Suzannah

Vždycky mi došlo, že s přípravami pro závod je spousta práce, ale tohle bylo jako staveniště. Různě rozdělené cedule se zákazem vstupu, připravované bezpečnostní zóny pro návštěvníky, železné konstrukce spoustu dalších věcí, které by mě ani ve snu nenapadli. Měla jsem oči skoro nevrh hlavy, když mě Dante prováděl místy, zdravil se s ostatními a popisoval mi každý sebe menší detail ohledně dění okolo. Museli jsme vypadat bláznivě. Dante s rukou okolo mého pasu a já smějící se jeho vtipům. Působili jsme jako pár, ale já věděla, že je tohle jen přátelské gesto. Pomalu jsme se blížily k dráze. Danteho výraz se uvolnil a jak jsem pozorovala jeho profil měla jsem chuť popadnout tužky a nechat črty ladně bruslit po papíru. Nekreslila jsem portréty, ale napadlo mě udělat výjimku.

„Probereme si pravidla. Pravidlo číslo jedna... nevzdaluj se ode mě. Pravidlo číslo dvě... neusmívej se na ty kretény, můžou to vzít jako otevřenou šanci a za třetí..."

S uvolněným úsměvem jsem poslouchala dateho pravidla pokrčila rameny, když se podíval mým směrem. Čekal, zahýbal obočím a neušel mi pohled na moje nohy. Začervenala jsem se a pak našla odvahu se podívat zpátky do tmavých očí. Možná byl čas přestat být tak stydlivá.

„Neohýbat se?"

Danteho tvář se rozzářila jako vánoční stromeček a přikvl, když jsme prošly menší branou. Ztuhla jsem jakmile se na mě obrátila pozornost několika očí a ozvala se i série spousta pochvalných hvízdnutí. Hala plná strojů vyleštěných do lesku a ještě více tváří tvářící se přátelsky nebo smrtelně. Pro mě to znamenalo ař příliš pozornosti. Po celém těle mi naskočila husí kůže po radostném přivítání a několika oplzlých narážkách typu: Zatraceně Dante, koho jsi to přived?!.., Kočko tady!, ... Bylo to nepříjemné.

„Nevšímej si jich a pojď tudy."

Jako robot jsem se nechala kormidlovat po točitých schodech do dalšího patra budovy a skoro nevnímala. Pořád jsem sebou hloupě klepala. Na vrcholu schodů Dante odhrnul závěs a já se rozhlédla kolem. Tady to vypadalo opuštěně. Stěny zdobily různá loga společností přičemž největším z nich byl nápis Emmerson industries, roh pokoje zaplnily kožené pohovky společně s obří televizí. Myslím, že jsem věděla, kde jsem... tohle musel být provizorní „stan" pro závodníky pana Emmersona.

„Omlouvám se za to dole...jsou to volové. Máme asi půlhodiny do začátku zkoušky. Myslel jsem, že bys mohla počkat tady pokud se ti nechce na dráhu. Sem nikdo nepřijde."

Bylo mi nabídnuto místo na pohodlně vypadající pohovce, ale já opatrně zavrtěla hlavou.

„Raději bych šla na dráhu."

Vlastně jsem doopravdy nechtěla zůstat zavřená tady a čekat, až se Dante vrátí.

„Dobrá, v tom případě máme trochu času navíc a můžeme něco podniknout nebo..."

„Nerad kazím příjemnou chvíli, ale Aaron tě hledá po celým komplexu. Máš svojí prdel dostat, co nejrychleji do jeho kanclu."

Otočila jsem se ke dveřím za hlubokým hlasem. Do pokoje vstoupil cizí návštěvník ve kterém jsem poznala Alexe Turnera. Jeden z dalších závodníků. K mojí smůle jsem si nedokázala vzpomenout koho reprezentoval.

Dante

Přemýšlím zda Alexe zabiju hned nebo až později. Tohle měla být perfektní chvíle. Dřel jsem abych Beauty zase uvolnil a necítila se nervózní jako tam dole a teď přijde on. Skoro cítím jak je Beauty zase nervózní... doprdele. Z instinktů se přesunuji před Suzannah a zabraňuju alexovi zkoumat její postavu.

„Co máš za problém Turnere?"

Jsem napjatý z úplně nenormálního důvodu. Nikdy jsem neměl s Turnerem problém, až do týhle chvíle. Už teď má na sobě jezdeckou kombinézu a boty.

