Ryan

Miluju ten zvuk....Neexistuje lepší zvuk než motor mojí holky.  Tahle černá Kráska má ten nejvíc sexy zvuk. Je to moje první, ale s tím, co s ní Aaron Emerson udělal je nepřekonatelná. Ten chlap moc dobře ví, co dělá. Upřímně toho chlapa obdivuju. Vybudoval skoro z ničeho, to čím je dnes. Jel jsem mírně přes limit městskou zonou, když mi v kapse zavibroval mobil. Zajel jsem ke kraji, sundal si helmu a vyndal mobil z kapsy.

„Hej, kdo volá?"

Z telefonu se ozýval přidušený smích. A pak něco, co jsem miloval ještě víc.

„ Já, Já jsem to Ryane. Jak si nemohl poznat, že jsem to já?"

Smála se....dobré znamení.

„Halo?....stále nevím, kdo volá?„

Bavilo mě jí takhle škádlit.

„Ryane, to jsem já.....Melanie.

„Melanie?....znám jen jednu Melanie, jak mám vědět, že jsi Ta Melanie?"

Slyšel jsem smích a pozoroval projíždějící auta.

„Melanie, Ryane......tvoje Melanie a přestaň mě zkoušet."

Usmál jsem se nahlas do telefonu. Nechtěla to přiznat, ale měla to ráda, když jsem jí škádlil.

„Jak se máš, Mel?"

„Dobře, máma mě dneska se slečnou Pertnovou vzaly do parku. Přijedeš za mnou?"

Vzaly jí ven, to znamená, že je na tom slušně.  

„Co nejdřív Mel, dáš mi mámu k telefonu?"

„Dobře, už tu čeká.....budu za tebou moc přijet Ryane?"

„Jasně, Mel...budeš v první řadě. Dej mi mámu."

„Mám tě ráda, brácha. Dej na sebe pozor."

Telefon ohluchl, slyšel jsem šustění, mumlání, pak duté kroky a skřípání zavření dveří. Matka musela jít někam do soukromí.

„Ryane?..."

Hlas mojí matky.

„Jo, mami............jak je na tom?"

Hlasitý povzdech a několik vteřin ticha mě zabíjelo.

„Dneska je na tom dobře. Vzaly jsme ji s Megan do parku...."

„Mami, co dál?..."

Začínal jsem být netrpělivý. Znal jsem moc dobře, tenhle mírumilovný ton a hlas.

„Doktor Stevenson jí chce poslat na další sérii vyšetření Ryane."

Do prdele.... to nejsou dobrý zprávy, to kurva, ne!

„Kolik to bude stát?...."

„Ach, Zlato....všechno není jenom o penězích."

„Mami, kolik?...."

Slyšel jsem, že matka vzlyká, a to mě štvalo ještě víc.

„Prostě to zaplatím.....dej to na ten účet, jak jsem ti říkal. Ještě ti zavolám...."

„Ryane! Nemůžeš..."

Víc už jsem nemohl poslouchat. Típnul jsem hovor a vypnul mobil. Věděl jsem, že bude hned volat zpátky. Hodil jsem mobil do kapsy. Nasadil si helmu a vrátil se zpět na silnici. Další vyšetření....  Jel jsem  po staré aleji. Bylo tam teď ráno prázdno a nikdo neřešil, že tu jezdím. Smýkal jsem zatáčkami. Užíval si ten adrenalin a v prudké zatáčce jsem jel skoro naplno.Odpočítával jsem metry k zatáčce, ale pak.....a kurva. Naproti mě se objevil další jezdec. Strhnul jsem řízení do strany.

