Suze

Chtěla jsem to otočit a vypadnout. A to hodně rychle. Nápad pana Emersona přizvat někoho jen, tak na snídani se mi nelíbil. Navíc Ryan Reed nebyl zas až takový problém. Ne, ten problém stál hned vedle něj...Dante Owens. Mělo mě napadnout, že ho ještě uvidím. Vždyť on a Reed byly nejlepší přátele, aspoň tak to psali novináři. Panikařila jsem každým krokem, co jsme udělali. Pamatuje si na tu noc?...na mě?...na tu facku?... Snažila jsme se schovat za panem Emersonem, ale nebyl to moc dobrý úkryt. Stála jsme přímo naproti Owensovi. Měl tu stejnou bundu, jako když prošel kolem autobusu. Uznávám, že vypadal dobře. Pan Emerson nás vzájemně představil. Zadržela jsem dech, když jsem uchopila i Owensovu ruku. Byla teplá a příjemná. Cítila jsem, že si mě prohlíží. Hloupě jsme si vjela rukou d vlasů. Pořád jsem si na tu barvu a délku zvykala, ale líbilo se mi to.

„Jsem Dante Owens, ahoj."

Jen jsem kývla. Nevím, každou chvíli jsem čekala, že se mu v jeho hnědých, skoro černých očí objeví poznání. Co by udělal?.....Hledala jsem v jeho pohledu aspoň něco, ale nic tam nebylo. Nepoznal mě. Ta jeho opilost musela být vážně pořádná, na jednu stranu to je i dobře. Jakmile jsme se dali do pohybu šla jsem vedle Emmy. Viděla, jsme jak se začala hned vztekat.

Dante

No, nečekal jsem, že tohle někdy uvidím, ale ta Emma vypadala celkem jinak než jsem čekal. Musel jsem uznat, že vidět tohle blondcku srazit Ryana by byl suprovej zážitek a taky ona vypadala úžasně ve výrazu, když si nás všimla. Kruci, ta holka mohla zabíjet, tím jsem si jistej.... Za nimi se krčila ještě jedna osoba. Byla to bruneta. Snažil jsme se vypadat co nejlíp, protože chudák vypadala, jako by ztratila litry krve, jak byla bledá. Myslím, že kdybych udělal rychlej pohyb, tak by to s ní seklo. Byl to takový průměr. Byla pěkná, ale taková obyčejná. Vlasy měla natočený a celkem byla i vysoká. Asi bych jí na ulici spíše přešel, než se otočil. Měla ale vážně super oči. Byly zelený a musel jsem jí sledovat, jak si mě prohlíží. Bylo to chvílema divný, ale třeba to byla stydlivá fanynka. Bál jsem se, že jí ruku snad rozdrtím, když jsem si s ní potřásl. Neřekla mi svoje jméno, ale nechal jsem to tak.

Suze

Chci vypadnout. Možná, že kdyby se Emma aspoň na pět vteřin odtrhla od Ryana Reeda, tak by si mě i všimla. Přemýšlela jsem, jestli bych do ní nemohla strčit, stejně by to mohla být odplata za ráno.

„Jsi na turné poprvé?"

Co?..jo, jasně. Emmin táta nás tady nechal a teď to bylo jako trapný rande ve čtyřech. Emma vedla debatu s Reedem a na mě zbyl Owens. Byl aspoň slušný, že se snažil mluvit. Jo, zatímco ty tu na něj zíráš, řekni něco!.... Rychle jsem se vzpamatovala a nesmyslně koktala.

„No, vlastně jo."

Tohle bylo tak nefér. Ošívala jsem se na místě. Nevěděla, co s rukama a marně se snažila zůstat v klidu. Bylo to zvláštní. Byl jiný, než jsem si myslela, aspoň od pohledu. Nevím, čekala jsem tvrdý pohled v očích, ale ty jeho byly jemné, člověk by se v nich dokázal ztratit. Ani jsem se nedivila, že nemá problém sehnat holku. A měl fakt pěknej úsměv. Dolíček jen v levé tváři. Vzpamatuj se, už!... Určitě si všimnul, že si prohlížím a on jen ten úsměv protáhnul do líného úsměvu.

