Emma

Už zase to udělal...Zatínám zuby a přidávám rychlost. Reed to dělá pořád. Zrychluje, předjíždí auta, kličkuje silnicí i v protisměru. Ten idiot se vůbec nestará o bezpečnost. Vlastně nemám zatím ani sebemenší tušení, kam to jedu.  Je to první hodina jízdy za sebou a přejeli jsme dvě dálnice a míříme na sever. Mimoto už skoro necítím svůj zadek. Kdy už konečně zastaví?!.... Kolem mne se prohnal osobní automobil a musela bych být praštěná, abych nepoznala, že ten řidič mi nadává ve španělštině. Ignorovala jsem to a držela si před očima Ryanovu motorku. Vážně jsem se divila, kam tak spěchá, ale v každým případě já potřebuju přestávku. Držela jsem se ve správném pruhu a soustředila se na jízdu. Dostat se k Ryanovi mi zabralo chvilku a srovnala jsem rychlost s ním. Což možná nebyl nejlepší nápad. Otočil se na mě v jeho helmě a ukázal palcem dozadu za jeho záda. Tak na to zapomeň...  Uznávám, že někdy mám praštěný nápady, hodně praštěný, ale tohle byla krajní nouzová situace, moje nohy už začínaly umírat z nezvyklé délky jízdy. Do školy mi cesta trvala kolem deseti minut a teď už jsem na sedadle strávila přes hodinu, nemluvě  o tom, že už jsem vážně potřebovala na záchod. Vyřítila jsem se vpřed a v těsné blízkosti předjela Ryana. Vítr narážel proti mně a já přikrčená na motorce se ujala vedení. Vlastně jsem si tuhle volnost neskonale užívala. Bylo to jiné...svobodné.  Ve zpětném zrcátku se na mě začala černá motorka dotahovat přesně ve chvíli, kdy se kolem nás minula cedule s opravdu úžasným nápisem „Restaurace a tolety...500m"....jak perfektní.

Ryan

Co-si zatraceně-myslí-že-dělá?!... Už jsem to říkal a řeknu to znovu. Ta holka je cvok. Myslím, že zatím ani netuší, kam jedu. Byl to kreténskej nápad jí vzít sebou, ale vysadím jí v nejbližším hotelu. Kašlu na to. S Aaronem se vypořádám později. Pozoroval jsem jí před sebou. Uměla na tom sedět, vlastně to vypadalo, že ona na tu motorku patří, a navíc má sexy zadek. Kruci proč myslím zrovna na tohle?....Kurva!..odbočila!... Prakticky jsem strhnul řízení na poslední chvíli a odbočil na vedlejší silnici před budovu s parkovištěm. Zvuky troubení jsem slyšel za zády, ale to mě vůbec nezajímalo. Vjel jsem na parkoviště následujíc bílou motorku a zastavil těsně vedle. Upřímně mě to pěkně štvalo. Nemám čas dělat zastávky. ještě zbývají dvě hodiny cesty přinejmenším.  Naskytl se mi pohled na Emmu, která klidně zastavuje a odepíná si helmu. Do prdele...Vypadala sexy, když si sundala helmu a přidržela jí rukama. Na čele se jí lesknul pot a blond vlasy se jí rozlétly kolem hlavy. Pochopitelně neměla brýle a to jaksi nebylo moc dobrý. Moje kalhoty začínaly být docela těsný, a když přehodila nohu přes motorku aby slezla a postavila se na zem. Kurva tahle princezna věděla, co dělá. Kdyby nebyla tím, kdo je, tak bych se postaral, aby víc než jednou vyzkoušela měkkost mojí matrace.

„Co tak zíráš?..spolknul jsi jazyk, nebo co?"

Pohled mi od jejího zadku vyletěl k jejím očím. Zase mohla šlehat blesky, ale vypadala pobaveně. Zastavil jsem motor a sundal si vlastní helmu.

„Kolik chlapů jsi odradila tímhle jazykem?"               

Zakázal jsem si dívat se na ní. Bylo to až moc rizikový. Místo toho se mi zamlouvalo čištění neviditelných smítek z mé motorky. Emma zvláštně mlaskla jazykem.

„Mno, očividně ne dost, když si nedáš říct."

To, jak to řekla. Byla to směsice podráždění a možná i pobavení. Kruci, vždyť já se taky umívám. Nahodil jsem vážnou tvář a v hlavě si zopakoval hlavní důvody, co tady vlastně dělám, a taky důvod proč nejedeme dál...stop!

„Nasedni zpátky a pokračujem. Hned, dělej."

Pevně jsem uchopil helmu a začal si jí nasazovat rozhodnutý pokračovat, ale bílá kombinéza se ani nepohnula. Vzhlédl jsem a viděl Emmu, jak se přehrabuje v peněžence, kterou vytáhla ze svého batohu. Co to sakra?...

„Ne. Nevím, jak ty, ale já si dávám pauzu. Rozumíš?...přestávku."

Tak tohle mne nasralo. Myslím, že na nás civělo několik lidí, ale bylo mi to vážně jedno. Strhnul jsem si  helmu z hlavy a otočil se.

