Omlouvám se, že tohle publikuju tak dlouho :( Jak víte, byla jsme týden v Paříži a Londýně a tenhle týden to bylo ve škole trošku hektický :( Za to si ale myslím, že tahle kapitola je dlouhá :) Užijte si jí a budu ráda jako vždy za komentář nebo votes...nebo obojí :D

Suzannah

Asi jsem právě v té nejpodivnější situaci v jaké jsem, kdy byla. Co, tady dělá Dante?....který mě vyděsil  k smrti, když se nepozorovaně přiblížil. Co si to namlouvám vypadá, tak jednoduše, jako by nic nepotřeboval. Řekl, že Izzi ho strčila do bazénu, což vysvětlovalo to, proč plave v bazénu v tričku a šortkách.

„Končím. Další kolo už neplavu."

Zamrkala jsem, abych dostala vodu z očí a zastavila, jak jsem šlapala vodu pod sebou. Já jsem za sebou měla první čtyři kola, zatímco Dante teprve tři. Vážně už nemohl?.... Sledovala jsem, jak se vytáhl za okraj bazénu nahoru a posadil se. Voda mu crčela z oblečení a to se mu lepilo na tělo.  Vážně musí posilovat.... Došlo mi, jak tady okatě civím a otočila se dřív, než by bylo moje červenání patrné. Odvrátila jsem se ve chvíli, kdy si Dante začal přetahovat tričko přes hlavu. Čas na ústup....Dlouhými tempy jsem kroužila kolem středu bazénu trasou, kterou jsem si stanovila. Jsem tak trapná.... Byla jsem naštvaná na sebe. Proč jsem vždycky, tak stydlivá?.... Zatnula jsem zuby a ponořila se pod vodu. Byla to jen má vina, že jsem stála pokaždé stranou, co se týče kluků. Nebyla jsem schopná jít ani na to jedno pitomé rande na které mě ve třeťáku pozval Simon Velley. Nevnímala jsem nic kolem se, jenom vodu a svoje vlastní myšlenky.

„Tak nějak jsem doufal, že si tam na kraji popovídáme, ale když nejdeš ty ke mně, musím já k tobě."

Lekla jsem se Danteho hlasu, tak moc, že jsem ztratila tempo a podklouzla mi noha. Na malý moment jsem zmizela pod vodou než jsem ucítila, jak mě někdo vytahuje na hladinu a pak už jsem slyšela jen smích. Hluboký smích.

„Wau, páni to jsem nechtěl. Jsi v pohodě? S tebou vážně nejde nic podle plánu."

Kašlala jsem chlorovanou vodu pryč a snažila se popadnout dech. Teprve na čtvrtý pokus to bylo úspěšné.

„Přestaň mě takhle děsit! Chceš mě utopit?!"

Stisk na mém pasu zesílil a pak se u mého ucha ozval hluboký hlas.

„To v žádným případě nechci."

Trhla jsem sebou a odplavala kousek dál, abych dostala sebe samu pod kontrolu. Dante Owens je hráč, flirtuje s čímkoliv, ale já nehodlám být další zářez na jeho posteli, jak by řekla Emma. Uplavala jsem dalších pár temp, než se chytila za okraj bazénu a vytáhla se nahoru. Ze svých věcí jsem sebrala ručník a začala si sušit vlasy, jak jsem si sedla ke kraji bazénu a nohama kopala ve vodě. Byla jsem si dobře vědoma přítomnosti Danteho, který byl stále ve vodě. S hlavou skloněnou jsem vynakládala mnoho úsilí, abych z vlasů dostala, co nejvíc vody. Nechala jsem oči zavřené, ale stejně jsem neodolala pokušení a při zvuku šplouchání vody je na škvírku otevřela. No, páni!....nespolkni si jazyk, Suze.... Mrkala jsem, jako zběsilá. Když v časopisech psali o Owensových tetování nikde nebylo varování, jak dobře to na něm vypadá. Na vypracovaných zádech se rýsovaly pevné linie a splývaly s tetováním přes ramena, jak dál postupovaly na paže. Na pravém bicepsu jsem zahlédla drobný nápis, který jsem ale nemohla vůbec přečíst. Neuvědomila jsem si, že jedu pohledem stále výš, až ou....nachytaná. Rychle jsem sklopila pohled a urputně si sušila vlasy.

