Dneska to bude na dvě poloviny, ale ráda bych tu druhou půlku dopsala zítra :-*

Ryan

„Hej, myslím, že mám něco, co je tvoje Reede!"

Jonathanův hlas se rozléhá přes obchod a stejně jako timův tak i můj zrak vyhledává blízkou uličku. To děcko vychází první zpoza zatáčky, kde jsou vyskládány dřevěné laťe jedna vedle druhé. Nejde si nevšimnout, že se kření jako debil o Vánocích. Jen o chvíi později je mi jassný proč. Táhne za sebou ji. Emmu. Drží její ruku jako by držel nějakou vítěznou trofej. Šklebím se jakmile prozkoumávám emminu náruč. V ruce drží štětce, nějaké barvy a kdo ví, co dalšího. Nemůžu si pomoct, ale šklebím se při jejím překvapeném výrazu.

„Našel jsem jí u regálu s barvama."

Mám chuť toho spratka praštit. Je nadopovanej hormonama, který řídí jeho zatracenou hlavu a jestli princezně nedošlo, že jí tenhle puberťák svlíká očima, tak má velký problémy.

„Um, dobrý den... jen jsem nakupovala."

Hledala u mě pomoc, její oči zabloudily mým směrem ještě dříve než prozkoumaly Tima. Musela cítit tu mužskou převahu testosteronu ve vzduchu a já si naplno užíval ten zasraně nevinný výraz v její tváři. Byla v úzkých, v cizí společnosti a jako malá pomsta to bylo skvělé. Alespoň, než se do toho nevložil Tim. Znal jsem ten pohled. Přejel Emmu očima od hlavy až k patě. Škatulkoval jí do svojí kategorie, jako když mu přijde nové zboží. Rád bych viděl do emminy hlavy, alespoň teď. Pro hodně lidí mohl Tim působit jako neotesaný kuřák. Lidi byli idioti do jednoho. Posuzovali ostatní podle jejich vzhledu, prvního dojmu stejně jako namyšlená princezna. Nebyla o nic lepší.

„Těší mě, já jsem Tim, majitel obchodu. Pokud něco potřebuješ, stačí říct, máme všechno."

Sledoval jsem jak Emma opatrně zkoumá timovu obrovskou dlaň s nedůvěrou, ale nakonec vkládá ruku do té jeho.

„Emma, ráda vás poznávám."

Pár oči šlehl mým směrem, jak si Emma zastrčila pramen vlasů za ucho. Tim si zapálil další cigaretu, jak se jeho husté obočí zvedlo v otázce. Myslím, že jsem asi nezmínil princeznu, která přišla se mnou, co?...chybička se vloudila. Předstoupil jsem vpřed.

„Zapomněl jsem zmínit, že jsem nepřišel sám Time. Taky potřebuje pár věcí."

Tim se znovu opět zkoumavě podíval emminým směrem a pak na její ruce. Možná se snažil odhadnout, co s tím hodlá dělat, ale natírat zahradní domek pro psa to nebylo.

„Aha, a co si mladá slečna bude přát?"

Něco v emmině postoji se změnilo napnulo jakmile jsem se přiblížil blíž. Do nosu mě zase udeřila ta stejná vůně čistého mýdla. Kurva... Musela toho na sebe dostat hodně. Z emminých úst se najednou ozvaly názvy věcí, které zněly jako jiným jazykem, padlo slovo něco jako „barvy" a „pistole". Byl jsem mimo a nevnímal, ale neušel mi únik smíchu za mými zády. Ten malej bastard tam stál a nepokrytě si prohlížel princeznin zadek. Debilní divný instinkty... Dřív než bych mohl svojí reakci zastavit se moje ruka natáhla a vlepila děcku pohlavek. Johnathanova hlava se sklonila a v překvapení otevřel ústa.

„Co, kurva blbneš?!"

