Vážně se omlouvám, že přidávám málo :/ Jsem pod velkým tlakem z učení a tohle všechno skončí v pondělí (22.6.2015) a já budu mít čas psát :) Tak se mnou mějte trpělivost, držte mi palce a čtěte dál :) Za minulé komentáře jsem hrozně moc vděčná vážně, jste skvělí ♥

Ryan

„Ryane, kam to běžíš?!"

Doprdele! Kurva!...Vjel jsem si rukama do vlasů, jak jsem sledoval ujíždějící taxík. Emma... Málem jsem se zbláznil, jak jsem nemohl uvěřit, že je tady. Měla zůstal v motelu, sakra! Ale ona mě musela sledovat. Zatraceně!...

„Ryane, co to mělo znamenat?!"

Má matka mi stála za zády. Nic jsem jí neřekl o Emmě, protože to byl jen detail. Navíc jsem jí nemohl ještě víc stresovat. Tohle vůbec nebyla dobrá situace. Mámina drobná rukama se mnou třásla na rameni.

„No tak, zlato, co to mělo být? Kdo to byl? Nějaká fanynka?"

Kruci... Bolela mě hlava a potřeboval jsem se vyspat, a přesto byla představa Emmy, jako nadšený fanynky, co by mi skočila do postele srandovní. Jo, to bylo dost stupidní. Emmersonová nebyla moje fanynka.

„Ne, mami. Je to složitý. Nebyla to fanynka."

Já i máma jsme stáli před nemocnicí v nočním chladu. Okamžitě jsem musel matku dostat zpátky, jinak by mohla nastydnout i ona. To by mi fakt scházelo... Začal jsem jí strkat zpátky do vestibulu. Tvářila se skepticky a i mně bylo jasný, že jí v hlavě šrotují kolečka a přemýšlí.

„Tak, kdo to byl? Předtím mi ta dívka pomohla tady na chodbě, tak jsem jí možná navedla sem. Cos jí řekl?...oh, prosím Ryane, že jsi sem nezavedl jednu z těch holek!"

Mámina ruka se mi vytrhla ze sevření. Znal jsem tuhle reakci. A nebylo to něco, co bych řešil, před celou nemocnicí. Má matka, ale byla neoblomná, co se týče tohohle směru.

„Teď hned mi Ryane Reede vysvětlíš, co se tu děje! Jinak se odtud nehnu, to ti přísahám!"

Zatnul jsem zuby. Nenávidím tyhle kraviny. Má matka dokáže být pěkně tvrdohlavá.

„Mami není na to místo, ani čas. Můžeš se prosím uklidnit?"

Aspoň jeden z nás by měl být klidný, když Mel leží po operaci na nemocničním pokoji. Och sakra Mel... Chytil jsem se za hlavu. Co mám zatraceně dělat?....Emma nevypadala, že to vzala nejlíp. Nevidím jí do hlavy, ale netuším, co se v tom jejím mozku vyklube. V každým případě. Aaron mě zabije. Spíš řečeno jinak. Utrhne mi koule. To je jistý.

„Ryane, děsíš svojí matku. Co se děje?"

Moje matka se sesunula na židli vedle mě. Nevím, jak to dělá, ale někdy mění nálady z minuty na minutu. Zakroutil jsem hlavou a narovnal se. Tahle noc je kurva špatná. Mel je tady, Emma může udělat nějakou blbost. Jako třeba to, co viděla nahlásit médiím. A to by bylo prostě konečný. Otřel jsem si zpocený ruce do svých kalhot a vzal máminy ruce. Potřeboval jsem, aby tu zůstala a byla v klidu, už jen kvůli Mel.

„Mami zůstaň tu s Mel. Zavolej mi, jakmile se cokoliv stane, pohne se, probudí se, cokoliv. Musím něco zařídit."

Má matka na mne několikrát zamrkala a já věděl, že jakmile se vypotácí ze šoku začne se vyptávat. Vyřítil jsem se pryč. Znovu mě seřvala ta sestra něco o kravinách a blázinci. V týhle nemocnici mě budou fakt nenávidět...

