Takže dlužím vám omluvu :/ Nepřidával jsem jak bych chtěla, ale nudila jsem se a potřebovala dostat náboj. Připadalo  mi to divné, ale vzala jsem příběh Sázka vs sláva od první kapitoly, stránku po stránce. Bylo to divné, ale někdy jsem i zapomněla, co se vůbec stalo a někdy bylo divné, vědět, co řekne daná osoba xD No, dalo mi to hodně a já dostala další energii :) Navíc jsem si přečetla vaše starší komentáře a to mě taky nakoplo, takže s další dávkou elánu a energie se vracím ;)

Suzannah

„Suze, jsi tam ještě?"

Přemítala jsem, zda se mi ta slova z telefonu nezdají. Vlastně všechno, co Emma řekla bylo zvláštní. Zatím ještě Ryana nezabila, ale zněla zvláštně. Ne, jako ta Emma, která nemohla slovo „Ryan Reed" vyslovit bez zkřiveného obličeje a rozzlobeným tónem.

„Hej, Suze!"

Poplašeně se mobil v mé ruce vrátil zpátky k mému uchu a já si odkašlala. Nohama jsem přitom vykopávala do vzduchu a zírala do stropu.

„Jsem tady. Takže pokud to dobře chápu, tak Reed tě nechá bydlet u sebe doma. Jen tak?"

„No, jo vypadá to, tak. Dneska tam přespím. Dnešní noc byla víceméně v motelu a zítra se vrátím zpátky. Je u tebe všechno v pohodě?"

Přirozeně moje oči putovaly k vystavěným letákům a nabídkám. Zatím mě ani nenapadlo je příliš studovat. To Emma nemusela vědět. Stejně jsem si tady připadala zbytečně a na obtíž.

„Jasně, všechno je v nejlepším pořádku, navíc, když se zítra vrátíš, tak to určitě zvládnu. Neměj strach."

„Suze, proč mám dojem, že mi něco tajíš?..Opravdu jsi v pohodě, protože si použila ten stejný tón hlasu, jako když lžeš."

Ztuhnula jsem sedící na matraci a zklidňovala dech. Neumím lhát a i když mi máma vtlouká do hlavy, že lhát se nemá, někdy by se to hodilo.

„Hele připravila jsem ti pár bezva míst,kam bys mohla zajít a taky je ti k dispozici Viktor, kdyby jsi chtěla..."

„Emmo, ne! Vystačím si sama, nemusíš se starat, radši buď opatrná, ty víš s kým."

„S Ryanem, já vím, ale mně jde o tebe. Pořád mě štve, že jsem tě tam nechala a navíc, zbytečně."

Zamračila jsem se na bílé povlečení.

„Jak to myslíš zbytečně?"

Emma zmlkla a zadrhávala se, když hledala slova. Tohle bylo divné.

„Ehm, no...já řekla zbytečně? To jsem nemyslela, ale no...je to komplikovaný, takže...hele nebyl za tebou Owens?"

Odbočila od tématu. První znamení, že řekla něco, co neměla navíc odbočila na něco, co bych ani nečekala, že vypustí z pusy Dante Owense. Už dávno mi došlo, že pokaždé, když někdo vysloví to jméno, tak se mi zrychluje tep.

„Ehm, ne nebyl tady. Proč by tady měl být."

„Cože?! On tě ani nezkontroloval?! Ten bastard! "

S otevřenou pusou jsem poslouchala Emmy výlev do telefonu dokud mi nesvitlo.

„Emmo! Řekni, žes to neudělala! Tys řekla Dantemu aby mě hlídal?! Och Em, jak jsi mohla?!"

Se slabým výkřikem jsem dopadla zády na matraci a zakřičela do polštáře. Úžasný, takže on mi má dělat chůvu. Trapnější už to být rozhodně nemůže.