„Chodíš s někým?"

Šok projel každou buňkou v mém těle a vím naprosto přesně, že moje ústa byla otevřená, jak jsem zírala na Danteho. Řekl fakt tohle?...  Nebyla jsem schopná jakékoliv reakce dokud se Dante neusadil na kraji bazénu vedle mne, teprve potom se můj systém nakopnul.

„Dost osobní otázka, nemyslíš?"

Popravdě jsem měla chuť skočit zpátky do bazénu a zabránit, tak mému ztrapnění. Mám dost velkou obavu, že to mám napsané v celé tváři. Ne, nechodila, protože jsem ten nejstydlivější člověk na planetě.... Dante se vedle mě pohnul a já viděla, jak se svaly na jeho rukou napnuly. Podívej se jinam, Suze....

„Možná, ale já ti taky řekl jednu dost osobní věc, ne?"

Odhodila jsem ručník za sebe a sledovala hladinu bazénu před sebou, přitom jsem kopala nohama ve vodě.

„Proč tě to zajímá?.....nabízíš se snad?"

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, co jsem řekla se můj pohled střetl s Danteho očima a moje pravá ruka vyletěla k mým ústům. Začala jsem ve zvyku koktat.

„J-já, to t-to tak nemysle-lela, totiž nemyslela j-jsem, že bys ty, teda, ž-že by jsme, my d-dva....

Můj trapný výstup byl přerušen smíchem vedle mne. Danteho smíchem.

„Hej, v klidu....byla to jen otázka."

Trapně, v obličeji celá červená jsem sklopila hlavu a čeřila vodu v tichu, které mezi mnou a Owensem nastalo.

„Co má Emma proti Ryanovi?"

Vzhlédla jsem při Danteho otázce a vyhledala místo, kam se díval, což byla protější strana bazénu. Emma ležela na lehátku a Ryan hned vedle ní. V jednu chvíli jsem se divila, jak to, že Emma se nesnaží Reeda něčím uškrtit, ale vypadalo to, že vedou normální konverzaci. Jak jsem je oba chvilku pozorovala cítila jsem na sobě pohled odvedle a pročistila si krk s pokrčením ramen.

„Emma Ryana jednoduše nesnáší."

Křivý úšklebek se vetřel na Owensovu tváři.

„To je celkem očividný, ale proč?"

Moje další pokrčení ramen. Měla jsem svojí teorii, ale rozhodně jí neřeknu Dantemu....aspoň ne teď. Emma je moje jediná kamarádka, a já bych si připadala, jako zrádce.

„Neznám důvod, proč tomu tak je."

Pokusila jsem se o neutrální výraz, ale bylo mi jasné, že jsme selhala v okamžiku, kdy jsem se podívala Dantemu do očí. Hnědé skoro černé...ne podbarvené alkoholem, jako tenkrát..... Zahnala jsem tu myšlenku zpátky a automaticky si zastrčila pramen mokrých vlasů za ucho.

„Lžeš, ale respektuju to. Nezrádíš nejlepší kamarádku, stejně jako já nezradím Ryana."

Vykulila jsem oči na Owense, ale vypadalo to, že je ztracený v myšlenkách. Šťouchla jsem jemně do jelo lokte.

„Jak dlouho se znáte s Ryanem?"

Tentokrát to byl on, kdo se podíval pro měnu překvapivě.

„Myslel jsem, že patříš k těm, co čtou všechny ty magazíny, časopisy a rozhovory.."

Fajn, takže naznačoval, že jsem potrhlá fanynka.....užásný, Suzannah.... Na mojí tváři muselo být zklamání patrné, protože Dante se pustil do omluvy.

„Tak jsem to nemyslel, jen tím říkám, že bulvár na tebe najde všechno. Naprosto všechno."

