Ryan

„Proč jste zvolil udělat něco takového? Bylo vám v tu chvíli snad jasné, že je dost velké riziko, že se stane něco, co by jste nemusel přežít?“

Stál jsem už asi tři minuty s nějakou vlezlou novinářkou. Byl to ten typ novinářky, která ze mě chtěla vytáhnout hlavně kraviny z mýho života. Unavovalo mě to. Držel jsem si na ksichtu úsměv o kterým jsem  věděl, že uspěje a nebudu vypadat, jako idiot. Nebylo to po prvý, co jsem tuhle otázku během posledních dvou hodin dostal. Bylo to nesčetněkrát za celou tuhle dobu. Převzal jsme pohár a šek, hlavně ten šek a teď bylo na řadě nakrmit tyhle bulvární časopisy a televizi.  Povedlo se mi zvládnout můj jeden z několika sexy výrazů, který neušel ani téhle novinářce a naklonil se k jejímu uchu. Okamžitě jsme ucítil vůni drahého těžkého parfému a bojoval se zadusením.

„Upřednostňuju cestu za výhrou, a tohle bylo fajn řešení, ne?....“

Asi se dostavil efekt, jaký jsem čekal, protože zůstala i s propiskou v ruce stát a já dostal šanci vypadnout. Hned jsme se posunul o několik metrů dál, než přede mne skočil někdo další. Nechával jsem se fotit, odpovídal na otázky, který mi někdo položila doufal, že co nejdřív vypadnu.

„Ryane Reede! Je pravda, že se právě teď připravuje večírek na oslavu prvního závodu?...“

Zapózoval jsem pro jednu kameru s jednou holkou, která mi podala svůj loket k podepsání a přitom jsem studoval očima mladého reportéra přede mnou. Věděl jsme o večírku, který se tradičně konal po závodě. Aaron vždycky pronajmul klub v nejbližším městě a tam se pak konala párty. Odmávl jsme otázku rukou a dral se stále dopředu. Dante musel být někde jinde, protože jeho příznivci byli někde jinde.

„Na co využijete peníze z výhry, Ryane?.....Je pravda, že na dnešní večer jste si vybral svůj doprovod? Kde se bude konat večírek, Reede?...“

Vážně bych nejradši všechny poslal do háje, co nejrychleji. Po tomhle kole budu potřebovat silný aspirin. Připravoval jsme si v hlavě první odpovědi, co mě napadli. Nebyl jsme sice, ten kdo se staral o vystupování, ale nikdy jsme nikoho neseřval, ani nežaloval.

„S dovolením. Tady Ryan využije peníze podle jeho uvážení, co se týče jeho doprovodu zkuste to jinde a na večírek se dostanete jenom s pozvánkou, jasné?“

Možná, že jsme změnil názor  a není špatný tady zůstat, aspoň to vypadalo  líp, než tón hlasu Aarona za mými zády. Jo, teď jsem naprosto v hajzlu....

Suzannah

Pokládám to za úspěch, že jsem se zvládla dostat sama do autobusu aniž by mě někdo ušlapal, okradl nebo něco jiného. Emmu jsme v tom zmatku nedokázala najít a na její mobil jsem se taky nedovolala. Poslala jsem jí esemesku, že půjdu zpět do autobusu, což jsme taky udělala. Děkovala jsem za zvukotěsné útočiště tohohle autobusu. Odkopla jsem svoje boty pryč a natočila si sklenici vody. Zahlédla jsem koutkem oka pohyb a při doteku srsti u mých nohou jsem nadskočila.

„Vypadni! Jdi dál a to hned!“

Vyprskla jsme vodu do dřezu a snažila se kocoura u mých nohou zabít pohledem. Já tak nenávidím kočky. Nechápu proč jsme si tohle stvoření pekla nechali. Já nesnáším jeho, on nesnáší mě je v tom určitá přírodní logika. Pohledem jsme pozorovala, jak Quinton vyskakuje na pohovku a plíží se kolem až si lehnul do polštářů. Zaprskal na mě a já mu to oplatila. Skvělý, zůstat zavřená v autobuse s ním.... Při neustálém kočičím pohledu jsme za dozoru napustila plnou misku vody a položila jí na postel. Kocour seskočil na zem a šel ke mně. Já jsem couvala.