Emma

Hudba tu řvala všude kolem. Bylo to tu nacpané k prasknutí. Hlava na hlavě. Ten taxikář nelhal, když řekl, že mě zaveze do jednoho z nejlepších podniků ve městě. Jak se tenhle klub vůbec jmenuje?....to je jedno. Seděla jsem na baru na vysoké židli. Už je to nějakou dobu, co jsem pozorovala, jak tu všichni tančí. Holky se mačkají v těsných šatech a je tu dost odhalené kůže, aby se to tu možná dalo nazvat striptýzovým klubem. Rozhodně jsem sem se svým oblečením, což byly džíny a tričko s bundou na motorku nezapadala. Melanie Reedová.... A znovu se mé myšlenky vrátily na to samé místo. A to jsem myslela, že jsem toho už vypila až dost. Mno, zřejmě ještě ne... Ve svých dlaních jsem otáčela s malou skleničkou, ve které se pohupovala průzračná tekutina. Byla nechutná a pálila, jak peklo, ale zabíralo to, i když ne dost.Obraz Reeda s jeho matkou a sestrou pořád přetrvával. Bylo mi hrozně. Nic jsem moc nechápala. Co jé té dívce?....Nikde nepsali, že Ryan Reed má sestru. Nemocnou sestru. Krucinál.... V několika sekundách jsem si do krku poslala další dávku ohně a s nechutí polkla. Je mi jasný, že vypadám příšerně. Jako troska.

„Je tu volno?"

A je to tu zase... Upírala jsem pohled před sebe. Tohle není poprvý, co mě někdo u mého místa otravuje. Teď už jsem se ani nenamáhala podívat, i když podle hloubky hlasu to musel být muž, přibližně čtyřicátník. I bez mé odpovědi si samozřejmě přisedl a já litovala, že mi došlo pití.

„Co dělá, tak krásná dívka na baru sama? Můžu ti něco objednat sám?"

Musela bych v sobě mít alespoň čtyři láhve vodky, abych spolkla tuhle návnadu. Musela jsem, ale přičíst body za originalitu. Ten předtím se ohlásil větou: „Pojď se mnou a zbavím tě tvýho trápení, dřív než se naděješ." To tenhle měl víc slušnosti. Moje oči klouzaly po barmanových zádech. obsluhoval na samém konci baru a byl zaneprázdněn. Kruci, potřebovala jsem dolít. U mého lokte se objevila hrubá dlaň.

„Tančíš?"

Zatraceně...Hudba tu řvala do všech koutů. Nechápu, jak to, že já ještě pořád slyším. Sklopila jsem hlavu, aby mi vlasy spadly do tváře. Aspoň nějakou bariéru jsem vytvořila mezi mnou a tím chlapem.

„Nemám zájem, odejděte."

Moje nálada nebyla pro nějaké vybavování. Byla jsem naštvaná sama na sebe. Chovala jsem se jako naprostá kráva. Pozdravuj Mel a řekni jí, že jí miluju.... Ten hovor. Ryan musel mluvit s jeho matkou. Zapadalo to do sebe. A pak ta hádka... „Hele je mi fuk, že jsi rozmazlená jak peklo a vůbec se nekoukáš na ostatní.Aaron nejspíš věděl, proč se tě zbavil na druhej konec světa, ale říkáš tu kraviny, co vůbec nejsou pravda, takže řekneš ještě jedno slovo na Melanin účet a bude mi u prdele, když tě tu nechám,!" Znovu se mi tvořila vlhkost v očích. Táta mě poslal do Austrálie. Přesněji do Sydney. Od svých dvanácti jsem tu byla jen na Vánoce třikrát a potom až teď. Rozmazlená?.. Ryan má pravdu. V kolika věcech jsem neměla pravdu?..

„Mám ti dolít?"