Hledala jsem nějaký skrytý význam, za jeho slovy a myslím, že jsem to i pochopila. Vždycky mi bylo jasné, že populární lidé nemají prakticky žádné soukromí, ale to byla daň za slávu. Dante vypadal, že se vzpamatoval ze svého snění a obrátil se ke mně.

„Předpokládám, že studuješ s Emmou, co vlastně studujete?"

Zavrtěla jsem s úsměvem hlavou.

„To není, tak docela pravda. Emma studuje design a vedlejší obor má podnikání, já ne. Vlastně máme jen stejný pokoj na koleji. Náhodně nezbylo místo a tenkrát nás dali k sobě. Myslela jsem si, že Emmu budu muset uškrtit po prvních dnech."

Úsměv se mi vkradl na rty při vzpomínání.

„Takže, co studuješ?"

Sklopila jsem hlavu a nechala mokré vlasy spadnout vytvořit mezi námi aspoň nějakou zeď.

„Budeš se smát."

Zamumlala jsem a možnost, že opravdu skočím do vody zpět se jenom zvyšovala. Vlasy si můžu vysušit potom znova klidně tisíckrát....

„Nejsem až takový kretén. Ven s tím vsadím se, že je to něco děsně chytrýho, na co potřebuješ jedničky odshora až dolů."

Sama nevím proč, ale začala jsem se smát. Nakonec jsem se otočila na Owense. Potřebovala jsem si být naprosto jistá a začala jsem pátrat v jeho očích. Malý náznak něčeho, co by mě odradilo, ale nebylo to tam....čistá zvědavost a zájem. Zhluboka jsem se nadechla.

„Módu. Studuju návrhářství. Jestli rozumíš víš.....návrhy oblečení a podobně...."

Jakmile jsem ze sebe dostala to málo jsem sklonila pohled pryč. Čekala jsem, kdy to přijde.

„To je působivý. Co tě přimělo dát se tímhle směrem?"

Zamrkala jsem na Danteho a pohledem sklouzla „omylem" na jeho hrudník. Pěkné svaly....kruci, Suze!.... Skočila jsem pohledem výš. A zahlédla široký úsměv s leskem v očích, který mohl znamenat jediné. Jo, věděl, jak na něj zírám. Propletla jsem si prsty dohromady.

„Vlastně tak nějak náhodou. Odmalička jsem o to měla nějak zájem. Znáš to..panenky a tak, jak jsme dospívala zjistila jsem, že mě to baví. Byla jsem dobrá v šití vlastních kousků, ale myslela jsem, že to bude můj koníček...no, a ve škole jsem pak získala stipendium na studium, a vybrala jsme si v tom pokračovat.....vlastně, promiň. Vím, že tě tohle asi moc nezajímá."

Došlo mi, že Danteho Owense určitě zajímá poslouchat kecy z mého života...jo, ironie.... Na svém lokti jsem ucítila letmý dotyk  cuknula sebou.

„Vlastně docela zajímá. Věř mi, že je to dost příjemná změna mluvit s holkou, která se nechce bavit o jejím novým lesku na rty, nebo o tom, jestli si má nechat zvětšit prsa, nebo v tom horším případě...kdy půjdem na věc."

Málem jsem se zadusila vzduchem. Dělá si srandu?...

„Nebuď tak překvapená, Suzannah. Jak jsem řek....co se týče konverzace máš nejvyšší příčku."

Přestaň se smát, jak idiot!.... Stáhla jsem úsměv na minimum a soustředila se na cokoliv jiného, než Danteho.  

„Jak jsi se ty, dostal k závodění?"

Pohodlně jsem se opřela na dlaždičkách a zkoumavě si prohlížela reakci vedle mě. Vypadal celkem uvolněně. Skoro zasněně, když se zadíval nahoru do světel a mluvil.

„Asi jako každej....chtěl jsem si vydělat a na mým vítězným závodu si mě všiml sponzor. Dál už to bylo jednoduchý....další,a další závod."

Přišlo mi, že jeho tvář v tu chvíli zestárla o několik let. Jako by přemýšlel mnohem víc. A tentokrát jsem neucukla, když se on podíval na mě se šibalským úsměvem.