„Suze, já za nic nemůžu. To Ryan, musel mu zavolat těsně předtím, než jsem odjela. Já mu nevolala přísahám, musíš mi to věřit. Navíc, nerada to přiznávám ale ty opravdu potřebuješ nkoho, kdo totam zná. Prosím řekni, že mi zavoláš ještě dneska večer. Už budu muset jít. Ryan čeká za dveřmi. Měj se, mám tě ráda, a zavolej večer."

Emma zavěsila, telefon ochluchnul a nechal mě utápět se v myšlenkách. Nejen, že byl celý tenhle rozhovor divný, ale taky šílený. Dante mě má hlídat. Nebylo to fér. Nechtěla jsem pro něj být děcko na hlídání. Proboha o čem to mluvím?!...Nechci pro něj být nic. A jako by nestačilo, že se můj zahltil hloupostmi, tak v době mého mozkově nulového rozpoložení se autobusem rozlehl chrakteristický hlas a volal moje jméno.

Dante

„Suzannah?!"

Bylo tady až skoro děsivý ticho. Myslel jsem si, že tady není, kdybych jí neslyšel mluvit skrz dveře od jejího pokoje. Vlastně nic jiného nevypovídaloo její přítomnosti. Všude uklizeno, srovnáno, vůbec to nevypadalo jako u mě a když jsem svojí bundu odhodil na křeslo, Suzannah přímo vyletěla za dveří. A bože, tahle holka asi není normální. Je jí jedno, jestli jí uvidím jenom v ručníku nebo v těch zabijáckých mini šortkách. Sakra, sebekontrola chlape, sebekontrola...

„Co tady děláš?"

Navzdory tomu, že se blížila desátá hodina ráno, tak ona vypadala, že se právě dostala z postele. Aspoň jsem se modlil za to, aby tyhle šortky a tílko nebyly jejím denním úborem, jinak bych to mohl zabalit rovnou.

„Hele dívej se mi do očí. Tady!"

Naposledy jsem přejel celou délku jejích nohou od růžově nalakovaných nehtů přes boky, pas, její prsa až k očím. Rozhodně jí asi nedošlo, jak vypadá a možná si teprve teď uvědomila, co má na sobě. téměř světelnou rychlostí si založila ruce přes prsa, přikrčila se a otočila se zpátky ke dveřím.

„Počkej tady."

Potichu jsem se smál a připsal si další poznámku o téhle holce. Žádná se nestyděla jako ona. Byly i exempláře, které se nebály jít ani naostro. Přes zavřené dveře se ozývalo mumlání a tiché rány.

„Nemusíš spěchat, mám dost času!"

S klidem jsem se posadil na gauč a nohy vyhodil na stůl. Bylo jasné, že nevyleze dřív jak za půl hodiny než se obleče, namaluje a kdo ví jaký další kraviny, jenže to byla chyba. Přísahal bych, že neuplynulo ani pět minut než se dveře otevřely znova a Suzannah vyšla ven v teplákách a volném tričkus vlasy v culíku.

„Co tady děláš?"

Tváře se jí zbarvily do růžova a dělala všechno, jen se na mě nepodívala. Vypadalo to v jejím podání roztomile. Zatraceně na co to kurva myslím?!...Všechny myšlenky šly stranou. Přišel jsem kvůli tomu,že ona neopustila tyhle stěny od chvíle, co Ryan s amazonkou odjeli. To není zdravý a taky proto, abych se ujistil, že debil Nico nic neudělá.

„Přišel jsem se tě zeptat jak se máš? Je to protizákonný?"

Užíval jsem si, jak se na mě podezřívavé dívala, a uvažovala zda jí nelžu. Nespustila ze mě oči ani ve chvíli, kdy si začala připravovat čaj.

„Ne, není to protizákonný. Jak jsi se sem dostal?"