No, konečně...Mladý barman zastavil u mě a já s další bankovkou pokynula na další nalití. Sklenice byla znova plná. Plná čiré tekutiny, o které jsem nechtěla vědět, co to je, protože jsme na sobě začala pociťovat první účinky alkoholového opojení. Hudba jako by naprosto ztichla. A s tím, ž e se utišila hudba přišel i další vjem. pomalu se sunoucí ruka po mém stehně z mé pravé strany. Nebyla jsem až tolik opilá. Trhla jsem koleny k sobě a hrubě zařvala na chlapa vedle.

„Odprejskněte, nemám zájem!"

Přes ten řev to mohlo slyšet snad jen pár lidí okolo. On má sestru.... Nevěřila jsem, že je Ryan tak citlivý. Oh, bože...už blázním. Barmanova postava se pohybovala po celém baru, když míchal drinky. Bylo vidět, že už má nějaké zkušenosti. Prsty obratně překlápěl láhve a míchal koktejly s tlustými brčky. Možná bych si taky jeden mohla dát.....a mé pití je znova prázdné. Zvedla jsem ruku.

„Nemáš už dost?"

Poslala jsem sklenici k barmanovi.

„Ne, potřebuju zapomenout na dnešní den."

Přede mnou se zastavila další sklenička a s ní i pár paží v černém triku. Moc jsme tomu nevěnovala pozornost.

„A myslíš, že zítřejší kocovina ti s tím pomůže?"

Na protest jsem do sebe už s naprostou nechutí a faktem, že ze sebe každou chvíli vyhodím snídani kopla panáka a rozkašlala se.

„Jsem si tím jistá."

Má hlava se začínala točit. Konečně jsem upadala do úžasné opilosti. Zamžourala jsem na barmana.

„Tohle je ta situace filmového klišé, kdy se mám svěřovat barmanovi, a on mi dá na oplátku radu do konce mýho života?"

Ten barman byl ucházející. Vypadalo, že nemá problém dostat holku. S pokřiveným úsměvem se opíral o pult kousek ode mě. Všechno, co jsem viděla byly opálené paže vyčuhující z rukávů trička.

„Můžu to zkusit, jestli chceš. Mám teď pauzu, takže jaký je tvůj problém a zdrcující zážitek tvýho života?"

Všechny hudba šla někam do pozadí. Můj pohled byl přímo fixovaný na dno té sklenice v mých rukách. Tohle byla jedna z těch největších pitomostí, co v životě dělám.

„Co bys dělal, kdybys zjistil, že jsi křivdil jednomu člověk....dost křivdil, a teď jsi zjistil něco hodně hnusnýho, co tak trochu změnilo situaci. V hlavě se ti rojí myšlenky, co všechno jsi udělal a jestli to bylo oprávněný....co s tím teď mám dělat?"

Můj žaludek se už po snad padesát převrátil. Očekávala jsem, že začnu zvracet každou chvíli.

„No, tak tohle jsem rozhodně nečekal....mohla bys být konkrétnější?"

Převrátila jsem oči v sloup a nejradši bych praštila čelem o desku. Podívala jsem se barmanovi do obličeje.

„Fajn, tak hele. Předtav si, že jsi holka, znáš kluka, o kterým je známo jakej je děvkař, on uráží tebe, ty jeho, je protivnej jak peklo, jsi přesvědčenej, že v něm není nic dobrýho, ale najednou se svět převrátí vzhůru nohama a vidíš ho úplně jinak. Tu druhou stránku, která tam předtím nebyla chápeš?....no, páni, říkám tu naprostý blbosti, co?"

V hlavě mi začalo zuřivě tepat a já si protřela oči rukama. Bylo to tady. Barman mi nic neříkal, za to sklenička z mých rukou zmizela. Zmateně jsem zamžourala nahoru.

„Tohle si radši vezmu. Už ti nenaleju. Poznám, když už toho má někdo dost, a ty jsi ten případ."

Můj reflex si vzít sklenici zpátky byl až příliš pomalý, na to abych to stihla. Zavrčela jsem frustrací, když má ruka prošla naprázdno.

