtyřicátník držel pevnou pokerovou tvář, což nesvědčilo dobré zprávy.

„Postarám se, aby sestra vše zařídily a postaraly se o vaší matku, než vám vysvětlím, o co jde."

Dilema, které mi zůstalo v hlavě bylo neúprosné. Nechtělo se mi tady matku nechávat v tomhle stavu.

„Ryane!"

Poznal jsem ten hlas a hlava mi okamžitě vystřelila bradou nahoru. Emma se řítila chodbou s očividným šokem v očích. Neodjela... Zatraceně, byl jsem ráda, že jí vidím. Vypadalo to, že jí stačí jediný pohled na mou matku, sestry a doktora aby pochopila. Její krok zpomalil, než se dostala ke mně. Naše pohledy se od sebe uzamkly, i když nechápu proč.

„Zůstanu tu s ní, můžeš jít. Slibuju, že se o ní postarám."

Ucítil jsem, jak Emma pokládá její ruce na mé a přebírá ruce mé matky do svých.. Stále jsem se ani nepohnul. Uvědomovala si, co dělá? Věděla, do čeho se pouští? A jak daleko jsem jí vůbec pustil já? Už dávno překročila hranici, ale právě teď chtěla zdolat i hradby. Zachytil jsem emmin loket a obrátil jí k sobě. její oči se za obroučkami zaleskly.

„Proč to děláš?"

Připadalo mi, že ubíhají dlouhé vteřiny předtím, než promlouvala. Hledal jsem náznak její odpovědi, možná ani ona sama ten důvod neznala. Seriózně pokrčila rameny a vymanila se z mého léhkého sevření. Její kůže byla chladná.

„Ráda bych znala odpověď na stejnou otázku. Možná, že jsem se zbláznila."

Obočí mi vyjelo nahoru nad emminou odpovědí. Nepodívala se mi do očí, ale slyšel jsem, jak promlouvá k mé matce. Doktor za mnou si nepatrně odkašlal. Emma právě podávala kapesník do třesoucích se rukou, zatímco se z úst ženy, která mě vychovala linula nesrozumitelná slova. Musel jsem věřit, že to Emma zvládne. A co bylo nejhorší?... já jí doopravdy věřil. Následoval jsem záda oblečná do bílého pláště do kanceláře.

Suzannah

„Izzabello!"

Izzy se mě držela jako klíště a přímo se vyhřívala ve vší té pozornosti. Na jejím místě bych vzala nohy na ramena, jak se proti nám klidnou chůzi, pod kterou se ale skrývalo něco nebezpečného blížil Brandon, který právě vyběhl z autobusu. Tušila jsem, že není dobrý nápad sem chodit... Izzyiny kroky se zastavily a já měla možnost slyšet její tichá slova, která možná omalem vyslovila... ale možná to ani omyl nebyl.

„Na jednu stranu je to možná sobecké, ale pokaždý, když ho vidím takhle mám chuť na něj prostě skočit a... uhm, nepotřebuju aby jsi mi tady zkolabovala Suze, takže už mlčím.Hlavně dýchej, a dělej, jak jsme to nacvičovaly."

To se ti lehko řekne... Necítila jsem se vůbec ve své kůži. Brandon se příbližil nám. Měla jsme v plánu říct tiché„ahoj." ale Brandon to ignoroval. byl zaměřený pouze na Izzy. Jeho oči po ní putovaly, dokud nezměkly.

„Co to kruci děláš?"

Kupodivu jeho hlas nezněl hrozivě, ani naštvaně. Možná spokojeně, jak si malou postavu přitáhl dlaní k tělu. přidržoval Izzy v jejím kříži a sklonil se pro dlouhý polibek. Plná pocitu červenání jsem odvrátila pohled a pečlivě zkoumala dění kolem. Vypadalo to, že odklízecí práce na odjezd byly v plném proudu.

„Beauty?!"

Nohy mi zamrzly na místě. Stál přede mnou. Dante přejížděl očima po každém centimetru mého těla. Připadala jsem si zranitelně a skoro, jako bych stála nahá. Zmohla jsem se na lehké zamávání.

„Ahoj, Dante."