„Pomalu chlape, brzdi...jen jsem tě viděl jít nahoru tady s...představíš nás?"

Kurva, ani náhodou... Není podstatný aby se Beauty seznamovala s nikým z nich. Strnul jsem,když se dlaň s dlouhými a štíhlými prsty objevila na mém předoktí. K sakru, její ruka tam vypadala tak dobře.

„Um, Dante to je dobrý... jsem Suzannah, ale klidně mi říkej Suze."

I slepej by musel poznat, že ačkoliv se snažila držet stabilní a silný hlas, tak se jí to nedařilo. Turner roztáhl ústa do bleskového úsměvu, který máme nacvičený před zrcadlem pro kamery a já počítal se střetnutím mojí pěsti s jeho čelistí. Stálo by to za to...

„Jasně těší mě, Suze... Jsem Alex Turner,podal bych ti ruku, ale nevím, co na to řekne tohle zvíře. Jsi v pohodě chlape?"

Idiote! Odstoupil jsem v celkovém zmatku. K sakru tohle bylo divný. Beauty se v očích mísil zmatek a stejný strach jako jsem viděl v noci. Dohánělo mě to k šílenství. Nejradši bych jí dostal zpátky do autobusu a pak, já nevím...

„Hele, Aaron bude fakt nasranej, když se tam nedostaneš včas..."

Nejdříve můj pohled putoval k Beauty a pak k Alexovi. Tohle nebylo úplně v plánu. Aaron mi dá druhou dávku jeho nasrané nálady, kterou minule nestihl dokončit. U toho jsem Beauty nechtěl a ona samotná tady mezi nadrženýma kreténama, to nepůjde.

„Zvládneš to beze mě?"

Přirovnejte mě k idiotovi, ale já se musel zeptat. Suzahniny oči zářily nejistotou. Fajn, dělám to nerad, ale...

„Počkáš tu s ní Turnere, jasný?"

Turnerova ústa se naprádno otevřela, než jeho výraz nahradilo to stejný sebe vědomí a stejně idiotský ksicht se zavlěním obočí.

„Můžeš se spolehnout."

Suzannah

Dobře, už mi není dvanáct a myslím, že nepotřebuju chůvu. Není tak těžký počkat pár minut sama tady. Jsem velká holka. Dante vypadal na pokraji nějakého těžkého rozhodnutí a mohla jsem říct, že se mu Alex nezamlouval. Obrátil se ke mně.

„Budu zpátky, co nejrychleji to půjde. Řekni mi, kdyby ti ten debil něco řekl a cokoliv, co řekne o mně neposlouchej, ok?..."

Přikývla jsem a sledovala souvajícího Danteho. Zvládnu se o sebe postarat, byla jsem samostatná od doby na střední. Pár minut tady nemohli být složité. Zvlášť když Alex nevypadal nějak nebezpečně. Měl pěkný úsměv, jeho kombinéza ladila do modro-bílé a černé barvy. Oříškové oči doplňovaly krátké hnědé vlasy. Oříškové oči zamrkaly a pak se Alex zmateně otočil na mizícho Danteho.

„Kruci, vydrž malý moment...Dante!"

Dante

„Dante!"

Zastavil jsem na schodech a ohlédl se. Turner sbíhal schody za mnou.

„Kurva vrať se za ní! Nerozuměls?!"

„Rozuměl kreténe, jen je tu něco, co bys měl vědět..."

Podrážděně jsem stál a čekal na odpověď. Neměl jsem na nic vůbec náladu.

„Aaron není jedinej, kdo tě hledá... motá se tady taky Morissová v těsných šortkách a zatraceným výstřihem jak mariánský příkop, možná bys to měl vědět."

Kurva... Zaklel jsem a opřel si hlavu o nejbližší zeď. Brittany byla tvrdohlavá a otravná. A zrovna teď se z ní stala jen osina v mým zadku. Dostal jsem silné poplácání po rameni.

„No, kámo.. vidím, že jsi pěkně v prdeli, takže já půjdu dělat společnost tý sexy krásce, cos mi přenechal a mimochodem... dobrá práce s Collinsem. Na jeho tvář je teď o hodně lepší pohled."

Turnerer se vracel zpátky se smíchem a já věděl, že si musím pospíšit. Ona je moje... Do prdele, kde se tohle vzalo?...