„Nejsem opilá!"

Lhala jsem. Rozhodně jsem začínala cítit první účinky alkoholu, a kruci ten barman to věděl. Odložil skleničku někam pryč a pak zase u mě. Křenil se od ucha k uchu, jako by mu bylo jasný, že za chvíli praštím čelem do stolu.

„Zpátky k tvýmu problému....jestli to chápu, tak se mi snažíš říct, že jsi na někoho byla pěkná mrcha a teď toho lituješ."

Můj obličej se zkroutil do grimasy, jak jsem ukázala ukazováčkem do hrudníku naproti mne a doufala, že překřičím hudbu tady.

„Hele tohle znělo hnusně."

Můj žaludek se znovu zhoupl, jak barman pokrčil rameny.

„Ale je to pravda, ne? "

Stiskla jsem zuby k sobě.

„Jo, možná, ale on se choval taky jako naprostý kretén, ok?"

Před očima mi naskočila Ryanova tvář. To, jak se ušklíbal na mne a opovrhoval mnou. Barman naproti mne zúžil oči a opřel si bradu o loket.

„Tak to jsi asi v začarovaným kruhu. Zklamu tě, ale asi ti nedám žádnou radu, která tě vytáhne z maléru. Filmy jsou asi fakt vždycky lepší."

S alkoholem v krvi se mi v uších ozval můj protivný vysoký smích, jak jsem se snažila vyloudit divný úsměv barmanovým směrem.

„Jo, ve filmech to zabírá, ale i tak díky."

Své díky jsem zakončila mrknutím načež mi barman mrknutí oplatil a odtáhl se od pultu.

„No, mám po pauze. Mých deset minut volna jsem věnoval tobě. Snad ten začarovaný kruh obejdeš a mimochodem. Já jsem Erik."

Přijala jsem nabízenou ruku a stiskla.

„Emma, dík."

Můj zadek sklouzl ze stoličky a já se zakymácela na nohou, když se mi zatočila hlava. Bylo mi horko v mojí bundě a džínách. Muselo tu být snad sto stupňů. Mé kymácivé kroky zamířily rovnou na taneční parket. Hudba mě obklopovala ze všech stran a pohlcovala moje myšlenky. Hluk a těla ostatních lidí mi pomáhalo zapomenout. Ani jsem nevěděla, jak dlouho jsem tu byla, nebo co tu dělám, ale moje tělo se zmítalo do rytmu hudby a čelo se mi lesklo potem. Světla, hudba, doteky a těžký vzduch byl naprosto všude. Divoce jsem škubal boky v rytmu a vychutnávala si pocit volnosti a dalších člověka vedle mne se kterým jsem tancovala, ale to bylo do chvíle, než jsem ztratila podlahu pod nohama, celý svět se mi obrátil vzhůru nohama a já se ocitla hlavou vzhůru, když jsem ucítila zvláštní vúni spolu s rukama na mém pasu. První instinkt byl jednoduchý. Začala jsem bušit do zad toho idiota, co si mě přehodil přes rameno jako hadrovou panenku.

Ryan

Necelý tři hodiny. Jako blbec prohledávám půlku města a teď jí najdu tady. Největší klub ve městě. Co tu kurva dělá?... Nemám náladu se sní jakkoliv bavit. Tři hodiny jsem byl pryč od Mel a mámy, a tady princezna je opilá. Můžu to říct z toho, jak se skoro ani nedrží na nohou a toho, jak se nechala osahávat od toho kreténa za ní. Měla by mi být vděčná, že jí odsaď vytáhnu, ale ona mi jen mláti do zad.

„Zatraceně pusť mě ty idiote!"

Je tu příšernej kravál a spoustu lidí. Naštěstí asi nikoho tady nezajímám já ani s Emmou přes rameno. Ta holka to nemá v hlavě v pořádku. Proplétám se davem, až kolem vyhazovače, kterýmu do ruky strkám pár bankovek a mizím. Je fajn být znova na chladným vzduchu, ale je otravný, jak mi ona ječí do ucha a mlátí do zad.