Nastala trapná chvilka. Dante nepromluvil, ale zamračil se, jak se na mě díval déle a déle. Nelíbilo se mu to?... Přepadly mě pochybnosti a instinkt přikrčti se, vzít nohy na ramena a jít brečet do temného kouta zesílil. Byl to hloupý nápad.

„Beauty, já..."

Dovolila jsem očím podíval dantemu do tváře. Vypadal zaskočené, možná zmateně a ještě se tam zračila další emoce, kterou se mi nedařilo specifikovat.

„Tady je holka, která se postará o to největší vzrůšo tady! Sekne ti to, kočko!"

Alex se objevil odnikud, ale zjistila jsem, že se usmívám, jak mi kolem ramen obtáčí paži a dává mi přátelské objetí. přitom mi po krku stoupala červeň.

„Um, děkuju... myslím."

Alexův smích byl víc, než nakažlivý. Smála jsem se taky.

„Tak se mi to líbí. Směj se takhle dál! Už ti někdo řekl, že vypadáš úchvatně?!"

Hravě jsem plácla Alexe do lokte.

„Nedělej si ze mě legraci."

„On má ale pravdu."

Ztuhla jsem, jak se ozval Dante. Skoro jsem na něj zapomněla, ale okamžité postavení všech chloupků na rukou a za krkem, mne upozornilo. Danteho pohled byl hřejivý, tím příjemným způsobem. Dokonce s ejemně usmíval.

„Fajn, lidi já musím jít... příprava na večírek je důležitá, takže jdu do postele. Uvidíme se večer, nechám tě doufám v dobrých rukou Suzannah, ale stačí zavolat. Kdyby náhodou ten magor nezvládl udržet svoje končetiny stranou, jen řekni."

„Už vypadni, Turnere."

Alexovi se v očích zablýskly nezbedné ohníčky, jak si mě přitáhl k boku. Napjala jsem se, když mi jeho prsty přejely po odhalené kůži na boku.

„Co je?! jen jí dávám bezpečnostní rady."

Dante se zdál uražený, možná naštvaný. nešlo m itu reakci, tak dobře určit. Alexova blízkost mi kupodivu tolik nevadila. Nelepil se ke mně nijak nechutně nebo nepříjemně. Jediné, co mě překvapilo byl ten rychlý pohyb, který udělal. Jeho rty se mi přitiskly na pravou tvář a jeho dech mi ovanul ucho.

„Jdeš na to dobře, kočko. Dostalas ho."

Šokovaně jsem zamrkala a zůstala stát jako opařená, když se Alex přímo rozběhl odsud. Co to bylo?... Musela jsem se červenat jako školačka a bála jsem se podívat Dantemu do očí.

„Hej, co se tu dělo?! Proč ti dal Alex tu pusu?!"

Izzy byla zpátky. Vypadala rozhodnutá z nás vykopat pravdu za jakoukoliv cenu. poprvé jsme byla ráda, za Brandona, který jí k sobě přitáhl natolik těsně, až se Izzy zády dotýkala jeho hrudníku.

„Nestarej se o to, navíc....."

Zbylou část rozhovoru jsme neslyšela. Brandon skoro líbal izzyino ucho, která se chichotala jako školačka, než propukla v obří smích. Její oči přistály s koketním mrknutím a lacem nahoru na mně.

„Fajn, tak se mějte. Taky si půjdeme něco zařídit."

Atmosféra mezi Izzy a Brandonem byla plná jiskření a energie. bylo zvláštní pozorovat je, jak dchází ruku v ruce. Tak spokojeně a šíleně zároveň. Danteho odkašlání přitáhlo mou pozornost. Působil nejistě.

„Chceš jít dovnitř?"

Dante ukázal na autobus a já přikývla. V břiše jsme ucítila pocit, jako by mi tam vybuchlo malé poletující tornádo.

Dante

Poznámka na později: Zabít Turnera, poděkovat brandonovi a nakonec sehnat foťák. Potřebuju víc snímků, tohohle. Schválně jsem nechal Beauty nastupovat jako první. Obdivoval jsme z povzdálí její zadek a dlouhý nohy. Tahle nová stránky vypadala zatraceně žhavě. K mému zděšení ale panovala dusivá atmosféra. Stále jsem před očima viděl a slyšel každé slovo z včerejší noci.

