Emma

„Takže dámy, dovolte abych vás provedl tímto luxusním modelem obytného přívěsu. Jak vidíte minikuchyně, několik pohodlných kožených sedaček, neustále zásobená lednička, dvě ložnice a minibar. Co víc si můžete přát?...."

Nedivila jsme se Suze, která se ani nesnažila zavřít ústa, když nás táta prováděl po jeho zázraku, který pro nás vybral, ale tohle dalo zabrat i mně. Tohle vůbec nebylo to, co jsme si pamatovala, jako desetiletá. Tohle bylo spíš, jakoby někdo poskládal luxus na kola a motor. Myslím, že jsem nikdy neviděla tolik lesku a taky kůže. Strčila jsem do táty. Ještě tady nebylo tolik rozruchu, ale už tu probíhali přípravy na velký odjezd. Na menším ohraničeném pozemku za městem teď bylo spíš obří parkoviště pro obytné autobusy a náklaďáky s vybavením a technikou.

„Ehmmm, nechci znít hloupě, ale mám pravdu, když mě lidi na druhý straně nevidí?"

Pozorovala jsem Suze, která se svým kufrem stála uprostřed autobusu a vyhlížela z okna. Ušklíbla jsem, se když se táta vedle mě narovnal, jako pyšný páv.

„Jistě, nikdy bych nevybral nic, co nemá jednostranná okna. Ty je vidíš, ale oni vás ne, Suzannah."

Nechala jsem tátu se Suze v obýváku a prošla chodbičkou ke dvěma ložnicím. Táta prý nakonec nechá celý autobus jenom nám. Skvělý....

„Tak jo, děvčata. Nechám vás tady se zabydlet a jdu domluvit odjezd. Mějte se."

„Strčila jsem do prvních dveří a přitom přes rameno zavolala.

„Měj se, tati!"

Pokoj byl samozřejmě malý, ale se spoustou úložného prostoru. Postel měla pod sebou několik šuplíků, stejně jako na stěnách bylo namontováno několik elegantních polic. Všude bylo umělé osvětlení a taky hromady polštářů. Nevycházela jsme z údivu.

„Fajn, víš co......už si nestěžuju na to, že jsi mě vytáhla na tohle. Je to tu jako vystřižené z katalogu pro milionáře. Ten druhý pokoj má být můj?...."

Napůl jsem se otočila a viděla Suze nakukující dovnitř. Stále mi dělalo problém vidět jí teď s hnědými vlasy.

„Jo, já si zabírám tenhle."

Svůj kufr jsem postavila na zem a pustila i druhé zavazadlo odkud se ozvalo nesouhlasné mňoukání. Kruci, promiň Quintone.... Sehnula jsme se na podlahu a otevřela dvířka od přepravky. Quinton okamžitě vyskočil pryč.

„Ještě jednou. Proč musela jet tahle chlupatá potvora taky?...až ho tady někdo odchytne a strčí do útulku jako toulavou kočku, tak se mnou na záchrannou akci nepočítej."

Protočila jsem oči, když Suze vyplázla jazyk od dveří na Quintona, který na ní zasyčel na oplátku.

„Nemohla jsme ho tam nechat. Greta by z něj udělala chodící kouli, že by se pak ztloustnul natolik, že by se ani nepohnul."

Podrbala jsem Quintona za uchem a spokojeně sledovala, jaks e protahuje.

„Nic proti, ale podívej se na něj......podle mě je koule už teď. Možná, že by mu prospěla radikální dieta, nebo....."

Popadla jsem první polštář, co se mi dostal k ruce a mrštila ho ke dveřím po Suze. Ta se na poslední chvíli skrčila a polštář narazil do zrcadla za ní.

„Fajn, rozumím. Žádná dieta. Radši si vybalím, ale platí stejný pravidla. Vleze ke mně a já přísahám, že zlikviduju veškerý pamlsky, co najdu."