„Ryane, polož mě na zem!"

Jak si přeješ... Jediným pohybem jsem její lehkou váhu přehodil zpátky a postavil ji na chodník. Okamžitě se zapotácela a já zavrčel, než jsem chytil její lokty, abych jí ustálil. Vypadala příšerně, příšerně, ale stejně sexy. Těsný džíny jí držely na bocích a tričko se jí lepilo pod bundou na tělo. Vlasy jí trčely z jejího culíku do všech směrů a pot se jí rosil na čele. Až na rozmazanou řasenku na tvářích a vzteklým výrazem v očích, které měla podlité krví. Strčila do mě v okamžiku, kdy se naše oči střetly.

„Jdi ode mě!"

Její rána do mýho hrudníku se mnou nic neudělala. Otočila se a rázovala si to pryč. To si dělá srandu?... Aaron mě zabije, jestli se o tomhle dozví.

„Kam si myslíš, že jdeš?!"

Ani se neotočila.

„Nemám páru, ale co nejdál od tebe!"

Stačilo mi udělat pár kroků, abych jí strhl zpátky za ruku. Nevím, co má tahle blondýna v hlavě, ale štve mě to. Je tvrdohlavá, jak peklo. Nevím, co udělá, ale rozhodně jí teď potřebuju držet na očích. Sotva se drží na nohou, protože jestli jí to právě nedošlo, tak mi skoro leží na hrudi.

„Já tě fakt nenávidím, víš to, že jo?"

Jsem unavenej. Nespal jsem už asi tři dny. Ale dneska jsem strávil skoro tři hodiny tím, že jsem objížděl půlku města a hledal tuhle holku, co mě vytáčí k nepříčetnosti, uráží mě a teď mumlá do mojí bundy. Svět je šilenej...

„Nenávidím tě za to."

Zvednul jsem Emmě hlavu. Rozhodně toho musela dost vypít. Měla takový ten alkoholem zamlžený pohled v těch jejích zelených očích. Vzpomněl jsem si při tom jen na oči kočky. A jestli jsem si její výklad o kocourovi spojil správně, tak ten kocour co ho má teď Dante na krku patří Emmě. Až se to dozví, nastane peklo. Neuvědomil jsem si, že svým palce přejíždím přes černé šmouhy co měla po tvářích dokud se hrubě nenadechla. Kurva...Stáhl jsem ruku zpátky, ale nechal jsme jí aby se dál opírala. Cítil jsem její pohled na sobě. To, jak se zhluboka nadechla a pak zanořila nos do mojí bundy. Něco na tom bylo žhavý.

„Proč musíš být, tak dobře vypadající idiot?"

Usmál jsem se, když jsem její slova slyšel. Je jasný, že i ona podlehla. Jaká ironie. Alkohol v ní musel způsobit pořádnej bordel. Začal jsem jí zapínat bundu. Myslím, že ona to ani nevnímala.

„Štveš mě Reede."

Soustředil jsem v osvětlení lampy zapnout její bundu, takže jsem jejím slovům moc nevěnoval pozornost.

„Ty mě taky, nemáme si, co vyčítat."

Emma se už prakticky skoro neudržela na nohou. Dotáhl jsem jí ke kraji silnice a začal stopovat projíždějící taxíky. Jen jsem doufal, že nestopnu toho blbce, co jí dovezl sem.

„Jaký táta byl?"

Co?...Shlédnul jsem dolů na Emmu. Hlava jí odpočívala na mém rameni a já myslel, že mírně podřimovala, teď měla ale oči zcela otevřené s prázdným pohledem.

„Co jsi říkala kotě?"

Fajn, tentokrát jsem jí tak musel nazvat. Vím, že to nesnáší, ale miluju ten její výraz, když se naštve. Teď vypadala víc, než spokojeně. Možná pro ní nejsem, až takovej hajzl.... Přitáhl jsem si jí k rameni a druhou rukou stopoval projíždějící taxík.