„Máš taky nějaký, jméno?"

Cítila jsem, jak červenám. A pak mi došlo, že nemusím vypadat, jak hloupá šestnáctka. Narovnala jsem se a založila si ruce kolem hrnku s kávou.

„Jsem Suzannah."

„Hmm, Suzannah, Suzannah....pěkný jméno, ale celkem dlouhý."

Povaloval moje jméno na jazyku. Bylo to divné, ale pěkné. Nemohla jsem odtrhnout pohled od jeho rtů. Pak jsem švihla pohledem vedle. Ryan držel Emminu ruku uprostřed stolu. Zírala jsem a ještě víc, jsem civěla, když něco šeptal Emmě. Zvědavě mi pohled uhnul na Owense. Zíral na tu stejnou scénu a vypadal...pobaveně? No, už předtím si celkem šplhnul, když si s Emmou plácnul, jak se pustila do Ryana. Zase mě chytil jak na něho zírám. Rychle jsme se otočila a tentokrát na mě koukala Emma. No, konečně...Jenže ono ne. Znám tenhle pohled a nikdy nevěstí nic dobrýho. Ani jsem nestačila nic udělat. Emma vylila svoje kafe Reedovi do klína. Vystřelila jsem ze židle a šla Emmě z cesty. Ještě jsem jí takovou neviděla,a podle toho co jsem pak slyšela za námi, to kafe bylo horký.Běžela jsem za Emmou, která nasadila vražedný tempo, vyhýbala jsem se ostatním lidem než jsem skoro vrazila do pana Emmerona, který nesl tác s jídlem a tvářil se zmateně.

„Moc se omlouvám, Emma jaksi chytla špatnou náladu. Raději půjdu za ní...víte měla trochu nehodu s její kávou. "

Proklouzla jsme kolem a hnala se za Emmou, která teď měla dost velkej náskok k autobusu.

Dante

Ta holka je drsná a má páru, to fakt jo. Bylo to jako jít do kina zadarmo, jen popkorn chyběl. Nezáviděl jsem Ryanovi kafe na džínách, ale bylo to skvělý. Kdo ho tímhle bude štvát do konce života?..já! Bavil jsem se tím, jak Ryan naštvaně vrčel zbavit se toho fleku. Vyptával se mě, co jsem zjistil o tý druhý...Suzannah. Bylo to pěkný jméno, vážně. Celkem k ní i sedělo. Jenže víc, jsme nezjistil. Nevím, jestli by se mnou vůbec mluvila, zůstat s ní déle. Byla nervózní jak peklo a můžu potvrdit, že jsem na ní působil. Když se holce líbím poznám to. Vypadala jako ztracená holka, chtěl jsem dát Ryanovi sarkastickou poznámku na účet jeho fleku v rozkroku, ale záblesk zrzavých vlasů mě přitáhnul jinam. Poslední dobou jsem se otáčel za každou zrzkou, kterou jsme viděl. Tahle byla starší, měla potrhaný kalhoty a vysokou postavu. Plus její tílko mělo fajn výstřih. Šel bych za ní i kdyby do mě Ryan nestrčil.

„Hej, omlouvám se promiň."

Jedním ze svých triků jsem se jí jakoby omylem dostal do cesty. Zastavila, ale z blízka už mi nepřišla, tak přitažlivá. Tak nějak jsme doufal, že kdybych poznal tu holku z večírku, tak by to bylo jiné. Něco přeskočilo nebo bych si vzpomněl, za co mi dala facku. Téhle zřejmě vůbec nevadilo, že jsem jí vlezl do cesty, protože se na mě hned začala lepit.

„To nic, když narazím na kluka jako ty, tak toho můžu hodně odpustit. Já jsem Kim."

Uvolnil jsme jí zase cestu a sundal její ruce z mých boků, který se tam nějak ledabyle dostaly.

„Jo, jasně sorry, Kim."

Pustil jsem jí, nechal jí tak. Snad moje kocovina, nebyla tak strašná aby kdyby se přede mě postavila nepoznal bych jí. Naposled jsme se otočil a viděl záda ty holky. Ty nejsi moje, Kráska....