Třel si bolavý zátylek ale v zápětí mu na týlu přistála další rána. Tentokrát od Tima, která musela být o hodně tvrdší.

„Dej si pozor na jazyk v přítomnosti dívky, copak ses to tě ve škole neučí?"

Křenil jsem se na děcko přede mnou. Kruci ten kluk byl pohroma a emmin zadek byl, doprdele tohle je nebezpečná zóna.

„Ryane, jdeš?"

timův vědoucí pohled mě zaskočil nepřipraveného. On ví, že jsme nebyl o nic lepší než je to děcko teď. Následoval jsem Tima a Emmu dozadu do obchodu a filtroval všechny kraviny z mojí hlavy.

Suzannah

Uklidni se Suze, jen klid... jen se stará o to aby ses nenudila, není v tom nic osobního nebo cokoliv jinýho. Tak klid. Vezme tě na zkušební závod, to dělá normáln s každou z jeho holek... moment, jeho holek?!..

„Beauty, už jdeš? "

Jen tak tak, se mi podařilo zachytit porcelánové hrany umyvadla před pádem na zem. Danteho hlas mě spolu s klepáním na dveře koupelny vyrušil z přemýšlení a byl taky nejvyšší čas. Začínám bláznit. Nikdy jsem neměla přistoupit na další den, ale on mi nabídl výzvu, dobrodružství. Využij toho a užij si to. To by mi řekl strýček Travis. Ze zrcadla nad umyvadlem se na mě díval můj odraz.Co se asi tak nosí na dráhu? Venku bylo parno, mohlo být až třicet stupňů a pro mne vypadaly džínové šortky a tílko skvělou volbou. Emmina bunda měla probudit iluze, že sem zapadnu a sluneční brýle skrýt můj výraz v očích. Všechno vypadalo zvenku perfektně, včetně mých vyčesaných vlasů do culíku... hnědé. Ozvalo se další zaklepání.

„Beauty?... Jestli nevyjdeš do půl minuty, jdu dovnitř."

Zatracená přezdívka... S povzdechem jsem vklouzla do conversek a naposledy zkontrolovala svůj vzhled. Možná tenhle výjev by mohly vidět všichni natolik, abych Danteho neztrapnila.

„Ne, já už jdu."

Došourala jsem se ke dveřím koupelny a otevřela. Stála jsem přímo naproti široké hrudi v bílém tričku a tahle kombinace musela být smrtelně nebezpečná. Pár paží byl opřený zárubeň dveří a vytvořil tak past ze které nešlo uniknout. Mohla bych obdivovat spletitou změť znaků a čar, které se linuly z pod okraje látky, pokračovaly po lokti, přes předloktí až k zápěstí. Myslím, že se o mě pokoušela závrať.

„Hej, jsi ok?"

Mrkala jsem jako zběsilá a snažila si uvědomit, co se stalo. Ano, podlomila se mi kolena a danteho paže byla teď kolem mého pasu a držela mě blízko namáčknutou na jeho hrudníku, proto nedýchám. Nemohla jsem promluvit, tohle je tak divné. Pomalu jsem jela očima po krku výše, přes bradu, která byla mírně zarostlá a poprvé mě napadl výraz „sexy strniště" než mě potopily jeho oči. Možná skoro doutnaly. Zavrtěla jsem se proti náporu a odstoupila v botách dozadu do titěrného a miniautrního prostoru.

„Uh, jasně... jo, jsem. Můžeme?"

Těkala jsem očima po interiéru kdekoliv jen ne na Danteho. Nebylo to ani dvacet minut strávených tady. Po lehké snídani, která byla báječná byl náš plán jasný. Dante se musel dostavit na zkoušku a chtěl mě vzít sebou. Obléct si něco na sebě nemělo být tak těžké. Obešla jsem stolek a přes rameno si přehodila tašku s mými věcmi jako byl fotoaparát, doklady, všechno co mě v nouzi napadlo. Zaskočil mě chraplavý zvuk, který se ozval za mými zády. Otočila jsem se ale Dante stál s rukama podél těla v těsné chodbě.