„Dostaň svůj zadek kurva zpátky, nebo jej sem dostanu sám, rozumíš?!"

Ve vteřině mi došlo, že jsem tohle neměl vážně říkat, když se otočila s vražedným pohledem na tváři a dala si ruku v bok. Provokaticně našpulila rty v sexy úsměvu.

„Ještě jednou něco řekni o mým zadku a já ti garantuju, že splním to, co jsem řekla v limuzíně. Nakopu ti prdel ve vysokých podpatcích a natočím to pro Izzi."

Zůstal jsem na ní jenom zírat. S touhle holkou to nemůže být prostě lehký. Zbrkle se otočila a pak si to rázovala i s batohem dovnitř restaurace. Nepochybuju o tom, že by s klidem udělala to, co řekla. Sledoval jsem jí pohledem, než zmizela za dveřmi. Dal jsem jí deset minut, pak jdu pro ní.

Emma

Oh, můj bože....to je tak arogantní blbec. Oblečená do motorkářské soupravy a těžkých botách jsem se stala středem pozornosti všech lidí, když jsem se objevila u objednacího pultu, ale bylo mi to fuk. Za pultem stála dívka asi tak v mém věku oblečená do červené uniformy. Moc pozornosti jsem jí nevěnovala, hlavní co jsem potřebovala byla toaleta.

„Jak vám můžu pomoct?"

Pohled dívky mne skenoval od hlavy až k patě. Netvářila se úplně nadšeně, ale nedalo se nic dělat. Nadhodila jsem si batoh na rameni.

„Ano, kde tu prosím máte toalety?"

Ta holka se na mne podívala, jako bych jí právě řekla, ať vykrade banku, protože jinak jsem si její pohled vyložit nedokázala. Navíc jsem začala být víc než trochu nervózní.

„Je mi líto, ale toalety jsou jen pro zákazníky restaurace."

To, je jasný... První instinkt mi velel začít ječet, ale ovládla jsem se a rozhlédla se kolem. Za dívkou mi padl do oka chladící box s nápoji. Má brada ukázala na to místo.

„Fajn, tak mi dejte jednu láhev tam odtud."

Dívka se ke mně otočila zády a otevřela dvířka. Podle mne se až moc dlouho dívala dovnitř dokud se neotočila a v ruce nenesla několik petlahví různých velikostí a taky barev.

„Mám tady perlivé, neperlivé, s příchutí nebo bez, pak bez cukru, nebo máme akci jedna plus jedna pokud máte zájem, ale jestli ne...."

„Beru tu akci, hlavně už mi dejte prosím klíč od toalety!"

Bylo mi vážně jedno, že mne slyšel i ten manželský pár s dětmi od blízkého stolu, protože se mi v životě nechtělo tolik na záchod. Popadla jsem dvě láhve s vodou a tím i klíč, který mi dívka podávala. Drapla jsem po tom všem a na pult hodila bankovku.

Ryan

„Říkali mi, že je stabilizovaná, ale nechtějí mně k ní pustit. Zatím spí, ale Ryane nevím, mám o ní strach. Upadla tak náhle, bylo to tak rychlé, že...."

Poslední dvě minuty mi nezbylo nic jinýho, než poslouchat tichý vzlyky mojí matky. Sakra i já měl vlhký oči. Mel je po operaci, je stabilizovaná, a já stále tvrdnu tady. Nevím, jak dlouho to už je, co Emma odešla, ale jen o minutu mi začal zvonit můj mobil.

„Její doktor řekl, že má něco důležitého, co mi potřebuje říct, co když je to Ryane...."

„Mami, ne! O tomhle se s tebou nehodlám bavit. Jsem na cestě, budu brzo tam, jen na mě se vším počkej, ok?!"

V žádným případě nehodlám slyšet nic o tom, že by to Melanie měla vzdát. Je to má sestra. Nevzdám to. Držel jsem mobil u  ucha a znovu poslouchal jak matka na druhým konci telefonu popotahuje.

„Dobře, zlato...budu tady čekat. Na jak dlouho můžeš zůstat?..."

„Na tak dlouho, jak bude potřeba."

Myslel jsem vážně každý slovo. Zůstanu, dokud to bude třeba, dokud se Mel neprobere a zase nebude ok.

„Dobře. Řeknu jí, že jsi na cestě, až se probere, ano.....miluju tě. Dávej na sebe pozor."

"Já tebe taky. Řekni Mel ,že jí miluju, ahoj."

Típnul jsem to. Do prdele....měl jsem chuť něco roztřískat na malý kousky. Ne, sedět na motorce tady na idiotským parkovišti, kde praží slunce. A dost....deset minut. Kde je, kruci?!..."

„Musím říct, že obdivuju holku, která by tě milovala. Nedokážu si nikoho takovýho představit. Vlastně mě ještě víc překvapuje, že někoho miluješ ty....no, kdo by to byl řekl?"