Emma

Viděla jsem ho. Já jsem ho viděla! Všimla jsem si jezdce na černé motorce, který jel o dost překročenou rychlostí po dráze. Jela jsem jak mi táta radil sem...a co mě tady čeká? Zlomený vaz, nebo končetina, nebo taky měsíc v nemocnici upoutaná na lůžko......jo, úžasný.Vjížděla jsem opatrně do zatáčky. Fajn, možná ne úplně pomalu ale určitě ne, tak rychle jako ten kretén naproti mně. Oba jsme strhli řízení na stranu. Díky bohu, že brzdy fungovaly. Dostala jsem se do prudkého smyku, ale nějakým zázrakem jsem udržela rovnováhu. Motorka zastavila a vzniklo kolem mě oblaka prachu a kruh od vzorku pneumatik dokola. Můj puls byl na nejvyšším stupni.....mohla jsem být rozmačkaná. Vzpamatovala jsem se ze šoku a seskočila z motorky. Vypadala v pořádku, ale co ten druhý jezdec? Rozhlédla jsem se kolem. Prach už ustal a na druhé straně několik metrů ode mě ležela převrácená motorka na straně.....a ten jezdec ležel hned vedle. To není dobrý, a kruci, to není dobrý.... Rozběhla jsem se k němu, cestou jsem si s roztřesenými prsty rozepínala helmu a odhodila někam pryč. Klesla jsem na kolena k němu. Ležel čelem k zemi, helmu měl pevně na hlavě.

„Hej, jsi v pořádku?....Halo!....no, tak!"

On nereaguje....

Začala jsem po kapsách hledat mobil abych zavolala záchranku....Nic. V návalu paniky jsem chtěla křičet. Neměla jsem mobil. Ale on třeba nějaký má.... Prohlížela jsem sipostavu jezdce. Vzadu neměl žádné kapsy. A na téhle bundě taky nic nemuselo být. Podepřela jsem se svou váhou a oběma rukama silně tlačila na jeho bok. Ufff.....musí mí t snad metrák.....Připadalo mi, jako bych snad uběhla maraton, když se mi podařilo ho otočila na záda. Sáhla jsem do kapsy jeho kalhot a doufala, že mě zrovna teď někdo nepozoruje, a kdo ví, co si nemyslí. Levá kapsa....nic. Pravá....bingo! Vytáhla jsem nejnovější typ mobilu o kterém jsem věděla, že je na trhu sama jsem takový měla. Stiskla jsem tlačítko a...nic. On měl vypnutý mobil! To je skvělý.

„Kruci, prober se!"

Klid Emmo, máš základy první pomoci.....jen zachovej klid.Psychologie na mě fakt nezabírá. Ok, v první řadě bych mu měla sundat tu helmu. Nadzvedla jsem mu hlavu a prsty vklouzla k zapínání. Sakra, bylo hodně pevný. Nakonec to povolilo....sundala jsem helmu a ta mi okamžitě s žuchnutím spadla do trávy. To je až nemožný.......Ryan Reed!...blbec Ryan Reed! Třeštila jsem oči na tvář z časopisů. Vysoké lícní kosti, opálená tvář, kaštanově hnědé vlasy, malý kovový kroužek ve rtu. Vzpamatuj se!.....Nechápu proč, ale v hlavě se mi objevovali titulky novin. Ryan Reed byl sražen dcerou jeho sponzora, Událost dne: smrt Ryana Reeda!....Musela jsem jednat. Rozepnula jsem bundu a vyzkoušela jestli dýchá. Ano,ale slabě.Nevěděla jsem, co mám dělat...resuscitace je zbytečná , pak jsem si vzpomněla, že nějaký bolestivý podnět člověka probudí. Zkoušela jsem štípnutí do rukou, do tváří.....nic. Napadlo mě, jen jediné....na takovouhle váhu to bude chtít, asi větší kalibr.

Ryan     

Umřel jsem......jsem si tim dost jistej.  Není jiný vysvětlení proto, proč  vidím nad sebou anděla, který zavírá oči.Šíleně mě bolí hlava a poslední co si vybavuju je brutální smyk a pak ostrá rána.Zajímavý, nějak mi nesedělo, co dělá anděl v pekle?.......Auuuuuu ! Změna názoru...tohle je peklo a tohle pravděpodobně není anděl, když cítím, jak mi začíná pulzovat levá polovina mojí tváře. Myslel jsem, že anděl není schopný, dát takovou facku. Přes nával bolesti se vymrštím do sedu a ruka mi automaticky přistane na tváři. Už jsem dostal spoustu facek, za kdo ví, co.....ale žádná se nemohla rovnat s touhle. Vsadím se, že mít někde zrcadlo mám tam solidní otisk.

