Tak po dlouhé době..asi 18 dnech :D....se vracím k psaní této povídky. Myslela jsem, že to stihnu o dost dřív, ale no jo...okolnosti a učení k tomu nebylo :( proto je to tady, až teď :) Užijte si to :D

Emma

„A vy jste jako, kdo?...“

Upřela jsem pohled na neznámého kluka. Předtím jsem neměla čas si jej pořádně prohlédnout. Vypadal mi povědomě, teda aspoň ve tváři. Zbytek jeho těla byl totiž pokryt, jak to vypadalo tetováním. Jeho paže určitě. Měl hnědé krátké vlasy a když, jsem se mu podívala do hnědých očí, tak se usmál. Opatrně jsem se přesunula svým zkoumáním k té holce. Seděla těsně vedle toho kluka a v klidu si hověla v jeho objetí, jako by jí bylo jedno, že jak bych já řekla vypadala o víc než hlavu a půl menší. Na tváři měla ten nejširší úsměv, jaký jsem , kdy viděla a měla modré oči, které skryla za kouřovými stíny. Hned jsem si všimla jejího dokonalého opálení a taky černého tílka s potrhanými džínovými šortkami, které ale vůbec neladily s jejími zářivě žlutými žabkami a růžově nalakovanými nehty u nohou. Asi jsem se prozradila se svým zíráním, protože Owens zatleskal hlasitě rukama a přitáhl, tak k sobě veškerou pozornost.

„Fajn lidi, vypadá to, že jsem tady ten nestrannej, takže pokud, tady Princezna dokončila prohlídku půjdeme k hlavní věci, ne?....“

Střelila jsem smrtící pohled po Owensovi a zaskřípala zuby.

„Ještě jednou mi řekni, Princezno a já tě vlastnoručně nakopu do zadku v botách na podpatku.“

Nejsem si jistá, ale myslím, že polovina všech lidí v autě zadržovala smích, včetně Suze, kterou jsem slyšela změnit smích na kašel. Potíž byla v tom, že já to myslela vážně.

„To bych v těhle botách rád viděl, Princezno.“

Modlila jsem se aby tahle cesta skončila, co nejdřív, protože jsem měla sebeovládání na maximum. Následovala jsem Reedův pohled dolů po mých nohou, až dolů k mým pohodlným žabkám, které jsem koupila levně v jednom výprodeji. Měla jsem chuť strhnout Ryanovi ty brýle z obličeje, možná bych tak odhalila parádního monokla, nebo cokoliv jinýho, co se snaží skrýt. Jo, to musím udělat.... Na svém lokti jsem ucítila Suzahnino sevření, ale stejně jsem nechtěla uhnout při Reedově stupidním úšklebku.

„Pro tebe platí to samý, Reede, OK?“

K mému překvapení Reed neudělal nic, než, že si brýle popostrčil na nose a zkřížil ruce na hrudi. To udělal vlastně předtím, než se autem rozlehlo zapištění a kolem mých ramenou se omotaly dvě ruce spolu se smíchem v mém obličeji.

„Páni, líbí se mi! Prosím, řekni mi, až budeš chtít tomu idiotovi nakopat zadek. Musím být u toho.“

Překvapeně jsem se osvobodila z drtivého objetí a podívala se na malou černovlásku, která na mě zírala nazpátky dokud si nezastrčila vlasy za ucho a nepodala mi ruku.

„Jsem Izabella, ale říkejte mi Izzi.“

Pořád jsme moc nepochopila, co se děje, ale uhnula jsem nově představené Izzi, aby si podala ruku i se Suze a můj pohled padnul na kluka za ní. Mrknul na mě a pořád držel jednu ruku na stehně Izzi.

„Čau, jsem Brandone, rád tě poznávám.“

Natáhl ke mně ruku, a já jí váhavě stiskla. Přeci jen působil svým způsobem, trochu děsivě. Suze se za mnou zavrtěla a přese mne zamávala na Brandona, který jí to oplatil stejně. Izzi se vrátila na svoje místo, a já si všimla, jak se tetovaná paže znova usadila na jejích ramenech. Zajímalo mě, jestli spolu něco mají...