Suzannah

Pohodlně jsem se usadila na pohovku a hrála si s rukama v klíně, když se závěs znovu odhrnul a vstoupil rozesmátý Alex.

„Takže, konečně je pryč... myslím, že by jsme tedy mohli začít od začátku."

Posadil se uvolněně do křesla naproti mně. Stále mu hrál na tváři úsměv jak očima přejížděl po mém těle a zkoumal mě. Po nějaké době trapného ticha, kdy se mi začaly potit ruce si odkašlal.

„Takže ty jsi... ta holka, kvůli které je Nicův ksicht nepoužitelný pro reklamu."

Moje ústa se naprázdno otevřela a už zase se mi drnula červeň do tváří.

„To není tak docela pravda, já jsem je jen dostala od sebe... nebylo to kvůli mně."

Tentokrát se zatvářil zmateně Alex, jak se zabořil hlouběji do křesla.

„To není to, co jsem slyšel ale nevadí... jak ses sem vůbec dostala?"

A tohle byl moment, kdy se moje dlaně sevřely do pěstí. Panikařila jsem. Nemohu říct, že jsem kamaádka dcery pana Emmersona. Z tohohle by mohl být malý-velký problém. Moje mlčení muselo alexův zájem jen podnítit. Pozvedl obočí a vyčkával.

„No? Vím, že nejsi Owense... nebo snad jo? Nevypadáš na to."

Zastavilo se mi srdce. Takhle to vypadá. Spala jsem s ním v posteli, to ze mě nedělá jednu z nich, ne já...

„Hej, asi překračuju čáru. Nechám tě na pokoji, protože mám strach, že se skácíš na tu podlahu a mám svůj obličej celkem rád, takže by se mi setkání s Owensem nemuselo líbit. Víš co?...vezmu tě na dráhu... pojď. Nejsem nebezpečnej jestli myslíš tohle a všeobecně nedělám do cizího zboží, jestli víš, jak to myslím."

Zamrkala jsem jako o závod. Co tím myslel?... Nakonec jsem se rozhodla jít s Alexem. K mému rozhodnutí jen pomohla první výstražná siréna. Závodníci se měli jít připravit.

Dante

Po dvou jsem vybíhal schody a ignoroval moje protestující žebra. Aaronova kancelář byla blízko. Vím, že se má klepat, ale srát na to... Vtrhl jsem do kanceláře a okamžitě mi stál v cestě Aaron. Nebyl jedinou osobou v kanceláři. Dalšími zúčastněnými byl Derek a debil Nico. Nicův nos byl přelepen jednou z těch divně-vypadajících pásek a monokl na jeho levém oku se zatraceně dobře vyjímal. Dobrá práce.

„Dante, no konečně.... sedni si."

Ledově chladný Aaron mi dal najevo, že bych měl svojí prdel zaparkovat na nejbližší volné místo a já to udělal. Zabíjel jsem Collinse pohledem, zatímco Aaron vyjednával s Derekem, nicovým sponzorem.

„Dereku jak vidíš, smlouva obsahuje položku včetně pojištění. Tento incident nehraničil s obchodními zájmy, naopak se stal z osobních důvodů. Není důvod vést incident k soudu a pokud ano, mám dobré právníky."

Nikdy nechtějte aby byl Aaron namířený naproti mně. Starého vlka jen tak nikdo neobelstí a co se týkalo Dereka, neměl jinou možnost. Vypadal znechucený a táhlo mu na věk, kdy brzo vypadne z brandže. Kruté?...ne, tohle byla zasraná realita tohohle světa. Pár očí, které obkružovaly paprsky vrásek přejel po mně. Možná hledal známky po zraněních. Vystřihl jsem pobavený úšklebek.

„Četl jsem to Aarone, jen mi tohle přijde jako mrhání penězi. Nico měl nastoupit nastoupit už na dnešní zkoušce, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu není jasná ani jeho účast v dnešním večerním závodě."

Mrkl jsem na Aarona. Seděl zaujatě za stolem a jeho profesionální maska obchodníka seděla pevně na místě jeho tváře.

„Jsem si toho dobře vědom Dereku. Můj jezdec Ryan Reed je mimo město a Dante byl moje záloha i pro mě se věci změnily... uvidíme, co večer přinese."