„A teď jsem na řadě já....děláš jógu?"

Zamračila jsem se nad tou divnou otázkou, ale při Danteho intenzivním pohledu jsem se musela stejně smát, dokud....jsem neviděla ten hladový pohled, když skenoval křivky mých nohou. V té chvíli mi bylo jasno.  Je dobrej, fakt dobrej, není se čemu divit, že jsem naletěla....  Dala jsem si ruce v bok a začala pohledem hledat ručník, i když jsem to střídala s naštvaným pohledem na Danteho.

„Nejsem jako ony."

Sledovala jsem, jak Dante zamrkal a tázavě se na mě podíval. Musela jsem zkřivit tvář do grimasy, jak jsem nechtěla znát jeho myšlenky.

„Cože?"

Protočila jsem očima, jako jsem to tisíckrát viděla u Emmy a začala se zvedat na nohy. Popadla jsem ručník z lehátka a obtočila si ho kolem těla.

„Říkám, že nejsem jako jedna z těch, co jsi měl ve svojí posteli, Owensi. Nehodlám tak skončit, takže si jdi s tímhle pohledem....ty víš, kam."

Rychlostí blesku byl Dante na nohou a stál přede mnou.

„He, hej, hej, hej......nic takovýho jsem neřek! A proboha, jsem jen člověk! Nemůžu za to, že jsem se podíval! Nemám žádný postranní úmysly, Suzannah. Nemusím zmiňovat to, co už víš....přísahám, že už neudělám nic, co bude nějak souviset s čímkoliv. Věř mi."

Nevěděla jsem jestli můžu, ale podezíravě jsem si Danteho prohlížela od hlavy a ž k patě, když naproti mne držel nataženou ruku. Povolila jsme ručník kolem sebe a ukázala na něj ukázováčkem.

„Přátelé?...."

Viděla jsem, jak se mu koutky úst zvedly nahoru a s hlasitým výdechem přikývl.

„Jen přátelé."

Přijala jsme ruku a stiskla. Dante mi stisk obětoval do chvíle, kdy chtěl něco říct, ale zapotácel se na mokrých dlaždicích. Instinktivně  jsem jej chtěla chytit, ale jeho ruka mi vyklouzla a pak už jsem jenom překvapeně sledovala, jak padá do vody a s obrovským cákancem, kdy voda létala všude kolem mizí pod hladinou.

„No, ne! Neříkej, žes ho utopila, Suze!"

Za sebou jsem uslyšela Emmu, která se hned nakláněla přes moje rameno, aby lépe viděla a po svém druhém boku jsme všechny sledovaly místo, kde Dante zmizel pod hladinou. Mrkla jsem na druhou stranu bazénu, kde stál Ryan s Brandonem, také čekajíc na Danteho, který se ale stále nevynořoval. Shodila jsem ručník ze svých ramen.

„Skočím pro něj."

Dva páry rukou mě zadržely na místě.

„Neblbni! Dívej."

Měla jsem chuť zařvat na holky, aby mě pustily, ale jakmile jsem uslyšela, jak se hladina otevřela a Dante se vynořil s hlasitým: „Čekal jsem, že pro mě někdo skočí!" jsem se konečně uklidnila. Dante uplaval pár temp k okraji a pak na mě mrknul.

„Bála ses o mě?"

„Jasně, génie....být na jejím místě, tak tam skočím a přidržela bych ti hlavu pod hladinou."

Jen jsem nad Emminými slovy vrtěla hlavou a oplácela Dantemu úsměv. Ve chvíli, kdy se vytahoval za okraj bazénu nahoru mě Emma i Izzi popadla každá za ruku, jak mě táhly pryč.

„Hej, hej! Kam to jdeme?"

Začala jsem protestovat a sháněla se po své tašce. Minuly jsme dveře a chodbou jsem byla vedena někam, odkud jsem slyšela hodně zvuků. Určitě to byl veřejný bazén.

„Uklidni se, kruci. Jdem koupit zmrzlinu.  A co to jako bylo? My tě přijdem vysvobodit a ty tam málem utopíš Danteho. Co se tam vůbec dělo?"