„Hele, okey..nový pravidla. Už nejsem zrzka, jasný? Teď už máš zrzavou srst jenom ty, takže si to vyjasni. Teď se půjdu převlíct a ty zůstaneš tady.“

Pomalu jsem šla krok za krokem pryč a kroutila hlavou. Úžasný, ještě si začnu povídat s kočkou, co přijde příště?....halucinace?.... Naposled jsme zkontrolovala, jestli je zrzavá koule na místě a zavřela se v miniaturní koupelně. Sundala jsem si věci a vstoupila do sprchového koutu. Zapnula jsme teplou vodu a užívala si proud teplé vody, který mi padal na záda. Uznávám, že závod byl nervydrásající zážitek. Ryan byl tak blízko, tolik riskoval, nechtěla bych být na jeho místě. Musel opravdu prahnout po výhře.

Dante

A mám to za sebou. Myslím, že bych se mohl tak celý příští týden držet na titulních stranách stránkách magazínu a časopisů. Nemohl jsem už snést, jak my řvali do ucha všechny ty kočky kolem. Jednoduše jsme odpověděl na otázku toho reportéra.

„Dante, máte tady spoustu krásných dívek. Už jste si vybral svojí dnešní favoritku?“

Ještě stále jsme myslel na tu otázku. Dřív bych hned odpověděl, tím, že bych si k boku přitáhl první tělo holky, který by bylo poblíž. Dnes jsme dal tu nejjednoduší odpověď, co jsem dokázal.

„Víte...“

Podíval jsme se na průkazku.

„...Micku. Řekněme, že dnes bude moje postel prázdná...a to i možná na dost dlouhou dobu. Ale jestli je tam venku holka, kterou budu chtít, tak se připrav Krásko, najdu si tě.“

Doufal jsem, že v tu chvíli to snímá, alespoň jedna kamera. Ne, že bych byl přímo posedlý, ale ta holka z Aaronovi párty by to mohla vidět. Pamatuju si, že jsem jí, tak řekl. Možná by se pak sama ozvala. Je dost možný, že moje opilecký myšlení nebylo nejlepší a ta holka nevypadá, tak, jak si pamatuju, ale stejně, chci vědět, kdo to byl. Do prdele, já to vědět potřebuju.... Ignoroval jsem pak všechen ten příšernej vřískot kolem. Jo, pošlete to do novin, ale Dante Owens abstinuje...třeba mě to zabije. Strávil jsme tam asi hodinu, která je povinná, pak jsem vypadnul. Vykradl jsme se rychle kolem a teď mi postačí dostat se pryč od vlezlejch novinářů a blesků od foťáků a kamer. Ryan tam bude muset být nejmíň dvakrát tak dlouho...jo, výhra má svý nevýhody.

„Dante! Hej, to je Dante!....Počkej, Owensi! Podepiš se mi!“

Kurva! Měl jsem chuť zařvat, když jsem viděl celkem dost velkou skupinku holek blížících se nebezpečně rychle ke mně. Můžou vypadat neškodně, ale naučil jsem se, že bez ochranky jsem snadný cíl, pro ostrou manikúru všech holek. Rozhlédl jsem se. Kruci, nikde nebylo místo, kam se schovat kromě parkoviště. Otočil jsme se přes rameno. Ty holky se rozběhly na podpatkách sem. Neváhal jsem a rozběhl se pryč. Jo, fakt..zdrhám před holkama. Vesmír se zcvoknul.... Nechtěl jsme aby jim došlo, kam jsem šel. Oběhnul jsem první dva autobusy a naskytl se mi pohled na známé místo. Neřekl bych to, ale zoufalý situace vyžadují zoufalý řešení....

Ryan

Aaron mě kormidloval davem pryč. Následoval jsme ho, a jen doufal, že skončím možná s pár zlomenými žebry, nebo čímkoliv, abych mohl příští závod závodit...a zase vyhrát. S Aaronem v zádech jsem se dostal do Marcusova autobusu. Marcus už tam byl, protože jeho naštvaný výraz jsme viděl, jako první.

„Zaber místo, Ryane.“

Připravoval jsme se na nejhorší, ale stačilo mi, co už mám jasný. První částku na Melaniině účtu, kvůli ní vydržím všechno. Sesunul jsme se do prvního křesla, co jsem viděl a čekal na tu scénu. Aaron držel svojí kontrolu dost na uzdě, a to vždycky. Nikdy jsme ho neviděl na někoho řvát, nebo cokoliv čím by si zkazil image. Během let jsem zjistil, že takový Aaron prostě je....a tím to je ještě horší.