Následně putoval bílý papír přes stůl před Dereka. V rychlosti ten starý muž podepsal. Problém vyřešen. Na znamení jsme vstali a Aaron si spolu s Derekem podali ruce.

„Doufám, že věci mezi námi jsou v pořádku Aarone, nerad bych mezi našimi firmami zdržoval nenávist."

Aaron nehnul ani brvou v jeho managerovém úsměvu nebo předstírání.

„To rozhodně ne Dereku, vlastně zde mám něco, co bych rád probral v soukromé věci, takže kdyby mohli...."

Aaron nemusel nic říkat dvakrát. Namířil jsem rovnou ke dveřím s Nicem v zádech. Zavření dveří vytvořilo bariéru mezi kanceláří a mnou. Chtěl jsem toho debila uhodit znova, ale držel jsem se. Nico se postavil do rohu, vytáhl cigaretu a zapálil.

„Kde je vlastně Reed? Zmizel on i ta rozkošná blondýnka... není to záhada?"

Zavři hubu... Ignoroval jsem ho. Jeho nos byl zlomený mojí pěstí, jeho tvář oteklá a já doufal, že stále někde krvácí. Místo toho jsem přešel k oknu. Díval se dolů, dokud můj pohled nezaregistroval vysokou hnědovlásku... Beauty. Mířila s Turnerem směrem k dráze. Vypadala sexy. Její nohy mě dostávaly nemluvě o jejím zadku. Nikdy jsem snad neviděl perfektnější zadek... běhá? Kurva to bylo jedno, ale dělala s mojí hlavou divný věci. Pozoroval jsem její nervózní rychlo chůzi, to jak jí kožená bunda s logem aaronovi firmy seděla jakoby se pro ní narodila a vlasy se jí leskly. Navíc jsem si okamžitě vybavil vůni kokosu, kterou ale nahradil ostrý cigaretový kouř.

„Nestojí za ty potíže... vsadím se, že ti dala už dneska v noci. Je dobrá?"

Reflexy zvítězily. Ohnal jsem se dozadu, moje ruka sevřela krk toho sráče a já si užíval když se hlava Collinse srazila se zdí. Cigareta mu spadla na zem.

„Drž hubu jasný... jen jednou ještě řekneš její jméno, narážku o ní nebo cokoliv, tak se postarám abych ti ten nos přelomil natrvalo Nico!"

Nikdo na celým světe nemohl mít tolik sebekontroly, jako já v tom momentu. Přál jsem si rozbít jeho ksicht, pokládalo by se to za službu světu a motocrossovýmu šoubyznysu.

„Neříkej, že tě ta malá „školačka" zajímá Owensi... ona není pro sráče jako jsme my."

„Od sebe, hned!"

Pustil jsem collinsův límec a odstoupil na protější stranu. Derek a Aaron stáli oba ve dveřích s jejich výrazy bohů pomsty a ani jeden nepromluvil. Soustředil jsem se jenom na Nica na jeho stupidní gesto, jeho tvář která patřila pod kola mojí motorky a přál si jej zabít.

„Jak je vidět budeme vás dva držet daleko od sebe. Dobrá zpráva je, že dnes oba nastoupíte na večerní jízdu. Do té doby se od sebe držte, co nejdál. Nechcem vás dva vidět poblíže sebe. Teď vypadněte... zkouška za pár minut začíná."

Aaron do mě zabodával jeho pohled. Tohle nebyl můj první problém a já věděl, že ani poslední. Stačilo to přehnat a Aaron by mne vyhodil. Nejsem jeho eso jako Ryan i když vydělávám velký peníze. Derek i Nico opustili ve spěchu chodbu, zbyl jsem já a Aaron. Přikývl jsem.

„Aarone."

Aaron mi kývnutí oplatil, ale s jeho neser-mě výrazem.

„Jdi k dráze Dante a pro dnešek mi vypadni z očí."

Suzannah

Ten křik, ječení, světla a chaos v sobě měl určité kouzlo. Těď vše probíhalo v mnohem poklidnějším duchu. Závodnící se rovnali na startovní čáře, čekali na signál, probírali taktiku , seřizovali stroje.

„Asi jsem nikdy neviděl holku, která by byla víc udělaná do závodů, než do závodníků."

Už jsem ztratila část ostychu vůči Alexovi. Byl milý, rozesmíval mě a z části mě chránil před zvědavými pohledy ostatních. Zasmála jsem se a zrudla.