Vrátil jsem se ke stolu k Ryanovi. Ještě před chvílí tu s ním byl Aaron a podle jeho výrazu jsem neměl chtít vědět, co se stalo. Zeptal jsem se ho, a jeho odpověď znamenala kraviny.

„Problémy...velký problémy."

Sesunul jsem se na židli vedle.

„To bude chtít rozvést...do toho."

Bylo tu dost lidí navíc myslím, že tohle by jsme nemuseli řešit zrovna tady, kdy každý poslouchá jeho kecy.

„Jdem do autobusu."

Po cestě jsem to z Ryana dostal a jo, tohle znamenalo kurevsky velký problémy.

„Takže Aaron z nás chce prakticky udělat strážce pro jeho dceru a tu druhou. To je šílený, kámo. "

Ryan vedle mě přikývl.

„Vím, myslí si, že má jistotu, že po nich nepůjdem."

Zakřenil jsem se. To celkem vychytal. Já určitě ne. Co se týče Emmy, Aaronovi dcery je tabu a ta druhá je moc tichá.

„A co budem teda dělat?"

Rozhodil jsem rukama. Na jednu stranu mě baví vidět Ryana nasraného, jak ho Emma vytáčela a navíc jsem bral celkem výzvu rozmluvit tu druhou. Vím, že se jí líbím. Třeba by se tak dal zabít volný čas.

„Nemám tušení. Závody nestačí a teď máme ještě na krku tohle."

Někdy mám pocit, že Ryan toho má na sob víc, než přiznává. Má to něco společnýho s jeho rodinou, ale nikdy jsme se o to nestaral. S rodinýma problémama nemám zkušenosti. Zamířil jsem k autobusu, který patři Aaronovi. Došlo mi, že to byl ten autobus ze kterýho jsem slyšel minule tu hudbu. Náhodou jsem chtěl vědět, která z nich si to pustila.

„Co si myslíš, že děláš?"

Pokrčil jsem rameny a zůstal stát před dveřma. Jestli si ten vůl myslí, že zaklepu tak je blbec.

„Urovnávám mír, kreténe. Ta holka tě jinak zabije pokaždý, když nás uvidí respektive tebe. Já jsem si jí na rozdíl od tebe získal."

Ryan věděl, že mám pravdu. Nechal jsem ho zaklepat. Dlouho se nic neozývalo, ale pak se dveře přímo rozletěli. Jo, přesně ta holka, kterou jsem myslel vypadal, že je hned schopná zaútočit.

„Co chcete?"

Ryan se ani nehnul přede mnou. Idiot. Musel jsem do něj strčit, aby se pohnul. Pak se za Emmou objevila i ta druhá..Suzannah. Vyvalila svoje zelený oči, když si nás všimla a já si všimnul samosebou jí. Ryan mluvil a trvalo pěkně dlouho než Emma uhnula z cesty a my mohli jít dovnitř.

Suzannah

Co tu chtějí?...Zběsile jsem začala uklízet svoje věci, který byly všude na pohovce i na podlaze. Emma mi pomáhala, a když ti dva vlezli dovnitř, tak se i tenhle obrovskej autobus zdál jako miniaturní prostor. Papíry jsem hodila do pokoje na postel a pak si stoupla vedle Emmy. Zírali jsme my čtyři na sebe a bylo to to nejtrapnější, co se kdy může stát. Odkašlala jsem si, aby to nebylo tak trapný.

„Proč, že jste tady?"

Emma byla prostě ta, která si držela pozorovací odstup. Reed i Owens se rozvalili na pohovce, jako by jim to tam patřilo. Zmlkla jsem a radši hlídala Emmu. Netuším, jaká blbost jí posedne tentokrát.

„Vypadá, to, že jsme špatně začali. Začněme znovu. Můžeme být přátelé."

Emma i já jsme se na sebe podívaly a pak zpátky na Ryana a Danteho na pohovce. Nevím, moc jsem toho nevěděla, ale přátelství s motocrossovýma hvězdama na léto asi není nejlepší nápad.

„Definuj, slovo přátelé, nerada bych aby to pro tebe znamenalo něco jiného."