Suze zmizela i se svým ohromným kufrem ve druhém pokoji a zavřela za sebou dveře. Slyšela jsem, jak se o chvíli později přes tenkou stěnu spustila hudba z jejího telefonu naplno, ale pak to ztišila. Díky bohu.... Suze chodila vždycky pozdě spát. Při škole přes týden spala možná jen šest hodin denně, což jsem já nikdy nedokázala pochopit. A nevím, jak bych vydržela poslouchat její hudební výběr nejmíň do půlnoci. Quinton otočil hlavou ke stěně a já ho silněji podrbala, abych upoutala jeho pozornost. Upřel na mě svoje kočičí oči.

„Varuju tě. Nech Suze být....jasný? Kamarádka, ne nepřítel."

Quinton ode mě odskočil a začal si lízat srst, jako bych ho urazila. Někdy si vážně myslím, že mi ten kocour rozumí. Dala jsem se do vybalování věcí. Vážně už tohle vybalování začínalo být otrava.

Ryan

„Kolik holek sem myslíš přes tohle turné dostanem?....dvanáct?..patnáct?"

Bylo tak úžasný si utahovat z Danteho kdykoliv to šlo. Vím, že byl nasranej na mě po každým slově. Tenhle černě luxusně nalakovanej autobus, byl teď náš domov pro příští měsíce. A co se týče vybavení to celkem šlo.Zásobená lednička, plazmová televize, bar  plný pití....ráj, ne?

„Jdi do prdele. Smaž si tenhle ksicht z tváře a radši jdi najít Aarona."

Křenil jsme se jako pitomec, ale štvát Danteho byla sranda, která se jen tak nenaskytla.

„Hej, nějak špatná nálada, ne....já myslel, že aspirin zabral. Třeba by jsi měl uvažovat o terapii, nebo tě i ten kretén Clarkson na trati předjede."

Slyšel jsem, jak Dante prásknul dveřmi od jednoho z pokojů vzadu a já zůstal v tomhle autobuse sám. Jaký to štěstí.... Turné bývali vyčerpávající.....jenže výnosné. Za výhru v závodě dostanu prémie navíc. a já je taky kruci dostanu. Mluvil jsme s lidmi z banky. Mělo by stačit vyhrát pět závodů.

„Ryane?...."

Vzhlédnul jsem z pohodlný kožený sedačky přímo do tváře Aaronovi. Páni, ani jsme se nemusel zvednout...dobrej den.... Sednul jsem si na sedačce a nabídnul misto Aaronovi.

„Dobrý ráno, Aarone....."

Aaron zabral místo vedle mě. Dneska jsem ho zase viděl v jeho obleku, ve kterém vyřizoval svoje „pracovní" záležitosti. Nabídnul jsem Aaronovi pivo z chladničky, ale odmítl.

„Jak se vám pasuje tenhle autobus?Vybíral jsem jen, to nejlepší."

To věřím. Když už Aaron něco dělal, tak pořádně. Rozhlédnul jsem se kolem a opsal rukou kruh.

„Jsme spokojený..teda aspoň já."

Zazubil jsem se na dveře Danteho pokoje, které se právě otevřeli a Dante šel dál. Všimnul jsem si, že vyměnil černý džíny za modrý a vzal si modrý tričko spolu s jeho černou koženou bundou stejnou jako ta moje, která má na zádech logo Aaronovi společnosti. V ruce měl černý sluneční brýle, kterýma si možná doufal skryje ty zarudlý oči po kocovině. No, hodně štěstí....

„Dante...chtěl jsem vědět, jak se ti daří. Vypadal jsi celkem dost zle u mě na párty."

Zle je slabý slovo, Aarone...

Sledoval jsem, jak se Dante zastavil uprostřed před náma ruce si strčil do kapes u džínů a zhoupnul se na patách. Při tom mě propaloval pohledem. Jo, pořád byl nasranej....bod.

„No, možná jsem to trošku přehnal s tegillou, ale jsem v pohodě. Kocovina ještě nikoho nezabila."