Můj další skvělý talent byl k užitku. Ráno jsem si vyzvedl klíče od Viktora a chtěl jména lidí, co mají kopii. Zahoupal jsem klíči na ukazováčku. Její oči se pohybovaly do stran přesně jako klíče na mém prstu a Suzannah pak u úst vypustila jednoduché: „Aha, tak je mi fajn. Můžeš jít." Pokrčila rameny a otočila se zády. To byla spíš odmítavá reakce a já hodlal tuhle výzvu vyhrát. Dnes byl můj program volný. Příprava na závod na pozítří začaly, trénink vynechám a já mám v plánu zůstat poblíž Suzannah celý den i kdybych měl zůstat zavřený tady.

„Vlastně jsem ti přišel dělat společnost. Není zdravý trávit veškerý volný čas tady, jsou důkazy, že z toho pár lidí zcvoklo a na tebe by to byla škoda Beauty (Kráska)."

Ve chvíli, kdy mi zase její přezdívka sklouzla z jazyka sebou cukla. Vypadala vystrašeně, lekl jsem se, jestli nemá nějaký záchvat nebo co. Ve vteřině jsem byl u ní a znovu tam byla ta vůně kokosu.

„Hej, jsi v pohodě. Nemyslel jsem to vážně. Aby jsi zešílela, tak bys tu musela být, tak pár měsíců...."

Nechápu, co jí tak vyděsilo, ale jen o okamžik později od sebe odtahovala moje ruce.

„Ne, to jen...proč jsi mi dal tu přezdívku?"

Ztuhnul jsem. Vlastně nevím. Tohle je podruhé, možná potřetí, co jsem jí tak nazval a pokaždé sebou Suzannah cukla, ale já za to nemohl. Prostě mi to pokaždé splynulo z jazyka. Nevím odkud přišla. Zelené oči se nehnuly ani o kousek. Vlastně jsem si víc, než jistý, že ani nedýchala protože její hrudník se nezvedal. Rozhodně měla záchvat.

„Já to nevím. Omlouvám se. Vadí ti to?"

Stál jsem metr od ní a ani neuvažoval, že se uhnu o centimetr dál.

„Ne, nevadí mi to. Jen mi tak nikdo neříká, to je celý. Můžeš trochu ustoupit?"

S nechutí jsem jí dopřál trochu prostoru aby se mohla rozdýchat. Byla nervózní. Dalo se to poznat zdržení jejího těla, ale já nechtěl aby byla nervózní. Mlčel jsem a čekal, až se uklidní. Vypadala jako by se toulala myšlenkami někde úplně jinde. Překvapilo mě, když promluvila.

„Dante já opravdu oceňuji, že máš o mě starost, ale zvládnu to sama. Emma se zítra vrátí a já nepotřebuju chůvu, která by mě hlídala. Jdi dělat něco jiného, než se mnou marnit čas."

Marnit čas?...Kruci o čem to mluví?!... Dřív, než bych stačil zareagovat Suzannah vstala a ztratila se ve svém pokoji. Jen tak tak , jsem stihl zachytit dveře předtím, než se zavřely. Věděl jsem, jak to tam vypadá. Pokoje byly stejné jako v našem autobusu, stejný miniaturní prostor vhodný ke klaustrofobii, stejné stropy a nábytek. Suzannah se překvapeně otočila a já zablokoval dveře.

„Tak za prvé. Ano, starám se protože to přátelé dělají. Za druhé. Nemarním s tebou čas, pravdou je, že dneska nemám žádný plán a napadlo mě, že bych mohl ten čas strávit s tebou a za třetí. Jsem si celkem dobře vědomý, že nepotřebuješ chůvu."

Novinkou pro mě bylo, že se Emma zítra vrací. Ryan o sobě nedal nijak vědět a pokud byly drby po okolí pravdivé tak bloncka se balila narychlo a pevně rozhodnutá zmizet na celý týden, takže se měla vrátit až za pět dní spolu s Ryanem. Byl oto dobře, že se vrátí, tak brzy, alespoň budu mít jistotu, že na Suzannah nepoloží nikdo jediný prst. Suzannah stála nehnutě před její postelí a civěla na mě, studovala mě.