„ Ryane, víš proč jsem si tě vybral, že budu sponzorovat tebe místo toho, abych vybral jakýhokoliv jinýho kreténa tam venku?“

Sakra...Vždycky, když Aaron vytáhnul tohle bylo jasný, že jde do tuhýho. Zkusil jsem to obejít a vystřihnul ten nejlepší úšklebek, jaký jsem dokázal. Myslím, že nezabral.

„Protože vypadám líp v černý kombinéze?“

Okey, vtip nezabral. Marcus i Aaron si mezi sebou vyměnily pohledy. Stále jsem nechápal, jakou vazbu mezi sebou tihle dva mají, ale došlo mi, že se znají dlouho...dost dlouho.

„Kdybych chtěl model pro obálky časopisů a reklamu nechal bych tu sedět Danteho. Ujasněme si to. Nechci aby jsi takhle riskoval. Tohle je turné, a tohle byl startovní zahajovací závod. Výhra nemusí být vždy na prvním místě, Ryane.“

Zatnul jsem zuby. Výhra nemusí být na prvním místě, jak pro koho. Aaron celou dobu mlčel a podle jeho postoje dával za pravdu Aaronovi.

„Večer v osm se otvírá v Danger night..je to noční klub na kraji města. Necelé dva kilometry odtud. Buď tam přijeď nebo ne. A teď vypadni. “

Držel jsme zatnuté pěsti. Aaron měl možná právo být na mě nasraný, ale já bych to udělal klidně znova. Zvednul jsme se z křesla a chtěl vypadnout. Byl jsem napůl venku z autobusu, když jsem ještě slyšel Aarona, jak na mne volá.

„A Ryane?! Ve smlouvě není, že bych ti měl zaplatit pohřeb!“

Slyšel jsem to, a moc dobře jsme to věděl. Dveře za mnou hlasitě práskly. Neměl jsme nejmenší náladu jet do klubu, ale očekává se to. Jestli mě někdo bude chtít dát šest stop pod zem, tak jedině tehdy, až při tom projedu cílovou rovinkou, jako první.

Suzannah

Oplachovala jsem si šampon z vlasů, když jsem slyšela zvuk otevírání a zavírání autobusových dveří. Emma se musela konečně vrátit. Poslední zbytky pěny zmizely v odpadu a já vystoupila ze sprchového koutu. Nahmatala jsem skoro poslepu ručník a omotala si ho kolem sebe. Vlasy jsem mokré narychlo pročesala a chystala se dojít si pro věci do pokoje plus zjistit, kde vůbec Emma byla. Otevřela jsem dveře od koupelny a druhým ručníkem si sušila vlasy.

„No, konečně dostala jsi esemesku? Áááách,ježíši kriste, co tady děláš?...“

Přímo jsem  zaječela, když jsem v kuchyni místo Emmy uviděla stát Danteho Owense. Došlo mi, že stojím jenom v ručníku a skoro nahá. Prvním instinktem jsem hned zapadla zpátky za dveře koupelny a zabouchla je za sebou, a to navíc přesně ve chvíli, kdy mi ručník sjel po těle dolů a spadnul k zemi, díky tomu, že jsem si špatně utáhla uzel. Ještě štěstí, že jsem byla tady a on za těmi dveřmi.

Dante

Do prdele!?....Věděl jsem, že je někdo tady, když jsem slyšel zvuk sprchy z koupelny, ale nečekal jsme, že pak vyjde Suzannah ven jenom v ručníku. Bylo jistý, že si myslela, že jsem Emma. Mohl jsme jí upozornit, ale na to jsem, až moc velký bastard a navíc, jen člověk. Kriste, byla jenom v ručníku!.... Má vážně vražedně dlouhý nohy. A to, jak jí kapky vody stékaly dolů po těle a po kůži. Dřív bych neváhal a přitlačil bych jí k nejbližší zdi a slíbal každou kapku pryč. Bál jsem se, že dostane infarkt, když zavřískla, tak hlasitě a pak se zavřela zpátky do koupelny. Udělal jsme to jediný, co mě v tu chvíli napadlo. Chrstnul jsme si do obličeje  tu nejledovější vodu z kohoutku, co šlo a stejně jsem jí pořád viděl stát v tý chodbě, jak si suší vlasy dalším ručníkem. Uslyšel jsem, jak přes dveře z koupelny na mě mluví a proto jsem se opřel o zárubeň vedle.