Nelíbil se mi ten prozíravý výraz na Izzině tváři a už vůbec ne mračení a skřípaní zubů Emmy. Vymanila jsem se z jejich sevření a vytvořila, tak rázný prostor.

„Nic se tam nedělo, OK?...Dante byl milý. Povídali jsme si, to je celé. The end."

Od Emmy se po mém prohlášení ozvalo uchechtnutí následované normálním smíchem, který jí asi dělal problém zastavit.

„No, jasně Owens a povídat. Nalokala si se moc chloru ve vodě, Suze."

Z nějakého důvodu mě Emma naštvala, ale držela jsem jazyk za zuby a čekala až její představení skončí.

„Fajn, takže klid, dámy, jasný. Jdem radši koupit zmrzlinu, než tam ti tři začnou hrát, kdo dočůrá dál, protože tohle už mě fakt nebaví."

Izzi vzala mě i Emmu za loket a rázně nás obě i přes protesty táhla už z dálky viditelného obchodu. V žádném případě bych neřekla, že holka o hlavu menší než já bude mít takovou sílu, au....

Dante

Co se to teď do prdele stalo?... Vodu mám naprosto všude, a to není žádná sranda. Málem jsem udělal zatracenou chybu, ale co jsem měl asi dělat?...ona má perfektní tělo. Snažil jsem se dostat vodu z uší a očí, když v mém obličeji přistál ručník. Jelikož jsem zahlídl holky zmizet, tak je jistý, že ani jedna z nich mi ručník nehodila.

„Jsi kretén."

Slyšel jsem Ryana, jak přidává ještě další nadávku, ale upřímně mi to bylo úplně jedno. Otřel jsem si tvář a hodil ručník do ksichtu Brandonovi. Bohužel ho chytil a přitom ještě upíjel pivo.

„Kdybys tam zůstal dýl, skočila by pro tebe."

Křivě jsem se usmál. Jsem možná vážně bastard, ale když jsem byl pod tou vodou, tak jsem tam chtěl schválně čekat. Dalo mi takovou práci přesvědčit Suzannah, aby mi uvěřila a všechno to mohlo jí v jedný chvíli do háje. Stoupnul jsem si a dával si bacha, aby jsem znovu neskončil v tom bazénu.  Ryan mi podal vychlazenou láhev piva a já si jí vzal.

„Kam šly holky?"

Koutkem oka jsem pozoroval východ a přitom upíjel z láhve.

„Mám dojem, že šly koupit zmrzlinu."

Pokrčil jsem na to rameny a dál už si toho nevšímal. Pozoroval jsem bazén všude kolem.

„Emma mi jasně vyhrožovala, že si naservíruje moje orgány na stříbrným podnose, pokud ty budeš kretén a uděláš nějakou blbost."

Nevěděl jsem, jak na tuhle blbost odpovědět, ale v tu chvíli mi to bylo vážně u prdele. S klidem jsem se otočil na Ryana.

„Měl by ses uklidnit. Nic s ní nemám v plánu. Jsme přátelé. A jestli se bojíš o svoje ledviny, tak je prodej, jako dárce...ušetříš si tak spoustu problémů, kámo."

Ten pohled, jakým se na mě podíval Brandon se mi nelíbil ani v nejmenším.

„Děláš si srandu?! Kurva, vždyť ani nevíš, co slovo přátelé znamená! Za tím není žádné přátelé do postele!...."

Hodil jsem láhev piva celou do koše. Tyhle kecy mě unavovaly.

„Já kurva vím, že to tohle neznamená. Nechci jí do postele, jasný?! Nechci nikoho do postele, tak už drž laskavě hubu, Ryane."

Ve chvíli, kdy jsem tohle dořekl, tak se otevřely dveře a dovnitř vpadly všechny tři. Nejdřív Emma, za ní Suzannah a poslední Izzi, která nesla plně narvanou igelitku. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se Emma v tu chvíli netvářila, jako bohyně pomsty. Měla na tváři ten výraz, který by nezmírnilo ani štěně.