„Děje se něco?"

Zamrkal, možná vypadal zmateně a překvapeně, řekla bych dokonce zaskočeně. Rozmách rukama a vjel si do vlasů.

„Cože? Ne, jen to nic. Asi si nechceš vzít třeba džíny, co?"

Zamračila jsem se přes okno ven a pak se podívala zpět na Danteho tvář ve zmatku jak můj ukazováček ukázal ven.

„Dante, tam venku je skoro třicet stupňů. Už takhle mi bude horko."

Sklonil hlavu v porážce a přísahám, že z jeho úst vyšla nadávka, když vzhédnul. Na rtech mu hrál pobavený úsměv, který zvedal koutky jeho úst nahoru.

„Fajn, ale slíbíš mi jednu věc."

Nelíbilo se mi jak se Dante sebevědomě přibližoval, jak pohazoval s jeho klíči, které s cinknutím dopadaly do jeho dlaně a už vůbec ne to, jak se usmíval.

„Co bych měla slíbit?"

Nestál ani metr ode mě, a já ztuhla když mlaskl a zastrčil jeden z uvolněných pramenů mých vlasů za ucho a sklonil se k mému uchu.

„Budeš se držet těsně u mě, beze mě nikam nepůjdeš a já tě varuju, že se celou dobu nesmíš nikde a pro nic ohnout, jasný? Jinak přísahám, že tě popadnu a nebudu za sebe ručit. Nejsem z kamene a ty jsi až příliš velký pokušení... rozumíš Beauty?"

Dýchej, jak se vlastně dýchá?!... Všechen vzduch opustil mé plíce a těžké polknutí prošlo mým krkem. Moje tváře musely být v jednom ohni a nedivila bych se kdyby červeň nebyla jen na mých tvářích. Slyšela jsem správně? Červenala jsem se jako nějaká malá puberťačka a nedokázala odpovědět. Moje sebevědomí bylo jako vždy nulové, podařilo se mi akorát kývnout a to už byl Dante pryč. Seskočil ze dveří autobusu a mávl na mě, jakoby se před pár vteřinami nic nedělo.

„Tak pojď, už takhle jdeme pozdě."

S nesmělým úsměvem jsem seskočila za ním a obsadila místo po jeho boku. Zvládla jsem nezakopnout, když vklouzla jeho pravá ruka kolem mého pasu a přitáhla mě blízko k němu, když si levou rukou nasazoval brýle proti slunci.

„Těsně u mě Beauty, těsně u mě... a jediný štěstí je, že já na tréninky ikdy nechodím včas."

Choval se jako přesně ten Dante Owens, který se ukazoval tam venku. Plný hýření a životní energie. Máš ještě dnešek... fajn. Využij toho a užij si to. Kdy budu mít zase možnost si užít trénink motocrossových závodníků?...

Ještě než mě zkusíte ukamenovat, tak veškeré stížnosti o tomhle useknutí kapitoly směřujte na makena16 díky moc :P :D Být to na mě tak by zítra byla jedna velká kapitola, díky ní je to rozdělené na dvě části :P

Tak a co si o téhle kapitole myslíte? :) Líbila? Řeknu vám je někdy až „úchylný" psát z pohledu kluka xD Jinak zase budu moc ráda za názor na tuhle část, vote a komenty potěší velice moc :)

Co myslíte, že se stane na tréninku? :D Bude tam i náš slavný neslavný Nico :/ Takže se zase setkáme s jeho poničenou image ;) Víc neprozradím :D Hrozně moc vám chci poděkovat za překročení hranice 50 000 čtení ♥ :D A všem novým následovatelům taky díky, už je vás skoro 500 :3 DÍKY VÁM  a pro ty, co jdou spát... DOBROU NOC :-*