„Jak jsi se sem dostal?“

Její hlas byl přes dveře tlumený a chvílemi vzdálený. Asi se uvnitř pohybovala. Nemohl jsem vyhnat její představu z hlavy a proto nemohla vidět, že se usmívám.

„Dveřmi očividně. Bylo otevřeno, takže jsem šel dovnitř. Chodíš tady v ručníku často?“

Myslím, že něco zavrčela, nebo tak něco nad mojí odpovědí, ale její odpověď mě vážně zajímala.

„To je normální prostě přijít, když je otevřeno? Proč si sem šel? A nééé, nechodím!“

Držel jsem se, abych nevyprsknul smíchy, při jejím naštvaném tónu. Škoda, že tu jsou ty dveře.

„Potřeboval jsem utéct několika harpyjím, takže jsem tady. Kdybych tušil, že tu budeš mohl bych přijít už dřív a dát si sprchu společně.“

Nemohl jsme si pomoct s ní neflirtovat. Kruci, vždyť přede mnou stála v ručníku. Vyčkával jsem na její odezvu a začal jsme překvapivě přemýšlet o tom, že jsme to možná přehnal, když se nějakou dobu neozývala.

Suzannah

„Potřeboval jsem utéct několika harpyjím, takže jsem tady. Kdybych tušil, že tu budeš mohl bych přijít už dřív a dát si sprchu společně.“

Ztuhla jsem a zůstala stát. To si dělal legraci?....Čekala jsem jestli bude pokračovat dál, ale nepokračoval. Ode dveří jsem neslyšela nic. Uvažovala jsem, jak se odsud dostanu. Stála jsme nahá v koupelně a neměla sebemenší chuť na sebe znova dostat propocené oblečení, které jsem si sundala.

„Fajn, uznávám, to jsem trochu přehnal. Jsi jedna z těch holek, co je naštvaná při každý takovýhle narážce? Protože jestli jo, máme problém. Nemůžu mít kamarádku, která by tohle nezvládla. Znovu mnou projela myšlenka na Danteho a mě, jako jeho kamarádku. Pořád to znělo, tak absurdně a divně. Kamarádka, kdo ví proč jsem se otočila na svůj odraz v zrcadle. Mokré vlasy se mi nepřitažlivě lepily na záda a tvář, teď jsem byla průměrná bruneta...kamarádka, už ne Kráska. Rychle jsme tu myšlenku dostala z hlavy. Zrovna teď nepotřebuju řešit svůj vzhled a logiku Danteho Owense, zrovna teď potřebuju jediné a to je čisté oblečení. Dala jsem si ruce v bok a zakřičela na dveře, to jediné, co mě napadlo.

„Dante, teď se otočíš, já vyjdu ven a ty zůstaneš otočený, OK?“

Dante

Jak mi může ta holka, něco takovýho udělat?... Zůstal jsme opřený o dveře, jinak bych taky mohl ztratit stabilitu pod nohama. Zíral jsem na bílý dveře a přál si, aby tam nebyly. Je jasný, že se pravděpodobně potřebuje dojít pro věci do jednoho z těch pokojů, a to znamená projít kolem mě znovu..jenom v tom ručníku. Nemohla vidět můj úšklebek na rtech, ale byl tam. Nikdo neřekl, že jsem svatý, ne o mně.

„Řekni mi, který z těch pokojů je tvůj a já ti dojdu pro věci a podám ti je.“

Suzannah

Tak to nepřipadá v úvahu. Nemám vybaleno. Všechny věci mám v kufru ještě složené a poslední, co chci je, aby mi Dante Owens probíral můj kufr a vybíral mi spodní prádlo. To ani v mém příštím životě. Opřela jsme se o dveře, abych lépe slyšela a já sama nemusela slyšet. Podle toho, jak jsem odhadovala, on stál hned za nimi. Dělilo nás možná pět centimetrů dřeva.

„Nepřipadá v úvahu. Otoč se a já si tam pro věci dojdu sama.“

Skoro bych přísahala, že jsem za dveřmi slyšela zavrčení nebo sten, nebyla jsme si jistá.