„Myslíš to vážně? "

Přikývl jsem a rozhodil rukama. Bylo léto, tahle holka měla prázdniny, volno, které nemusela trávit na brigádě a podle jejích nákresů všude kolem se nemusela držet ani u skicáku. Měla by se bavit, užívat života.

„Chci po tobě jeden jediný den. Jeden den, který strávíš se mnou podle mých pravidel tím, že se budeš bavit potom se můžeš zase užírat tím, že budeš dýchat vzduch v téhle plechovce, platí?"

Suzannah nakrčila nos, nad obočím se jí vytvořila vráska a její ústa se otvírala v odpověď. Umlčel jsem jí zvednutím prstu.

„Ne.Nemůžeš jen tak říct ne. Musíš o tom přemýšlet. Kdy ses naposledy pobavila? Nemusíš trávit dni a noci tady. Jsi na šňůře turné s motocrossovým týmem, ve středu dění pro které by i většina lidí zabíjela, navíc jsi tu se mnou a já slibuju, že neudělám nic, co by jsi nechtěla dělat. Rozmysli to."

Spustil jsem ruce podél těla, napětí mě zabíjelo, byl jsem připravený dát jí další várku argumentů, jen proto aby souhlasila s mým nápadem. Po minutě, která se zdála jako věčnost jí váhavě zalétl zrak k nočnímu stolku. Střelil jsem tam očima a zahlédl spoutu letáků a brožurek. Na vrchu byl plánek muzea nedaloko odtud.

„To, že jsi tady ty by mě jako mělo donutit říct ano?"

Dobře tohle nebyla očekávaná otázka ale na její tváři byl úsměv. Dobré znamení. Jen o krok jsem se příbližil a ona couvla. Celý její pokoj voněl jako ona po sladkém kokosu.

„Jo mělo. V poslední době je jen málo lidí, kterým dovlím se mnou trávit můj cenný čas."

Dlouho jsem s ní hrál válku pohledů ale nakonec mi po její úsměvu, který určitě někoho srazil na kolena jasné vítězství.

„Tak fajn, ale jen dnešek a nepůjdu do žádného baru, klubu ani ničeho podobného a taky nezapomeň, že jsme jen přátelé. Dvacetčtyři hodin, nic víc, nic míň prostě se chci bavit. Můžeš mi to splnit?"

Dvacetčtyřihodin. Dvacetčtyři hodin s ní a trávéním čas tím, že jí poznám. To se mi líbilo. Hodně se mi to líbilo. Nesměla váhat, že jí to nemohu splnit, protože to byloto nejmenší. V hlavě se mi skládal plán, který byl rozdělen na hodinu po hodině celého dneška.

„Dante?"

Škubl jsem sebou při doteku Suzahniných prstů na mém lokti.Bylo to od ní nečekané, ale bože bylo to dobré. Zamrkal jsem na ní dolů. Hnědá záplava vlasů a zelené oči. Začínala to být má oblíbená barva.

„Jo, jasně splním ti to a začneme hned. Převleč se a sejdeme se tady za půl hodiny. Bylo by fajn, kdyby jsi připravila možná košík s nějakým jídlem a pitím pro nás oba, když najdeš čas, já zatím půjdu něco vyřídit. Čekej."

Couval jsem z pokoje natolik zbrkle od ještě víc šokované Suzannah, že moje záda narazila do zdi. Kurva... Ignoroval jsem to a s popadnutím mojí bundy jsem vystřelil odtud. Měl jsem dvacetčtyři hodin a já chtěl udělat tenhle zážitek pro Beauty něčím na co, nikdy nezapomene.

V minulé kapitole jsem slibovala krev, ale tady žádná není XD Pardon, bude to v té další, slibuji :D Doufám, že se vám kapča líbila, předtím byla dost Emmy a Ryana, teď se karta obrátí ;) Budu ráda za votes a komentáře ;)