Emma měla vždycky postřeh. Já jsem se opřela o miniaturní kuchyňskou linku, zatímco ona bojovně vyšla vpřed. Dante se pohledem radil s Ryanem. Možná, že tahle komunikace působí vzájemně.

„Fajn, normální obyčejní přátelé...lidi, co se spolu baví. Sem tam spolu prohodí pár slov, jdou ven, nic víc."

„Jo, není tam žádný z těch slov zahrnující postel, nebo na co tvoje sladká hlavinka myslí."

Držela jsem smích, když se Owens naklonil jako by svěřoval nějaké velké tajemství. musela jsem si dát ruku před pusu a on si toho všimnul. Zamrzla jsem, když se jeho pohled setkal s mým. Zazubil se. Možná ze svého úspěchu, ale usmál.

„A já si myslela, že ty budeš ten míň otravnej."

Dante něco odpověděl Emmě, ale přitom se díval na mě. Nevím. Emma se na mě v tu chvíli otočila a pak mě za ruku vedla do mého???..pokoje. Zavřela za námi dveře a pak ještě kontrolovala jestli něco neslyší.

„Proč chodíme do mýho pokoje a ne do tvýho?"

Emma mě zastavila.

„Ššššš....co si o tom myslíš. Za tím něco musí být, ne?"

Pokrčila jsem rameny.

„Jak to mám vědět?"

Posadila jsem se na mojí postel zatímco Emma pochodovala sem a tam. Vypadalo to dost komicky, protože udělala ani ne dva kroky a musel a otočit zpátky.

„Tohle mi nesedí, prostě nesedí.....Suze."

Dante

No, já si nemyslím, že se tam teď hádaj o nás dva, která to na nás zkusí. Zazubil jsme se na Ryana. Pokud se jednalo o situace na nic, jsem expert.

„Jsi kretén."

Jen jsem to vzal. Jejich autobus byl jako ten náš, takže o tom se nedalo přít. Slavil jsem. Dostal jsem z tý holky úsměv. Vsadím se, že bych jí dokázal rozesmát i víc, kdyby jsem měl příležitost.

„Víš, že naposledy jsme měl kamarádku, když mi bylo dvanáct?..."

Musel jsme nějak zaplnit ticho. Nesnáším ho, tak jsme nějak začít musel. A byla to pravda. Poslední holka, kterou jsem mohl nazvat kámoškou byla moje sousedka. nevím, ani už jak se jmenovala, ala bylo mi tenkrát dvanáct.

„Jsi prostě naprosto divnej."

Řekni mi něco novýho....Dveře od pokoje vzadu se otevřeli. překvapivě šla první tichá Suzannah a za ní Emma. Chtěl jsme zvednout, ale něco mě dloublo do boku. sáhnul jsem pod sebe a vytáhl tužku. Tázavě jsme se podíval dolů a pak mi byla tužka vyškubnuta z ruky.

„Ta je moje...asi jsem jí tam zapomněla."

Přede mnou stála Suzannah a tužku si tiskla v ruce. Bylo to prostě divný.

„Takže, přátelé?..."

Sklonil jsem se a s Ryanem jsme po sobě hodili pohled, stejně jako ty dvě. Natáhly k nám svoje ruce.My jsme je vzali do těch našich. První jsme vzal Suzannah. Byla menší, ale musel jsem studovat barvu jejích očí.

„Jsem Dante, Dante Owens."

„Já jsem Suzannah, Suzannah Bayerová."

To samé jsem udělal i s Emmou. V životě jsem tohle neudělal a pak jsme dál neměli, co říct. Odešli jsme ze dveří za kterýma jsme si naráz oddychli.

„Tohle bylo až moc lehký, kámo."

Taky mi přijde....

Suzannah

Konečně jsou pryč. Já i Emma jsme se ve stejnou chvíli svalily na překvapivě mojí postel.

„Bože, Suze to bylo divný. Myslíš, že něco poznali?..."

Přehrála jsem si jejich výrazy.

„Doufám, že ne."

Emma vyhodila nohama do vzduchu.

„Jestli to má být nějaká bouda poznáme to. Poznají peklo na zemi, vsaď se."