Emma

Dýchej, Emmo, jenom dýchej, vzpomeň si na tu pitomou jógu... Neměla jsem tam vůbec chodit. Nejen, že se ten prodavač naprosto pitomě usmíval, ale neměla jsem se dívat do toho regálu. Suze s Izzi vzaly zmrzlinu a já si jen pro sebe vzala z jejich tašky svůj třešňový nanuk s kousky hořké čokolády a polevou dřív, než by se mi zvedl žaludek při pohledu na Reeda. Bez jediného pohledu jsem se posadila na svoje lehátko a pustila se do rozbalování nanuku, i když jsem na sobě cítila snad všechny pohledy.

Na kolena jsem si položila časopis, který jsem si koupila v obchodě. Ten časopis, který mne tak zajal titulní stránkou s titulkem hlásajícím: „Žhavá odměna vítězného jezdce odhalena...čtěte na straně pět!" a to přímo s rozostřenou fotografií, na které je poznat tvář Ryana Reeda, jak je velmi zaneprázdněn prsatou blondýnou.  Ukousla jsem si pořádný kus zmrzliny a čekala, až studená třešňová hmota začne aspoň trošku uklidňovat mé nervy. Přitom jsem nalistovala stranu pět a ignorovala nějaký úvod.

„Interview s posledním úlovkem Ryana Reeda.....tajemství žhavých chvilek a pikantní tipy."

Měla jsem, co dělat abych nevyprskla smíchy. Neuvěřitelný.... Četla jsem dál a nevěděla, zda se mi z toho zvedá žaludek, nebo něco jiného. A teprve, až když jsem zjistila, jak moc ta mrcha v červených šatech vybásnila, jak byl Reed skvělý jsem zavřela časopis. Bylo jasné, jak dopadl večírek pro vítěze a dělalo se mi z toho zle, v žádném případě jsme nelitovala toho, že jsem nešla. Zadívala jsem se na Ryana z dálky. Ty brýle!....no, jasně, kocovina! Zlomyslný úsměv se mi vkradl na rty, jak jsem vstala z lehátka a skočila do vody. Na moment jsme si musela na vodu zvyknout, ale pak už jsem dlouhými tempy plavala na druhý konec. Vytáhla jsem za okraj nahoru a postavila se na nohy, i když ze mě tekla voda. Ryan se opíral o jedno lehátko a pozoroval mě..perfektní.

„Emmo, co jdeš dělat?..."¨

Suze se přímo zavěsila na můj loket ale jednoduše jsem se na ní usmála, a vymanila se z jejího sevření.

„Klid, Suze."

Pokračovala jsem dál a u Ryana se těsně zastavila. Zahlédnout pohled za brýlemi bylo prakticky nemožné.

„Ani jsem se tě nezeptala, jak se ti líbil večírek, Ryane. Bylo to?....fajn?"

Povytáhla jsem obočí a dala si ruku v bok.  Myslím, že mu došlo, že tohle není jen  tak, ale bylo m ito naprosto jedno. Obrátil do sebe láhev s pivem, kterou pak hodil do koše.

„Bylo to zajímavé, Emmo. Proč se ptáš? Byla jsi tam?"

Tvář se mi stáhla do nechutného úšklebku nad tím jeho arogantním ksichtem. Aniž by mě stihl zastavit jsem mu strhla brýle z obličeje a mrštila je do bazénu. Na světlo jsem odhalila oteklé a načervenalé oči s rozšířenými zorničkami. Snažil se svůj pohled chránit před světlem.

„Do prdele! Co blbneš!"

Jen jsem se smála a užívala si jeho výraz. Nevím, jestli už o tomhle ví táta, ale budu to muset zjistit. Je to tátova společnost a jestli něco nesnáším, tak to, že se táta dostane do takovéhle situace, jenom kvůli blbostem. Blbostem, které udělá tenhle blbec. Stisk na mých ramenou mě vrátil zpět do rivality a já čelila pohledu nateklým očím.

„Jsi šílená, nebo, co kurva?!