Ryan

Kocovina, slunečný den, optimistická Izzi a ještě naštvaná Princezna.....úžasný.Myslel jsem, žednešek proležím v posteli, ale jak se ukázalo, tak ne. Sedím v limuzíně na cestě do aquaparku.  Kde se stala chyba?.... Emma zjevně netušila, že nejedou samy, ale mělo jim to dojít. Aaron není idiot, aby je nechal jet samotný, co mě ale sere je proč zasranej Nico mluvil s Emmou. Jak se k ní vůbec dostal?...Aaron by kurva zuřil. Nebylo počítaný s tím, že Brandon s Izzi přistoupí. Už jsme se neviděli dlouho. Naposledy se Brandon topil ve velkejch problémech, ale dneska vypadá v pohodě. V pohodě je možná slabý slovo. Mohl by hrát v podělaný reklamě na zubní pastu. Neviděl jsem ho přestat tlemit od chvíle, co nastoupil. Nemluvě o tom, že si jsem celkem dost jistej, že má víc než chuť strhat z Izzi oblečení. A u toho bejt fakt nechci.

„Ten tvůj výraz za to stojí, Ryi. Škoda, že nemám foťák, abych si to vyfotila. Tahle holka ví, jak ti nakopat prdel.“

V první řadě, možná pošlu výrobci těchle brýlí děkovný dopis. A za druhý jsem už asi fakt zapomněl,  jak moc otravná dokáže být Izabella se svými 160 centimetry.  Popostrčil jsme si ty idiotský brýle na nose a musel zasáhnout přesně ve chvíli, kdy jsem viděl Izabelu znovu nabírat dech.

„Uklidni si laskavě svojí holku, Brandone.“

Dostalo se mi hnusnýho pohledu od Brandone. Je vidět, že se z něj stává pořádnej podpantoflák, od doby, co chodí s Izz. Upřímně?....Tak nějak jim to přeju. Nikdy jsem neviděl, aby spolu někdo byl tak dlouho, a pokud vím. Oni jsou spolu už druhým rokem.

„Cože mám?...Dej si bacha. Bray ti nakope zadek!“

Usmál jsem se na Izz tím nejlepším způsobem, jakým s kocovinou jde. Jestli je někdo, koho ve svý blízkosti snesu tak Brandon s Izz do tohohle kruhu patří. Pozoroval jsem pohledem Brandona. Je mi jasný, že není nic horšího než stát mezi svojí holkou a mnou, když se známe prakticky tak dlouho. Kolik to už bude?.....deset let? Nechtěl jsem na to myslet, co jsem, ale zaregistroval bylo, že Brandon si Izz přitáhl k sobě na klín a pošeptal jí něco do ucha. Podle jejího zčervenání mi bylo naprosto jasný, že Brandon aspoň ví, jak Izabell umlčet, a to je mnohdy nedocenitelná vlastnost. Kdy už budem konečně v tom aquaparku?....

Suzannah

Fajn, shrnutí... Vypadá to na bláznivý den. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem vlezla do auta a málem dostala srdeční zástavu, když jsem se ocitla v cizí společnosti.  Pořád mi v hlavě visí ta otázka proč je tady Ryan s Dantem a taky  hnědovlasý kuk Brandon s jeho holkou Izzi. Je to roztomilý jméno. Nemohla jsem si pomoct, ale všechno na ní vypadalo sladěně i chaoticky zároveň. Někdy jsem se člověka snažila odhadnout podle stylu jeho oblečení. Tahle holka vypadala, jako že je jí jedno, co si o ní řekne důchodkyně na ulici, prostě mi připadal jako někdo, kdo žije pro sebe. Co jsem ale nedokázala pochopit bylo, že vypadala tak v pohodě v pažích toho kluka. Už, když jsem nastoupila mi to bylo jasný, že ty dva jsou jako dvě strany magnetu, který k sobě patří. No, možná, že to byla taky chvíle, kdy jsem vpadla do autobusu ve chvíli, kdy dal Brandon Izabel pusu, ale co.... Seděla jsem až na kraji a celkem mi vyhovovalo, že až zastavíme vyskočím z auta a potáhnu sebou Emmu za každou cenu. Už jen z Ryanovi nabručené nálady jsem cítila nebezpečí, když k tomu připočítám čerstvě probuzenou Emmu bez snídaně a konverzaci s Nicem Collinsem, tak můžu prohlásit, že to dělám pro zdraví všech v blízkosti.