„Dáš si něco?"

Beuty se rozhlédla po interiéru až její oči padly na zrzavou kočku. Rozvalovala se na prostředku pohovky, ale přísahám, že předtím tam nebyla. Mezi obočím se jí vytvořila vráska. Ruce složila v bok.

„Škoda, že ses vrátil. Copak? Kočičí papání ti nechutná?"

Bavil jsem se tou tichou konverzací. Kocour se zvedl na všechny čtyři, naježil srst a seknul drápy v zasyčení. Beauty udělala skoro to samé. Vycenila zuby v roztomilé grimase. Musela si všimnout mého pozorování. Začervenala se a uhladila si pramen vlasů za ucho.

„Omlouvám se. Tohle muselo být hodně praštěné."

Zavrtěl jsme hlavou a opřel se o linku. Beauty stála tady, a to znamenalo jednat opatrně a chytře. Už to nesmím podělat.

„Ptal jsem se, jestli si něco dáš."

Beauty chvíli přemýšlela, než naklonila hlavu na stranu. další věc, které jsem si všimnul. S jejím odhaleným krkem a klíčními kostmi působila křehce.

„Umíš panini?"

Překvapeně jsem se podvil tomu výrazu. Nebyl jsem si jistý, co to znamená, ale pravděpodobně šlo o nějaké jídlo. Beauty znovu couvla.

„Promiň, zapomeň na to. Vyklouzlo mi to."

Zazubil jsem se. Očividně to pro ni vypadalo důležitě a pokud, je to něco, co má ráda, tak proč to nezkusit? Odlepil jsem se od linky a překonal krátkou vzdálenost. Přivítala mě čistá vůne kokosu.

„Beauty? Co jsou panini?"

Beauty pomalu zvedla hlavu, přitom motala svými prsty v nervzitě. Mohl jsem slyšet a cítit její dech.

„Je to vlastně výraz z italštiny, je to sendvič na který použiješ bagetu, někdo má rád ciabattu ale stačí bageta. Vložíš do ní náplň a pak to necháš ohřát v mikrovlnce. Je to rychlé."

Oddechl jsem si, že se nejedná o nějakou nízkokalorickou, dietní bombu. Znělo to tak nějak..jedle a hlavně to znamenalo, že Beauty nepatří ke skupině holek žijících na cizrně a salátech. Usmíval jsem se sám pro sebe. Byl způsob, jak strávit den. Možná celý den.

„Ok, zní to dobře. Co kdyby jsme teda ty tvé „panini" udělali?"

Beauty zvedla hlavu a zkoumala mě.

„To myslíš vážně?"

Vážně jsem přikývl. Mohla by to být zábava, ale co bylo nejdůležitější. Beauty zůstane poblíž a já budu mít dost času jak vyřešit své plány na dnešní večer. Vytáhl jsem ze své kapsy mobil a stiskl automatické vytáčení. Předvolba na servis byla super. Mobil skončil v beautiných dlaních, která ho zkoumavě pozorovala.

„Nadiktuj do toho telefonu všechny potraviny, co budeš potřebovat. Přivezou ti to."

Sledoval jsme jak se Beauty zalesklo v očích a hrnul se z ní nákupní seznam s několika názvy, které jsme neznal. Pečlivě popisovala všechny ingredience zatímco sá se posadil do křesla. Mňoukání od mého boku upoutalo mojí pozornost. Pár zelených očí mě pozoroval, uši byly nastražené a rezavá hlava se nakláněla na stranu v otázce. Skoro jakoby se ten kocour ptal na moje plány. S prvotním menším odpoporem jsme podrbal kočku za ušima a dokonce vysadil toho chlapáka na klín. Hra začíná kámo, hra začíná... Drbal jsme kočku za ušima a usmíval se jako největší idiot na Zemi, když Beauty hláskovala značku nějakého pečiva do telefonu.

Ryan

Kurva, kurva, kurva, kurva, doprdele... Kyslík se mi nedostával do plic. Tohle není dobrý, není dobrý...

„Jste v pořádku?"