Vytřeštila jsme na Ryana oči v údivu a snažila se vyprostit ze sevření, ale ještě zesílilo. Hned vedle sebe jsme najednou viděla Suze, jak se snaží Ryana odtrhnout ode mě, ale byla bezmocná.

„Ryane, pusť mě!"

Zasyčela jsem mu do obličeje a přitom se zmítala v jeho sevření.

„Na to ksakru zapomeň. Ty seš tak namyšlená! Tak panovačná! Myslíš, si, že ti v životě všechno přijde pod ruku samo od sebe, ne kurva! Nevím, co máš proti mně, ale já ti nic neudělal, OK?"

„Chlape, tohle bys měl vidět!"

S vděčností jsem se otočila za Danteho hlasem, který zněl vzdáleně od bazénu a upoutal i Ryanovu pozornost, takže mě pustil. Dost dobře jsem si uvědomila červené stopy na ramenou. Suze mě ihned odtáhla stranou a já viděla, jak Dante mává časopis z mého lehátka nad hlavou a nese ho sem. Podal ho Ryanovi a ten strnul ve chvíli, kdy si všiml titulní strany. Pak hodil časopis přes půlku bazénu, kde dopadl na vodní hladinu a Reed začal zuřit vzteky.

„Kurva! Ta blbá...do prdele!"

Sledovala jsem, jak zatíná dlaně v pěst a trhaně dýchá. Nakonec se otočil a vyběhnul pryč z vchodových dveří jen tak. Zavládlo trapné, tíživé ticho přerušované jen filtrací bazénu.

„Myslím, že je čas to zabalit."

Až teď mi došlo, že jsem úplně zapomněla na Brandona s Izzi, jak stáli opodál, ale byla jsem ráda, když se o minutku později objevila Izzi s úsměvem na tváři i celou mojí taškou a sbalenými věcmi. Kývla jsem na ní a vyrazili jsme všichni pryč. Nemluvili jsme, protože nebylo o čem. Teprve chvíli, kdy se můj zadek dostal zpět do limuzíny jsme se vyhýbala Ryanovu pohledu a on tomu mému. Cesta byla přímo ničivá. Jediní, kdo nějak konverzoval byla Izzi s Brandonem, kteří se bavili mezi sebou a to do cvíle, kdy vystoupili z limuzíny před námi. Izzi nás obě se Suze objala a my ji nazpět. Vážně jsme si tuhle holku oblíbila.

„Mějte se, jo. Jsem ráda, že jsem vás obě mohla poznat a někdy si tohle musíme zopakovat. třeba nakupovací den?...zavolejte mi. Oh, kruci vy nemáte moje číslo!"

V té chvíli popadla Izzi propisku a na našich pažích se za chvilku objevilo telefonní číslo. To znamenal konec. Dívala jsme se z okna na ubíhající cestu a hlavou se mi honili myšlenky, na Ryanova slova, než jsme začala rozeznávat světla, jak jsme se blížili k parkovacímu místu a ostatním autobusům. Viktor nám otevřel dveře, a po prvním pohledu na nás věděl, že se něco stalo. Neměla jsem sílu, cokoliv říct, a proto mi stačilo pokrčit rameny. Myslela jsme že dokážu dojít důstojně pomalu do autobusu, ale nezvládla jsem to. Rozeběhla se přímo k němu a pak do svojí postele, kde jsem usnula a někdy v noci pevně stiskla chlupaté mňoukající klubíčko, když se Quinton uráčil vrátit domů. 

Tak a konec :( Co na to říkáte?...líbilo? Tadyse trošku zas sblížila Suze a Dante, i když naopak je tam zádrhel mezi Emmou a Ryanem :( Nebojte v další kapitole už se to možná zlepší ;) Moc vám chci za všechnu podporu poděkovat, jste skvělí :D Každé votes a komentář nakopne a vědomí, že se vám to líbí je úžasné :D Tak zase příště...ahoj ;)

PS: Jen pokud někdo čtete, i někdo mou povídku Drowned, tak hlásím, že je napsáno už pět kapitol dopředu, což by mohlo i znamenat, že povídku bych dala i