Držel jsem smích do doby než se otočil a opustil autobus. Chudák Aaron zjevně netušil, co se děje. Ukázal jsem ke dveřím, kde před chvílí zmizel Dante.

„Bude v pohodě. Měl tu největší kocovinu, ale přežije. Myslím, že má absťák, protože jsme uzavřeli sázku, kterou nemůže vyhrát."

Jo. Opřel jsem se do opěradla sedačky při představě, jak bude ještě Dante nasranej, až vyhraju.Všimnul jsem si zmatení v Aaronově tváři, když se to snažil dát dohromady. Otočil jsme se k němu.

„Přeskočilo mu. Po tý kocovině prohlásil, že chce změnit svůj styl života....žádný pití, pařby, ani dokonce holky. Podle jeho slov.....začíná od znova. Vsadil jsem se s ním. Pokud se dokonce turné nevyspí s žádnou holkou dostane mojí motorku, když vyhraju já.....dostane další tetování."

Byla sranda sledovat Aaronův výraz, který se měnil z překvapeného na zaujatý a pak přemýšlející.

„Myslel, jsem že svojí motorky by ses nikdy nevzdal Ryane."

To, taky ne.... Opřel jsem se lokty na kolenou.

„Aarone mluvíme tu o Dantem. Věř mi. Prohraje...já to vím."

Nelíbilo se mi, jak Aaron mlčel a studoval mě tím jeho pohledem, který měl, když dělal důležitý rozhodnutí .

„Já ti nevím, Ryane. Přemýšlel jsem, kdy ho začne tenhle životní styl nudit. Co, budeš dělat, když vyhraje?"

To se ale kurva nestane.....Propletl jsem si prsty a nemohl si pomoct od úšklebku. Moc dobře jsem věděl, jak si k výhře trochu dopomoct. Vlastně jsem na tom, už začal pracovat. Nic jsem neřekl a nechal Aarona v nevědomosti. Aaron byl prostě dobrej chlap, ale tohle jsem si nemohl zkazit. Nikdo by nemohl mít moje Kotě, kromě mě.

„Zapomeň na to.  Co tvoje dcera?"

Asi si na to slovo nezvyknu. V souvislosti s Aaronem zní prostě divně. Navíc při představě tý drzý holky to bylo taky zvláštní. Aaron si toho, ale vůbec nevšiml. Místo toho se mu přes tvář zase mihl ten úsměv, který jsem na něm viděl pokaždý poslední dobou. Zajímalo mě jestli o tom ví.

„Myslím, že se má dobře. Jí a ještě její kamarádku, kterou pozvala jsem ubytoval v autobusu na té vysekané ploše. Je to ten druhý černý. Zrovna vybalovaly, když jsem odcházel."

Kamarádka?...takže Princeznička si pozvala garde. Jak milé...Docela jsem chtěl vědět, jestli je taky tak drzá jako ona. Třeba by s ní mohla být sranda...

„Znám tenhle výraz, Ryane...a varuju tě. Drž se od kamarádky mojí Emmy dál. Není to ten typ o kterém přemýšlíš."

Vinen...Aaron mě nachytal. Zkusil jsem svůj vyhlášený úsměv, ale Aaron vstal a začal si srovnávat oblek.

„Myslím to vážně, Ryane, nezkoušej něco, co by se ti nemohlo vyplatit."

Věděl jsem, že Aaron nežertuje, ale nedokázal jsem zabránit tomu, abych držel zobák.

„Myslel jsem, že něco takovýho od tebe uslyším ohledně tvojí dcery."

Hned jsem si chtěl nakopat prdel, co jsem to vůbec řekl. Nevím, proč mě to zrovna napadlo, ale čekal jsem spíš takový ten otcovský hněv, co by měl přijít. Ne, smích, který se bude rozléhat celým autobusem.

„Věř mi, že o Emmu žádný strach nemám Ryane. Ona je jako její matka, tak tvrdohlavá a ještě s ostřejším jazykem. Nemám strach o ní, co se týče tebe. A upřímně lituji každého, kdo to na ní zkusí. Přeju ti hodně štěstí, pokud se o to pokusíš, Ryane."