Ne, to zatraceně nejsem... Byl jsem na pokraji zhroucení. Panický záchvat. Přede mnou leželo na kancelářském stole několik snímků. Ještě před chvíli to byly rentgenové snímky melinných končetin. Kosti prosvítaly na černém povrchu. Nejraději bych odjel, kamkoliv ajel daleko jen proto abych utekl, ale já nemohl být zbabělec. Zatnul jsem dlaně v pěst.

„Vy říkáte, že tedy není jiná možnost?"

Ignorovat zachmuřený doktorův výraz bylo na první pohled mnohem jednodušší. Já doufal, že nezním tak vyděšeně jak jsem s ecítil. V nocích jsem nespal, někdy se budil s děsivými nočními můrami, které měly námět, který se teď stal skutečností.

„Pane Ryane, o tomhle zákroku jsem už informoval vaší matku před několika měsící. Případ vaší sestry prošel přes lékařskou radu a vedení dlé nemocnice. V průběžné diagnóze byla vždy tato možnost. Dnes to bylo jasné znamení. Nechci být poslem špatných zpráv a chápu, že jste pracovně vytížený, ale..."

„Peníze nehrají roli, chci vědět, co bude s Mel dál!"

Doktor nevypadal překvapen mým výbuchem Přikývl na souhlas a podal mi tenkou složku.

„Postup nemoci vaší sestry je podrobně zmapován. Není jediná, kdo žije s tímto postižením, ale patří k pacientům s dalšími příznaky. Je jistá teorie, že pokud vaše sestra přistoupí k zákroku, co nejdříve dokud nebudou zasaženy důležitější nervy, tak máme větší šanci. Nejdéle za týden."

Myšlenky se mi honily v hlavě. Týden, jen týden...

„A pokud na terapii nepůjde?"

Musel jsem tu otázku položit. Doktor sundal své brýle a dominantně se opřel o stůl.

„V tom případě je víc, než stoprocentní šance, že se vaše sestra už na nohy v životě nepostaví. To vážně chcete?"

Ne... Jako na povel jsem vstal. Jakákoliv síla mě opustila. Poraženě jsme svěsil hlavu.

„Kolik máme času?"

„Na rozmyšlenou máte přibližně dvacetčtyři hodin. Poté seženu doktory aby se rozhodlo, kdo z mých kolegů bude na sále. O všem vás budu informovat a mezitím je třeba být silný."

Doktorova slova se mi dostala ze systému. opustil jsem jeho kancelář a zamířil chodbami k Melaniině pokoji. Vklouzl jsem tam dveřmi. Pokojem se rozléhalo rytmické pípání přístroje a mně se zastavilo srdce, když jsem jí viděl. Hrudník se jí pravidelně zvedal, víčka měla zavřená, vlasy rozházené po polštáři a v ohbí paže zavedenou kanylu s anestetiky. Co nejtišeji jsem se posadil k posteli a vzal její druhou ruku. Život nebyl fér... Seděl jsem tam a omlouval se jako pokaždé, přemýšlel a uvažoval společně s tím, že jsem cítil, na svých tvářích vlhkost. Budeš v pořádku princezno, musíš být.

(nikdy nevím, co sem na začátek psát)

Hlavně mě nechtějte zabít xD Pozdě?... fajn -_- Já se omlouvám, že je kapitola zas o něco později, ale měla jsem dneska ještě problém s noťasem, což mě zdrželo od psaní :/ No, jako pokaždý doufám, že se vám kapitola líbila a dáte mi to nějak najevo třeba v podobě komentáře ;) Naposledy připomínám, že jsem pro jakékoliv dotazy vytvořila ask (odkaz najdete na profilu pod článkem „o mně") tak se můžete ptát, beru jakékoliv dotazy, klidně osobní a na tělo, je mi to jedno (samozřejmě, otázkou je, zda odpovím :P) 

Jinak, já už dneska letím spát a vám všem ostatním přeju právě dobrou noc a vydržte to ve škole, někdo možná na praxi, brigádě nebo dokonce práci o.O To je jedno, do víkendu zbývají dva dny, tak to dáme :D

PS: Už máte vánoční dárky nebo to necháváte na poslední chvíli? o.O

PPS: V médiích je obrázek, jak vypadá panini, dali by jste si? :D