Harry koukal z okna, na tichou noční krajinu. Zbývalo už jen pár minut, a nastane půlnoc. Půlnoc, kdy mu už konečně bude 16. Byla tu však ještě jedna věc. Nevěděl proč, a ani to vědět nechtěl, ale neustále teď myslel na Snapea. Tak rád by ho ze své mysli vytěsnil, jenže. to. prostě. nešlo. Nešlo na něho nemyslet. Nešlo nemyslet na Snapeovu vzpomínku. Nešlo nemyslet na to, jak moc mu Harry křivdil. Nešlo nemyslet na Snapea samotného. Nešlo nemyslet na jeho onyxově černé oči.

Harry zatřepal hlavou. Zřejmě mu to hladovění už leze na mozek. Přece, kdyby byl naprosto v pořádku, určitě by na Snapea nemyslel, že? Podíval se na budík, kde hodiny právě odbyli půlnoc. A jako na zavolanou, mu otevřeným oknem dovnitř pokoje vlétl černý výr, upustil na stůl štos papírů, jeden dopis a vyletěl oknem ven. Harry překvapeně zamrkal, a vzal do ruky dopis. Byla na něm Bradavická pečeť. Že by mu Brumbál, nebo Hagrid psali k narozeninám? Když však vytáhl lístek, s úhledným trochu šikmým krasopisem, věděl na sto procent, že to není ani od jednoho. To písmo mu bylo tak povědomé, ale nedokázal si vybavit, kdo je jeho majitelem. Zahnal myšlenky pryč, a pustil se do čtení lístečku.

Všechno nejlepší k narozeninám.

Stálo tam. Ale žádný podpis. Neřešil to, a podíval se na štos papírů. Jenže, ony to nebyli papíry, ale fotografie. Pohyblivé fotografie. Když se podíval na první fotku, zalapal po dechu. Na fotografii se na něj usmívala jeho matka, a jeho otec. V jejich svatební den. A vzadu si všiml Siriuse a Remuse. Oči se mu zalili slzami štěstí, a smutku. Najednou ho z fotky v nose zalechtala vůně skořice, bylinek a... kafe. Nedával tomu zatím žádný význam, a jal se prohlížet další fotky. Všude byla buď jeho matka, nebo oba rodiče, nebo nějaké svatební fotky jeho rodičů a Siriuse. Poslední fotka ho ale zaskočila. Byl na ní totiž on. Mohlo mu být sotva pár měsíců. Ale ty ruce, které ho drželi v náruči. Ruce s bledými, štíhlými a dlouhými prsty. Černé dlouhé rukávy. Když tak fotku držel, nahmatal zezadu další fotku. Otočil fotku. Dech se mu zrychlil. Stejný obrázek. Akorát, že ten kdo ho držel, mu dával polibek na čelo. A nebyl to jen tak někdo. Ten velký nos. Ty dlouhé havraní vlasy. Bledá, mladá tvář. Položil fotku na stůl, vzal do ruky dopis a vstal od stolu. Přešel k posteli, a vytáhl svůj kufr. Otevřel ho a přehraboval se v něm, dokud nenašel potřebnou esej z lektvarů, z minulého roku. Pohlédl na podpis pod velkým červeným M. Srdce se mu rozbušilo, když přiložil dopis k podpisu. Naprosto identické. Naprosto stejně. Měl pocit, že mu srdce vynechalo úder. Harry ztěžka dosedl zpět na židli, ke stolu a podíval se na fotku, kde mu Snape dává polibek na čelo.