„Fajn, jsem otočený. Můžeš jít.“

Moc jsem tomu nevěřila, ale pevně jsme si ručník omotala kolem sebe, utáhla uzel a ještě si ho přidržela. Opatrně jsem na škvíru pootevřela dveře a nakoukla ven. Viděla jsem Owensovo záda v kožené bundě. Stál , jak řekl otočená zády s rozkročeným postojem s rukama v kapsách.

„Jestli  rychle nepůjdeš pro svoje věci, tak se otočím, ať ten ručník máš nebo ne.“

Znělo to spíš jako hrozivé vrčení, ale ani minutu jsem neváhala, že by to nebyla pravda. Rychle jsme proklouzla ven z koupelny, docouvala ke svým dveřím do ložnice a vpadla dovnitř. Koutkem oka jsme myslím zahlédla, jak se v té chvíli Dante otočil.

Dante

Stálo mě to veškerý moje úsilí, abych se neotočil. Chtěl jsme to udělat, a i v pekle ví, jak moc. Slyšel jsem, jak otvírá dveře od jedné z ložnic a v té chvíli jsem se otočil. Ještě jsme zahlédl záblesk modrého ručníku, jak mizí v mezeře mezi dveřmi napravo. Uložil jsem si informaci o místě Suzahnina pokoje, jako důležitou informaci a zabral místo na pohovce. Přes sklo jsem pozoroval, jak mě ty holky ještě stále hledají.

Suzahnnah

Nevím, jestli se po tomhle dokážu ještě někdy podívat Owensovi do očí. Byla to jedna z nejtrapnějších věcí, co jsem kdy udělala. Rychle jsme na sebe navlékla první kalhotky a podprsenku, starší džíny a tričko, než si vlasy upravila do prachobyčejného drdolu. Byl čas čelit potupě.

Dante

Při čekání jsem skenoval prostor kolem. Bylo to tu uklizený na rozdíl od našeho autobusu, tady se neválely  žádný zbytky od jídla, či cokoliv odpornýho. Jen ta miska na zemi byla trochu divná. Dveře od pravé ložnice se otevřely a Suzannah vyšla klidně ven. Klidně vlastně ne. Byla červená v celém obličeji. Celkem mě zajímalo jestli bys e j í červenaly i palce u nohou.

„Myslím, že ručník byl lepší.“

Dostalo se mi toho nevražednějšího pohledu, jaký jsem kdy viděl, když si Suzannah natočila sklenici s vodou a najednou jí vypila.

„Byl lepší, jak pro koho. Nemyslíš?“

Bylo vidět, že jí tohle téma konverzace nebylo příjemný, ale já se bavil. Dokonce jsem sledoval, jak klidně se snažila vypadat, když si sedala na kraj pohovky.

„Koikátý jsi projel do cíle?..“

Měla otázku a já jí odpověděl. Vlastně jsme jí to dlužil. Napadlo mne zjistit ještě víc o tom, jak vlastně všechno proběhlo a jestli už stihla sprchu nebyla na po závodním interview se závodníky. Stisknul jsem tlačítko na ovladači a zapnul televizi na zdi. měl jsem chuť to, ale hned přepnout, když jsem u mikrofonu uviděl ksicht Nica.

Suzannah

Chovej se normálně, nebuď nervózní, buď v pohodě....To byla moje mantra celou dobu. Byla jsem, jako na jehlách z Owensova pohledu a každého pohybu, který udělal. Působil, tak domácky a uvolněně, když v klidu seděl na kožené sedačce. Na začátku jsme hledala Quintona někde pod sedačkou nebo kdekoliv, ale nenašla jsme ho, a v žádném případě mi to nevadilo. Představa jeho a ještě Danteho v jedné místnosti byla otřesná. Nevím proč jsem se ptala Danteho na jeho umístění v závodě, když jsme to dávno věděla, ale nevadilo mi, když zapnul televizi a tam se ukázala právě probíhající reportáž s nikým jiným než s Nicem, který měl kolem sebe hned tři dívky, které na něm byly doslova přilepené.

„Jaký máte pocit z vašeho dalšího druhého místa?ׅ“

To byla otázka té reportérky. A já jsme byla upřímně zvědavá na jeho reakci, V onličeji nedal nic znát, i když bych řekla, že uvnitř zuřil vzteky.