„Můj táta tě má rád, Reede. Nesnáším tě za to, že jsi s mým otcem strávil víc času než já, jako jeho dcera."

Doprdele... Taxík zastavil u krajnice, ale jí civěl na blonďatou hlavu na mým rameni. To je ten problém?...tohle jí celou dobu vrtá hlavou?..nesnáší mě kvůli tomuhle?.... Zamračil jsem se, když jsem o tom přemýšlel. Musí být od pohledu jasný, že Aaron jí miluje. Zjevně to, ale tahle holka nevidí.

„Tak nastoupíte, nebo ne?..je jedna ráno, nemám čas na vás čekat!"

Chtěl jsem seřvat toho taxikáře, protože jeho řvaní z místa řidiče probudilo Emmu, která ale hned zavřela oči. Alkohol jí uspal. Vzal jsem jí pod koleny a vytáhl jí nahoru. Její hlava se perfektně uhnízdila v místě pod mým krkem, když jsem jí pokládal do taxíku. Řidič ani nemrknul nad touhle situací. A bylo mu ukradený, když jsem nastupoval hned vedle a podepřel Emmu o svoje rameno.

„Kam to bude?"

Sáhl jsem do kapsy u bundy a vytáhl několik bankovek, co jsem podal dopředu.

„Do nemocnice."

Řidič si je přepočítal a rozjel se. Emma vedle mě zakňourala a zabořila nos do mojí bundy. Jestli se nemýlím, tak tahle holka toho v sobě má víc, než přiznává. Je holka, kterou bych chtěl mít, ale je jako někdo, kdo je v červený zóně. Ne, nemůžu jí mít. Nikdy jsem nevytáhl holku z baru jen kvůli tomu, abych jí dovezl do nemocnice a ještě ke svojí sestře a matce. Ach, doprdele..moje matka... Tohle bude ještě rozhodně dlouhá noc. Emma vytuhla na sedadle. Neprobudilo by jí nic. Když taxík zastavil před nemocnicí vynesl jsem jí z taxíku a připravoval se na to, jak začne ta protivná sestřička řádit, až projdu těma dveřma. A měl jsem pravdu...

Suzannah

Jsem vážně trapná....Už přes hodinu ležím se sluchátky v uších a zírám do stropu. Nehnula jsem se z autobusu od chvíle, kdy Emma odjela. Měla jsem se sbalit a odjet. Co tu mám asi dělat?.... Cítím se tu jako cizinec. Všechno tohle patří panu Aaronovi. Jsem tu jako host, ale bez Emmy to není to pravé. Necítím se tu dobře, spíš jako někdo, kdo sem nepatří. Netuším, co mám dělat. Hned ráno přišel někdo, kdo mi do rukou hodil obálku. Jen tak, beze slov. Když jsem jí otevřela došlo mi, že tohle je Emmina práce. Poukazy do nedalekých obchodních center, na masáže, přírodní , zkrášlující kůry, a pak taky spoustu letáků se seznamem muzeí, galerií a všeho možného v okolí. Emma to promyslela, ale já rozhodně neměla náladu se sebrat a někam jít. Zvlášť abych kvůli tomu otravovala Viktora. Nenávidím ten pocit zbytečnosti. Byla už noc a já vytáhla sluchátka z uší, hodila je na zem a přes hlavu si přetáhla deku. Tohle bude dlouhých sedm dní, první mám za sebou, ale jak přežiju dalších šest nudných dnů to opravdu netuším.

Tak a znovu končíme :/ Už tam dlouhou dobu nebylo nic od Suze a nebo Danteho, takže to budeme napravovat :D Potěší mě komentáře a votes, prostě vždycky nakopnou, jak každý autor sám ví ;) Tak snad brzy se zas budete moc podívat na čtení další části..do té doby se mějte :-*

PS: Už za 10 dní se můžete těšit na první kapitolku z povídky Drowned ;)