„Asi by jsme možná měli nějak začít s tím, že řeknem, co tady děláme, co?“

Jakmile jsem zaslechla hlas černovlásky naklonilo se moje tělo dopředu, abych viděla přes Emmu poslouchala. Izzi si odkašlala a spustila.

„Fajn, já a Bray jsme projížděli tudy, aby jsme jeli za jeho rodičema a jelikož se tady pan „vztekloun“ zná s Brandonem už od školy přijeli jsme. Aaron nám řekl, že máte sjednanou zábavu v aquaparku, takže jsme se tak trochu připojili.....teda můžeme vystoupit, jestli to vadí, ale....“

„Ne, to je v pohodě. Mně to nevadí, aspoň bude větší zábava, ne?“

Emma se na mě podívala, jako by čekala, že její prohlášení potvrdím a já kývla. Vypadalo to tak, že by to mohlo být v pohodě. Pro ujištění jsem ještě jednou kývla a pak pokrčila rameny.

„No, jasně...víc lidí, větší zábava. Mimochodem, já jsem Suze.“

Izzi i Brandon za ní kývli a já se nepatrně uvolnila. Nejsem společenský typ. Jsem samotářka, takže tohle pro mne asi nebude, tak příjemné odpoledne, jak jsem chtěla,  i když oba dva vypadají mile.

„Suze?...Myslel jsem, že je to Suzannah.“

Střelila jsem zmateně hlavou k druhému konci autobusu doteď se mi dařilo tomu rohu vyhýbat, ale teď si nešlo neuvědomovat Danteho přítomnost. Zubil se na mě a na sobě měl klasické khaki šortky spolu s tílkem na kterém byl nějaký nápis. Na pravé ruce se mu po předloktí linulo tetování, věděla jsem, jak vypadá z časopisů, ale z blízka jsem ho ještě neviděla. Zastyděla jsem se a zabořila s ezády do pohovky, když mi došlo jaké trapné ticho je v autobusu, až na tlumenou konverzaci mezi Emmou a tou novou holkou Izabellou spolu s jejím přítelem.

„Pro přátele jsem, Suze, ale jinak je to celé Suzannah.“

Nadskočila jsem, když i limuzína nadskočila na hrbolu a o minutku později se z interkomu v autě rozezněl hlas Viktora. Upřímně jsem si pana Viktora oblíbila asi nejvíc. Připomínal mi nějakého strýčka, nebo něco podobného.

„Omlouvám se vážení, menší hrboly na komunikaci, ale brzo budeme na místě. Co kdyby jste mi dali vědět, že tam vzadu dýchá ještě každý z vás....“

Musela jsem zadržet dech a kousnout se do rtu, jinak bych vyprskla smíchy. Myslím, že jsem od mojí snahy dokonce začínala slzet a nebyla jsem jediná.Všichni ostatní spustili v obrovský smích, dokud jsme se skoro neváleli po pohovkách.

„Mno, myslím, že v pořádku jste všichni, velmi vtipné. Jsme na místě vystupovat.“

Jakmile hlas z interkomu utichl limuzína zastavila a já vykoukla ven. Nevypadalo to úplně jako ta krásná brána do aquaparku, co byla na prospektu od Emmina otce, ale když jsem otevřela dveře ucítila jsem horký vzduch na mých nohách a těšila se až se dostanu do vody. Se svojí taškou jsem vyskočila ven a zahrabala ve svých věcech, abych našla svoje sluneční brýle...jupí, mám je... Za mnou se z limuzíny dostávali i ostatní a já se zahleděla na oblohu. Slunečno, bez náznaku jediného mráčku.