Trhl jsem sebou. Zatraceně.... Opírala se o motorku a hltala vodu z láhve. Jen tak, tak zapracovaly moje reflexy, když po mně hodila další láhev. Nevšiml jsem si, že se vrátila.

„Jak dlouho jsi tu stála a poslouchala můj hovor?"

Štvalo mne, že zrovna ona poslouchala. Pokrčila rameny, odložila láhev do batohu a otřela si bradu do rukávu bundy.

„Nevím, asi půl minuty, ale celkem lituju, že jsem nepřišla dřív. Aspoň bych zjistila víc. Potkám se s tou Mel?...ráda bych jí řekla, jaký si pitomec. Ví, že jsi spal s někým jiným?, vlastně počkat...ona to musí vědět, ne?....bylo to ve všech novinách, tak jak to děláš?...zakazuješ jí chodit ven?, sledovat televizi?, nebo jak?..."

Tak teď jsem byl vytočenej na nejvyšší míru. Nemělo mě napadnout jí vůbec vzít sebou. Potřebovala by zavřít zobák, protože tohle nesnesu. Aaron z ní vychoval pěkně rozmazlenou mrchu. Nedivím se, že se jí zbavil až na druhej konec světa, ale tyhle sračky o Mel poslouchat nebudu.

„Zmlkni. Zavři zobák a dostaň svůj zadek na motorku. Hele je mi fuk, že jsi rozmazlená jak peklo a vůbec se nekoukáš na ostatní.Aaron nejspíš věděl, proč se tě zbavil na druhe j konec světa, ale říkáš tu kraviny, co vůbec nejsou pravda, takže řekneš ještě jedno slovo na Melanin účet a bude mi u prdele, když tě tu nechám,!"

Byl jsem sám se sebou spokojenej, když zmlkla a sevřela ruce podél těla v pěst, jako bych jí kopnul do žaludku. Byl to dobrej i spíš divnej pocit, když jsem jí takhle viděl. Jestli to řekne Aaronovi, tak jsem skončil. Zůstávali jsme oba v tichosti. Já byl nasranej uvnitř, Zvedala se mi ramena ve vzteku a ona ta stála a zírala do prázdna.

„Promiňte je všechno v pořádku?"

Ohlédl jsem se napravo a uviděl starší manželský pár se dvěma dětmi. Těkali pohledem mezi nám dvěma a vypadali nejistě. Až teď mi došlo, že tahle situace mohla vypadat divně. Řval jsem na Emmu před celou restaurací a mohlo to vypadat hůř než to bylo.

„Ano, děkujeme. Jsme v pohodě, díky."

Byla to Emma, kdo promluvil. Stála otočená zády ke své motorce a mírně se usmála na ten pár, který pak tedy s poskakujícími dětmi odešli k opodál zaparkovanému autu. Znovu se můj pohled obrátil na Emmina záda. Přehrabovala se v batohu, který položila na její sedadlo. Byl jsem na vážkách. Neřekla, žádnou poznámku, kterou by mi to vrátila, i když by určitě našla nějaký způsob.

„Emmo?.."

Prudce se nadechla, když jsem řekl její jméno, ale jinak se ani nehnula. Zopakoval jsem to.

„Emmo?..."

Zase nic. Jen prudce zavřela zip na batohu a přehodila si ho na ramena. Pustila se do vázání drdolu ze svých vlasů vysoko na hlavě. Netušil jsem, co dělám, ale má pravá ruka se dotkla jejího pravého ramene. Vytrhla se mi se zavrčením.

„Nesahej na mě ksakru! Vůbec mě neznáš!"

Do prdele....brečela. Na malý okamžik, když se otočila jsem to mohl vidět, jak jí tekly slzy dolů po tváři. vykolejilo mne to natolik, že jsem ucouvl a zakolísal, když si nasadila helmu na hlavu a zakryla si tak tvář, nastartovala ještě dřív, než přehodila nohu přes motorku. Čekala a dívala se přes helmu na mě. Já jí nemohl vidět do obličeje. Udělal jsme to samé. Ve vteřině hodil láhev do brašny, nastartoval a rozjel se. Bylo to jednoduchý. Vyjel jsem z parkoviště, povolenou rychlostí a držel se pravidel. Neustále jsem kontroloval zpětné zrcátko, jestli Emma jede za mnou. Předpokládal jsem, že i pod helmou pořád brečí, a lhal bych, kdybych řekl, že mi z toho není na nic. Její slova byla ale pravdivá, nebo ne...přemýšlel jsem o nic. Vůbec mě neznáš!.... Znovu jsem zkontroloval zrcátko a zavrtěl hlavou. Ty mě taky ne, Emmo...

Tak, zdravím všechny :D Po dlouhé době zase díl s Emmou a Ryanem (o Suze a Dantem bude něco příště ;) a jsem vážně ráda, za to jak jsem se dokopala k napsání..dnes bylo děsné horko :/ ☼ A já teda budu doufat, že se vám kapitola líbila a dostanu od Vás vote nebo koment :) Děkuju a moc si všeho vážím...bez vás bych byla nic :D Takže už nebudu zdržovat a zase u dalšího dílu, ahoj :D