„Díky, bohu!...."

Otočím se za hlasem ode mě. Na kolenou tu sedí holka a děkuje bohu. Ta to asi fakt nemá v hlavě v pořádku....bůh neexistuje, jinak by nebyl svět plnej sraček.Ale jinak vypadá v pohodě. Blondýna, pěkná postava, slušný hadry.......počkat. Předtím jsem do někoho skoro vrazil. Já jsem stačil strhnout řízení, ale ten druhej debil, třeba ne.Ignoroval jsem, něco co se linulo z úst tý holky a pohled padnul na mojí motorku. Kurva!....byla docela v  pohodě, ale ty škrábance z ní dostanu jen slušnou péčí. Vydrápal jsem se na nohy. Ta holka mě asi podpírala, nebo co. Zvednul jsem jemně svoje Kotě ze země. Věděl jsem to.....  Celá série škrábanců, odřeného laku a prohlubní na plášti. Nakopu tomu volovi prdel.....Hlas tej holky začínal být už docela otravnejZněla, jako ty ustaraný fanynky, co řvou s transparenty nad hlavami a s nápisy na jejich tričkách za které by se mohla stydět i prostitutka. Otočil jsem se k ní. Přecházela po trávě sem a tam, přitom rozhazovala rukama a něco mlela. Zaslechl jsem i pár nadávek, ale celkem mě zaujal její zadek nacpaný v těsných džínách. Došlo mi, že ta holka někamjde. Putoval jsem pohledem přes boky, přes bílo.černou bundu na kterou jí padaly vlasy do půli zad až....kurva! Ona  je ten druhý jezdec. No, jasně....motorkářská bunda, helma držící v ruce a její motorka.   Možná mám vážně otřes mozku...Nasedala na motorku. Chtěla jen, tak ujet?...tak, to ani omylem...Šel jsem přímo k ní.

„Hej, ty!"

„Co?!"

Whoa....tahle holka prská. Seděla už na motorce. Fakt to vypadalo na super model u kterýho bych se jindy zastavil, ale určitě ne teď.

„Ty se ptáš, co?!......mám poškrábanou motorku. Zaplatíš to!"

Bylo mi jasný, že ta holka je blázen, když se začala nahlas smát. Opravdu zaklonila hlavu a vypustila salvu smíchu. Co mě, ale dopálilo ještě víc, když jsem si všiml, jak v ruce svírá můj mobil.....okradla mě! ...Chytil jsem jí za loket. A chtěl jí stáhnout dolů. Nedala se.

„Dej ty ruce pryč, do háje!"

„Ne, okradlas mě....vrať mi mobil."

Ta holka se zastavila a civěla na můj mobil v její ruce. Ještě, že jsem zareagoval a chytil ho, když mi ho vyloženě hodila. Zkontroloval jsem jestli je celý a vsunul ho do kapsy. Ok...musím jí dát možná trochu plusových bodů.

„Fajn, jsem ochotný nehlásit tohle na policii, když se dohodneme na odškodnění. Dej mi číslo tvé pojistky, účtu a ty ostatní kraviny a jsme si kvit."

Zkusil jsem to vylepšit svým úsměvem, který vždycky zabírá. Ta holka byla moc rychlá. Nasadila si helmu, přesky jí zaklaply na místo. Nastartovala a vím, že se ohlédla na mě.

„Polib mi...Ryane Reede!"

Určitě to fakt, řekla to vím jistě......ona věděla, kdo jsem, ale já nevěděl, kdo je ona.....do prdele, ona zdrhla!