„Co ti na to mám odpovědět  Amando. Být druhý mi stačí nejsem jako někdo, kdo by se pro výhru i zabil.“

Moc dobře mi došla narážka, která v tom byla ukrytá, a přišlo mi to hnusné. Dante s tím taky moc nesouhlasil, když vydal divný vzteklý zvuk. Myslím, že zavrčel nějaký sprostý výraz, ale jistě jsme to říct nemohla.

„Aha, to je možná pravda. Děkujeme, Nico. Nicméně, dámy  a pánové. Máme pro vás další žhavou novinku, kterou jsme obdrželi přímo před chvíli a naše televize je poctěná, že vám jí může sdělit. pamatujete si na naší slavnou hvězdu? Dante Owens?...přímo před pár minutami se oznámil s přímo šokujícím oznámenín, které asi zlomí srdce, nebo dá naději milionu dívek, které patří mezi jeho fanynky.“

Upřeně jsme sledovala moderátorku a hltala každé její slovo. Co tím myslí?...Zvědavě jsem se podívala na Danteho, ale ten jen se spokojeným úsměvem sledoval obrazovku. Udělala jsme totéž. Na záběru se teď objevil on a přímo do kamery mluvil slovo za slovem.

„...Micku. Řekněme, že dnes bude moje postel prázdná...a to i možná na dost dlouhou dobu. Ale jestli je tam venku holka, kterou budu chtít, tak se připrav Krásko, najdu si tě.“

Krásko, najdu si tě?! Krásko?!....Pracovalo mi to celé v hlavě. Co to mělo být? Záznam skončil a opět se slova ujala mladá moderátorka.

„Tak jste to slyšeli všichni. Vypadá to, že naše hvězda motocrossových závodů hledá stálejší partnerku, tak jen přejeme hodně štěstí.“

Obrazovka po posledních slovech zčernala a ovladač dopadl s ránou na stolek. Zírala jsem na Dantův profil a zkoumavě si ho prohlížela. Prostě to nešlo k jeho osobnosti. On byl děvkař prvního stupně. Proč by tohle dělal?...

„Nedívej se tak na mě, Suzannah. Není na tom nic špatnýho, možná to tak nevypadá, ale omrzí tě to, když se ti v posteli střídá jedna děvka za druhou.“

Trhla jsem sebou ze zvyku nad jeho vyjádřením, ale poslouchala dál. Vypadal, jako by měl potřebu to vysvětlit a dostat ze sebe.

„Fajn, vysvětlím ti to jinak. Máš milující rodiče?....Můj otec a matka jo. Bylo mi to vždycky spíš odporný. Táta se máma vždycky držel. Díval se na ní, jako na něco vzácného, vzájemně se dotýkali a líbali, jako puberťáci na každým rohu. Dřív jsem to nesnášel, ale teď už asi chápu smysl toho všeho. Chci to, co měli oni dva a chci to s někým....“

Pozorně jsme naslouchala každému slovu, které řekl. Asi jsem nemohla moc úplně pochopit smysl milujících rodičů, ale jeho myšlenka byla skvělá. Byla podle mne...kouzelná. Skončil se svým výkladem a viděla jsem, jak zvednul pohled k mému. Hned jsme ucukla. Vnímala jsem,  jak se postavil a přešel ke dveřím.

„Myslím, že radši půjdu...“

Přikývla jsme a pokusila se o úsměv. Myslela jsem že odejde, ale ještě se otočil.

„Suzannah, tohle jsem ještě nikomu neřekl. Doufám, že to zůstane jenom mezi námi.“

Něco teplého se mi rozlilo uvnitř těla a já ucítila vřelý úsměv táhnoucí se mi na rty. Odpřísáhla jsem to, co jsem chtěla a tentokrát už konečně stál mezi dveřmi, znovu se otočil.

„Jo,a  ještě něco. Zavolej, až budeš chtít jít někam jenom v ručníku.“

Cítila jsem, jak zase červenám a popadla nejbližší, co jsem našla. Narazil už jen do zavřených dveří a umlkl, tak hluboký smích, který jsem ještě před chvílí slyšela.

Zdravím :D Tak po delší době sem přidávám pokračování :D Je to delší, protože jsme se rozepsala a snad vám teda došlo, že jsem povídku dala, takhle do jednoho. :) Budu ráda za jakýkoliv komentář a votes :D Mám vás moc ráda a děkuju za podporování :D Můžu vám napsat i věnování jestli chcete, tahle kapitola už teda věnovaná je, ale jestli máte někdo zájem, tak příští bude vaše :)