Vážně mi teď můj zaměstnavatel otevřeně řekl, že mám sbalit jeho dceru?...Aaron se otočil na patě a odešel z autobusu, zatímco jsem já nevěřícně zíral do stropu a vážně se musel napít.

Emma

„Sakra, Suze! Otevři ty zatracený dveře,nebo skončí všechna ta zmrzlina na zemi a já to uklízet nebudu!"

Balancovala jsem s podnosem na kterém jsem měla dvě misky zmrzliny tří příchutí a u nohou se mi lísal Quinton. Konečně se dveře otevřeli a Suze stála přede mnou převlečená do tepláků  a tílka. Byla na tom dost podobně jako já v kraťasech a tričku. Převzala ode mě tác s jídlem a vzala to dovnitř. Následovala jsem jí do minima prostoru. Suze položila tác doprostřed její postele, která byla o něco větší než moje. Možná jsem si měla vzít tenhle pokoj....Quinton se rozhlížel u dveří, jako by zamýšlel, jestli vstoupit na cizí území, což nakonec udělal, ale zůstal v pohodlí na velkém polštáři, který mu hodila Suze hned ke dveřím.

„Můj pokoj, moje pravidla."

Suze pokrčila rameny a vzala si jednu misku ve které bylo víc čokoládové zmrzliny. Já zase milovala třešňovou. Po její posteli byly rozházeny skici a taky knihy, přesto se tam našlo místo pro mě. Vyškrábala jsem se na postel a s miskou v ruce si prohlížela pokoj. Suze si ho upravila na zdi nalepila známé plakáty a svoje skici. Na zemi se válel otevřený kufr s oblečením a věci se váleli všude kolem. Bylo krátce po poledni, ale v pokoji nebyly žádná okna, což mě příšerně štvalo.

„Zmrzlina, jako oběd?...vážně Emmo, co jsem udělala?...."

Strčila jsem do Suze, když si nabírala vrchovatou lžičku zmrzliny a schválně na ní vyplázla jazyk.

„Měl a jsem chuť na zmrzlinu, tak máme zmrzlinu."

Ujídávaly jsme po lžičkách, než jsme byly plné. Začala jsem se prohrabovat jejími náčrty. Podle mě byla Suze nadaná, měla v sobě talent. Její modely byly tolik živé. Měla i kousky, které byly spíše výstřední, ale dokázala sladit látky, tak, že v tom člověk vynikl.

„Nemusíš se v tom, tak přehrabovat."

Suze mi vzala papíry z ruky a založila je do svých desek. Nechala jsem ji. Taky jsem neměla ráda, když někdo hodnotil mé návrhy.

„Promiň.....vlastně, už nám moc času nezbývá. Měli by jsme jet za dvě hodiny."

Mrkla jsme pro jistotu na mobil. Bylo to tak. Všude bylo spoustu lidí a přípravy k odjezdu v plném proudu. Neodvážila jsem se vyjít radši ani z autobusu, abych si nepřipadala ztracená v mraveništi. Táta mi říkal, že naším řidičem má být Viktor, co ž jsem uvítala já i Suze.

„Vím. To by jsme se možná měli připravit, ne?"

Přikývla jsem a společně jsme uklidily nádobí a čekaly jenom na Viktora. Dělaly jsme si srandu z lidí za sklem, když jsme seděly na sedačce v našem dá se říct obýváku. V jednu chvíli zaujala můj pohled záda bundy s nášivkou tátovi společnosti a pak delší černé vlasy padající k ramenům přes kšiltovku. Byl to Dante Owens a prošel přímo pod našimi okny. Šel rychlým krokem, hlavu skloněnou, ruce v kapsách a na nose sluneční brýle. Střelila jsem pohledem po Suze, jestli si ho všimla, ale věnovala pozornost chlapíkovi, který se snažil do kufru jednoho auta dostat víc zavazadel, než šlo.