„Vždycky mě tenhle sport tak trochu přitahoval, samozřejmě jen jako fanynku."

Opírala jsem se o jedno ze zábradlích a Alex vedle mě. Dokázala bych si z něj udělat kamaráda. překvapeně dlouze hvízdl.

„Jsi jedna velká záhada. Myslíš, že to tady chvíli zvládneš? Musím se jít připravit na start."

Mávla jsem s úsměvem rukou a nasadila se brýle proti slunci. Má ruka sáhla do mojí brašny a vytáhly foťák.

„Jasně, jen běž...můžu si udělat pár snímků?"

Alexův obličej se rozzářil a strčil do mě loktem.

„Že váháš, ale ber mě pěkně z blízka."

Hlasitý smích vyšel z mého krku, jak se Alex se smíchem vzdaloval a mával mi.

„A až budeš chtít pózovat bez trička stačí říct!"

Zase jsme vyprskla smíchy a přitom rudla. Vrtěla jsem hlavou ze strany na stranu a přitom zaostřovala fotoaparát. Přiložila jsem přstroj k obličeji a vyhlížela nejlepší objekt. Líbila se mi představa vytvořit pár snímků samotné dráhy. Více jsem se naklonila abych získala lepší úhel. Cvakala jsem jeden snímek za druhým, až jsem vypískla když se kolem mého pasu omotaly zezadu dvě silné paže a tvrdý hrudník se tiskl na moje záda.

„Zatraceně, jaký bylo třetí pravidlo Beauty?"

Ups... Mimo skutečnost, že se moje reflexy rozcházely mohlo být všechno v pořádku. Chtěla jsem se vymanit z toho pohodlného a bezpečného sevření i se vtisknout ještě více do toho tělesného tepla. Ucítila jsem silnou vůni a paže se kolem mého břicha jen utáhly. Nemohla jsem popadnout dech a dařilo se mi jen lapat po vzduchu jak se dantův nos zabořil do mého krku. Odložila jsem foťák pryč.

„Um, Dante co to děláš?"

Mohla jsem cítit jak Dante prudce nasál dech a já čekala, že se odtáhne.

„Uklidňuju se."

Zvláštní odpověď, ale okamžitě mi po těle vyslala zlou předtuchu. Byl za Aaronem a možná jeho rozhovor s ním nedopadl nejlépe.

„Je všechno v pořádku?"

Dante mě šimral nosem na pokožce a já měla nutkání zaklonit hlavu dozadu a... kde se vzala tahle představa?

„Teď už je... dnes večer nastoupím při večerním závodě."

Nastoupí v závodě, dneska večer... Obrátila jsem se i přes těsný prostor. Prohlížela jsem si danteho tvář a tvářila se skepticky. Popral se, dost možná měl otřes mozku, na jeho žebrech byly modřiny a dnes večer má nastoupit do závodu.

„Jsi si jistý? Tím myslím... budeš v pořádku?"

Danta zaklonil po mých slovech hlavu a rozesmál se. Určitě se po nás několik lidí otočilo.

„Můžeš ty být ještě víc perfektní?"

Sklopila jsem hlavu a nechala vlasy spadnout do tváře. Tohle přeci muselo být na nějaké úrovni flirtování. Flirtoval se mnou? Emma by mi mohla poradit, ale co pro něj tohle znamenalo? Nikdo se mnou takhle nemluvil. Šťouchla jsem do jeho hrudi, když se rozezněl stratovní zvuk a světla se rozsvítila.

„Nedělej si ze mě legraci Dante!"

Ruce se kolem mě utáhly a já sledovala rychle ujíždějící motorky po dráze. Dante měl svojí bradu položenou na vrcholku mojí hlavy a jeho hrudi se otřásala smíchem.

„Nedělám si legraci Beauty, ne z tebe... ale víš, co to teď znamená, ne?"

Zvrátila jsem hlavu dozadu, abych viděla dantemu do očí. V hlavě jsme si zapsala poznámku, že Emma se o tomhle nesm nikdy dozvědět, ani má matka. Každou zvláštní a nepochopitelnou chvilku s Dantem si uchovám do paměti.

„Co?"

Jeho rty se roztáhla do úšklebku, který připomínal pobavený a v očích mu tančily jiskry.

„To znamená, že dneska budeš můj talisman pro štěstí Beauty, jenom můj."