„Přemýšlel jsem...mám nebo nemám vlastně povolení ti říkat, Suze?“

Prudce jsem se otočila a švihla přitom Danteho, který stál ze mnou mými vlasy. Ani mi nedošlo, že byl tak blízko mě. Snad stokrát jsme musela zamrkat, abych se vrátila do normálu, protože přes jeho zrcadlové brýle jsme toho moc neviděla a taky  jsem měla totálně prázdno ohledně toho, co říkal.

„Ehmm, na co že ses to ptal?“

Soustředila jsem se na konce svých prstů u nohou, abych se nemusela Dantemu podívat do obličeje. Uslyšela jsem tichý smích a vzhlédla.

„Ptal jsem se jestli mám vlastně vůbec právo ti říkat, Suze. Jsme přátelé, ne?“

Aha, tak na to se ptal... Zkoumavě jsem si Danteho prohlížela, než jsem sebou cukla, jak rychle zvednul ruce a odstoupil.

„Fajn, fajn, fajn...chápu. Musím si to nejdřív zasloužit, beru.“

Směšně se na mne usmíval a já nakrčila čelo. Tohle bylo divný..... Pohledem jsem vyhledala ostatní a uviděla Emmu, jak jde pomalu ke mně a přitom si vyměňuje svoje dioptrické brýle za sluneční, než dorazila až ke mně.

„Co chtěl?“

Určitě musela myslet Danteho, protože její pohled mu propaloval záda. Zakroutila jsem hlavou a radši vytáhla svůj mobil, abych zkontrolovala zprávy. Stejně mi nikdo nepsal, ale zkontrolovat jsem to mohla. Cítila jsem, jak se kolem mého pravého předloktí omotala štíhlá skoro bílá ruka a pak se mezi mě a Emmu vtěsnala další osoba....Izabella.

„Fajn, mám vás obě. Je čas se seznámit. Udělali jste na mě dojem. Cením si všech lidí, kteří dokážou mírnit ego tý arogantní hvězdy, ale to je fuk......je čas chytit bronz, dámy!“

Panicky jsem se podívala nahoru přes menší Isabellinu postavu na Emmu, která taky vypadala překvapeně, ale pak jsme propukly v záchvat smíchu, jak jsme se nechaly táhnout od Izzi dopředu k zadnímu vchodu, kde stáli vyřádkování Brandon, Dante a Ryan. Nechali nás projít a já jsem měla strach o Emmu, když se skoro ve dveřích srazila s hrudníkem Ryana a výhružně se přes brýle zadívala.

„Hele, jen pro ujištění. My jsme sem chtěli jet samy, takže tohle není žádný dvojitý rande, jasný?!“

Myslím, že už jsem si udělala určitou imunitu proti Emminým výbuchům, ale ostatní si při potlačování smíchu, až na Ryana snažili nacpat skoro celou pěst do pusy místo toho, aby se nesmáli. Izzi na tom byla asi nejhůř, nakonec vybuchla smíchem.

„Bože, holka já tě žeru!“

Izziny oči slzely od smíchu, než vtáhla Emmu zpátky do jejího sevření a vedla nás dovnitř do budovy zadním vchodem. Napadla mě myšlenka, že teď si asi budu muset na zadní vchody a VIP zacházení zvyknout, další otázkou bylo na jak dlouho?....

Tak a je to za námi :D Co říkáte na Izzi a Brandona? Nebo jestli jste se trošku zasmáli? :D Snažím se aby to bylo vtipné :) Doufám, že po sobě zanecháte votes, nebo komentář a uvidíme se u další kapitoly....tentokrát už v aquaparku ;)

 PS: Za ten gif se omlouvám, vůbec tu nemá být, ale překlikla jsem se a nemůžu ho dostat pryč :/ I když vymažu odkaz na něj.....tak nevím, co s tím :/ Promiňte, mělo to být jinde :/ Ale nejde mi to pryč :O :O :O